Archivy
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Zpráva o „kousku jara“ .

Kamarádi, tedy spíše kamarádky, ale Vy mi rozumíte.  Teď už je pondělí ,venku padá sníh a teplota je jeden a u Frantovek dva. Zima bojuje, ničí květy meruněk a nám dovoluje jezdit jen když si dá pauzu k nabrání sil pro příští týden. My už podruhé tu přestávku využili k výletu do blízkého okolí.

Tentokrát jsem vybral Plesnou a blízký minerální  pramen jako cíl cesty.Startovali jsme z okraje města kde nás jednu chvíli bylo třináct, ale Laďa měl papírovou čepici což je jasné znamení, že dál nepojede. Už jsme si všechno řekli, dokonce i s holkama co málo jezdí se pozdravili a jedeme na Žirovice.  Dál po poli k hradu kde dělám rád společný foto. Že nakonec nesouhlasí počet na fotce s počtem na etapě je dáno jistým nezájmem kluků, nechutí, nebo co ? Laďa s oblibou pronáší : “ Já už to nemám kam dávat „. To má ještě z doby kdy se dělaly fotky a už mu to zůstalo. Pro historii našich výletů je to škoda, vždyť podívat se pěti letech na stejné lidi, kteří jen jinak vypadají je normální a žádoucí.  Z „taktických důvodů“ objíždíme Skalnou přes koupaliště a dál do lesa až k místu u louky. Tam se už dnes podruhé setkáváme s trojicí dvou děvčat (ten třetí byl asi chlap), která upoutala pozornost nás kluků, zvláště ve chvíli kdy odjížděly. Průjezd lesem je moc hezký i když ještě nic nekvete. Já si tady plánuji jak na zpáteční cestě uděláme malý oblouček pro zpestření cesty. Hromada klád na kopci byla tak velká, že překonala i ty ze Šumavy.  Jsme na kraji Plesné kde je umělý svah pokrytý vrstvou kůry. To zajímá Zdenku . Ona k životu potřebuje hodně kůry a tak spolu popojedeme blíž ke dvěma mladým paním, které nahoře něco sází. „Pomáhej Pán Bůh “ pozdravím, protože je správné když flákající se pozdraví pracujícího a ne naopak. „Prosím Vás kde jste sehnali tolik kůry ? “ ptám se a všímám si jak ta mladší se ani nesnaží schovat zachumlaná tanga. Při představě jakou práci dělá jsem jí upřímně politoval. Zdenda se toho moc nedověděla, leda by vyrazila do Varů o kterých nejvíc povídali. Se sklopenýma očima jsem poděkoval a odvedl partu do středu Plesné.

Z veliké, textilní fabriky tady stojí torzo, kdy rohy bývalé budovy jsou zachovány, vlevo ve čtyřech patrech a vpravo v pěti. Střední část je prosklená a bude zde  česko – bavorská expozice válečné a poválečné historie. Sousedi jsou sice Sasíci, ale Bavoři nejspíše měli peníze na tento projekt a EU taky. No těším se na otevření, to určitě bude náš zájem.  Vzdalujeme se odtud po nové silnici směrem k Brambachu.  Na druhé straně stojí auto německých policajtů, takže stačí jedna fotka tím směrem a myšlenka, že jednou bude líp. Vracíme se už po vyznačené cyklostezce dolů na kruháč a zastavíme až v místě kde se chodí pro minerálku.  Musí se po strmém svahu krajnice dolů, ale pak taky nahoru a to sem jezdí lidi s přepravkama lahví.  Šikovný starosta by těch deset schodů mohl zahrnout do obří stavby a udělat radost lidem, kteří  třeba na expozici ani nezajdou. Dříve si  výjimeční starostové dokázali u velké akce postavit i barák. Teď už to nejde !?

