CykloDusak

Ahoj kamarádi. Pro Vás , kteří jste byli na sobotní etapě by mohl být název této zprávy srozumitelný ! Pro Ty, kteří s námi nebyli uvádím, že se jednalo o dvě radosti najednou. Tou první byl pobyt Libora, Barči, dětí a rodičů Procházkových a tou druhou prohlídka nové lávky přes nádraží v Chebu a starého mostu ve Všeboři, který se opět vynořil z vody. Proto ten název této zprávy.

Již při našem loňském pobytu v Beskydech jsme zvali Procházky k nám. Byla to logická odezva na jejich bezpříkladnou péči, kterou nám tam věnovali, provázeli nás, etapy připravili, ubytování zajistili, kola přivezli a odvezli, prostě starali se o nás bezpříkladně. Oni pozvání přijali , slovo dalo slovo a přijeli i s rodiči Libora do Skalný. Ve středu jsme začali cestovat po našem kraji a víceméně jsme se řídili přáními mátinky Libora, která tu nikdy nebyla a tak její skromná přání bylo třeba splnit. První zastávka byla hned v Chebu. Náměstí bylo krásný, Špalíček ještě hezčí a chebský hrad vůbec nejlepší. Patrová románská kaple je hezká a zcela výjimečná. Nádvoří už nemá hlediště letního kina, je upravené a oči každého návštěvníka zaujme ten mohutný červený buk. Věž je rovněž přístupná a dává pohled na nejbližší okolí hradu a města. Prostě čeká se jen na návštěvu těch co to mají nejblíže, přesto sem běžně nezajdou a to jsme my ! Kluci už smlouvají o jídle, je tedy nejvyšší čas oběda. Na statku Bernard v Královském Poříčí vaří dobře. Loket je nedaleko. První oční kontakt s hradem je ze silnice od dálnice. Nádherný panorama s okolními kopci. Město jsme celé objeli až na nové parkoviště a přes most jsme zamířili na hrad. Volná prohlídka je ten nejlepší způsob pobývání na hradu s dětmi a zvláště s dvěma kluky. Pobyt v Lokti vždy končí v Cafe keramika u Jitky H. Dokonce jsme měli možnost se s ní krátce pozdravit.

Ve čtvrtek dopoledne to nebylo na procházku venku a proto jsme zajeli nejdříve k tepelskému klášteru. Otevřeno bylo, ale pokladní měla nejdříve proslov o nevhodnosti brát tak malé děti na prohlídku, o jejich neposednosti , nezájmu o expozici atd. Nechtěli jsme kluky bránit, zahušťovat atmosféru a raději jsme přijali řešení nabízené onou dámou. Děti s Liborem došli za klášter kde je výborné dětské hřiště s vodní pumpou jako hlavní dominantou. Bylo třeba pumpovat vodu ze studně a rozpohybovat tak různé mlýnky v korýtkách s tekoucí vodou. Určitě to byla lepší varianta pro kluky než vitríny plné věcí nejasného poslání a nebo obrovské množství knih na které se nesmí sáhnout. Samotný klášter je již celý opravený. Jeho založení na konci 12. stol. je zásluha , po smrti, blahoslaveného českého šlechtice Hroznaty, Ten v té době měl na starosti ochranu hranic na tachovsku a mar.lázeňsku. Pozval do kláštera premonstráty ze Strahova, kterým patří toto místo i dnes. Po několika letech byl při své kontrolní cestě po hranicích panství zajat loupeživými rytíři a ve vězení r. 1217 zemřel.  Onen 14. červenec se každoročně připomíná. Na dlouhé chodbě jednoho křídla je mnoho obrazů opatů mezi nimiž má významné místo Karel Reitenberg (1812 – 1827) zakladatel Mariánských Lázní. Jeho socha je v Lázních u hrající fontány . Ještě jedna zmínka, která se bude týkat místního kostela. Románsko – gotický kostel Zvěstování páně byl stavěn od r. 1193, stejně jako klášter, do roku 1232. Na první mši přijel i sám král Václav I. No musela to být velká sláva.  Přejíždíme na Krakonoš, protože tady to kluky bude opravdu zajímat. Je tady 6.ti hektarový areál Boheminium a v něm 75 miniatur českých staveb hradů, zámků a j.  Po dvaceti letech existence tohoto parku jeho návštěvnost stále stoupá a se 130.tisíci hostů je nejvíce navštěvovanou lokalitou v širokém kraji. Dobře, bylo to nádherný, ale hlad je hlad. Po obědě se vydáváme na prohlídku parků s cílem přijít před celou hodinou k hrající fontáně, kterou se Mar. Lázně pyšní od roku 1982. Jsme tam, ale obecenstvo žádné. Proto přiskočím k infotabuli a dovídám se , že se hraje v liché hodiny, ale také, že budeme mít štěstí protože se bude hrát Hudba pro fontánu od Petra Hapky. Fajn jedeme na kávu ! Pak už  přišlo hodně lidí, kteří obkroužili fontánu a s napětím čekali na první tóny. Je to opravdu nádherný zážitek ze souznění melodie a vody. Slunce už bude zapadat, jedeme domů ! Ještě musím dodat, že melodií pro fontánu je vybráno několik, takže jakákoliv lichá hodina Vám poskytne stejný zážitek.

