CykloDusak

     Přátelé, výlet začal bezproblémovým přesunem rychlíkem do Mar. Lázní.  České dráhy jsou jistě velice složitý podnik, který navenek vysílá signály  jako je rozdílná cena za kolo, kdy v rychlíku zaplatíte 30.- kč a v osobáku 25.- . Nebo taky je třeba si pamatovat, že od 12.8.13 je povinná rezervace přepravy kol v rychlících a to za 25.- kč.  Takhle to bylo moc jednoduchý – přijít, naložit, zaplatit a jet. Teď tam ještě přibude bod – nezapomenout si rezervovat. Ach jo.

     Zdenka s Lenkou už čekaly na nádraží a bez velkých projevů se ujaly vedení a rovnou do Ušovic a dál po objezdu ML hezky do kopce až na Zádub. Od nádraží to dalo 6 km. Příště to zkusíme projet přes město a kolem Koliby nahoru. Bude  na co cestou koukat, ale nahoře budeme mít trenýrky stejně mokrý. Ten kopec neokradeš, buď si tu silnici položíš a máš to delší a nebo kratší a prudší. Když už jsme úplně nahoře, trochu zplavený, trochu nasraný tak v tom pomalým krokem přijíždí kočár, na kozlíku kočí tedy kočička a jakoby v pohádce zval : pojďte princezny svezu vás dolů. Ale nebylo tu takových princezen, byly tady samý pořádný ženský, který se další cesty nebály.  A proto jedeme ! V Ovesných Kladrubech připravovali pouť. Na návsi plno lidí, velký shon a v hospodě pomalá servírka. Nemohla pochopit, že Milada chce klobásu už teď a ne až odpoledne až se bude grilovat. Nakonec klobása byla a dobrá. Zdenda a Iva zase nakoupily na cestu kokosky, takový malý, čerstvý, dobrý, které později způsobily jeden malér. O tom až tam dojedeme. Konečně se odlepujeme a je před námi Mrázov, zvlášť významné místo Beranovka a Křepkovice. Všude cestou nádherné výhledy do kraje, sklizené a odvezené seno z pastvin a samotné vesnice v zuboženém stavu. Cestou mě napadlo, že si zablbneme na balíkách sena. Spěchám s vysvětlením, že jsem tím myslel focení a ne jak by někdo myslel ! První příležitost přišla už před Mrázovem. Na ohromný balík jsem se s pomocí kola  jako žebříku vyškrábal, ostatní udělali skupinku, prostě spousta srandy, která bude mít ještě pokračování.  Jedeme dál a v lese vlevo na Loučky – nezapomeňte  na ty dvě bezvadně opravený chalupy-  a je tu obec Zahrádka a před ní úplně nově postavený stoh z balíků. No to je něco pro nás. Kdo může víc tak leze až nahoru, kdo se trochu bojí zůstává v prvním patře a kdo nemůže fotí. Těžko budu vybírat jednu nebo dvě fotky na stránky. Zahrádka je první vesnice od Kladrub, která žije. Nejspíš díky chalupářům.  Následuje Staré Sedlo , Křivce a sjezd k hlavní silnici na Úterý. Jsme jen 2 km od Bezdružic – tam pojedeme někdy příště. Teď ještě prudce nahoru a za chvíli stejně tak dolů a jsme na náměstí městečka Úterý.

     Vůbec to není konec světa vždyť tu mají svojí turistickou známku. V mojí sbírce bude mít výsadní postavení. Hospodu najdeme snadno a v ní  bezvadnýho, mladýho hospodskýho a to už je kumšt. Tady se mi stal ten vzpomínaný malér. V kapse mám poslední vylouděný kokosky a tak co s nimi jiného? Jenže oni mrchy lepí a můj provizorní plastový zubní můstek se poroučí, já ho stačím ještě důkladně rozkousnout a dílo je dokonáno. Zatím to tajím, ale později ve vlaku už to nevydržím a je z toho zábava pro celou partu.  Polívky jsou dobrý, posezení příjemný. Při placení se ozývají první hlášky na kopec, který jsme sjeli a teď na nás čeká, protože jinudy cesta nevede. Byl to výživný kilák. Dál v lese  se přidává dlouhé pozvolné stoupání, které se v Heřmanově konečně zlomí  v krátký sjezd a jsme u kláštera Teplá.  Venku pod pergolou restaurace odmítáme uznat, že se asi jedná o nóbl podnik a bavíme se naplno, jak jsme zvyklí. Poslední kilometry na Zádub jsou vlastně taky do kopce i když malýho, ale znáte to : i malý kašpárek dokáže udělat velký divadlo. Tady se k tomu ještě přidal protivítr, ale nakonec už jsme na nejvyšším bodu dnešní etapy – v Zádubu. Za 15 min sjezdu budeme dole a tak se vtírá myšlenka “ člověk pomalu celý den maká do kopce aby za čtvrt hodiny sjezdu byl tam odkud vyjel – u nádraží“ . Poslední zastávka je u italský cukrárny se zmrzlinou. Je bezvadná a my si jí zasloužíme.

    Etapa to byla těžká, ale moc krásná. V tom kraji je spousta dalších možných cílů : Bezdružice, Manětín, Žlutice, Chyše a ještě kousek dál celý Doupov. Tak někdy jindy. Máme 66 km. Jeli : Volfíci, Iva, Hanka, Milada, Laďa B. a D., Kája, Zdenka, Lenka, Petr a já. A ještě borec na konec. Všichni dnes podali velký výkon, ale přece jen Lenka ve svých 13ti letech ještě větší.  Za dva týdny jedeme do Bavor na průzkum úrody brambor. Připravte si motyky a obří vaky, pokud možno.     Těším se. Pepa D.

     P.s. galerie k etapě začíná až obrázkem č. 12 – kočárem