CykloDusak

Kamarádi, opět nám všechno vyšlo jak mělo. Jen ten velký počet byl lehce šokující. Když už se rozkřikla zpráva, že vyrážíme, byl z nás dlouhý had. Já jsem na okraji FL Musel jsem otočit a jet zamknout auto. Když to takhle do budoucna zůstane tak ať. Souboj s pamětí prožíváme jistě každý, ale není to tolik vidět jako je tomu u vedoucího skupiny. Parta zatím poodjela na Dvoreček a tam počkala.

Kančí údolí.

Když jsme úspěšně překonali sjezd okolo hradu Seeberg tak už nám chybělo několik kilometrů do pohraničních hvozdů kde na nás čekal Honza z Aše. Ještě než se ztratil signál tak jsem si s ním potvrdil, že je tady v lesích na domluveném místě. Tím místem byl turistický rozcestník „Kančí údolí“. Všichni pánové se tady nechali vyfotit a získali tak povolení k vjezdu do kraje krásného kde odjakživa vládli kanci. Ten nejsilnější z nás tady na nás čekal a protáhnul nás k okraji lesa na státní hranici. Už jsme tu jednou po bavorské straně jeli . To sama cesta prozradila jak si taky loni Ivča ustlala a letos jí úspěšně následovala Zdenka. Jezdí se tady pomalu takže se nejedná ani tak o pád jako o zalehnutí do stopy.  Na jednom políčku oral traktor strniště . Srdce agronoma zaplesalo, protože místní lehké půdy , každoročně bezvadně obdělané, obrací pluh se zvláštní lehkostí jako kdyby tam nejel jen samotný pluh, ale ještě alespoň jedno nářadí, které půdu tak urovná, že by se dalo rovnou zaset.

Hospůdka

Honza upaluje dopředu, ještě kousek po asfaltu a jsme u hospůdky.  Mají otevřeno jen každý druhý víkend. Pivo je prý moc dobrý, trochu tmavší a méně filtrované. K tomu všelijaké sýry ve formě pomazánek, preclíky, obložené talíře a domácí buchty. Eisskaffe je bezvadný. Ještě jednu zajímavost uvedu. Jednu chvíli tady byl poměr hostů 10:1 ve prospěch Čechů. Ašáci prý to tady mají rádi. Příště se sem dostaneme obráceně a ještě k tomu pěšinou v lese, kterou nám Honza ukáže. Když už každý dostal co chtěl, tak se zvedáme k dalšímu vpřed. Na okraji Langenau je pěkný prďák, ale ten Honza bravurně zvládne a rychlým sjezdem vjíždíme do lesa kdy stojí nejdříve německý policajt v autě a potom hned historické hraniční kameny. Ještě se krátce zastavíme na křižovatce  se signálkou a pokračujeme směrem na kruháč. Nechce se mi tady udávat směr jízdy křikem, naivně si myslím, že mi parta bude věřit, že jí převedu tou bezpečnější cyklostezkou přes kruháč, ale moc mi to nevyšlo.  Zvítězil „stádový“ postup vpřed, kdy se nemusí myslet, stačí když vidím alespoň jednoho před sebou a je úplně jedno, že ten jede blbě.  Tak jsem si postěžoval , nikomu se nic nestalo, dopravu jsme nezdrželi a tak honem na Nebesa kde už čeká Many. On je vůbec všude první a to i ve sjezdu. Prý má silnější motor a pak, je to chlapík.

Výhledy.

Na Výhledy se přiřítíme jako velká voda v počtu který zcela naplní všechna místa pod pergolou. Několik ostatních sedících hostů, buď rychle zaplatilo a zmizelo a nebo si přesedlo dovnitř. Tady je vždy tak nějak hezky. Laďu to tentokrát tak vzalo, že objednal rundu zelený a Ferneta. Chudák Věrka málem uvěřila, že to je její zápisný a po pravdě se ubránila zvoláním : „Lidi Vás je moc a můj důchod je malý ! Doufám, že to pro ní dopadlo dobře. Jedna důležitá věc se tady udála. Jíťa přišla s pozvánkou na „Lubské slavnosti“, které se konají v sobotu 10.8. Já osobně jet nemůžu, tak etapu povede Jirka nebo Jíťa. Bude záležet na domluvě. Já vypíšu pozvánku na tuto etapu nejpozději ve čtvrtek po dohodě s Jíťou.

Ještě zkusím vypsat účast : Jirka, Laďa, Martina, Iva, Jitka, Věrka, Hanka, Many, Petr, Vlasta, Helena, Milada, brácha, DrHonza, Míla, Zdena,Líba a já