V pátek se procházela s Procházkama  v Karlových Varech  Jíťa. To byl pro maminku vrchol pobytu u nás. Toulavá kamera v neděli dopoledne ještě ukázala další možnost k vidění a velmi atraktivní – podzemí vřídla. Takže společně s Císařskými lázněmi by to byla hezká náplň naší etapy. Byl večer, 18 hod. když se velká parta lidí sešla v Chebu před galerií G4. Bylo tady živo. V galerii probíhala výstava a schylovalo se ke koncertu nějaké jistě známé zpěvačky. Jenže nás zajímala až ta třetí akce – vernisáž obrazů naší Vlasty Š. Dovoluji si sice napsat naší, ale měl bych spíše uvažovat o také naší Vlastičce. V kavárně, kde obrazy vysely, bylo totiž hodně lidí, protože Vlastina má hodně přátel, známých i neznámých obdivovatelů. Večer začal proslovem pana Ilka, kterého jsem naposledy viděl asi před půl stoletím, tedy docela nedávno. On celou tvorbu Vlasty chválil a dokonce mě zaujal větou „Tato výstava patří mezi ty lepší, které tady byly .“ Já si to taky myslím, mám Vlastiny obrazy rád a jako důkaz uvádím číslo 6. To je počet jejích obrazů, které visí v galerii Bramborárny B1 !Všichni jí přejeme hezký světlo, hezký barvy a hodně zdraví.

Je sobota, máme svolanou etapu a po ní posezení. Start jsem dal na začátek nové lávky v Riegrově ulici u Penny marketu. Počasí nebylo valné hlavně kvůli větru, ale zážitek z první cesty po lávce nás zahřál. Stačí si uvědomit, že se jedná o zcela výjimečnou stavbu o délce 400m  ! To je v ČR nejdelší lávka pro cyklisty a druhá nejdelší pro pěšáky.  Klene se nad 43 kolejemi a my si znovu připomeneme, že naše nádraží patří mezi největší v republice. Také způsob stavby byl ojedinělý. Po nezbytném focení odjedeme plynule ve směru na Švédský vrch. Všichni jsme si jistě všimli, že je tady několik obřích hal nových firem. Sjíždíme pomalu k obci Všeboř kde jsem u stánku plánoval malou zastávku. Zavřeno ! Po pár metrech jsme u vody a společnými silami se i s koly sápeme na obloukový most, který do napuštění Jesenické přehrady v r. 1961 spojoval obě části vesnice rozdělené říčkou Odrava.  Ti mladší z nás znají  oblouky mostu z jedoucího vlaku a proto jistě alespoň půlka Chebu využije této mimořádné situace, která bude prý trvat jen do února, k procházce z jednoho břehu na druhý. My se už blížíme ke břehu a po pěšině až k silnici od Lipový. Zavádím partu na cyklostezku na bývalé trati pak do Hájů a máme tu další dvě možnosti kde si dát jedno malý. V Dolíčku otevírají za půl hodiny a v Tangu až v pět. No to je síla a já připouštím ještě jednu variantu, tou je Stein. Když ale projedeme kolem demolice Klášterního dvora k tenisovým kurtům tak zjišťuji, že budou právě dvě hodiny  a my to máme do bramborárny ještě deset km. Ruším tedy veškeré sliby a nápady o docela zhurta se vydáváme tam. Vítr v zádech nás žene stejně jako vidina piva, grilování a vůbec. U zavřených vrat stojí Laďa ustrojený po řeznicku, v ruce naběračku, před ním hoří malý oheň a stranou stojí rozpálený gril. Je to slavnostní chvíle jak pro Laďu tak i pro nás. Snad to je začátek jeho návratu do party. Fotíme si prostřený stůl a Laďa pokládá první kotlety na gril. Ještě k tomu dodává, že to maso je nejdříve křehčený tzn. že prošlo dvakrát pichlavým ježkem a pak bylo nějaký čas naložený. Stačí už jen konstatovat, že kotletu jsme velice snadno krájeli plastovým nožem a moc jsme si pochutnali. Povídání o mase končí jeho slibem, že na Mikuláše to zopakujeme. O teplo se postarala slivovice z Moravy. Hodovali jsme asi do šesti, pak se rozloučili s Procházkama a jeli jsme za šera domů. Kdo jel a byl : Brácha, Iva, Jíťa, Petr, Vlasta, Thálie, Emaruš, Karel, Jarda, Kika, Hanka, Zdenka, Laďa, 6x Procházci   a já. Taky nově Michal se ženou.  Máme dobře 30 km.