Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Posts Tagged ‘zpráva z dvacáté první etapy r. 2018’

Zpráva z dvacáté první etapy r. 2018

Krása podzimu …

Ahoj kamarádi, štěstí a příroda nám včera hodně přály. Díky krásnému, podzimnímu počasí jsme měli letos šťastnou neděli častěji než v minulých letech. Barvy listů stromů a keřů zvýrazněné příjemným sluncem tvořily kulisu našemu putování. V  galerii vystavím spoustu obrázků barevného podzimu.

Na dvoře u Ladi …

V pravé poledne nás bylo na dvoře hodně. Ze známých opor chyběla jen srůstající Jíťa a zraněná Kika. Proti tomu se nečekaně objevil Kapřík a vůbec poprvé na elektrokole Janďák. To bylo překvapení hodné zaznamenání. Taky na ně „došlo“ a má to logiku. Oba jsou zvyklý na pohyb, kolo mají rádi a partu taky.  A to je celý ! V našem věku nepotřebujeme trénovat, potit se, nenávidět kopce a funět při každém výjezdu. My potřebujeme být venku, na vzduchu, s kamarády , radovat se z každého kopce a kochat se přírodou kolem. Dnes se to všechno naplnilo vrchovatě.

Kudy jsme jeli …

V pozvánce na etapu jsem trasu vůbec neuvedl, protože vím, že to není až tak nutný. Startujeme těsně po dvanácté a po osmnácti kilometrech bychom měli být v Libé u hradu. Start je tradičně nejslabším článkem našich výletů.  Po hlasitém „Jedeme !“ se rozjedu a za kilometr zjistím, že polovina lidí je ještě na dvoře. Je to úsměvný.  Má to jen jedno „ale“ ! Lidi neznají trasu, proto nelze upalovat dopředu a peloton roztrhat. Musím přiznat, že už to snáším docela dobře. Záměrně volím trasu křížem krážem a přitom hledám vhodné místo pro společnou fotku. To přišlo až na poli před Břízou. V Pomezné jsme u tvrze udělali další zastávku, čehož jsem využil pro kontrolu následujícího kopce. Uznal jsem, že je to nesjízdný a proto jsme pokračovali kolem slepého ramene řeky až na signálku. Bylo to tady moc hezký svezení po barevné matraci z listí. Než se drápat po panelce do toho prďáku, tak to raději pojedeme dál kolem řeky až pod hrad Hohenberg. Pěšinka je to úžasná, dokonce kmen olše si nám tady lehl přes cestu, ale to nic, my se vzápětí vyhoupneme na svah kde se nám nabízejí nádherné záběry na zlaté koruny bříz na pozadí tmavého lesa. No to je krása ! To právě projíždíme kolem bývalé roty PS odkud se linou tóny swingové hudby. Jaký to kontrast s dávnými časy kdy se odtud ozývaly povely lampasáků, do toho štěkali psi a řvaly motory Gazíků.  Snad žádná jiná rota není v tak dobrém stavu jako tato. Později se dovíme, že majitelem je libský hradní pán. Ještě musíme projet kolem rybníka Kladivo jehož hladina nám nabízí krásné pohledy k hradu Libá. Jsme u něho a naše vyjednaná exkurze může začít.

Hrad a nebo zámek Libá ?

Ujala se nás mladá kastelánka, dáma malého vzrůstu a silného hlasu. Vybrala od nás nezbytné vstupné o jehož výši byla schopná laškovat.  Nakonec jsme rozdíl mezi dospělým a seniorským vstupným naší velkorysostí smazali a šlo se do prvního salonku. Je zde jediná dochovaná stropní malba a plastické štukatury stropu i stěn. Paní vypráví o historii hradu, která sahá až do 13.století. Od té doby hrad prošel všemi stavebními slohy minulých staletí ze kterých si vždy odnesl něco nového. Samozřejmě, že byl několikrát zničen ohněm a vždy vstal z popela zásluhou nového pána a nyní naposled štědrého mecenáše, který kromě svých peněz rozumně využil i těch evropských. Tím mecenášem je Prof. Griněv z Moskvy. Jak se stalo, že právě Libá je jeho oblíbeným hradem ? Pán je po matce Čech, proto je to hrad u nás a když k tomu přidáte celoživotní touhu „mít hrad“ tak máte vysvětlení celé situace. Určitě nejlepším zážitkem byla návštěva věže .Na rozdíl od svých paláců  přežila tato válcová stavba celá staletí a my jsme za to rádi, protože výhled z okének věže do sluncem  zalité přírody kolem byl nádherný. Viz foto. Loučíme se  s mladou paní a přejeme aby se jí i hradu dařilo.

Stínadla …

Slunce stejně večer bude na západě, ale do té chvíle nějaký čas zbývá. Využijeme ho na přesun do hospůdky Stínadla na Slatině. Paní servírka nám připravila dlouhý stůl ke kterému se vešly i  naše zraněné holky a Barča. Začalo to dobrým pivem, pokračovalo Jägermeistrem aby všechno uzavřela výborná pizza. Ano, tak to tam chodí. Debata nebyla vzrušená až do doby kdy Jirka popsal svojí teorii pádu z kola. On přilbu mít nemusí, protože si při pádu stačí schovat hlavu mezi ramena. Tak myslím, že těch příkladů kdy přilba pomohla od neštěstí je víc než jedna schovaná hlava Jirkova. V debatě jsem všechny pozval na příští neděli do Bramborárny na „rozbor hospodaření“ . Další až v pozvánce na příští etapu. Kdo byl na kole : Lahu, Kapřík, Zuzka, Janďák, brácha, Iva, Hanka, Jiřka, Vlasta, Petr, Laďa a já. Autem : už bylo napsáno.    Mějte se dobře . Váš Pepa D.