Nejnovější komentáře
Archivy
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Červenec 2022

Konec Mílí.

Přátelé, oznamuji tímto, že letošní Míle již dnes t.j. v pátek k večeru očekávají svojí Legendu.  Přijde Jindra Prchlík  !! Vy co jste svojí přízeň Mílím nechávali na sobotu si ji podržte do neděle kdy uděláme závěrečnou etapu letošního ročníku.

Sjedeme se v neděli 31.7. ve 12.30 hod v Růžovém parku  ve Fr. Lázních. Pojedeme tak šikovně abychom mohli dopít sud a usmažit poslední bramboráky.

Čekám na Vás. Váš Pepa D.

Druhý týden Mílí – zpráva

Kamarádi, přátelé, sympatizanti. Je toho hodně kolem nás, co stojí za pozornost, nebo alespoň za zmínku. Události se dějí jedna za druhou a ještě častěji vedle sebe a to je těžké to nějak písemně obsáhnout. Vždyť včerejší noviny jsou staré noviny. Nemám z toho vrásky, proto vždy jen několika slovy zmíním tu nebo onu událost.

Hned v pondělí 18.7. v 17 hod. jsme v hojném počtu stáli před Špalíčkem.  On ( pan Jalovec, starosta města Chebu) byl přesný. Pletl se pouze v úvodních slovech kdy zmínil, že mi toho o Chebu víme mnohem víc než on. Ne, nevíme a jsme rádi, že lidé jako on nebo paní Jitka Šindelářová, kteří se o historii města živě zajímají nám mohou něco říci a ukázat. Je hodně zdrojů ze kterých lze při studiu historie Chebu čerpat. Připomněli jsme si rok 1272 kdy celé město lehlo popelem Do té doby zde stály jen nízké dřevěné domy kolem náměstí. Po požáru tedy začal vznikat Cheb v dnešní podobě. Velikost náměstí byla zachována a místo dřevěných domů se stavěly cihlové, kamenné do výšky 3 – 4 pater s vysokými střechami. Byly to výškové domy tehdejší doby – pan starosta použil slova mrakodrapy. Už nikdy město celé nevyhořelo, neboť mezi domy se stavěly štítové, zděné stěny. Druhá, velká zvláštnost našeho města je fakt, že je to město vysokých půd a ne hlubokých sklepů. Na půdách, někdy až čtyřpatrových se skladovalo zboží obchodníků. Nahoru se dostávalo pomocí kladek vždy v zadním traktu domu.                                                                                                     Dějiny přinesly rok 1948. Než se zmíním o vlivu socialismu na město, musím objektivně poznamenat, že Cheb byl v zuboženém stavu již na konci války. Teď šlo o to „co s tím „! Cheb byl na kolenou. Na přízeň českých osadníků se nedalo spoléhat. Dokonce existoval plán na rozsáhlé demolice a jejich náhrady v panelové výstavbě.  Špalíček měl být zbourán jako neopravitelný atd. Nakonec se tak nestalo a na okolnosti, proč se tak nestalo, se zeptáme někdy příště, třeba Jitky Š. Opravu Špalíčku provedli soudruzi tak, že do celého objektu byl vestavěn železný skelet a do něho vetknuty betonové podlahy. Stěny zůstaly původní, okna často ne. Jen tak mohl Špalíček zůstat stát a dodnes být turistickou perlou našeho města. Prošli jsme si po plechových schodech všechny patra červeného, hrázděného domu a jeho sousedů a byli jsme rádi za tu příležitost vidět Špalíček zevnitř.

V úterý se v cíli objevilo dost lidí a jeden stojí za zmínku. Je to Honza Mávr z Kolové u Kynšperka a jeho otec má dílnu na opravu kol ve Starém Rybníku. Všem Vám ho doporučuji – je pečlivý a není drahý ! Telefon na něj je 737 844 514 .  Taky odjela Barunka s dětmi Honzíkem a Kubíkem. Ještě se s ní při dovolené setkáme. Bude nám věnovat dost času jak ve Zlíně samotném, tak i při etapách. Těšme se na ní.  Odjela také jedna nenápadná dvojice – Milan a Gábina z Prahy. Zatímco Milan jezdí neustále Míle, tak ona neúnavně pomáhá na CP a letos u nás v cíli. Tak pracovitou Pražandu těžko pohledat. On je bezvadný společník a neúnavný ve všem co dělá.

