CykloDusak

Moji kamarádi, v neděli jsme v dobré víře odjeli v počtu devíti do Klášterce nad Ohří. Měl jsem připravenou etapu na hrad Hasištejn, který stojí nad údolím proti elektrárně Prunéřov.  Zaparkovali jsme u skladu jablek, jako vždy a v tom spadly první kapky. To bylo asi jen znamení shůry. Vyjeli jsme ven z města až k silnici kde už docela pršelo. Takže kdo měl co obléct tak to udělal a jeli jsme dál.  Na chvíli dokonce přestalo. Brzy jsme v místě kde musíme asfalt opustit, neboť před námi je výsypka se spoustou cest a otevřených příkopů, které svádějí vodu ze svahů a posílají ji do bazénu u elektrárny.  Orientace je tu mizerná. V tom se před námi objeví mladý cyklista z kterého na požádání vypadávali různé varianty cest. Brzy mě to přestalo bavit a rozloučili jsme se.  Dalo se do hustého deště . Sám jsem si poručil a posléze nechal odsouhlasit všemi, že dobývání hradu se dnes, pro nepřízeň počasí konat nebude. Všichni jsou pro !

Zbývalo jediné – rychle se dostat do Kadaně do hospody. Tu asfaltku dobře znám, snad jí trefíme ! Netrefili. Jsme u „13“ kde oběma směry proudí kolony, auta zvedají mraky vody za sebou. Jsme přesně uprostřed vzdálenosti mezi elektrárnou Prunéřov 2 a odbočkou do Kadaně. Naproti je takový sympatický vjezd na pole, které ve výhledu kryje hustý pás zeleně. Po jednom přebíháme třináctku a pak se vydáváme na cestu do dalšího neznáma. Vjeli jsme na louku kde i malý náznak cesty brzy mizí. Jedu dál a co nevidím ? Jsme u zasetého pole  ! Nezbývá než to zkusit po okraji mezi polem a keři, ale nejde to. Po deseti metrech se nabalí na kola množství bláta, které nás zastaví a donutí pustit se do hrubého čištění. Několikrát to zkusíme, ale pro jasnou marnost našeho počínání toho necháme a jdeme pěšky. Kolo v kamenité mezi a my na jejím okraji. Tak se doplahočíme k přístupové cestě k asfaltce. Každý jsme jistě měli uvnitř radost z toho, že to nejhorší máme za sebou. Teď už pěkně plynulou jízdou až do hospody ! Jenže …..

Když vidím, že jsme všichni  pohromadě tak dávám povel k odjezdu. Po dvou kilometrech pode mnou kolo plave, t.j. mám píchlou zadní gumu. Ještě objedu kruháč a stavím. Kolem mě je šest lidí, t.j. tři chybí. Hned víme kdo – Jíťa, Ivča a Thálie.  Čtyři posílám napřed přímo do restaurace Švejk, protože na orientaci je to jednoduché a u kruháče zůstávám s bráchou. Tam poprvé zjišťuji, že vlastně nemám telefon, protože ten zůstal v autě. Průšvih ! Musím rychle, ale pěšky, do hospody abych zorganizoval pátrání po opozdilcích. U pumpy mě chlápek pomohl nafouknout kolo a když přijel i brácha tak jsme to plnou parou nabrali směr Švejk. Tam dosud nikoho nenapadlo holkám vzadu zavolat. Dovolali jsme se. Holky stojí schovaný na zastávce v nějaké průmyslové zoně a neví kudy dál. Ten zmiňovaný kruháč projeli nikoliv přímo, ale vlevo. Taky se dovídám důvod jejich zpoždění – Jitce spadl řetěz a zasekl se u rámu kola. Mohla jet tedy jen z kopečka a jinak tlačit jako já. Žádný chlap s nimi nebyl aby Jitku potlačoval dopředu.

Po řádném nasměrování jsou asi za půl hodiny holky v hospodě. Kdo může ten pije rum, kdo nemůže tak čaj. Teplo tu nemají tak musíme do sebe lít tahle zahřívátka. Ze svlečených bund a dresů teče na zem spousty vody, ale mladé paní vrchní to ani nevadí. Děvčata chodí na WC kde mají elektrický vysoušeč. Ten ohřívá ruce, suší vlasy a i jiné části těla. Brácha dokonce objeví proud horké vody, ale ve výsledku mu ani ta na nohy nepomohla. Dobře jsme pojedli , ba i kafe si dali a v tom už řidiči (Jíťa a brácha) jedou taxíkem pro auta do Klášterce. Jsou zpět cobydup a jdeme nakládat kola. Šest kol dovnitř a tři na nosič. To je můj rekord ! Většina z nás dostává od Ivči plastovou tašku na sedadlo, topení v autech běží na plný pecky  a my se dáváme do pohybu. Cestou už neprší.

Takže hrad jsme nedobyli, ten zůstává na příště stejně jako Hasištejnská lípa. Odměnou nám budiž zážitek s blátem na kolech, úplně stejný jako mají mílaři na Slovensku, ale na mnohem delší vzdálenosti. Pro ně je to první velká zkouška odolnosti, protože je to poměrně brzy po startu.  Vrátíme se tam a pojedeme jinudy, to dá rozum !

Ještě krátká zpráva na závěr. Byli jsme za Jitkou Hlavsovou.  Zdravotně nic moc, ale nasazení má obrovský. V Lokti, tak významném městě, dosud nezvonil žádný zvon. Ona připravila veřejnou sbírku a jeden ze tří zvonů je už na světě. Peníze se posílají na konto : 286 671 837/0300 . Když se najde takový dárce, který poskytne 15000.- Kč tak bude jeho jméno do zvonu vyryto ! Na závěr bych se chtěl zeptat :“Napadlo Vás v poslední době, že peníze pro Člověka v tísni jsou stále třeba ?  Přispějte podle svých možností. Děkuji !

Příští etapa se jede v neděli 15.5.  se startem ve 13 hod. Pozvánka bude ve čtvrtek.  Na úplný závěr si vypůjčím jedno heslo : „Mlčení zabíjí „. Platí v mnoha oblastech života člověka a platí i pro nás ! Na etapě byli : brácha, Pavel, Iva, Jitka, Thálie, Olga, Emaruš, Jiřka a já.  Zdraví Vás Pepa D.