Nejnovější komentáře
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Červenec 2019

Zpráva ze souboje s předpovědí. (7)

Kamarádi Vy jste každý dávno pochopil, že jsem myslel na počasí, když jsem zvolil název  této etapy.  Hned na úvod musím napsat, že jsme ho vyhráli a to na celé čáře.  Už druhý rok vlastně ani nemusíme s deštěm počítat a když nakonec přijde, je krátký a my jsme právě v hospodě. Taková malá krása našeho cestování. Horší to mají zemědělci a taky ten „Můj“, který nám dodává brambory. Na celý tento týden jsou předpovězeny srážky, tak uvidíme a já toho raději nechám nebo někde jednou pořádně zmokneme.

Ze dvora nás odjíždělo devět, z toho jediná Zuzka bez motoru. Při průjezdu parkem mě bleskově napadlo, že bychom se mohli vyfotit u jezírka se třemi vodotrysky.Na fotce sice nejsou všechny, ale jsou tam ! To ví každý franťák i chebák. Náš směr byl tentokrát na Tršnice a dál na cyklostezku.  Jede se hezky, lehký větřík nám fouká proti a najednou rána. Ne nikdo nespadl, to se objevil jeden zvláštní úkaz v krajině. Na břehu Ohře stávala mohutná vrba a nechávala si omývat kořeny tak ze dvou třetin jejich obvodu. Buď do ní silně zafoukalo a sama příroda rozhodla, že strom musí pryč a nebo to byli samotní vodáci co prosadili její pokácení. To řešit nebudeme. Ještě dlouho bude svítit šikmo položený pařez jak na vodáky, tak i na cyklisty jedoucí kolem. Každopádně je to škoda. V době stavby cyklostezky stačily dvě, tři fůry štěrku, které by zabránily další erozi břehu a strom mohl být zachráněn.

Nebanic jsme si ani nevšimli a jeli dál až do Kynšperka.  Je tam pod kopcem na Kolovou hospoda s venkovním posezením. Tady by jedno slušelo, ale nebylo žádný ! Paní šéfová dělá prý „hárek“ což může být složité rozhodování o tom kam která část tržby půjde. Nechme jí v klidu a jedeme do kopce, který není krátký ani lehký. Něco za nás udělají motory a tu druhou půlku musíme sami. Jen Zuzka to má celý za svý. Uctivá poklona. Nahoře, při delší zastávce popisuji tak nahrubo další směr naší cesty. Je to jednoduchý, ale nebylo to tak! Pár děvčat slyšela něco o podjíždění dálnice . Na rovince z kopce zůstaly tak vzadu, že to střihly hned do prvního podjezdu dálnice, protože my jsme jim zmizeli za zelenou  zatáčkou.  Vyjedeme do kopce směrem k Arnoltovu a tam máme telefon, že už jedou za námi. Být s námi Laďa a nebo Jirka, kteří vždy hlídají zadek tak se to nestalo. Před několika lety jsme tudy jeli na Kostelní Břízu a protože byl vítr v zádech a mě bavilo fotit dálniční estakádu, tak si to část party pořádně hasila dopředu a zastavil je až německý turista v autě , který je na mojí prosbu poslal zpátky. V té době ještě zájezdní hostinec v K.Bříze čepoval pivo a vařil, což dnes už není a my tam tedy nejedeme. Už jsme všichni tak se pustíme do další jízdy. Brzy je tady ten správný podjezd dálnice k Černému Mlýnu. Tady u Ohře je hospoda úplně plná a nebylo by těžké zakopnout o nějaké pádlo. Jenže nás žene dopředu něco jiného. Bráchu moc bolí koleno a tak se v Kynšperku s Miladou odpojili a jeli po cyklostezce přímo na Dasnice. Tak to už je čtvrtá hospoda, která pro nás nemá význam – Nebanice byly moc blízko startu, v Kynšperku zavřel hospodu mamon, v K.Bříze asi špatně vedený podnik a v Černým Dole už bylo blízko ke kamarádům. Za chvilku jsme v Šabině a pak taky v Dasnicích kde ještě na cestě bylo třeba vzpomenout hlubokých louží, které tady byly každý rok a teď je tu sucho !