Ve čtvrtek jsem napsal pozvánku na etapu. Ta by měla za cíl projet trasu Mílí od Vojtanova počínaje. Nikdy se tu nejezdilo do NDR a nyní ano. Je to na Kyselku, kolem potoka po těch kořenech a na rohu koupaliště se sever a jih spojí. Projedou město a jedou k hájovně. Tam jsou dnes pozemky a skleníky „Dvanácti kmenů“. Od nich dolů k rybníku u asfaltky do Plesný, nebo Křižovatky. Tu přeskočí a vede je to na Čistou – bývalou obec kde před těžbou kaolínu mohlo být čisto ! Dále to jede už lesem na Kateřinu, přes Nový Drahov, poslední kopeček a závěrečná rovinka k Bramborárně.

V pátek , jak s ním bylo domluveno, přijel starosta Chebu pan Jalovec  a na kole ! První hodinu pobytu vzdoroval všem možným a opakovaným nabídkám našich děvčat aby si něco vzal a nebo raději ochutnal. Zůstal na svém. Když jeden vidí jeho asketickou postavu, musí uznat „že to má jinak “ a ne tak, jak je připraveno. To vůbec nevadilo další debatě na všechna možná temata. K závěru padla otázka :“Pane starosto proč zubaři neberou pacienty pro naplněnost a Ti mladí berou jen za hotový a nemají smlouvu s pojišťovnou ? Odpověď : Oni smlouvy nechtějí, museli by registrovat mnohem více pacientů a nabízejí svoje služby těm z nás, kteří na to mají ! Večer jsem  samotestem  zjistil Covid a svolanou etapu zrušil.  Takhle jednoduchý to je ! Myslím si, že mi významně pomohlo trojí očkování a je to ono, které nás zachrání i v budoucích časech.

Musím ocenit všechna děvčata za pomoc při „živení cíle“ . Zvláštní medaili si zaslouží Míra K. za bramboráky, kterými živil davy lidí okolo. Odhadem jsme usmažili  700 a více placek. To musíme ještě kolektivně posoudit.  Venku je Jindra Prchlík. Toho a jeho Mirku jsme loni v dešti vítali v Třebeni. Vzpomeňte na její nohy ! Jindra se v cíli stane legendou závodu t.j. člověkem, který za šest let přešel nebo přejel na koloběžce a kole Míle oběma směry. Všichni víme, že před ním to dokázal Ríša Štěpánek, který patří do kategorie „Sny“ a Jindra vyhrává v kategorii „Muži“. Čekáme ho v cíli v sobotu, nebo v neděli. Podle toho bude vypadat i pozvánka na etapu. Musíme mu připravit hezký přivítání. Jeho Mirka na to přijede taky.

S pozdravem Brzy bude líp se s Vámi loučím. Pepa D.

Druhý týden Mílí

Kamarádi, každý den dojede do cíle někdo ze závodníků. Ve chvíli kdy píšu tuto pozvánku (čtvrtek poledne) je na trati ještě 19 borců. Uvidíme jak tomu bude v neděli. Pojedeme se na to podívat po trase, kterou jsme dlouho nejeli, tak se máte na co těšit, ba i bramboráky budou !

Vyjedeme tedy v neděli 24.7. 2022 ve 12.30 hod.  POZOR !!! změna  místa startu.  Je to roh růžového sadu u Francouzský ulice. Je tam dost laviček a vodotrysk. 

Tentokrát nepotřebuji Vaši přihlášku a o to víc budu zvědavý na sestavu, která se sjede.  Srdečně zdraví  Pepa. D.

P.s. tento pátek 22.7. v 16 hod. přijede do Bramborárny starosta Chebu, pan A. Jalovec. Budu rád když na toto setkání přijedete. On taky neváhal provést nás Špalíčkem !

 

Pozor, pozor tato etapa je zrušena a přesunuta o týden na 31.7.2022. Důvodem je moje onemocnění covidem !!!

Hektický týden.

