CykloDusak

Kamarádi, když už jsem přijížděl do FL na start etapy, tak se jednou, ale pořádně ozvala bouřka. To nás čekají věci, pomyslel jsem si, ale na plánu nic neměnil. Jak ukázal další vývoj počasí byl stále lepší až nejlepší byl na konci etapy a taky mezi rybníky. Bylo z toho pohodové odpoledne.

Na dvoře nás bylo jedenáct. Nabrali jsme směr Seeberg a první zastávku udělali ve Dvorečku u chráněného dubu. Tady jsem udělal „etapový foto“ s názvem  „Babičky do pasu pod obřím dubem“ !  Od hradu, kde byla další zastávka , jsme viděli stěnu šedých mraků ze kterých visí záclony deště. Za Vlastislaví už bylo jasný, že tato hrozba se odporoučela nad Libou a byl z toho klid na duši. Jakmile za Polnou vjíždíme do lesa, tak nikdy nezapomeneme na malé jezírko ze zatopeného lomu. Je půvabný v každé roční době a stojí za to udělat tady pár fotek. V lese se už o oblohu nezajímáme, vzduch se tady zklidnil, vítr lehce šumí v korunách stromů, bochánky mechů kolem cesty jsou krásně zelené a do toho slunce osvětluje všechna místa, která najde.  My stavíme, protože jsme na křižovatce odkud začíná Kančí údolí.    Je tu krásně !

Zatím nemáme ve zvyku si při delších zastávkách sednout. V létě až bude zem teplá a sedinky tím nijak trpět nebudou, to vyzkoušíme. Myslím si, že povídání bude příjemnější a i na svačinu se v klidu dostane, viď EMaruš ? Možná se někdy taky dáme do politiky. Dnes se to úplně nabízelo, vždyť témat v těchto dnech je mnoho. Mohli jsme se třeba vzájemně ujistit, ze Pražský hrad stále stojí a, že za širými Lány je opravdu takový klid jak se zdá. Asi tam není hlava, která by něco vymyslela a dala vědět. A až z ní konečně něco vypadne tak jistě podle scénáře : zeptejte se mě na cokoliv, já Vám odpovím co budu chtít já. Na to se teda netěším ! Já bych mu dal okres a bez kamer a mikrofonů. Jiná věc je, že Covid 19 zestárl na 91 a zalezl pod postel, když uviděl jak největší dopravní letadlu Aeroflotu se jen těžko odlepilo od země pod tíhou osmnácti diplomatů + ? a jejich bagáží. Možná, že v některém kufru byl i koberec. Dál se to vyvíjí neskutečně dobře. To musel přijít mladý chlapík, spíše klučina, aby ukoktanou češtinou (doufejme, že ne i angličtinou) vyřídil záležitost, kterou nezvládly vlády za posledních třicet let.  Šikula.  Za všechno co udělá dobře bude po zásluze potrestán při nastávajících volbách. Já tedy doufám, ANO !   Taky je mi líto všech, kteří se rádi pohybují po sociálních sítích, protože 90 procent všech textů  bude ruské trolení s cílem odvézt naše myšlenky do chaosu a vzájemnému nepochopení. Vše podle zásady :“Čím hůř, tím líp „!

Dál chci abychom nejezdili rychle, kochali se okolními lesy a pak i zastavili na místě kde jsme se před několika lety setkali s Ašákem Honzou. Tehdy měl velký pupek a malý kolo. Dnes už nic, zemřel s Covidem. Myslel jsem na něj a zajel se s několika lidmi podívat po cestě, kterou nám on ukázal, na okraj Bavorska. Krásně upravený pole a v pozadí statek kolem kterého jsme už jednou jeli. Už aby to mohlo být zase !  Když se proti nám vyřítilo obrovský lesácký auto tak jsme s pochopením raději zajeli do lesa. Ještě, že za zatáčkou začal nakládat. To byl koncert pro dvě ruce a jeden stroj. Udělal jsem pár fotek a trochu spěchal za partou. Blížil se zlom naší cesty. Nejvzdálenější bod. Na křižovatce se signálkou teď doprava a ne doleva jako vždy.  Před námi byl houpavý prďák. Když se shora ohlédnu, že chci udělat nějakou fotku tak co nevidím  : Líba ve velkém předklonu tlačí svoje kolo, protože baterka zkolabovala.  Dál bude muset „za svý“, což při její kondici a mojí malé pomoci se ukázalo jako možné. Jíťa vzala její baterku do tašky na řídítka a touto zkouškou dnes ví, že si koupila tu nejlepší  ze všech.  Od lesa přes louku vedou dva kikažlábky, kterými se dá sjet celkem bezpečně až na silnici. Hospoda Na Gruntu nemá otevřeno, jen lampa nad vchodem svítí, jako by nás zvala na někdy příště. Nám to ani nevadí, vždyť na nás čeká otevřený srdce i okénko Zdenky. Postupujeme pořád po větru až jsme na vjezdu k rybníkům. Tady se Líba loučí.

Na nás čeká krásná cesta ze dvou černých stop s uprostřed a na stranách se zeleným trávníkem. Je to nádhera. K tomu práce nenažranýho, ale chytrýho bobra, který musí pokácet velký topol. Dělá to šikovně, ten strom padne na pevnou zem a ne do vody. Ti co jedou přede mnou zvedají kachny do letu, který pak končí před mýma očima na vedlejším rybníku. Labuť bude asi lázeňská, protože tady čeká u břehu na něco do zobáku. Ornitologové jí nasadili na krk kelímek s číslem a asi i čipem, který slouží k pozorování pohybu tohoto ptáka. Dávám na zváženou jestli si podobný obojek nevozíme sebou v chytrým telefonu.  Ale jinak to nejde, tak nechme toho. Cesta kolem rybníků vždy stojí za to.

Jsme u Zdenčina okýnka. Ona s opravdovou radostí nosí sklenky a pro mě hrneček. Klábosíme většinou ve dvojicích , už nevím o čem. Do toho přichází Honza Z. , který se  s každou přítomnou zdraví svým neodolatelným způsobem což je mu vždy dovoleno. Kdo umí, ten umí a kdo neumí ten čumí. Jen tak dál Honzíku. Hodiny začínají nabírat večer a my to s Jíťou máme do Chebu ještě kousek. Nejblíže je to po hlavní a proč ne ? S trochou pozornosti a za čárou je to docela bezpečný.  Srdečně Vás zdraví Váš Pepa D.

A kdo byl ? Lahu i s Martinou, Míla, Líba, Milada, Jitka, EMaruš, Jíťa, Hanka a já. Chebáci mají 48 km.