V Dasnicích ze starého nádražáckého domu udělalo pár nadšenců hospodu. Vodáci jsou možná v početní přesile, ale v množství piva a chlastu určitě nad cyklisty snadno vítězí. Osobně nejsem spokojen ani s nealko pivem a ani s jídlem. Tak nevím hospůdko jak to s Tebou dopadne až venku padne sníh a kolem projede jen pár cyklistů. My se sbíráme k další jízdě, která míří do Kynšperka a Nebanic. Jsme rozhodnuti, že dáme jedno a taky jsme dali. Přijde mi to tady nějaký lepší.  Na lukách u Nebanic zůstává jedna naše víla – Ivča a trvá na tom, že sama bude trhat léčivku Třezalku, doma jí dosuší a v zimě se tím bude kurýrovat. Necháváme jí samotnou, což je neobvyklé v naší partě. Ivčo zkus jít na bylinky v nějaký jiný den kdy se etapa nejede. Co Ty na to ?  Na rozcestí se odpojují tři chebáci. Zůstáváme tedy tři, protože už z Nebanic odjeli Míla a Many. Já mám ve FL auto, takže je ze mně zase franťák jako po velkou část mého života.  Příští neděli jedeme za doprovodu Honzy z Aše do německé hospody, která se mu velice líbí a pro nás to bude premiéra.   Kdo byl :  Many, brácha, Milada, Iva, Zdenka, Jíťa, Míla, Zuzka a já. Máme 53 km.  Týden uteče jako voda a já už teď se těším. Vy Taky ?   Váš Pepa D.

souboj s předpovědí.

Kamarádi ten můj dnešní nápad zdá se býti poněkud podivným. Mám v hlavě etapu, která spojuje celou řadu hospod, čímž nemyslím, že do každé zalezeme , ale beru je jako možnou schovku před bouřkou. Co říkáte tomuto hospodořadí : Nebanice – Kynšperk – Kostelní – Březová – Dasnice – Kynšperk – Nebanice a to mi tam ještě jedna chybí a tou je Šabina.  To jsem Vám napsal trasu a teď přidám podmínky.

Vy , kteří se mi ozvete do sobotního večera budu formou sms  v neděli v 11 hod. informovat o tom jestli jo nebo ne.Jestli padne varinta ano tak v neděli ve 12.30 se sejdeme na dvoře u Beránka a vyrazíme.  Co tomu říkáte ? No uvidíme. Minule to s přeháňkou dopadlo taky moc pěkně.   Váš Pepa D.

Zpráva z průjezdu Německem.(6)

Jak to nazvat ?

Kamarádi jistě jste si všimli, že jsem v letošním roce, po dlouhé přestávce, začal psát zprávy vždy s názvem, který neříká nic  o termínu konání etapy. Pro rychlou orientaci to není dobré a proto vždy za název etapy dám do závorky číslo a Vy už budete vědět. Tímto jsem získal Váš souhlas, děkuji. Jinde t.j. na trati nebo v hospodě takovou věc neprojednáte a to kvůli mnoha zážitkům, které každé nedělní odpoledne přináší. Tak pojďme si připomenout poslední výlet – všimněte si, že nese číslo 6.

Nový úsek po modré …

Na dvoře bylo lidí dost, dokonce vůbec poprvé s námi jela Věra Redčenková. Čas ukáže jestli to nebylo naposled. Do Skalný po poli je pro nás hračka a jsme tam za chvíli. U vrat ještě stojí vítězný oblouk a čeká na poslední závodníky. V pondělí kdy zprávu píšu, tak je venku jen jeden. První novinkou byl výjezd na velkou louku za koupalištěm. Byl prudký, krátký a kdo si včas neporadil s přehazovačkou byl na tom blbě, napsal bych v riti. Když jsme poctili první balík , rozuměj sena na poli, sedinkama našich kamarádek mohli jsme se pustit k přejetí louky a zmizení v lese. U křížku jsem si uvědomil, že Jiřka jede na ostro t.j. bez motoru a že tomu musím přizpůsobit délku zastávek. Ovšem ono to zase tolik třeba nebylo, protože její kondice nám připomíná naše mládí. Co nevidět, jsme z lesa venku a rovnou na státní hranici. Držíme se jí asi kilák. Na jednom místě, kde se stopa prudce láme dolů jsem zalehl abych pořídil několik nových fotek a tak mi zatím všichni ujeli , ale ne daleko. Včas jsem je dohnal a uhnul doprava. Tady to pořád ještě známe, ale po pár stech metrech uhýbá modrá doleva a to začíná překrásným  sjezdem až do míst kde je padlý smrk a hned blízko za ním ještě jeden. Ten přelézt už byla makačka. Jsme v téměř neprostupném lese, je tu ticho a krásně. Následuje dlouhý sjezd  ke zpevněné lesní cestě po které je značena významná cyklostezka č. 23. Teď ještě kus do kopce a jsme na okraji Plesné zvané Šneky. Městečko projíždíme hlavní ulicí. To proto abychom nepropásli novou komunikaci ke státní hranici, která začíná moc hezkým kruháčem. Pohled doleva na postupně bouraný areál textilní fabriky je strašidelný. Snad to brzy dokončí a Plesné to prospěje.

