CykloDusak

Ahoj mládeži.  „Poledne minulo právě, parnem letní den sálal. Na pohovku lehám, bych svému tělu dal klid. Tu Korina vchází, jen lehká tunika ji halí …“(Ovidius). Takhle krásně básník popsal co mají lidé dělat když venku je hic. Jenže to pro nás nějak neplatí, protože jsme zastánci poznatku, že proud vzduchu způsobený jízdou na kole ochladí lépe, než vánek z okna na pohovku ! Jeli jsme tedy do statku Na Gruntu kde jsme se s laskavým přispěním polotmavého Krušnohoru poprvé občerstvili. V otevřené stodole bylo hezky a o to víc pro ty, kteří seděli s výhledem do dvora, protože to vedlo ke vzpomínce na Vratné láhve. Dále pojedeme na Golf, za rybníčkem vlevo a zmizíme v lese kde je moc pěkná vyhlídka do lomu. Pak už je brzy Vojtanov a po louce taky Skalná .  Pod Komínem bylo skoro sucho, měli jen desítku Bernarda a nealko. „Noste to sem, jsme rádi za to !“ zaznělo lokálem. S bráchou jedeme o něco dříve, to abychom připravili sezení v průjezdu Ředitelství.  Je tu chládek a taky káva ,Gin se vzpomínkou na Táňu, Tonic a něco piva. Prostě všechno !

Rozpálené kamarády zabavím nejdříve zprávou o chystaných akcích (kromě etap) a to až do září t.r. Raději je znovu vyjmenuji a doplním : 1. V neděli 10.7. pod vedením Jitky pojedeme na česko-bavorské setkání do Neualbenreuthu.  Z informací vyjímám : start v 7.45 z Cheb. náměstí, 12.30 hod cesta zpět. Hlaste se Jitce a Vy již přihlášení, nezklamte !  // 2. v pondělí 11.7. k večeru se bude očekávat příjezd vítěze “ 1000 mil“ do Bramborárny v Třebeni. Budou se smažit bramboráky a točit sudový . Přijeďte se podívat !  // 3.  V pondělí 18.7. v 17 hod je prohlídka Špalíčku s výkladem pana starosty města Jalovce. Kapacita je 30 lidí z party a Vašich známých .Hlaste se mi !  //  4.  Některý srpnový, všední den pojedeme do Domažlic kde na nás bude čekat kamarád Zdeněk H. S ním vyjedeme na Čerchov a pak na několik míst, které připomenou život Chodů.  // 5. Ve středu 10.8. pojedeme auty nejdříve do Jenče, kde je zcela výjimečná firma „Řízení letového provozu“. Tu navštívíme a po shlédnutí výstavy obrazů mého synovce tamtéž, přejedeme na Zličín kde necháme auta. Metrem se dostaneme na Karlovo nám. kde je v parku výstava o odboji za 2. svět. války. Procházkou se dostaneme jak ke kostelu v Reslově ulici, ale také k Tančícímu domu. Z jeho střechy je nádherný výhled na Prahu. Procházku po nábřeží zakončíme návštěvou hospody U Fleků  //           6.  V pátek 26.8. ráno v 6.30 odjíždí skupina Pendolinem do Olomouce a pak dále do Vsetína a Velkých Karlovic. Postupným zdoláváním věhlasných cílů zde strávíme týden.

Na schůzi jsme rovněž probrali způsob vyrovnání nákladů na dopravu na různé výlety, etapy a dovolené. Vyúčtování za Chřibskou vychází z těchto skutečností : jelo pět aut s třinácti lidmi, najeli jsme 600 km, prům. spotřeba je stanovena na 7 l/100km a cena phm byla 48 Kč/l.  Celkový náklad na pohonné hmoty je tedy 10080Kč, na jednoho je to 775 Kč a na auto 2020 Kč.  Abych mohl tyto náklady v uvedené výši rozdělit potřebuji aby tito z Vás poslali na můj účet tyto částky  : 775 Kč – Táňa, Iva, Jiřka, brácha , Hanka , Kika a Beranička / 125 Kč EMaruš . Řidiči nic neposílají, ale jejich 775 Kč jim bude odečteno z nároku.  Číslo mého účtu je 43-965 460 257/0100. Vybrané peníze řidičům rozešlu ! Je to jasný ? Tak to je vše !

Konstantinovy Lázně.

