Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Posts Tagged ‘zpráva z dvacáté druhé etapy r. 2018’

Zpráva z dvacáté druhé etapy r. 2018

Kamarádi , opět jsme si touto etapou dokázali, že s teplotou kolem deseti stupňů se dá něco dělat. Příští neděle bude … no nechci to zakřiknout.  Na dvoře se nás sešlo deset ! Opravdu velký počet a to příště pojedou i další opory. Zvláště rádi jsme mezi sebou přivítali Manyho, který svoje kolo honí na hranici pomoci t.j. kolem 25km/hod. Ostatní na něho z dálky jen zírají.   V Žirovicích stáčím partu na Třebeň neboť jsem si tam zapomněl foťák a to nejde ! Jako „odškodné“ dostávají téměř všichni jablko. Dál se vydáváme na Milhostov a Bor. Na polích kolem je vidět zvláštní stav zpracování půdy. Ornice je nahrnuta do nepravidelných řad až to dělá dojem, že tam brzy porostou brambory. Usoudil jsem, že tam bude na jaře zaseta kukuřice a ty řady mají lépe zachytit to málo sněhu, který u nás v poslední době bývá. Tak na jaře to musíme ověřit !

To už přijíždíme k Boru kde jsou nad silnicí nádherné duby a za Mlýnkem zase štíhlé,černé topoly. V Hrzíně se stáčíme ke Křižovatce . Ten úsek zvláště zmiňuji proto, že tady to byla jízda s větrem v zádech, který nás dotlačil až do lesa ve Velkým Luhu. Lesáci už, provozem svých aut, vyčistili opravený silničky od drobných kamínků a proto se nám  jede moc pěkně. U rybníka krátce  zastavíme, je to hezký místo. Cestou fotím a doufám, že parta zastaví v cípu louky, ale  nezastavila. Ženou se jako chrti do domluvené hospody U Komína na grog. Druhá půlka to střihne po pastvině a jaké to překvapení ! Jsou tu krávy a ty potřebují el. ohradník. Nevadí, ale to hlavní má teprve přijít. Přímo na cestě leží ohromné kusy. Nejdříve se nás leknou, pak se zvedají a odbíhají trochu stranou. V duchu porovnávám jestli se lekly a bály víc ty krávy a nebo naše holky. Obojí byla pravda.

Už jsme v hospodě. Je tam narváno a mluví se německy. Musíme dál, hospod je tady spousta. V Pohodě nacházíme klid a grog za padesát. Ve tři už se zase vydáváme na cestu a to do Stínadel. Co bude tady , to ve chvíli příjezdu ještě netušíme. Postupně se nás tady schází osm. Chybí Lída, pro kterou je  frťan něco jako zakázaný film a proto vzala smyčku domů a pak Many, který má psí povinnosti.  Paní šéfová se o nás umí postarat. Stůl je připravený, pivo se točí a když se Laďa vrátí z cesty do Chebu tak dojde na první rundu loveckého mistra. Výborná pizza a kdo chce změnu, jako já, tak si dá špagety carbonarra, čili uhlířské špagety. Prý se podle tohoto jídla pozná úroveň kuchaře. Byly dobrý. Jirka má za týden narozeniny a co kdyby bylo špatný počasí a nejeli jsme, tak dává druhou rundu raději už dnes. To po čase nevydrží Ivča a dává třetí. Jenže prrr, hospoda je vypitá, musíte si vzít něco jinýho, taky tmavýho. Dobře to dopadlo a venku se mezitím setmělo. Povídám :“Zuzko jak pojedeš domů ?“ Ona :“No za Tebou !“  Jenže mě se nechce ! Neumím vymyslet a se mnou všichni ostatní, jinou variantu než tu osvědčenou. Volám naší (dceři) Jitce :“ Jíťo máš tady logistický úkol. Přepravit dva cyklisty, který už nemůžou a jejich kola do Chebu !“  „A kde vlastně jste ?“ ptá se Jíťa.  „No přece, jako vždycky, ve Stínadlech !“  Ona to má vymyšlený hned :“Kola dejte k Laďovi a pro Vás jsem za půl hodiny !“ Takhle bezvadně, jednoduše vymyšleno ! U stolu se poprvé nesměle ozývá Vlasta: „No to jsem Vás mohla vzít taky !“ Jenže nevěděla, že na přepravě kol trvat nebudeme a tak se do toho nepouštěla. Bylo nám náramně veselo.

Kdo jezdil : Lahu, Laďa, Iva, Many, Lída, Vlasta, Petr, Zuzka a já. Máme 45 km. V galerii chci upozornit na fotky zvláštního meteorologického jevu na obloze, který byl ve čtvrtek 1.11 kolem 16 hod a trval asi hodinu. Na fotce z vesmíru je vidět ostrý okraj oblačnosti táhnoucí se od Dánska až do Afriky. Jakmile  slunce spadlo více k západu a opustilo mraky, tak nasvítilo přírodu úžasným světlem. Stihl jsem jen břízy na chalupě kde v té době bylo moc hezky.