CykloDusak

Přátelé, měla to být slavnostní etapa a taky že byla ! Začalo to už na dvoře dalším dílem „Slavností ponožek“. Jitka dovezla další a s velkou radostí oznamovala, že to nic nestojí, že je to dárek a vůbec se nemáme starat.  Naštěstí jsou tak výrazný, že se budou každou etapu ukazovat na očích i těm nejrychlejším zapomnětlíkům. Ještě jedna událost ze dvora stojí za zmínku.  Jiřka kolem sebe šířila, že na etapu ne, že má práci. Dokonce na poslední chvíli tlačila kolem prázdný  kočárek , volala „užijte si to vážení !“ a zmizela v parku.  Netrvalo to dlouho a ona je na dvoře, na kole, s pusou od ucha k uchu. Překvapení to bylo příjemný.

Směrem na Žirovice  a do Starýho Rybníka to známe jako svoje boty. Krátké zastávky u hradu využívám k dokumentaci podzimní nálady  okolí. Na Vojtanov už máme vítr v zádech , ještě skok do Hazlova a přijde první stoupání . Vzpomeňte, že od golfu jsme vždy sjížděli shora a teď najednou obráceně. Ano, přiznávám, že to mám takto vymyšlený. Nikomu to nevadí, Hanka je se svým Večerníčkem spokojená a Maruš se rozhoduje mezi dvojkou a trojkou a jede. Jsme na Skalce, nejvyšším bodu dnešní etapy a do hospody to máme příjemně dolů. Je tady hrázděné stavení – hospoda Na Gruntu. Více piva než jídla jsme si tady dali. Připili jsme si na Masaryka a naše kamarády – Volfíka, Janďáka, Zdenu,  bráchu, Kapříky, Miladu, Káju, Líbu. Venku už rozsvěcujeme blikačky a uháníme na Polnou a do Libé. Před obcí je opuštěná, devastovaná, dříve nádherná budova bývalé Tosty. Jen poskočíme kousek dál tak se otevře pohled  na kdysi pustý, zchátralý hrad, dnes krásně opravený. To dějiny přetočily význam těchto dvou staveb. Kéž by na každém hradu vládlo panstvo, které myslí na podhradí.

Kopec , kterému jsme se tolikrát vyhnuli, je tady v plné síle.  Ale za chvíli už není, je pod námi a my se vydáváme proti větru na Sorkov . Tady jsem měl v plánu uhnout doprava mezi rybníky, ale soumrak mě od toho odradil. O tomto víkendu bude hezky a pro Vás kdo budete mít čas,  je to tip na výlet. Na Lužný se loučí Zuzka . Ona spěchá za Pepínem a my zase kolem vypuštěné Ameriky k Ivče na kávičku a buchtičky od našich cukrářek Ivy a Kiky. Výborný ! Ještě jednou si musíme připít na dnešní den, tentokrát šampáněm a už u něho zůstaneme. Na začátku rozsáhlé debaty prosazuji téma ponožky. Ne ty zimní od Jíti, ale jarní , možná letní, které budou ladit s naším dresem. Mají být tedy žluté, spíše delší než krátké, možná pruhované a s motivem nebo bez něho. Po zralé úvaze jsem se rozhodl, že chlapi žádný ponožky nedostanou. Už nežijeme v chlupaté době jako za mlada a na stezkách nejsme sami. Kombinace nekultivovaných porostů s moderní ponožkou mi přijde nemožná.  Co říkáte Vy ? Debata se přelévá  na vaření. Ze všeho nejvíc mě zaujalo tvrzení, že podle tohoto receptu je ta polívka ještě polívkovatější než ta původní.  Jedné volné chvilky využila Jiřka, povstala a pronesla poděkování za to, že jsme jí vzali do party . Nebylo to poprvé a tak to ve mě dozrálo k odpovědi. Jestli ještě jednou budeš takto děkovat, což děláš ráda a často, tak my se budeme muset zvednout a jedním hlasem pronést : „Jiřko děkujeme Ti, že jsi přišla k nám do party „. Každý přece musí vnímat , že s Tebou přišel smích, uvolněná nálada a taky hlas o kterém jsem psal minule. Abych to shrnul – jsi naše PoPa , podpalovač party. Na PePoPa jsem si už netroufl.

O pohostinnosti  Ivči by se daly napsat odstavce. Když k plnému stolu výborných sýrů přidáte krásnou hudbu a kolem posadíte přátele, je pohoda. Bylo to moc hezký posezení.

Už podle dnešní předpovědi počasí bude další etapa  8.11. a do kalendáře si dejte taky termín schůze na chalupě – 6.12.2015.  Kdo dnes byl : Iva, Hanka, Zuzka, Petr, Lahučáci, Kika, Laďa B., Jiřka, Vlasta, Jitka a já. P.s. volal Ivan Čížek, že máme 11 posledních míst na zájezd do Zell am See. Moc dobrá zpráva.   Zdraví Vás Pepa D.