CykloDusak

Přátelé, bylo hezky a tak bylo hezky i na duši. Tím bych mohl skončit, ale mě to nedá. Vždyť mě znáte.

Na odjezdu jsme měli malý zpoždění, čekalo se na bloudícího Vildu. On si totiž bláhově myslel, že Fr. Lázně jsou město jedné ulice a to se sakramentsky zmýlil.  Když zjistil, že tam máme i jednosměrky, tak to vzdal a nechal se navigovat.  Ještě jednu věc musím uvést na správnou míru –  Vilda opravdu nejezdí s mikrofonem a reproduktorem, jeho sytý hlas je vytrénovaný léty kantořiny ! To je povolání kde se špitat nedá.

V Tršnici a Chocovicích se přidávají Chebáci a svižně vyrážíme po cyklostezce. V Dasnicích se vydáme po známé, bývalé trati do Bukovan. Tam jsem byl veden snahou co nejdříve se dostat do dolu Medard a proto jsem zvolil pěsinku po okraji vesnice , za zahradami a garážemi. V jednom místě je tady hezký výhled do dolu a díky za něj, protože za chvíli jsme zjistili, že ten další je už zarostlý stromy a přestal být výhledem. Dva prudké sjezdy a jsme dole u nádrže. Zdá se, že tam ještě chybí tak dva metry vody. Budeme to muset za rok zkontrolovat. Borovicím a modřínům na svazích se daří dobře., je to hezký. Brzy jsme u mostu s bílým nápisem  Miluju Tě, trochu zašlým, ale pořád platným. Za ním už je známá cyklostezka  po níž se vracíme přes Citice , kolem elektrárny do Šabiny. To je ale blbá vesnice . Zavřeli tady hospodu, úplně novou lávku přes řeku a možná i starostu. Hospodu jsme neotevřeli, ale lávku ano. Nedalo práci obejít stěnu z pletiva a vyslat průzkumníky na most. Vše bylo Ok. Jedeme ! Proč to asi zavřeli, když už mají hotovo ? Vyšpekulovali jsme, že na vině by mohlo být „zábradlí“ z tenkých lanek a ještě k tomu nízký.  Žízeň je už veliká a  před námi Dasnice. Blondýna hospodská (dříve černá) točí desítku, poslední polívku dostává Milan a nás to jen přesvědčí, že naše hospoda je až ta U Koní.

Jsme tady. Paní hostinská souhlasí se sražením stolů a už to jede. Kájotoč, klobásy, nakládaný hermelín, palačinky a vrcholem všeho jedna runda zelený od Ladi.  Byla to jeho projevená radost z čistého, opraveného kola. Dávno se tak dobře nesvezl ! Decibely zábavy přibývají a to Vilda většinou mlčí. Start Velké pardubické se nezadržitelně blíží, napětí „koňáků“ u vedlejšího stolu narůstá a naše hlasy taky. Několikrát se zmohli na okřiknutí „Ticho“, nebo „Buďte zticha“, ale to zaniklo v hláškách jako „Hele to je první chlap co si osedlal Klause a ještě přeskočil Havla. Kdo s námi nebyl nechť ví, že Klaus byl jeden z koní a Havel byl Havlův skok na trati.  Nebo po nepovedeném skoku přes Taxis „…a jéje, bude konina…“. No prostě byla to docela drzost jít do koňácký hospody a ve chvíli kdy se jede pardubická tak dělat bordel. Prošlo nám to a ještě nám to požehnal sám největší koňák Míla Š.

Slunce už zapadá za  hory, je třeba ještě dojet domů. Nikdo nedračí, jedeme pomalu, je krásný světlo, fotíme. Loučíme se, slibujeme si etapu na příští neděli. Domů přijíždíme skoro za tmy. Ještě, že jsme vyjeli už ve dvanáct. Chebáci mají 73 km. Kdo dnes byl ? Zdena, Kika, Milada, Vilda, Láďa D., Vlasta, Petr, Kája, Líba, Lahučáci, Laďa B., Milan „zrcátko“ a já. V týdnu bude sice pršet, ale o víkendu už ne a bude teplo, tak neházejte flintu do žita. Pojedeme do Bavor. Ve čtvrtek bude pozvánka. Opatrujte se.  Zdraví Vás  Pepa D.