Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.zpráva z etapy č. 6/14
9.6.2014 | 
Autor Přátelé, samozřejmě, že hlavní událostí naší etapy je pád Marušky K. při kterém si zlomila nohu. Je to už sedm let co nám se zraněním pomáhala záchranná služba. Dnes za námi přijela sanita do lesa a ještě před ní policajti z Plesný, kteří nám byli h. platný. Maruš trpělivě čekala asi dvacet minut, seděla na zemi s nohou nepřirozeně vytočenou do strany, byla schopná se bavit i smát se. My ostatní taky, ale v každém byl kopec lítosti. Zprávu píšu v pondělí odpoledne a podle posledních informací by právě teď měla být operovaná. Všichni jí přejeme aby věci šly jen dobře.
Stalo se a událost dříve nebo později vyvolá otázku o obtížnosti etap. Já už dnes přicházím s otázkou na toto tema : budeme jezdit také po polních a lesních stezkách a nebo dáme přednost zpevněným cestám ? Naléhavě Vás žádám o Vaše stanovisko. Nemusíte přímo tady na stránkách, stačí sms nebo mail a telefon.
Teď ještě pár slov o průběhu etapy. Početný peleton vyjel od Beránka směrem na Seeberg, dál pak na Poustku a do Vojtanova. Projeli jsme celnici v Schönbergu, zavzpomínali jsme na mizerné zašlé časy kdy jsme pašovali z NDR cukr, záclony, boty, dětské věci a pod. Režim trh neuznával , proto píšu o pašování a ne o nákupech. Zkuste vyprávět dětem, nebo vnoučatům o povinnosti stahovat záclony ve vlaku mezi stanicemi Vojtanov a Plesná kde trať projíždí Německem. Budou se tomu smát a budete mít co dělat aby Vám věřili, ale je dobře když se to doví. Za chvíli jsme u Velkého rybníka kde na hrázi zarůstá do stromu cedule psaná německy a rusky o tom, že chytání ryb se zakazuje. Tady začíná ta nejhezčí část naší etapy. Pomalu jedeme po státní hranici, dál a dál do lesa. Cestu lemují betonové sloupky bývalých cedulí, ale ty hezčí jsou bílé hraniční patníky. Po pár kilometrech se potkáváme s tratí do Plesný. Do hospody je to odtud tak dva kiláky, ale jakou cestou když tu žádná není? Obracíme se a já vedu partu cestou, kterou znám směrem ke Šneckýmu rybníku. Jeden z krátkých sjezdů končí naplaveným pískem a tady se to stalo. Maruš spadla. Když jsme všechno vyřídili a sanitka se měla k odjezdu tak jsme přejeli do V.Luhu k hospůdce. Pak jen plynulý přejezd po ose Skalná – St. Rybník – Žirovice a Horní Lomany – hospoda Hortenzie.
Poměrně rychle se domlouváme na tom hlavním – dopravě na dovolenou. Jirka L. poveze Líbu a Miladu. Jen to bylo vysloveno tak se ozvala velká rána – to spadl Miladě kámen za srdce. Nemusí řídit. Ostatní záležitosti, jako je ubytování, stravování a třeba taky vracení záloh budu řešit v průběhu tohoto týdne a budu o nich informovat v itineráři cesty, který Vám dám při odjezdu. Hlavní závěr schůze : odjezd na dovolenou je v sobotu 14.6. v 8 hod. z parkoviště chebského Lidlu. Kdo dnes jel : Kapříci, Lahučáci, Růža, Petr, Vlasta, Iva, Kika, Milada, Janďák, Láďa D., Líba, Kája a já. Máme 56 km. Příští společnou etapu pojedeme v neděli 13.7.2014. Zdraví Vás Pepa. D.
Publikováno v 
Tagy:
Uraz M.Kaprové by neměl mít vliv na skladbu tratí v jednotlivých etapách.Pády jsou jak na silnicích tak v terénu.Je třeba jezdit opatrně. Lepší je jezdit terenem než po asfaltu.To je názor Lahučáků.
Ten kámen nebyl proto, že bych nechtěla řídit, ale autíčko je starý, a tak nějak dávalo najevo, že se mu na tak dalekou cestou nechce, už jsem i domlouvala s Kaprem kontrolní projetí a případnou opravu brzd. Takže příště, jestli bude. Jinak mají Lahučáci pravdu, ale na druhou stranu musíme dávat už moc pozor a neriskovat staré kosti. Zdravím Milada
S tou opatrností je to tak,není ji nikdy dost,jinak připomínám,že ty nejhezčí etapy na které se nezapomíná vedou právě po lesních a polních cestách Zdraví Petr
Nějak mi nedá nesdílet politování nad úrazem Marušky K. Nedá se nic dělat ,projevuje se u nás vysoký věk a neustále se prodlužující čas od očníhu vněmu k reflexnímu posouzení a nápravě defektu- při ustřelení kola buď v hlubokém písku,nebo na písku, i na asfaltu. Mohu to potvrdil z mého posledního karambolu na asfaltu,kde jsem získal(Bohu dík!) jen silniční “ cyklo znamení „.
Naše trasy mají minimální vliv na úrazovost účastníků ,záleží na tom,jak jsme momentálně pozorní na nerovnosti a záludnosti terénu. Podceňování náročnosti trasy a přeceňování vlastní statečnosti , zručnosti , i přeceňování sebevědomí , jsou důvodem k neopatrnosti a možnosti fatálních následků svého jednání. To znám z vlastní mnohaleté zkušenosti. Mějme na zvláštní pozornosti fakt,že naše kosti ,v pokročilém věku ,mohutně oplývají osteoporózou a že jakýkoli pád z výšky i jen 1,5m na tvrdou podložku , má fatální následky.
Opatrnosti není niky dost !
Sportu do posledního dechu „Zdar , a kolům zvlášť “ ,- Kája