Vjíždíme do Německa …

Situace více než zvláštní. U nás vše dokončeno, u sousedů dvě hromady, bránící vjezdu aut a žádnou techniku tady není vidět. Krátce se projedeme po první vrstvě uválcovaného štěrku a už musíme zpět na tu starou. Zastavujeme až u kašny na náměstí v Bad Brambachu. Osvěžení nohou je možné, ale pití ne, však to tam píšou. V té chvíli jen já vím, že tady někde bude čekat Honza Štěpnička z Aše, který byl na chalupě v cíli 1000 Mil. Tam jsme se na tom dohodli, že on občas pojede s námi a někdy přispěje nějakým dobrým tipem  pro cíl naší etapy . Začínáme stoupat a jakmile vjedeme na naše území tak se cesta změní v dobrou šotolinku. Čím výše jsme, tím blíže k větrníkům. Fotek z toho místa máme spousty. Však tam bylo krásně. Jsme na Horních Pasekách. Příště až pojedeme tímto místem tak už nebudeme odbočovat doleva k prameni Halštrova, ale pojedeme dála tam to ulomíme doleva a brzy budeme na Výhledech. Dnes to tak nebylo a zvláště pro Jiřku to byla ta těžší varianta dojezdu k hospodě.

Ještě na chalupu …

Přemlouvám partu, že na chalupě je ještě spousta zbytků jídla a jeden Libor. Musíme za ním, je tam kluk sám a na trati má jen dva poslední závodníky na které trpělivě čeká. Na chalupě se mi zdálo, že je tam chladno a syrovo. Inu tedy zatopil jsem v krbu. Ukázalo se, že to nebyl dobrý nápad. V jednu chvíli tepelný spínač poslal horkou vodu do topení na kterém měl Jirka postavené pivo. Málem ho uvařil, protože spíná se při 50 stupních. Chvíli po našem příjezdu přijela Lída, která etapu nejela ale chtěla nás vidět tak jsem jí poradil chalupu. Cestou měla pád, tak jsme tam měli takový menší lazaret. Domů jsme odjížděli spokojeni z hezké etapy a těšíme se na další. Váš Pepa D.

Kdo byl : Many, Míla, Honza, Iva, Jiřka, Jíťa, VěraR, Laďa, Lahu a Martina a já

Průjezd Německem

V neděli budou končit Míle a na jejich oslavu si dopřejeme etapu podobající se mnoha úsekům tohoto slavného závodu. Projedeme lesy nad Skalnou, které se jmenují Kamenné vrchy, po turistické modré, kde jsme nikdy nejeli a na začátku Plesné si dáme jedno na stojáka. Další jízdou si prohlédneme nově budované silniční spojení s Bad Brambachem.  Odtud vyjedeme na Horní Paseky a kolem pramene Halštrova se posuneme na Výhledy. Tady bude hlavní zastávka naší etapy na řádné občerstvení. Pak přejedeme golf a Hazlov  na Zelený Háj, Přes Poustku do Fr. Lázní.

Start je v neděli 21.7. ve 12.30 hod od Beránků ze dvora.  Počasí bude nádherné a stezky v lesích taky tak. Máte se na co těšit. Váš Pepa D.