Přátelé moji, mám tím titulkem na mysli týden mezi desátým a sedmnáctým červencem 2022.  Hned ten první den, v neděli, byl svátek česko – bavorského sousedství a to druhý ročník.  I když počtem skromným, tak přesto jsme u toho byli. Hned ráno v 7.45 h se v Chebu na náměstí sjelo asi třicet cyklistů , kteří se vydali nejdříve po cyklostezce k hraničnímu přechodu u Hroznatova a pak dále až do Neualbenreuthu. Až za tímto městečkem na kopečku Kaplberg stojí krásný barokní kostel kde se konala asi tak hodinová mše. Následoval odjezd na oběd a po něm rychlý přesun do Třebeně. Tady sice nebyl očekávaný první cyklista Mílí, ale bylo třeba slavnostně narazit první sud Bernarda. To se povedlo a pivo to bylo opravdu moc dobré a je pořád !  Kdo byl ? Jitka, Iva, Jarda, Thálie, Emaruš a taky Olga se svým manželem Sergejem. Oba jsou z Ukrajiny. I s návratem do Chebu ujeli 77 km.

V pondělí  přijeli dva vítězové letošních Mílí (severní trasy) – Tomáš Fabián a Tom Novotný za 8 dní 20 hod 40 min.  Vítěz jižní trasy  je Jirka Dolejš za 8 dní 22 hod. 40 min. V kategorii žen vyhrála severní trasu Peggy Marvanová za 9 dní 23 hod. 57 min.  a jižní trasu pak Klárka Holásková za 9 dní 20 hod. 20 min. Tahle holčina je přítelkyní Toma Novotnýho a seznámili se loni na Mílích když se jelo do kruhu po ČR a oni se setkali na trase. Jestli si stačili něco říct, nebo alespoň podat ruku a nebo přeskočila jiskra za jízdy jsme se nedověděli. Dnes přijel do cíle Petr Michel, jehož žena nás už 2x hostila doma ve Starých Křečanech, ale on u toho nebyl, protože makal v práci. Měl čas 12 dní 19 hod 3 min . O jedno místo před ním přijel Libor Štěpán a zařadil se tak do malé skupinky závodníků, kteří Míle absolvovali všemi třemi způsoby : na kole, koloběžce a pěšky. A poslední údaj je o chodci : vítěz šel spojnici určených bodů na trase t.j. 1200 km za 12 dní 20 hod. 26 min. To je o více než jeden den vylepšený rekord této disciplíny.

Pak šly dny za dnem a další  závodníci přijížděli. Dnes 18.7. ráno máme v cíli 108 závodníků  ! Bramboráků jsme usmažili minimálně čtyřikrát tolik a jejich sláva se šíří po světě, takže i ti, kteří teprve dojedou ví od svých kamarádů, že na ně čeká bramborák výborné chuti.  Zásluhu na tom má především Míra Kříž !!  Taky je zajímavé, že jsme narazili už pátý sud a blížíme se tedy k pěti stům natočených piv. Je naprosto výborný a jeho nealko varianty taky.  Pak to má taky konec a ten je ve dvou jímkách, které je často nutné vysát a uvolnit tak místo pro další sprchy a piva.

Včera v neděli jsme jeli v jedenácti lidech etapu o jejíž trase jsem v pozvánce pomlčel. Musel jsem totiž až do oběda počkat na aktuální situaci na tratích závodu, hlavně té severní větve  a zjistit jaká je šance potkat mílaře na jejich trase. Povedlo se ! Potkali jsme čtyři kluky – 2×1 a dvojici – v těch nejlepších místech. Bylo to na lesní cestě ke Šneckýmu rybníku. První kluk nevěděl proč na něj řveme „Zastav !“ ale zastavil a nechal se vyfotit s našimi děvčaty i když potřeboval být v cíli do 15 hod. aby mu ve výsledku nenaskočil další den. Start byl totiž taky v 15 hod.  Dvojici jsme potkali na křižovatce kde museli korigovat svůj další směr a proto byli ochotni se chvíli zdržet. Jeden z nich když mě poznal díky dresu tak se vyděsil, protože jsem prý loni pro něj bramboráky smažil já a teď jsem v lese a placky nebudou ?, napadlo ho. Uklidněný, že budou a pořádně vyfocený se kluci vydali k cíli směrem na Skalnou. My taky, ale na Velký Luh, Křižovatku a Milhostov  a v cíli jsme byli o něco dříve než oni. Nesrovnávám, protože to prostě nejde. Oni mají různé povrchy, od asfaltu až po zaječí stezky, nebo pole a louky. My jen silnici ! Na cestě nám Laďa Beránek připomněl, že má v úterý narozeniny – „70“ !!! a vymyslel Aperol v hospodě v Třebeni. Po nezbytným focením pod cílovým obloukem jsme se přesunuli k hospodě.  Objednávka na dvanáct skleniček byla nad zásoby putyky. Operativně to Laďa doplnil šampáněm a pivem a aby toho nebylo málo tak každému objednal zmrzlinový pohár. To už fakt nemusel, protože stále bude platit, že „stárek krávu neunese !“ Jeho pohostinnost je velká a známá, tedy není čemu se divit.