Je pondělí a čas odjezdu na kratší dovolenou. Nad Planou se krajina mění . Přibylo lesů, které padají do hlubokých údolí, třeba Kosího potoka a tak se to ještě asi dvakrát opakuje než  jsme u cíle v K.L. Už samotný vjezd do Konstantinek  na nás dýchne lázeňskou pohodu a klid. K našemu penzionu nejdříve projíždíme parkem kde je stín, zeleno a vlaho. Po nezbytných formalitách se už vydáváme na cestu. Cílem je Úterý a Bezdružice, jsou to dvě významná místa tohoto kraje. Na jednom místě když začíná sjezd do městečka tak mám pocit, že na protisvahu někdo postavil obrovskou, světlou desku která se v plném slunci blýská. To jsou paneláky ! Průjezdná komunikace nás ani na náměstí Bezdružic nepustí, to až na zpáteční cestě. Dlouhý sjezd a krátký výjezd nás dostávají na okraj hluboké „jámy“ kde jsou vidět spíše střechy než domy města Uterý.  Sjedeme tedy dolů a hned hledáme hospodu. Našli, ale !!! v Úterý mají otevřeno až v úterý a ne dnes, kdy je pondělí. Žízeň je tak velká , že nám bere i chuť prohlédnout si městečko. Stojí tady už od 11.stol. ! Král Přemysl Otakar s ním musel být spokojen když mu v roce 1200 udělil status městyse. Historicky je jistě zajímavé, že od roku 1420 kdy sem vtrhli husité a dali místním co proto, tady prosadili kališnickou víru, která byla zrušena až ke konci 16. století . To musela být starost pro tepelský opaty, kterým obec patřila od 13. do 19. stol.  Další zajímavostí je fakt, že se zde 29.12.1779 narodil Kašpar Reitenberger – stavitel Mariánských Lázní. A končím mokrým konstatováním, že roku 1820 a také 1920 tady byla velká povodeň.  S jazykem na dresu vystoupáme zpět nad město a podle pravdivé, cestovatelské poučky „Neptej se místních !“ se z čistého zoufalství ptáme chlapa u silnice kde je tu otevřená hospoda? „Dole u potoka, tam co je ten tábor“ je jeho nadějná odpověď. Je to moc hezký místo, ale zjištění je zdrcující. Otevřeno je v úterý.  Vše zachrání Bez družice, takže hurá do kopce. JO ! u cesty stojí cedule  „Dnes otevřeno“ a šipka doleva za stodolu. Nejdříve fotbalové hřiště a u něho malá hospůdka. Uvnitř je chládek, nálada se postupně zlepšuje, to jak malá a moc milá paní hostinská stačí točit pivo a nosit jídlo. Dvě hodiny jsme tam zůstali!  Bylo by třeba se tam vrátit , zajít do zámku a pídit se po vztahu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic k tomuto městečku. Je bez diskusí, že to byl světák (byl ve Svaté zemi, Egyptě atd. dokonce i v Santiagu de Compostella), byl spisovatel – cestopisy, hudební skladatel a také aktivní příslušník české šlechty ve stavovském povstání za což byl v roce 1621 popraven na Staroměstském náměstí. Když nazrál čas k odjezdu tak už jedeme přes náměstí s výhledem na část zámku, sjíždíme dolů a když jsme zase nahoře na protikopci tak se nám otevře hezký pohled na zámek a část města kde paneláky nejsou. Hezké !

Dnes je úterý a my pojedeme do Svojšína.  Začínáme dosti zhurta, protože kopec v Břetislavi byl opravdu prďák. Za ním jsou už jen pastviny. Nedaleko stojí stádo mladého dobytka, které nás spatří a rozběhne se nás pozdravit. Zastaví je až el. ohradník. Nic proti tomu jestli to na někoho působilo hrůzostrašně. Prudkým sjezdem jsme na silnici č. 202 a to už je do Horních Kozolup pár km. Odtud až do Svojšína jedeme většinou po pěkných lesních cestách. Zastavujeme u radnice odkud právě vychází mladá paní nám v ústrety. Ujišťuje nás, že pan starosta na svůj slib nás provést zámkem určitě nezapomněl a čeká nás tam. Celá náves je nově vydlážděná světlým kamenem a působí velice svěže a čistě. Pan starosta nám věnuje tři hodiny času, asi proto, že cítí z naší strany zájem, který postupem času přechází v obdiv. Zámek, tak jako mnoho jiných u nás si prošel nejhorším obdobím existence po roce 1945. Když se ho starosta ujal  a vyrval ho z náručí státu tak začal v roce 1999 se svým Spolkem za obnovu vesnice Svojšín opravovat zámek a okolí. Svým nasazením a entuziazmem mi hodně připomíná pana Lažanského z Chyše. Hodně nám toho řekl a my jsme hodně fotili, takže dále nechám o zámku mluvit fotky. Jenže v těsné blízkosti zámku stojí románský kostel s hranolovou věží Sv. Petra a Pavla z 12. stol. Výzdoba kostela je barokní a oltář empírový. Na pravé straně oblouku kostela stojí znovunalezený a restaurovaný náhrobní kámen hrobu Karla Antonína Junkera z Bigatto , významného příslušníka rodu, který vlastnil zámek  a Svojšínské panství. Dlužno dodat stále to stejné – byl zničen až po r. 1945, tedy v době státem podporované nenávisti ke všemu co bylo církevní nebo šlechtické. Jsem rád, že o tom můžu psát jako o době minulé. Ta doba současná potřebuje peníze na obnovu a to i tady ve Svojšíně : č.účtu 174882154/0300 VS 69457042. Každá částka pomůže ! Opouštíme Svojšín, protože i tady covid zavřel hospodu a v bláhové naději míříme do Černošína. Je to marný, je to marný , ani motorest Vlčák to nepřežil. Zachrání nás až K.L. rest. Pohoda. Také cesta lesy po pěkných cestách byla pohoda.