My musíme nahoru na Vackov abychom mohli použít novou asfaltku ve sjezdu do Lomničky. Byl to fofr.  Tady se propleteme „mílařskou cestou“ na pastvinu a zase dolů až k potoku kde nás čeká betonový mostek bez zábradlí. Pod ním asi metr teče voda ! Ne, já nevolám po zábradlí, ještě by takový malý brnknutí řídítkama mohlo způsobit pád z výšky a to se v našem věku nehodí.  Jirka už upaluje tam , kam jezdíme vždycky, jenže já mám jiný plán.Musíme tady doprava abych mohl partě ukázat pohled do obří pískovny. Je to úchvatný pohled. Jednoho napadne :“kolikrát tady musel nakladač hrábnout, než to celý naložil ?? „, no zkuste to sami spočítat. Já jen napovím, že jedna lopata by mohlo být půl kubíku. Jsme z lesa venku a nabízí se nám krátká stezka ke hřbitovu a my pak jedeme vlevo mezi baráčky, kde se říká „Šneky“.  Teď doleva a uháníme k lesu ze kterého jsme před několika hodinami přijeli. Tady se kouknu do telefonu na aplikaci Cyklometer a ona nelže : mám tady 35 km, rychlost 14.2km/h, čas na cestě 2h 30 min. a čas stání  1h 13 min. a to nebyla žádná hospoda !

Čas letí, my musíme taky. Čeká na nás chalupa kde je pivo a kafe. K tomu vezou Hanka a Helena buchty celou cestu. Když jsme zase na tom kopci kde jsou klády tak tam prožijeme dvě události. Jednu smutnou a jednu radostnou. Začnu tou smutnou : bráchovi nejde zapnout motor ! A ta radostná ? No právě přijela ta trojice dvou děvčat, které Zdenka zná takže je zastavila a bylo z toho hezký povídání.  Dál frčíme z kopce, přes louku taky, bráchovi vychladl motor a znovu naskočil a za chvíli jsme u koupaliště. Nakrátko vyšlo slunce, to abych mohl pořídit další fotku naší barevné skupiny.

Jsme u chalupy.  Thálie se hlásí jako servírka a brácha pomáhá s pivem a sezením. Uvařit pět káv, to není jak za Turecka, to chce čas ! Presso z toho bylo. Jíťa dovezla výbornou kávu, která zbyla i na příště a dál. Klábosíme usilovně až mě napadá dát si společnýho frťana na oslavu mojí ukončené etapy zápasu o zdraví. Ještě zmínka zpátky. Můj malý příbuzný vždy nabádal svoje rodiče aby si dali ještě jednoho „prcana“ – rozuměj, že v rodině se neříkalo frťan, ale prcek. Nezapomenutelné ! V tom přijíždí Iva a přesto, že se necítí dobře tak přinese tác výborných jednohubek. Díky.  Jenže lidičky nezapomněli a žádají si vyprávění o tom co bylo tím vítězstvím. Zadrženě vyprávím o svých pobytech ve špitálech, o náplastech ze kterých se dá vystoupit jen velmi pomalu a mě se to po dvou letech povedlo právě v neděli 28.3.2021. Vyprávět celé partě o zdraví je ošemetná věc a někdy to může být pro ostatní otravný. V Americe je to doslova neslušný. Tak snad jsem z toho vyšel vzpřímeně. Je hezky, ale taky dlouho. Pojedeme domů a franťáci nás doprovodí do Drahova.

Kdo byl : Lahu., Milada, Hanka, Jíťa, brácha, Zuzka, Zdenka, Thálie, Helena a Jitka  (já ani nevím jak se jmenují dál) a já. Tak brzy naviděnou se těší Pepa D.

3 odpovědí na “Zpráva o „kousku jara“ .”

  • Jitka Markusová:

    Pepi,
    tys úžasný spisovatel, díky tobě 👍, výlety s tebou jsou paráda.

  • Marie Elsnerová:

    Jituško máš pravdu je radost ty zprávy číst a hned se cítím jako bych tam byla s vámi.

  • Jitka Kolláriková:

    Pepo, krásně jsi to všechno zdokumentoval, trasa krásná, počasí nám přálo, fotky parádní, až na dvě fotky , určitě se ti musel zaseknout foťák při pohybu do strany viz foto u pískovny a poslední foto u tebe na zahradě, možná jsi měl nasazené špatné sklo. Pobavila jsem se popiskou Zdenička na dovolené, tak se konečně dočkala holka. Těším se na další sluníčkový den se skupinou.
    Thálie

Zanechte komentář pro Jitka Markusová