Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Posts Tagged ‘Zpráva z Babího léta’

Zpráva od „Babího léta“.

Milí kamarádi, samotný název etapy  je trefný, protože sám jsem zažil několik míst kde jsem se do vláken pavouků rodu Běžníků úplně zamotal. To je to pravé Babí léto, kdy se najednou udělá teplo a v zapadajícím slunci se při zemi lesknou tisíce těchto vláken. Dokonalá romantika. Chvíle kdy si vzpomenete na něco hezkého, nebo někoho blízkého a přejete si aby to bylo tak napořád.

Dvě hospody, každá jiná …

S tímto a podobnými zážitky jsem svolal nedělní etapu. Cílem bylo jet co nejvíce roviny na slunci a to se skutečně povedlo.  Ze dvora nás odjelo deset s jedním nováčkem. Tím byla Albína  která často udávala rychlost peletonu. Na cyklostezce do Nebanic byl docela klid. Tím myslím, že jen občas se objevil nějaký cyklista. No, jeli jsme poměrně brzy po obědě, takže většina cyklistů se doma teprve chystala ven. První vzrůšo nastalo před Kynšperkem kde při jedné zastávce padaly dotazy známého typu : „Bude kafe a co pivo by nebylo ?“ Ustoupil jsem a navedl partu do pivovaru k Zajíci. Tam to dopadlo špatně. Šel jsem se k pultu zeptat zda-li si můžeme sednout venku, ale odpovědi jsem se nedočkal. Obtloustlý pan vrchní právě točil pivo, což spotřebovalo celou kapacitu jeho mozku a servírka stála zády, zalévala kávu a bylo to s ní taky tak. Neodpověděla ! Po čase to pan vrchní rozbalil a hlasitě prohlásil :“ No jo, vylezlo slunce, tak už jsou tady !“ Myslel tím nás, cyklisty.  To bylo na nás moc a nebyli jsme tam. Prostě jsme odjeli. Podobný zážitek nebyl úplně nový. Prostě personálu na zákazníkovi vůbec nesejde. K tomu vedení podniku neustále zvyšuje ceny a tak společně, jistě proti vůli majitele, tento podnik „zabíjí“ . Náš odjezd byl tak rychlý, že jsme někoho ztratili. No hádejte ? Ano správně, byla to Thálie. Situaci kolem ní zachránila Jíťa, která jí (ale i sebe oklikou) přivedla do Tuřan. Tady je spolehlivě v této době otevřeno, protože pan majitel má nasmlouvaný zájezd lázeňských, německy mluvících, hostů. Ti přijedou na kávu a koláč a pokračují dál v poznávání naší krajiny čuměním z okna autobusu. Než ovšem přijedou tak má čas  natočit několik piv a kafíčko, sem tam nějaký, taky udělat. Na terase bylo hezky a před námi cesta daleká. „Thálie budeme platit a jedem !“ ozvalo se hned na začátku obřadu, který nese název „Registrační kasa“. Když už opravdu všichni jsme připraveni tak velím k odjezdu. Ten začíná příjemným sjezdem.

Proměny krajiny …

Silnice se položí do roviny a až k okraji Velké Šitboře to tak zůstane. Odtud se začíná zvedat k mírnému stoupání. Cesta tady krájí jeden obrovský lán kukuřičného strniště. Pole jsou rozježděna obřími pneumatikami traktorů, které v ještě větších cisternách rozvážejí kejdu po polích. Vládne tady šedivá barva, takový „prostor bez života“. Přijíždíme k zemědělskému areálu, který sestává z kravína, silážních žlabů a bioplynové stanice.  Krávy a bioplynka se tady „perou“ o okolo rostoucí kukuřici.  Již několik let to takto funguje a výsledkem je, že stále více půdy je využíváno k pěstování plodin , které bioplynová stanice přemění na elektrický proud a ten zemědělci prodávají. Jak to celé funguje, to by zasloužilo exkurzi, kdy bychom se mohli dovědět o výhodách tohoto zemědělského podnikání. Bude-li zájem, připravím to. . Lány sklizené kukuřice pokračují až ke Stebnici. My se ale musíme ještě zastavit u Valdštejnova dubu v Okrouhlé.