Slavíme „Míle“.(5)

Kamarádi, před etapou jsem měl několik omluvenek a přesto se nás sešlo plný dvůr. Vítr foukal od západu a dal nám zabrat až na cestě do Milhostova a Křižovatky.  Využil jsem od Míly nabídnutý „hák“ a usnadnil jsem si cestu až do Velkého Luhu. Tady začalo honička za jedním závodníkem.  Naše cíle se značně rozcházely. Zatímco my jsme ho chtěli v lese zastavit , popovídat a pak ho doprovodit do cíle, tak on ze všech sil honil limit 14 dnů za které chtěl Míle ujet. Asi třikrát odmítl  zastavit, ale my jsme znali nábližky tak jsme mu nadjeli a vše se opakovalo. Zastavil až v cíli a nutno podotknout, že svůj limit nesplnil a přijel do cíle za 14 dní a 4 minuty. Na tu vzdálenost je to opravdu o prsa. My jsme mu vše vysvětlili, omluvili se nechali kluka osudu.

Na chalupě v té době pobývala mnohem zajímavější postava Mílí. Jménem je to Josefka Veselá, křtěná Martina, Marie ale všichni jí říkají „Princezna Kočička“ z Hluku. Je to velice mladé -24- zlatovlasé děvče, které loni jelo Míle z Hranic na Slovensko.Na start v Hranicích přišla v růžových šatečkách a vzbudila tím velký rozruch. Všichni oblečeni do cyklistických triček a kalhot a najednou tohle. No nechci říct, že kalhoty neměla, ale ty šaty to bylo trochu moc.  Dojela poslední, ale dojela! Kde se vzalo tolik síly a  vůle v tak něžném stvoření to Bůh ví . Vyprávěla se smíchem svůj příběh o tom jak mnohokrát spadla, ale na druhé straně zase ani jednou nepíchla. K tomu suše konstatovala „stejně bych to neuměla zalepit“. Na dotaz :“Pojedeš to ještě jednou ?“ si zakryla obličej a špitla „Už nikdy !“Závodem se taky pohyboval fotograf Víťa, který jí dodával sil a jak jsme pochopili tak je dodává stále. Dnes t.j. v úterý dojel do cíle Matěj, na sněžným kole, které mělo na trati jedinou výhodu. Při brodění řek fungovaly kola jako plovací vesty  takže se kolo tolik nepotopilo. Jinak všude jinde to byl nesmysl.

Letošní míle byly všelijak rekordní. Celkový čas je stažen pod 7 dní Milanem Hanykem. Tenhle, vzrůstem, malý kluk jel na lehko až na riziko, t.j. v podstatě bez výbavy a vyšlo mu to.  Mezi děvčaty je taky nový rekord a rovněž koloběžkaři ho mají. Moc zajímavé je nahlédnutí do zákulisí závodu. V propozicích je uveden zájem pořadatelů o pomocníky na trati. Ti všelijak pomáhají na kontrolních bodech závodu, které jsou na trati tři. Někteří z nich to dělají proto aby už na letošní afterparty využili možnosti přihlásit se přednostně na start příštího ročníku. Pořadatelům se z toho dělají vrásky, protože pro přihlášení na Silvestra v prvních vteřinách nového roku zbývá málo míst.  Je pořád spousty lidí, kteří si chtějí zkusit jestli to dokáží, poznat sebe sama v tak těžkých chvílích jaké závod nabízí nepočítaně. Další kuriozní „problém“ závodu spočívá v těch závodnících, kteří chtějí jezdit každý rok a třeba pokaždé jinak : na kole, na koloběžce, pěšky. To dává šest možností a v „řadě“ stojí a čekají stovky jiných. To je zajímavý oříšek k rozlousknutí pro pořadatele. Naše parta z toho získává nové přátele. Např. : pojedeme-li příští rok do Chřibské tak musíme v Křečanech navštívit Martinu, velkou fanynku závodu. Závodníkům doma (jedou kolem) pomáhá všelijakým občerstvením a dělá to nesmírně ráda. Bude skutečně šťastná, když k ní zavítáme. Proč ne ? Kontakt už máme.

Tuto následující neděli etapu pojedeme jistě .

Kdo byl : Hanka, Líba, Jirka, Laďa, Zdenka, Jíťa, Lída, Míla, Many, Petr, Vlasta a já.

Slavíme „Míle“.