Je středa, den D, ale to jen od slova Déšť. Já jsem chyběl a proto jsme s Karlem naplánovali etapu předem do navigace a to by bylo aby to tak nebylo. No a druhé byla pravda. Začátek byl dobrý, až pod hrad Gutštejn to bylo fajn, ale pak se ukázal černý mrak z něhož měli kamarádi jasno, že jasno nebude. Nastal tedy úprk po pěšině v lese, která vedla k brodu. Na kolo to bylo hluboký, proto všichni museli pěkně zufus i s kolem. Kde měli boty nevím, ale předpokládám, že na nohou. Za silného deště všichni skončili v Pohodě kde prý pršelo i skrz deštníky. To vůbec nevadilo Ivče a Jitce. Vydali se v dešti do Bezdružic s papírkem v ruce kde byly napsaný dvě čísla turistických známek, které mi chybí do sbírky. Našli radnici a známky už visí na místě. Chápete tu oběť ? Holky veliké díky a kdykoliv budete na Bramborárně, tak se na ně můžete přijít podívat. To je odměna, co  ? Ještě nějakou vymyslím !

Ve čtvrtek se rozloučíme s majitelem co tak blbě vařil, ale co naděláte ? Tak brzy po dovolené u Menclů vaří skoro každý blbě ! V autech se přesouváme do Nečtin a hned po nasednutí na kola je za kousek hospoda ! Výběr jídel bezvadný, obsluha s ukrajinskýma očima rychlá a hezká, pan vrchní usměvavý a nad věcí.  Co víc chtít ? Musím doplnit, že chuť rajský, nebo guláše byla moc dobrá a tak to má být ! „To nejlepší na konec !“ V hezkém Ičku byla postarší paní, která evidentně na kole nejezdí a já se jí přišel zeptat na Mlýnskou stezku o které jsem věděl z přípravy etapy. Její odpověď byla : „Někdo říká, že je to dobrý a někdo, že je to blbý !“ Pro mě to znamená, že jedeme !  Ta stezka byla neskutečně krásná. Vedla nahoru, dolů, různými alejemi, ale taky po louce, pak zase mezi stromy, pro každého něco. Vzorně byla udržovaná. Celí natěšení jsme na okraji Manětína a co to nevidím ? Vedle mostu je vybetonovaný brod, vody teče málo tak hrrr do něj. Tak se tam chvíli vozíme sem tam, Thálie to všechno natáčí a když už to i bránici stačilo pohneme se dál k zámku. Děvčata v pokladně jsou spokojený, že přijelo šest návštěvníků (Japoši se totiž odpojili) a hned nám dali mladýho průvodce, který nám sytým hlasem v každé místnosti něco pověděl. Pro nás je důležité, že od začátku 17. stol. až do roku 1945 zámek patřil rodu Lažanských – poslední mužský potomek Manětínské větve se jmenoval Jan Karel Lažanský z Bukové. Nejvýznamnější osobou v dějinách Manětína byla kněžna Marie Gabriela Lažanská, rozená Černínová z Chudenic. Z personálií by to mohlo stačit. Městu jsme nestačili věnovat více času, takže oranžerie, nebo sochařská výzdoba města nám zůstaly na příště. V zámecké restauraci jsme si dali pivo a k tomu jeden borůvkový knedlík za padesát. Chtělo by to trochu poležet, ale nás čeká něco víc než dvacet kiláků. Po prvním špatném odjezdu z města, způsobeným nechutí se podívat do mapy stopuju Dépédéčko. Ten kluk ví všechno ! Naviguje nás správným směrem a ještě u koupaliště počká abychom náhodou nepřejeli odbočku na Lipí. Cesta je moc pěkná, lesáci si jí užijí, protože už začínají čistit lesy od kůrovcem napadených stromů. Z křižovatky Kostelík (žádný tam nebyl) musíme stále lehce nahoru až k výjezdu z lesa kde se otevře krásně zvlněná příroda plná lesů a na jejím dnu stojí žlutý kostel a oznamuje nám, že tam jsou Nečtiny. Bez šlápnutí sjedeme až na náves ke známé hospodě U Radnice, kde už jsme před čtyřmi hodinami byli.  Je to radost. Všichni se do sytosti najedli a jelo se domů.  Byl to opravdu moc krásný kraj !