CykloDusak

Kamarádi, pro ty co s námi nebyli, pro známé i neznámé čtenáře musím zaznamenat dnešní etapu, která se nám všem líbila a ze který jsme všichni malinko k.o. Za necelou hodinu jsme byli v Boči kde čekala čtveřice Japošů. První úsek je jasný – nahoru na Klínovec. Spravovaná silnička je v zeleným tunelu, je tu chládek a to potřebujeme. Už se nám oznamuje Srní a já si všímám jak Hanka maká co to dá ! Ptám se : „Hanko, ono to nejede ?“ Ne! odpovídá a stavíme. Kontrolky na baterce svítí tři z pěti tak proč, sakra, to netáhne ? Zatímco parta jede dál , já musím rychle rozhodnout, že pojedeme dolů k autu. Hanka je pro a ujímá se volantu. „Máš papíry ?“ Ona :“Jo, ale doma !“ Povídám „Neva, kde by se tu vzal policajt ?“ Tak jedeme zase nahoru za partou, která tam někde čeká. Už jsme je dohnali.  Já si beru kolo a Hance zůstane volant a tak až do Klášterce. Na všech zastávkách byla s námi.

Za nějakých osm kilometrů jsme nahoře u věže a každému je dobře. To co jsme v mládí bez baterky nezvládli, jsme teď dali a vůbec nevadí, že nám trochu pomohla. Je azuro, 21 stupňů, jdeme na oběd. do chaty Sport, po panelce trochu dolů. Příjemný majitel trpělivě posbírá objednávku od klábosící party, pak jí zopakuje a to je dobře. Já bych byl bez nealka. Při placení upadne vrchnímu dvacetikoruna na rošt podlahy  a propadne se. On na to :“Tam už jich je !“ Třeba se na ně jednou dostane.

Další naše jízda povede samozřejmě dolů, ale okolo vrchu doprava po cestě s nádhernými výhledy do kraje, hlavně tam kde jsou sjezdovky. Velká paráda to byla a je z toho hodně fotek. Dokonce na jednom místě byl poslední krušnohorský sníh. No a kdo znáte naší Ivču tak si umíte představit jak rychle byla o sto metrů níž a plácla sebou do té , ještě trochu bílé, měkoty.  Za krátkou dobu jsme na křižovatce Pod Meluzínou. Navrhuji jít nahoru, měl by tam být kruhový výhled. Parta není proti a tak stoupáme a vzpomínáme na loňský Lusen na Šumavě. Tady je to kousíček. Nahoře jsou snad na všech světových stranách skály a každá z nich poskytuje výhled jen jedním směrem. Když je obejdete všechny tak máte kruhový výhled. Jiřka tady dokazuje, že se umí přitisknout i ke skále a jsou z toho fotky od kameramanky Ivči a asistenta Ládi. V klidu jedeme dál , po rovině na Měděnec. Hanka už tam čeká. Jednu chvíli kolem nás profrčí nepočítaně motorek. Bohužel, po krátké době,  jednu z nich vidíme ležet na silnici .

Na okraji obce Měděnec je odbočka doleva na stejnojmenný vrch. Musím uznale konstatovat, že jsme ten krpálek vyjeli a ještě při tom objevili vchod do staré šachty. Nahoře stojí rotunda a je tu opravdu kruhový výhled. Nejkrásnější po slunci směrem na obec a v dálce kouřící elektrárnu Počerady. Dole ve vsi jsme cobydup a hned do hospody. Tedy spíše pod slunečníky. Paní domácí to za námi má z lokálu pěkně daleko, ale snaží se. Jen k EE musíme za ní do lokálu. Alespoň vidíme jak daleko tady má každé pivo ke svému pijákovi. Kdo by se na to neEE ! K vesnici hospoda patří a tak nezbývá než popřát paní hodně síly a trpělivosti.

Venku říkám :“Hanko, tady to vem vlevo a kopcem dolů!“ Ona si zkušeně ještě chvíli počká a dojíždí nás na tom nejsprávnějším místě, na křižovatce kde ona rovně a my doleva. Já viděl , že Honzu ten sjezd baví a vůbec ho nebude zajímat nějaká odbočka vlevo. Pustil jsem se za ním a protože asfalt byl nový, tak i rychlostí 63 km/hod. a dojel jsme ho pár set metrů před tím místem. Celou tu dobu jedeme po CS 35, která nás už přivádí do Klášterce n. Ohří. Na výjezdu z lesa je prudká zatáčka doprava  jako závěr krátkého, ale prudkého výšvihu této silničky. V dálce nám město nastavuje svojí panelovou tvář a na jeho obhajobu musím hned přidat, že má mnoho hezčích scenerií. Např park se zámkem, nebo  Lázně Evženie, nebo staré náměstí s radnicí. Je hezké ! Za chvíli už jsme na okraji lázeňského parku a Hanka nikde. Byla si pro malý kufr a pak zvládla i tento úsek.  Jdeme do hospody Peřeje. Doznívá tady hluk dětského dne. Hezká, rusovlasá servírka nás rychle obslouží a tak si zaslouží nějaké spropitné na závěr.

Poslední úsek po CS 6 „Ohře“ jsem vypočítal na 12 km. Stezka odjíždí přímo z Lázní po levém břehu Ohře. Její povrch je mizerný . Kdyby se jednou podařilo položit tady asfalt, tak by z kontaktu s řekou byl nádherný cyklistický zážitek. Jako to máme u nás. Na Vyhlídce zastaví každý. Je to hezké, trochu nebezpečné místo s výhledem na řeku a do kraje.  Pojedeme dál přes most do obce Okounov a ta je do pořádnýho kopce. Slibuji, že to je ten poslední, ale nakonec nebyl. Naše baterky jsou na poslední kontrolce, ale dojet nás nechají. V Kamenci stáčím partu na červenou, která padá dolů až na nádraží Boč a pak ještě malinko níž na dřevěnou lávku. Ještě poslední fotky a taky výrazná korekce směru cesty k autům a je konec našeho putování.

Máme ujeto 60 km. Kdo byl : Míla, Iva, Hanka, brácha, Jiřka, Japoši a jejich známí Jirka s Blankou .   Tak zase brzy nashledanou. P.D.

V České kotlině je politický klid. Bábinka odešel a ještě si u toho zpíval. Mezi voliči spíš vydělal než prodělal. Proto je mi tak sympatický volební bod lidovců a tím je důraz na vzdělání.  Vašnosta pustil Káju, protože ví, že na volebním poli mu to pomůže orat s Pražskou kavárnou. Z vězně je celá brita, některý ženský ho milují a někteří další taky, protože z tepla svých obýváků jim to připadalo nespravedlivý. Pak je skupina, kam patřím taky, která nemá jasno a vydává se cestou důvěry k novináři Pepíkovi Klímovi, který celá léta případ studuje a je toho názoru, že to Kája nebyl. Tak klukovi popřejme aby poznávání nového světa ho bavilo, zakázky aby se jen hrnuly a když se mu podaří zapudit chuť dát někomu do držky tak z něho může být třeba člen ochranky Hradu. Mějte se královsky. P.