Pak jsme se vrátili do Bramborárny a postupně jsme začali schůzovat, především o pondělní prohlídce Špalíčku a dovolené ve Velkých Karlovicích. Měníme poněkud dopravu kol a to tak, že pojede Laďa mým pikapem, protože je větší a potáhne vozík. Odvezeme tak všechny kola a bágly.  Jízdenky budu kupovat v posledním týdnu července, jejich cenu Vám sdělím a Vy mi pošlete peníze na účet.  Další etapa bude příští neděli. Opět kratší se závěrem v cíli Mílí. Ten bude fungovat až do konce července. Kdo byl : Laďa, Iva, Jitka, Thálie, Emaruš, brácha, Lída,  Zdenka, Vlasta , Petr a já.

 

pokračování zítra

 

Etapa na Míle.

Milí občasní čtenáři, kamarádi.   Právě probíhá cíl závodu na 1000 mil . Závodníci jedou buď severní , nebo jižní trasu. Obě jsou dlouhé 1620 – 30 km. Honza si s trasami hodně vyhrál, protože nejen délka, ale i převýšení je na obou směrech stejné. Tato a mnoho dalších okolností, které závod provázejí Vám bude umožněno poznat.

V neděli 17.7. ve 12.30 hod. u Beránků na dvoře startujeme na okruh, který nebude ani dlouhý  ani těžký , ale hlavně, bude mít zastavení v cíli 1000 mil t.j. v Bramborárně Třebeň. 

Občerstvení v podobě bramboráků a točeného piva bude jistě.  Něco sladkého ke kávě taky, pokud některá z Vás se rozhodne pro pečení.     Těším se na Vás. Pepa D.

Zpráva a fotky v galerii jsou pod jménem „Hektický týden“

———————————————————-

Opakuji pozvání na pondělí 18.7. na 17.00 hod ke Špalíčku. Pouze pro naší partu je zajištěna prohlídka Špalíčku s výkladem pana starosty města Jalovce !                         Účast je omezena na 30 lidí . Přihlaste se mi , pokud jste tak již neudělali !

Zpráva z etapy a schůze podruhé a z Konstantinových Lázní.

Ahoj mládeži.  „Poledne minulo právě, parnem letní den sálal. Na pohovku lehám, bych svému tělu dal klid. Tu Korina vchází, jen lehká tunika ji halí …“(Ovidius). Takhle krásně básník popsal co mají lidé dělat když venku je hic. Jenže to pro nás nějak neplatí, protože jsme zastánci poznatku, že proud vzduchu způsobený jízdou na kole ochladí lépe, než vánek z okna na pohovku ! Jeli jsme tedy do statku Na Gruntu kde jsme se s laskavým přispěním polotmavého Krušnohoru poprvé občerstvili. V otevřené stodole bylo hezky a o to víc pro ty, kteří seděli s výhledem do dvora, protože to vedlo ke vzpomínce na Vratné láhve. Dále pojedeme na Golf, za rybníčkem vlevo a zmizíme v lese kde je moc pěkná vyhlídka do lomu. Pak už je brzy Vojtanov a po louce taky Skalná .  Pod Komínem bylo skoro sucho, měli jen desítku Bernarda a nealko. „Noste to sem, jsme rádi za to !“ zaznělo lokálem. S bráchou jedeme o něco dříve, to abychom připravili sezení v průjezdu Ředitelství.  Je tu chládek a taky káva ,Gin se vzpomínkou na Táňu, Tonic a něco piva. Prostě všechno !