Obří dub …

Stojí tu u cesty, která dříve vedla do Chebu a dnes končí ve vodě Jesenické přehrady. Má výšku 24 m a obvod 6 m. Pod ním odpočívá dřevěný jinoch, takový šikovně přitesaný samorost. Na patřičných místech je dosti uhlazený, neboť právě tam se hezky sedí. Byla kolem něj velká sranda a tu Thálie nikdy nezkazí. Však se podívejte na foto a něco si můžete i přimyslet. „Tak už dost, jedeme dál !“ pravil jsem s dostatečným časovým předstihem. To aby se nic nezapomnělo a všechny věci našly to správné místo na kole. Někdy tohle trvá docela dlouho. Silnice se dvakrát zhoupne a sjede do Stebnice. Odtud to bereme na Mechovou a zastavíme až u chaty Mařenky K.  Ona sama tam právě není, ale je tu vidět spousta její práce, která odměňuje okolo jedoucí hezkým pohledem do zahrady. Červené listy keřů a jejich plody se tu doplňují se stejně barevnou střechou. Modrá vodní hladina ještě násobí barevnost hezkého místa.  Další zastávkou, která stojí za zmínku je  nový viadukt u Kočího. Průjezdný už je a tak zbývá jen kousek asfaltu směrem do Chebu . Bude to bezvadný.

Kvetoucí louka …

Pokračovali jsme dál po cyklostezce až do Hundsbachu. Ty tam jsou dny kdy tudy projížděli tisíce aut oběma směry. Bylo to hned od otevření hranic, které byl přítomen tehdejší ministr zahraničí Diensbier, kdy se davy lidu vydaly pěšky do Waldssasenu, podívat se a utratit první marku. Dnes je to klidná vesnice, kterou my teď projedeme a budeme směřovat kolem státní hranice do Pechtnersreuthu. Hned za Hundsbachem se naskýtá hezký pohled na oblouk nové silnice, dál na protisvah s borovým lesem, na hraniční potok v údolí a konečně se dostávám k tomu co hlavně jsme tu dnes našli. Po svahu dolů je vidět sem tam oranžový květ měsíčku a modré květy nám neznámé byliny. Základ porostu je jetelotráva . Je to překrásný a pro Thálii taky užitečný, protože ona z nasbíraným květů udělá měsíčkovou mast.  Bůh ví na co! Snad nám to napíše. Menší část party, říkejme jim sprinteři už jsou dávno vepředu a ve zmíněné vesnici hledají směr k hranici. Nakonec jsme je dojeli a oni se rádi přidali k nám. Vystoupali jsme na kopec za Horní Hraničnou a zbývá prudký sjezd do Pomezí. Byla to jízda jako o život. Jediná Thálie dokázala při sjezdu ještě sbírat houby a tak se trochu ztratila. Jíťa byla její pečovatelka, vrátila se na cestu kudy jsme projeli a Thálii přivedla do hospody. EMaruš to taky neměla jednoduchý. Ta profrčela kolem hospody, ani si jí nevšimla a skončila u kostela kde jsem jí našel. Jsme všichni a může začít objednávkové martirium podle zásad EET.  Všem do budoucna radím :“Ten vysoký dort si nedávejte ! Ten se jen dobře tváří“. Po známé nábližce přes Břízu jsme brzy ve FL. Byl to velký okruh okresem.   Kdo byl : brácha, Iva, Jitka, Thálie, Míla, DrHonza, EMaruš, Hanka, já a Albína, která byla poprvé a já hravě zapomněl její jméno. To se dá spravit..  Mějte se dobře a v neděli si můžeme udělat krátký výlet, třeba na Výhledy – podzim se vybarvuje !