Nejnovější komentáře
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Zpráva z etapy č. 17/16 -libská

Přátelé zase jedna etapa, hodná zaznamenání, je za námi. Seběhlo se to složitě, protože počasí nebylo nijak výstavní a taky účast byla na vážkách kvůli babičkovským starostem nebo návštěvám a tak do poslední chvíle se dalo o etapě i pochybovat. Jenže na dvoře jsme se sešli čtyři a Milada čekala u baráku, přece jí nenecháme jezdit sem a zase zpátky.

Když už jsme na cestě na Břízu tak vpravo, v dálce, je vidět zřetelný, šedivý sloup přeháňky. Než jsme dojeli na Pomeznou tak se rozpršelo. Zachránila nás chata s verandou co tam dávno stojí a hlídá zbytky staré tvrze. Pro nás byla důležitá ta veranda. Jsme v soukromém majetku a po nás tady zůstane zašlapaná podlaha. Déšť nebyl nijak silný a ani dlouhý. Než jsme stačili vzpomenout na všechny kamarády co tu nejsou, tak bylo po dešti a světe div se, dokonce vyšlo i sluníčko. Jedeme dál a hned před námi krátký pruďas, povrch rozbitý a sklon horší než na Říp. Přední kolo se zvedalo od země a když už padlo zpátky, ale mimo přímý směr tak bylo jasný, že bude lepší zbytek vytlačit. Jirka to taky tak udělal. Jsme tedy na signálce, vlevo sjezd k řece a vpravo , v našem směru zase sjezd do dolíku kde je bahno rozryté od těžkých aut lesáků. Vlítli jsme do toho a projeli ! Děvčata to prošly a ani nenadávaly. To jsme raději vzpomínali na “ porcelánka“, který tady někde před časem boural, zlomil si klíční kost a v tomto stavu ještě dojel až domů a pak teprve se s tím svěřil doktorům. Teď už je zase fit a na jaře bude znovu na kole. Jinak to ani nejde, viď Láďo ?

Následoval táhlý výjezd po signálce, který by se dal nazvat „průjezd iontovým tunelem“. Stromy tady nad úzkou asfaltkou proplétají svoje koruny  a po obou stranách vytváří neprůhledné stěny. Vydáme se sem až zase bude horko, to je pak příjemný svezení. Na křižovatce za rotou PS Dubina vede cesta doleva přes bývalou, velmi střeženou bránu na pole kde jsem několikrát se svými kamarády byl na brigádě při sklizni lisovaný slámy. Vojáci tehdy zalehli i se psy na okraji pole, kdežto my jsme s vidlemi v ruce pocházeli po poli, zápasili s balíky a taky často a zvědavě se dívali na druhou stranu na hrad a město Hohenberg. Všelijaké otázky zaměstnávaly hlavu. Kdežto dnes je tady cesta s alejí stromů po které se snadno, neobtěžováni, dostanete do Bavorska. Je to nádherný .

Máme na vybranou. Buď pojedeme přímo do Libé a nebo dál po signálce. Vyhrála to druhá možnost. Už jsme skoro na kopci , u první odbočky na Libou a ona nová asfaltka. Asi od lesáků postavená. Jede se hezky a tak proč nepokračovat. Po dalších asi 2 km už nabídnutou odbočku využijeme a poprvé tak vjíždíme do Libé z tohoto směru. Dominantou městečka je opravený hrad, nebo zámek ? Ve slunci je to nádherná podívaná. Chci za týden udělat další etapu právě sem a vyjednat návštěvu hradu s průvodcem. Snad to klapne, bude to v pozvánce. Fotky už máme tak jedeme dál do kopce abychom se mohli zastavit u kapličky na kopci. Je krásně bílá a kulisou za ní jsou černé lesy a beránci na obloze. Blízko je dlouhá řada bílých balíků, jde o senáž pro dobytek, která přetíná obzor a nutí k mnoha novým záběrům. Teď to vezmeme doleva na Seeberg  a taky si projedeme údolí, kudy vede cesta. Po obou stranách je k vidění několik nádherných domů, nových usedlíků. Prý místní hospoda má nového nájemce, tak se tady za týden zastavíme na kafe a bůhví …

Ve Dvorečku to uhýbáme doprava a pro mě nastává šok. Dlouho jsem tudy nejel a tak nevím, že už loni zlomila vichřice mohutný dub co tu stál v poli a u něho cedulka „Přírodní památka“. Zbyl z něho asi třímetrový sloup a dvě větve. Zbývající dřevo je rozřezáno na špalky a čeká na odvoz. Chtěl bych se k němu příští neděli blíže podívat. Po hrázi Ameriky se rychle dostáváme do Stínadel. Už od dveří si objednávám pizzu a protože hlad je zároveň převlečená žízeň , tak taky čaj, ale s rumem! V hospodě je příjemný teplo od kamen, nás zebou nohy a tak to jde hezky k sobě. „Přátelé dávám rundu za výkon v dnešní etapě“ říkám ke stolu a protože tato hospoda se specializuje na Metaxu, tak to bude ona co rozproudí náš krevní oběh. Naše řady se rozšiřují – nejdříve přijela Jiřka a pak přišly Hanka s Ivčou. V této silné sestavě postupně dopijeme poslední lahev, pak ještě tu náhradní a personál může zítra klidně odjet na plánovanou dovolenou. Je tedy dopito, musíme se pohnout. Chebák jsem dnes jediný a to je zvlášť nespravedlivý. Nevadí , netrvalo to dlouho a je tu telefon. Růža hlásí „Jsme v Bažině !“ A byli tam až do půl desátý, borci.

Tady se loučím a slibuji etapu na příští neděli. Mějte se jen dobře. Váš Pepa D. Kdo dnes byl : Lahučácí, Laďa, Milada a já. Mám 35 km.

 

 

 

Zanechte komentář