Rozpálené kamarády zabavím nejdříve zprávou o chystaných akcích (kromě etap) a to až do září t.r. Raději je znovu vyjmenuji a doplním : 1. V neděli 10.7. pod vedením Jitky pojedeme na česko-bavorské setkání do Neualbenreuthu.  Z informací vyjímám : start v 7.45 z Cheb. náměstí, 12.30 hod cesta zpět. Hlaste se Jitce a Vy již přihlášení, nezklamte !  // 2. v pondělí 11.7. k večeru se bude očekávat příjezd vítěze “ 1000 mil“ do Bramborárny v Třebeni. Budou se smažit bramboráky a točit sudový . Přijeďte se podívat !  // 3.  V pondělí 18.7. v 17 hod je prohlídka Špalíčku s výkladem pana starosty města Jalovce. Kapacita je 30 lidí z party a Vašich známých .Hlaste se mi !  //  4.  Některý srpnový, všední den pojedeme do Domažlic kde na nás bude čekat kamarád Zdeněk H. S ním vyjedeme na Čerchov a pak na několik míst, které připomenou život Chodů.  // 5. Ve středu 10.8. pojedeme auty nejdříve do Jenče, kde je zcela výjimečná firma „Řízení letového provozu“. Tu navštívíme a po shlédnutí výstavy obrazů mého synovce tamtéž, přejedeme na Zličín kde necháme auta. Metrem se dostaneme na Karlovo nám. kde je v parku výstava o odboji za 2. svět. války. Procházkou se dostaneme jak ke kostelu v Reslově ulici, ale také k Tančícímu domu. Z jeho střechy je nádherný výhled na Prahu. Procházku po nábřeží zakončíme návštěvou hospody U Fleků  //           6.  V pátek 26.8. ráno v 6.30 odjíždí skupina Pendolinem do Olomouce a pak dále do Vsetína a Velkých Karlovic. Postupným zdoláváním věhlasných cílů zde strávíme týden.

Na schůzi jsme rovněž probrali způsob vyrovnání nákladů na dopravu na různé výlety, etapy a dovolené. Vyúčtování za Chřibskou vychází z těchto skutečností : jelo pět aut s třinácti lidmi, najeli jsme 600 km, prům. spotřeba je stanovena na 7 l/100km a cena phm byla 48 Kč/l.  Celkový náklad na pohonné hmoty je tedy 10080Kč, na jednoho je to 775 Kč a na auto 2020 Kč.  Abych mohl tyto náklady v uvedené výši rozdělit potřebuji aby tito z Vás poslali na můj účet tyto částky  : 775 Kč – Táňa, Iva, Jiřka, brácha , Hanka , Kika a Beranička / 125 Kč EMaruš . Řidiči nic neposílají, ale jejich 775 Kč jim bude odečteno z nároku.  Číslo mého účtu je 43-965 460 257/0100. Vybrané peníze řidičům rozešlu ! Je to jasný ? Tak to je vše !

 

Konstantinovy Lázně.