Ahoj kamarádi, cyklomarathon „Míle“ je právě v polovině. Je tedy nejvyšší čas oslavit toto velké cyklistické klání a to nejlépe v cíli závodu – na chalupě ve Sklaný.  Jitka slíbila nějakou velkou buchtu, já dodám kafe a trochu piva, takže po dojetí na chalupu nám chybí jen někdo s kým by bylo možné si popovídat.  Vždy tam někdo ze závodníků bude, ale já mám spadeno na Jindru Prchlíka. To je ten borec, který už dvakrát závod projel na tandemu se svojí sympatickou partnerkou Mirkou a letos jede sám na koloběžce.

V neděli 14.7. ve 12.30 hod.  vyjedeme ze dvora od Beránků, vezmeme to přes Milhostov a Křižovatku do lesa u Velkýho Luhu kde se spojíme s trasou mílařů. Po ní dojedeme až na chalupu do Skalný. Bude to zajímavý, tak pojeďte !Vítám je i ten, který toho o mílích moc neví. Pozvání posílá Pepa D.

Luby – Vysoký kámen.(4)

Kamarádi moji moji pamatujete si někdo na podobnou etapu tady u nás ? Myslím tím teplotu vzduchu. Nedá se nic dělat musím konstatovat, že to byl extrém a to hned v několika směrech. Horko bylo i v hospodě na golfu. Trochu jsme pojedli a už spěchali na radnici, kde nás čekal pan starosta Vladimír Wurn, mladý, sympatický pán. Otevřel nám místnost kde vystavují obrazy dva místní malíři narození někde na začátku třicátých let. Zvláště ty díla, namalovaná v duchu realismu Helmuthem Glasslem byla velice sympatická a to jak tematy, tak i barvami. Modernější obrazy – mezi nimi Mona Lisu – namaloval Willy Zährl. Rovněž obraz hudební skupiny, kde je náš kamarád Many, je jeho dílo. Viz.foto.

Konečně jsme na parkovišti u kol a začínáme pořádně stoupat ve směru na Kraslice. Kopce na trase měly být zdolány za pomoci našich motůrků. ale ty potřebují vkládat stále větší sílu při stále prudším stoupání, takže žádný med. Stín v lese byl, ale stejně bylo extra horko, protože příroda je celá rozpálená. Vlastní, pěší dobývání vrcholu je pak úplně na slunci a dalo zabrat. Kruhový výhled do kraje je opravdu krásný a nyní už také popsaný na ocelové tabuli připevněné na vrcholu. Když už zbýval jen sjezd k hospodě Kozabar  tak světe div se, ale oni mají zavřeno a dokonce německy „Geschlossen“. To se snad zbláznili a vybrali si k tomu ty nejhorší časy : neděli a odpoledne 16 hod ! Jedeme ulicí dál vedeni znalostí Jitky, která ví o nově otevřené hospodě. A byla !

Mladý pan hostinský ani chvíli neváhal a nabídnul parkování našich kol na chodbě hospody. Ještě, že nás bylo jen deset.  Když už měl každý objednáno pití (Svijany) dostal se ke slovu Laďa. Dal rázně na vědomí, že před několika dny měl svátek a chtěl ho dodatečně oslavit zmrzlinovým pohárem pro všechny.  Hospodu tím tak zaskočil, že se z toho nemohli vymotat. Nakonec jsme si všichni opravdu pošmakovali a Laďovi popřáli. Poněkud jsem urychlil odjezd domů,. Snad Vám to moc nevadilo. Já jsem to moc potřeboval.

Příští neděli se dá očekávat příjezd vítěze 1000 mil a budete-li alespoň trochu zvědaví tak sledujte průběh závodu na počítači. Stačí zadat : 1000 miles 2019. Honza Kopka jede taky a po prvních dvou dnech vede. Povzbuzující sms můžete poslat na 724 818 718. Nejpozději za 14 dní se s ním určitě sejdeme na chalupě.  Tím je dáno, že pojedeme krátkou etapu kolem komína a více času  budeme věnovat setkání s ním. Jste pro ?  Ještě jednu významnou zprávu mám pro Vás. V neděli 21.7. pojedeme do Lokte za Jitkou Hlavsovou.  To bude bezva. Tak si plánujte čas.  Kdo byl : Jitka, Iva, Jiřka (bez motoru), Lahučáci, Laďa, brácha, Lída, Hanka a já. Počet ujetých kilometrů byl 17 a teplota vzduchu 38. Nikdy jindy to nemůže být v takto obráceném poměru.   Mějte se hezky. Váš Pepa D.