CykloDusak

Okolo zavřeného skleníku.

Kamarádi, ta etapa se měla jmenovat „Okolo zavřeného skleníku“ a pak by to byla pravda. O později. S bráchou jsme se franťáků nemohli dočkat tak jsme jim jeli lehce naproti . První se objevila Martina L. To nebylo překvapující. Za ní hned další holky, ale žádnej chlap. Po chvíli se to vyrovnalo, ale hned od začátku bylo jasné, kdo je na etapu pořádně nažhavený. Nezbytná fotka na začátku a nemá cenu se jí vyhýbat, jak to dělají někteří pánové. Podívejte se do galerie třeba pět let dozadu a hned Vám bude jasno !

S větrem v zádech …

Dnešní etapa se dotkne silnic s provozem jen velmi málo. Proto za přejezdem hned doprava a směr Cheb až k dalšímu přejezdu. Směřujeme k dálnici resp. k jejímu přejezdu odkud je silueta Slavkovského lesa opravdu krásná, protože viditelnost je bezvadná. Teď si musíme užít pár set metrů po makadanu, u dálnice se to výrazně zlepší a je možné sledovat za jízdy spousty keřů šípkových růží se zrajícími plody. Jejich rudá barva je na slunci opravdu krásná a zdravá. V Potočišti to zase uhýbáme doprava a zeleným tunelem se ocitáme mezi poli s krásným výhledem na svahy Slavkovského lesa a později taky na mohutnou reklamu orlice Mattoni. Konečně máme ten rozbitý sjezd za sebou a projíždíme Odravu. Za Lipoltovem v březové aleji fičí vítr šikmo přes cestu a fotkám pořízeným v těchto místech dodává „šťávu“. Horší je to se samotným Lipoltovem, kde za poslední rok vznikla obrovská oplocená parcela se spoustou vykácených stromů. Vypadá to na parcelu nějakého zbohatlíka a nebo něco jiného na co si musíme počkat a nebo se někde zeptat. Přiznám se, že to dál zkoumat nebudu. To místo se mi nelíbí, byla tam udělána spousta škody a není co obdivovat. To opravený hrázděný statek na křižovatce k Tuřanům je opravdu hezký.  Poslední úsek této vodorovné cesty je na Mokřinu. V údolí, kolem potoka je posekáno a svěže zeleno. Byl to poslední úsek s větrem v zádech a jsme na nejvzdálenějším bodu naší etapy. Horší je, že Laďa hlásí téměř prázdnou baterku.

Zavřít a nenaštvat není jen tak …

Když jsme vyjeli krátké serpentiny naskytl se pohled na dlouhou dálniční estakádu. Jsme na prvním kruháči a tedy nad dálnicí, následuje druhý a pak na starý karlovarský silnici, třetí.  Náš směr  jsou Dobroše, malá osada na kopci nad Kynšperkem. Sjedeme dolů a stavíme na křižovatce cyklostezek. Chybí nám tři – Martina, Jirka a Laďa. Všichni ostatní posedlí touhou po dobrým kafi se nedají udržet a tak se dáváme do pohybu. Být to někde na dovolené, tak to nedovolím, ale u nás si to můžeme dopřát a držet jim místo v kavárně. Jenže ouvej ! U vjezdu ke skleníku sice nadále stojí reklamní tabule, ale nikdo jsme si nevšimli, že na ní je poměrně malá cedulka oznamující, že od října do února je tady zavřeno. Takže jsme zajeli až ke skleníku, kde už nic takového nevisí, tam jsme se krátce rozčílili a vrátili se na cyklostezku, kam právě doputoval Laďa a spol. Pokračování se nabízelo hned – ke koním. Mezi tím si Lahu a Kapři vytelefonovali pizu na Stínadlech a my ostatní jsme zůstali v Nebanicích  U Zlaté Podkovy. Nejen, že tam bylo otevřeno, ale bylo tam na slunci neskutečně hezky. A kafe s meruňkovým koláčem bylo taky dobrý.  Po pomalém přesunu do Chocovic jsme se loučili a přitom plánovali příští neděli. Prý bude pršet, tak uvidíme, času dost.

Kdo byl ?

Lahu 3x, Kapři, Laďa, Iva, Hanka, Zdenka, EMaruš, Thálie, Lída, brácha a já. Hezkých 40 km !