Je pondělí a čas odjezdu na kratší dovolenou. Nad Planou se krajina mění . Přibylo lesů, které padají do hlubokých údolí, třeba Kosího potoka a tak se to ještě asi dvakrát opakuje než  jsme u cíle v K.L. Už samotný vjezd do Konstantinek  na nás dýchne lázeňskou pohodu a klid. K našemu penzionu nejdříve projíždíme parkem kde je stín, zeleno a vlaho. Po nezbytných formalitách se už vydáváme na cestu. Cílem je Úterý a Bezdružice, jsou to dvě významná místa tohoto kraje. Na jednom místě když začíná sjezd do městečka tak mám pocit, že na protisvahu někdo postavil obrovskou, světlou desku která se v plném slunci blýská. To jsou paneláky ! Průjezdná komunikace nás ani na náměstí Bezdružic nepustí, to až na zpáteční cestě. Dlouhý sjezd a krátký výjezd nás dostávají na okraj hluboké „jámy“ kde jsou vidět spíše střechy než domy města Uterý.  Sjedeme tedy dolů a hned hledáme hospodu. Našli, ale !!! v Úterý mají otevřeno až v úterý a ne dnes, kdy je pondělí. Žízeň je tak velká , že nám bere i chuť prohlédnout si městečko. Stojí tady už od 11.stol. ! Král Přemysl Otakar s ním musel být spokojen když mu v roce 1200 udělil status městyse. Historicky je jistě zajímavé, že od roku 1420 kdy sem vtrhli husité a dali místním co proto, tady prosadili kališnickou víru, která byla zrušena až ke konci 16. století . To musela být starost pro tepelský opaty, kterým obec patřila od 13. do 19. stol.  Další zajímavostí je fakt, že se zde 29.12.1779 narodil Kašpar Reitenberger – stavitel Mariánských Lázní. A končím mokrým konstatováním, že roku 1820 a také 1920 tady byla velká povodeň.  S jazykem na dresu vystoupáme zpět nad město a podle pravdivé, cestovatelské poučky „Neptej se místních !“ se z čistého zoufalství ptáme chlapa u silnice kde je tu otevřená hospoda? „Dole u potoka, tam co je ten tábor“ je jeho nadějná odpověď. Je to moc hezký místo, ale zjištění je zdrcující. Otevřeno je v úterý.  Vše zachrání Bez družice, takže hurá do kopce. JO ! u cesty stojí cedule  „Dnes otevřeno“ a šipka doleva za stodolu. Nejdříve fotbalové hřiště a u něho malá hospůdka. Uvnitř je chládek, nálada se postupně zlepšuje, to jak malá a moc milá paní hostinská stačí točit pivo a nosit jídlo. Dvě hodiny jsme tam zůstali!  Bylo by třeba se tam vrátit , zajít do zámku a pídit se po vztahu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic k tomuto městečku. Je bez diskusí, že to byl světák (byl ve Svaté zemi, Egyptě atd. dokonce i v Santiagu de Compostella), byl spisovatel – cestopisy, hudební skladatel a také aktivní příslušník české šlechty ve stavovském povstání za což byl v roce 1621 popraven na Staroměstském náměstí. Když nazrál čas k odjezdu tak už jedeme přes náměstí s výhledem na část zámku, sjíždíme dolů a když jsme zase nahoře na protikopci tak se nám otevře hezký pohled na zámek a část města kde paneláky nejsou. Hezké !

Dnes je úterý a my pojedeme do Svojšína.  Začínáme dosti zhurta, protože kopec v Břetislavi byl opravdu prďák. Za ním jsou už jen pastviny. Nedaleko stojí stádo mladého dobytka, které nás spatří a rozběhne se nás pozdravit. Zastaví je až el. ohradník. Nic proti tomu jestli to na někoho působilo hrůzostrašně. Prudkým sjezdem jsme na silnici č. 202 a to už je do Horních Kozolup pár km. Odtud až do Svojšína jedeme většinou po pěkných lesních cestách. Zastavujeme u radnice odkud právě vychází mladá paní nám v ústrety. Ujišťuje nás, že pan starosta na svůj slib nás provést zámkem určitě nezapomněl a čeká nás tam. Celá náves je nově vydlážděná světlým kamenem a působí velice svěže a čistě. Pan starosta nám věnuje tři hodiny času, asi proto, že cítí z naší strany zájem, který postupem času přechází v obdiv. Zámek, tak jako mnoho jiných u nás si prošel nejhorším obdobím existence po roce 1945. Když se ho starosta ujal  a vyrval ho z náručí státu tak začal v roce 1999 se svým Spolkem za obnovu vesnice Svojšín opravovat zámek a okolí. Svým nasazením a entuziazmem mi hodně připomíná pana Lažanského z Chyše. Hodně nám toho řekl a my jsme hodně fotili, takže dále nechám o zámku mluvit fotky. Jenže v těsné blízkosti zámku stojí románský kostel s hranolovou věží Sv. Petra a Pavla z 12. stol. Výzdoba kostela je barokní a oltář empírový. Na pravé straně oblouku kostela stojí znovunalezený a restaurovaný náhrobní kámen hrobu Karla Antonína Junkera z Bigatto , významného příslušníka rodu, který vlastnil zámek  a Svojšínské panství. Dlužno dodat stále to stejné – byl zničen až po r. 1945, tedy v době státem podporované nenávisti ke všemu co bylo církevní nebo šlechtické. Jsem rád, že o tom můžu psát jako o době minulé. Ta doba současná potřebuje peníze na obnovu a to i tady ve Svojšíně : č.účtu 174882154/0300 VS 69457042. Každá částka pomůže ! Opouštíme Svojšín, protože i tady covid zavřel hospodu a v bláhové naději míříme do Černošína. Je to marný, je to marný , ani motorest Vlčák to nepřežil. Zachrání nás až K.L. rest. Pohoda. Také cesta lesy po pěkných cestách byla pohoda.

