CykloDusak

Přátelé, dlouho jsme v té oblasti nebyli takže i mě dělalo starosti jak si asi  cesty budu pamatovat. Nakonec to nebylo tak zlý a všude jsme byli včas. Parkovali jsme u Franka , protože hned vedle bylo velký pole brambor našeho dodavatele, Gerda. Samozřejmě jsem si musel jednu kytku brambor vytrhnout a podívat se, že letošní brambory budou opravdu malý. No to bude v sezoně pěkná polízanice, protože spousty hospodyň je líných a nechtějí škrabat malé brambory. Že jsou i jiné způsoby využití drobných hlíz se ví, ale přece jen … Nebudu tady vyjmenovávat všechny vesnice přes které jsme jeli, ale tu první ano ! Byl to Holzmühl a u něho nádherné luční údolí nastavené z obou stran lesy.  Jedna z nejhezčích částí našeho výletu. Po čase jsme zapadli do lesa kde začala ta nejhezčí trasa. Našli jsme tam můstek přes Ohři, která je tady potokem a za ní je hráz mezi rybníky kde bylo dobře jít pěšky a vychutnat si spousty různých pohledů na hladinu rybníka a okolí. Tady se vyplatilo fotit, mlčet a dívat se. Bývalo by se bylo vyplatilo i počkat  na Ivču, která v blízkém rákosí seděla na bobku. Nepočkali jsme a když jsem na louce zastavil a zjistil, že chybí tak jsem měl jasno.  Nezvládla odbočku doprava a mastí si to dál na Röslau. Nejrychlejší reakci měla Jíťa, ta vystřelila a dojela jí. Vše skončilo úsměvem, jak to na našich výletech bývá.  Teď ještě kousek kolem větrníků a pak po asfaltu až do kavárny u Petzoldů. Měli jsme tady objednané místo a taky bouřku. Pro nezasvěcené uvádím, že se jedná o dort sestavený z těchto vrstev : od spodu – piškot, višňový džem, käsesahne jemného krému a navrch je vrstva, která by mohla připomínat naší laskonku, pokud ta by byla jemná a ne tak sladká. Nebe v hubě to je a nebo bouřka na talíři, jak vymyslela některá z děvčat. Přijel taky Laďa a přivezl Kiku, Hanku , Beraničku a zprávu, že u Gerda ve vsi je pouť a že tam musíme na buřta. Tak tedy jsme jeli a tam se pomněli. Návrat byl přes Hohenbuch, kde si už od roku 1987 myslí, že oni jsou středem světa . Mít hezký zvon a nebo velký kámen na návsi není špatný. Fandím tomu. V samotném závěru mě napadlo nejet jako vždy rovnou k autům, ale lesem ,na doslech motokrosové trati. Z naší průzkumné cesty vznikl kruhový objezd zalesněného kopce. Dobrý to bylo a u aut jsme měli přesně 40 km. Důkazem nejlepším, že se akce povedla, bylo dlouhé loučení před poštou.

Závěr Mílí byl ve znamení velmi zajímavých borců.  V pondělí 8.8. když se blížila sedmnáctá hodina tak jsme netrpělivě čekali na Jitku Frankeovou. Na trase byla více než 36 dní a potom co se „dotkla“ předepsaných třiceti bodů na trati cyklistů, nachodila něco málo přes 1300 km. Dověděli jsme se od ní, že to byla její nejdelší, nejdražší a nejkrásnější dovolená. V cíli to byla obrovská radost, která z ní tryskala na všechny strany, takže jsme se radovali s ní. Mezi mílaři jsem letos neviděl šťastnějšího člověka. Jitko díky, bylo nám s Tebou krásně.

Den na to, v úterý k večeru přijel Martin Bulíček v čistém čase 12 dní a 12 hodin. Ten by ho řadil na konec první dvacítky. Jenže ono to s ním bylo úplně jinak. Na letošní Míle byl přihlášený, jenže si v červnu zlomil klíční kost a na start nemohl. Alespoň si přijel do cíle pro kamaráda. Spolu pak upekli a Libor jim to posvětil, že Marťa bude mít opožděný start. On skutečně 28.7. v 6,00 hod z Nové Sedlice odstartoval. Čas se mu počítá od 3.7.  Stejně jako Jitka, dostane růžový dres určený poslednímu závodníkovi. Byl poslední kdo do cíle přijel a měl ,po více než 37. dnech, právo na pomyslné zhasnutí. My jsme v cíli fungovali 27 dní. Za tu dobu jsme vytočili 800 piv Bernard a dalších 200 lahví nechali vypít z lahví. K pivu byl výborný bramborák z receptů Mirka. Těch jsme usmažili kolem tisícovky, ze 180 kg brambor. A´T žijí Míle 2023 !!!

Čtěte pozvánku do Domažlic a pojeďte.