CykloDusak

Ahoj cyklisti a nebo taky „Ahoj producenti a konzumenti “ !  Obojí je pravda, protože obojí jsme My.  No a to už jsme velice blízko k vysvětlení názvu této etapy.  K, budiž Karel a T je samozřejmě Thálie. Svými esemeskami jste takto rozhodli ! Zatímco Karel opekl špekáčky, tak Thálie stačila upéct nejen chleba, ale taky dva domažlické koláče. Oba výkony se dají jen s opatrností porovnat, ale o to nešlo. Každý z nich dělal co uměl a mohl pro zdárný průběh naší konzumace. Jak to všechno začalo ?

V neděli 25.6. , to měl svátek Ivan, bylo v poledne kolem 25 st. tepla. Bude 13 hod. a my nejsme kompletní. Chybí Hanka a Emaruš obratem zjišťuje, že máme jet napřed, že nás dožene, myslela si Hanka. Pro jistotu jsem jí do telefonu, řekl opěrné body její trasy  a mohli jsme se vydat na cestu. Náš směr byl poněkud jiný, protože jsme jeli nejdříve ke starorybnickému rybníku, nebo lépe ke zřícenině hradu Starý Rybník. To je naše oblíbené místo na zastávky. Nabízím tady Michalovi aby zkusil tyto dva rybníky za sebou objet po náročné stezce vlevo a přitom trochu vyfotit hrad. On proti tomu nic neměl a odjel. My taky, ale po silnici vpravo. Čekáme u světel, pak jedeme až na začátek polňačky a Michal nikde. Objevil se za chvíli docela spokojený a stručně konstatoval „cesta byla zarostlá !“ O krásné cestě po louce na Vojtanov, stejně jako o výjezdu k golfu přes Otov jsem psal už několikrát. Nad golfem se ptám lidí „Kdo má chuť projet si stezku ve vysoký trávě ?“ Jen Michal a ostatní posílám do lesa. Nám dvěma se ta neposečená louka moc líbila a tak jsem pro sebe rozhodl, že na zpáteční cestě tady natočím video. Byl to nejhezčí úsek této etapy.

Teď už sedíme u Karla na zahradě za čerstvě ostříhaným živým plotem. Karel s komentářem rozlívá frťany a k tomu za stálého obracení opéká buřty z Lidlu.  Do toho konečně přijíždí Hanka a po ní taky Jarda. Pro dnešek jsme kompletní. Ale jen pro dnešek, mě tu chybí dva nebo tři lidi důležití pro život party. V nastalé chvíli ticha jsem položil otázku, kterou jsem signalizoval na pozvánce, :“Příští neděli je start Mílí, pojedete ?“ Odpovědí je ticho, nerozhodnost a dvě odmítnutí. Když jsem to v pondělí ventiloval před dvěma mě blízkými lidmi a byly to dva rozhovory nezávislé na sobě tak jejich reakce byla téměř stejná. „A co by si chtěl ? To je zajímavý jen pro Tebe !“ a pod.  Já jsem se bránil argumenty jako :“ Vždyť celou řadu z nich znají !“ nebo „Bez Mílí by nebylo Beskyd, nebyla by procházka Prahou, nebyla by opakovaná návštěva u Kopků atd.“ Proč tohle mám proboha vytahovat ? Každý jsme si nechali svůj názor a debaty skončily. Čas to musí vyvětrat.

Na cestu zpátky jsme se dost dlouho připravovali a stejně to dopadlo všechno jinak. Petr s Vlastou dali jasně na vědomí, že jedou po asfaltu a já měl za to, že zbytek pojede stejně jako sem nahoru, tedy lesem.  Jenže po ujetí asi 200 m má Thálie telefon. Volal Karel, že je tam zapomenutý mobil. Thálie většinou nestartuje mezi prvními, takže ani neměla šanci dokřiknout na nás vepředu. Brzy po vjetí do lesa stavím a co vidím ? Jsme tři !  Michal se rychle vrací až na osudnou křižovatku ale nikdo tam. Pak už to začaly rovnat telefony mezi Ivčou a Michalem a taky mnou. Křižovatku před Seeberkem si dáváme jako místo setkání, protože mobil patří Hance a ta je s námi. Proženeme se golfem , pak Házlovem a co nevidět je tu Zelený háj a Poustka. Nic naplat, přesto jsme tam přijeli jako druzí ! Musím ocenit Hanku za její výkon. Společně si stanovujeme jako místo příští zastávky Krapice. Jenže tam jsou jen do pěti a teď je něco přes šest. Nevadí popojedem ! Příští stanice :fotbalák  . Tam se to povedlo ! Úsměvný bylo naše nasedání na kola při odjezdu. Od vedlejšího stolu nás pozorovala mládež a byl jim k smíchu náš způsob kdy kolo musí více k zemi a noha pomalu nad zem. Však se dočkáte dorostenci ! Zaznamenám 47 km. Byl : Iva, Jarda, Michal, Thálie, Karel, Petr, Vlasta, Emaruš, Hanka, brácha a já.

Tak i toto se dělo při dnešní etapě ! Hezké léto.  Pepa D.