Je středa, den D, ale to jen od slova Déšť. Já jsem chyběl a proto jsme s Karlem naplánovali etapu předem do navigace a to by bylo aby to tak nebylo. No a druhé byla pravda. Začátek byl dobrý, až pod hrad Gutštejn to bylo fajn, ale pak se ukázal černý mrak z něhož měli kamarádi jasno, že jasno nebude. Nastal tedy úprk po pěšině v lese, která vedla k brodu. Na kolo to bylo hluboký, proto všichni museli pěkně zufus i s kolem. Kde měli boty nevím, ale předpokládám, že na nohou. Za silného deště všichni skončili v Pohodě kde prý pršelo i skrz deštníky. To vůbec nevadilo Ivče a Jitce. Vydali se v dešti do Bezdružic s papírkem v ruce kde byly napsaný dvě čísla turistických známek, které mi chybí do sbírky. Našli radnici a známky už visí na místě. Chápete tu oběť ? Holky veliké díky a kdykoliv budete na Bramborárně, tak se na ně můžete přijít podívat. To je odměna, co  ? Ještě nějakou vymyslím !

Ve čtvrtek se rozloučíme s majitelem co tak blbě vařil, ale co naděláte ? Tak brzy po dovolené u Menclů vaří skoro každý blbě ! V autech se přesouváme do Nečtin a hned po nasednutí na kola je za kousek hospoda ! Výběr jídel bezvadný, obsluha s ukrajinskýma očima rychlá a hezká, pan vrchní usměvavý a nad věcí.  Co víc chtít ? Musím doplnit, že chuť rajský, nebo guláše byla moc dobrá a tak to má být ! „To nejlepší na konec !“ V hezkém Ičku byla postarší paní, která evidentně na kole nejezdí a já se jí přišel zeptat na Mlýnskou stezku o které jsem věděl z přípravy etapy. Její odpověď byla : „Někdo říká, že je to dobrý a někdo, že je to blbý !“ Pro mě to znamená, že jedeme !  Ta stezka byla neskutečně krásná. Vedla nahoru, dolů, různými alejemi, ale taky po louce, pak zase mezi stromy, pro každého něco. Vzorně byla udržovaná. Celí natěšení jsme na okraji Manětína a co to nevidím ? Vedle mostu je vybetonovaný brod, vody teče málo tak hrrr do něj. Tak se tam chvíli vozíme sem tam, Thálie to všechno natáčí a když už to i bránici stačilo pohneme se dál k zámku. Děvčata v pokladně jsou spokojený, že přijelo šest návštěvníků (Japoši se totiž odpojili) a hned nám dali mladýho průvodce, který nám sytým hlasem v každé místnosti něco pověděl. Pro nás je důležité, že od začátku 17. stol. až do roku 1945 zámek patřil rodu Lažanských – poslední mužský potomek Manětínské větve se jmenoval Jan Karel Lažanský z Bukové. Nejvýznamnější osobou v dějinách Manětína byla kněžna Marie Gabriela Lažanská, rozená Černínová z Chudenic. Z personálií by to mohlo stačit. Městu jsme nestačili věnovat více času, takže oranžerie, nebo sochařská výzdoba města nám zůstaly na příště. V zámecké restauraci jsme si dali pivo a k tomu jeden borůvkový knedlík za padesát. Chtělo by to trochu poležet, ale nás čeká něco víc než dvacet kiláků. Po prvním špatném odjezdu z města, způsobeným nechutí se podívat do mapy stopuju Dépédéčko. Ten kluk ví všechno ! Naviguje nás správným směrem a ještě u koupaliště počká abychom náhodou nepřejeli odbočku na Lipí. Cesta je moc pěkná, lesáci si jí užijí, protože už začínají čistit lesy od kůrovcem napadených stromů. Z křižovatky Kostelík (žádný tam nebyl) musíme stále lehce nahoru až k výjezdu z lesa kde se otevře krásně zvlněná příroda plná lesů a na jejím dnu stojí žlutý kostel a oznamuje nám, že tam jsou Nečtiny. Bez šlápnutí sjedeme až na náves ke známé hospodě U Radnice, kde už jsme před čtyřmi hodinami byli.  Je to radost. Všichni se do sytosti najedli a jelo se domů.  Byl to opravdu moc krásný kraj !