Nejnovější komentáře
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Červenec 2019

Slavíme „Míle“.

Kamarádi, před etapou jsem měl několik omluvenek a přesto se nás sešlo plný dvůr. Vítr foukal od západu a dal nám zabrat až na cestě do Milhostova a Křižovatky.  Využil jsem od Míly nabídnutý „hák“ a usnadnil jsem si cestu až do Velkého Luhu. Tady začalo honička za jedním závodníkem.  Naše cíle se značně rozcházely. Zatímco my jsme ho chtěli v lese zastavit , popovídat a pak ho doprovodit do cíle, tak on ze všech sil honil limit 14 dnů za které chtěl Míle ujet. Asi třikrát odmítl  zastavit, ale my jsme znali nábližky tak jsme mu nadjeli a vše se opakovalo. Zastavil až v cíli a nutno podotknout, že svůj limit nesplnil a přijel do cíle za 14 dní a 4 minuty. Na tu vzdálenost je to opravdu o prsa. My jsme mu vše vysvětlili, omluvili se nechali kluka osudu.

Na chalupě v té době pobývala mnohem zajímavější postava Mílí. Jménem je to Josefka Veselá, křtěná Martina, Marie ale všichni jí říkají „Princezna Kočička“ z Hluku. Je to velice mladé -24- zlatovlasé děvče, které loni jelo Míle z Hranic na Slovensko.Na start v Hranicích přišla v růžových šatečkách a vzbudila tím velký rozruch. Všichni oblečeni do cyklistických triček a kalhot a najednou tohle. No nechci říct, že kalhoty neměla, ale ty šaty to bylo trochu moc.  Dojela poslední, ale dojela! Kde se vzalo tolik síly a  vůle v tak něžném stvoření to Bůh ví . Vyprávěla se smíchem svůj příběh o tom jak mnohokrát spadla, ale na druhé straně zase ani jednou nepíchla. K tomu suše konstatovala „stejně bych to neuměla zalepit“. Na dotaz :“Pojedeš to ještě jednou ?“ si zakryla obličej a špitla „Už nikdy !“Závodem se taky pohyboval fotograf Víťa, který jí dodával sil a jak jsme pochopili tak je dodává stále. Dnes t.j. v úterý dojel do cíle Matěj, na sněžným kole, které mělo na trati jedinou výhodu. Při brodění řek fungovaly kola jako plovací vesty  takže se kolo tolik nepotopilo. Jinak všude jinde to byl nesmysl.

Letošní míle byly všelijak rekordní. Celkový čas je stažen pod 7 dní Milanem Hanykem. Tenhle, vzrůstem, malý kluk jel na lehko až na riziko, t.j. v podstatě bez výbavy a vyšlo mu to.  Mezi děvčaty je taky nový rekord a rovněž koloběžkaři ho mají. Moc zajímavé je nahlédnutí do zákulisí závodu. V propozicích je uveden zájem pořadatelů o pomocníky na trati. Ti všelijak pomáhají na kontrolních bodech závodu, které jsou na trati tři. Někteří z nich to dělají proto aby už na letošní afterparty využili možnosti přihlásit se přednostně na start příštího ročníku. Pořadatelům se z toho dělají vrásky, protože pro přihlášení na Silvestra v prvních vteřinách nového roku zbývá málo míst.  Je pořád spousty lidí, kteří si chtějí zkusit jestli to dokáží, poznat sebe sama v tak těžkých chvílích jaké závod nabízí nepočítaně. Další kuriozní „problém“ závodu spočívá v těch závodnících, kteří chtějí jezdit každý rok a třeba pokaždé jinak : na kole, na koloběžce, pěšky. To dává šest možností a v „řadě“ stojí a čekají stovky jiných. To je zajímavý oříšek k rozlousknutí pro pořadatele. Naše parta z toho získává nové přátele. Např. : pojedeme-li příští rok do Chřibské tak musíme v Křečanech navštívit Martinu, velkou fanynku závodu. Závodníkům doma (jedou kolem) pomáhá všelijakým občerstvením a dělá to nesmírně ráda. Bude skutečně šťastná, když k ní zavítáme. Proč ne ? Kontakt už máme.

Tuto následující neděli etapu pojedeme jistě .

Kdo byl : Hanka, Líba, Jirka, Laďa, Zdenka, Jíťa, Lída, Míla, Many, Petr, Vlasta a já.

Slavíme „Míle“.

Ahoj kamarádi, cyklomarathon „Míle“ je právě v polovině. Je tedy nejvyšší čas oslavit toto velké cyklistické klání a to nejlépe v cíli závodu – na chalupě ve Sklaný.  Jitka slíbila nějakou velkou buchtu, já dodám kafe a trochu piva, takže po dojetí na chalupu nám chybí jen někdo s kým by bylo možné si popovídat.  Vždy tam někdo ze závodníků bude, ale já mám spadeno na Jindru Prchlíka. To je ten borec, který už dvakrát závod projel na tandemu se svojí sympatickou partnerkou Mirkou a letos jede sám na koloběžce.

V neděli 14.7. ve 12.30 hod.  vyjedeme ze dvora od Beránků, vezmeme to přes Milhostov a Křižovatku do lesa u Velkýho Luhu kde se spojíme s trasou mílařů. Po ní dojedeme až na chalupu do Skalný. Bude to zajímavý, tak pojeďte !Vítám je i ten, který toho o mílích moc neví. Pozvání posílá Pepa D.

Luby – Vysoký kámen.

Kamarádi moji moji pamatujete si někdo na podobnou etapu tady u nás ? Myslím tím teplotu vzduchu. Nedá se nic dělat musím konstatovat, že to byl extrém a to hned v několika směrech. Horko bylo i v hospodě na golfu. Trochu jsme pojedli a už spěchali na radnici, kde nás čekal pan starosta Vladimír Wurn, mladý, sympatický pán. Otevřel nám místnost kde vystavují obrazy dva místní malíři narození někde na začátku třicátých let. Zvláště ty díla, namalovaná v duchu realismu Helmuthem Glasslem byla velice sympatická a to jak tematy, tak i barvami. Modernější obrazy – mezi nimi Mona Lisu – namaloval Willy Zährl. Rovněž obraz hudební skupiny, kde je náš kamarád Many, je jeho dílo. Viz.foto.

Konečně jsme na parkovišti u kol a začínáme pořádně stoupat ve směru na Kraslice. Kopce na trase měly být zdolány za pomoci našich motůrků. ale ty potřebují vkládat stále větší sílu při stále prudším stoupání, takže žádný med. Stín v lese byl, ale stejně bylo extra horko, protože příroda je celá rozpálená. Vlastní, pěší dobývání vrcholu je pak úplně na slunci a dalo zabrat. Kruhový výhled do kraje je opravdu krásný a nyní už také popsaný na ocelové tabuli připevněné na vrcholu. Když už zbýval jen sjezd k hospodě Kozabar  tak světe div se, ale oni mají zavřeno a dokonce německy „Geschlossen“. To se snad zbláznili a vybrali si k tomu ty nejhorší časy : neděli a odpoledne 16 hod ! Jedeme ulicí dál vedeni znalostí Jitky, která ví o nově otevřené hospodě. A byla !

Mladý pan hostinský ani chvíli neváhal a nabídnul parkování našich kol na chodbě hospody. Ještě, že nás bylo jen deset.  Když už měl každý objednáno pití (Svijany) dostal se ke slovu Laďa. Dal rázně na vědomí, že před několika dny měl svátek a chtěl ho dodatečně oslavit zmrzlinovým pohárem pro všechny.  Hospodu tím tak zaskočil, že se z toho nemohli vymotat. Nakonec jsme si všichni opravdu pošmakovali a Laďovi popřáli. Poněkud jsem urychlil odjezd domů,. Snad Vám to moc nevadilo. Já jsem to moc potřeboval.

Příští neděli se dá očekávat příjezd vítěze 1000 mil a budete-li alespoň trochu zvědaví tak sledujte průběh závodu na počítači. Stačí zadat : 1000 miles 2019. Honza Kopka jede taky a po prvních dvou dnech vede. Povzbuzující sms můžete poslat na 724 818 718. Nejpozději za 14 dní se s ním určitě sejdeme na chalupě.  Tím je dáno, že pojedeme krátkou etapu kolem komína a více času  budeme věnovat setkání s ním. Jste pro ?  Ještě jednu významnou zprávu mám pro Vás. V neděli 21.7. pojedeme do Lokte za Jitkou Hlavsovou.  To bude bezva. Tak si plánujte čas.  Kdo byl : Jitka, Iva, Jiřka (bez motoru), Lahučáci, Laďa, brácha, Lída, Hanka a já. Počet ujetých kilometrů byl 17 a teplota vzduchu 38. Nikdy jindy to nemůže být v takto obráceném poměru.   Mějte se hezky. Váš Pepa D.