CykloDusak

Moji kamarádi, nabídl jsem výlet v dobré víře, že se sejde parta zdravých lidí respektujících současný, okresní svět.  To se povedlo. Všichni jsme měli roušky sebou, ale horší to bylo na cestě. Ta nečekaná setkání s pěšáky bez roušek mě nedělala klidným. Když potom večer v osm má svůj krátký pořad Daniel Stach , který jediný dokáže shrnout a srozumitelně podat národu zprávu o vývoji covidu a nutnosti ochranných opatření, tak v té chvíli se trochu červenám. Za týden budeme mít jasno, že jsme nadále zdraví  a znovu vyrazíme někam do lesů a když ne, tak do peřin.

Start se povedl, sjelo se nás deset. Bylo příjemným zjištěním, že Vlasta s Petrem v duchu hlášky „Musíme si pomáhat „zajeli pro Jíťu. Ta během 15 min. už seděla na kole a přijela taky. Byla to její první cesta od 9.8.2020 !! Za tak dlouhou dobu člověk i zapomene jak se na tom kole sedí a co se s čím dělá.  Zastávka U Bobra byla krátká a jen nás utvrdila, že se odstěhoval k Nebanicím, protože tady to jeho dílo je dokonáno.  Většina z nás se odtud poprvé projela po novém asfaltu, který jsme tu nikdo nečekal. Až na Pomeznou vede ! Po okrajích cesty se hodně kácelo, keře tu nejsou, je jen „tyčový les“z obnaženého náletu topolu bílého. Na Pomezný u tvrze je ohromná zásoba cihel, ze kterých pan majitel postaví přístavek jaký tu byl před válkou. Laďa mu taky navozil spousty cihel a vyjednal pro partu návštěvu  až bude všechno hotovo. Pokračujeme pomalu po pěšině vedle řeky , hledám sasanky a další jarní kvítí této lokality, ale zatím nic. Jen pár kvítků orseje jarního. Chtělo by to tak 14 dní a vyrazit tam znovu. Už jsme na signálce, ale dáme přednost pokračování pěšiny u vody. Ohře už tu není součástí přehradních vod, ale klidně si tady meandruje a nechává vedle sebe vyniknout velmi starým stromům jejichž kůra je obrostlá mechem. To při dnešním slunečném počasí je oslava zelené barvy, které se už brzy dočkáme v celé přírodě.  Protrápili jsme se krátkým kopcem a otáčíme se pohledem na hrad Hohenberg, který je už dost skrytý ve větvích stromů a až přijdou listy tak se skoro celý ztratí z pohledu.  Pojedeme dál kolem roty do Libé. Pohled na hrad a kostel od rybníka byl neskutečně krásný, jako vždy. Přesun na Vlastislav byl už rutinní záležitost, pak průjezd vesnicí po asfaltu byl fajn a jsme na známém rohu obrovského komplexu staveb. Jde o  opravený statek a mnoho dalších budov a různých přístavků, které pan majitel, asi zubař, ne a ne dokončit. Dávám instrukce k nutnému nastavení správného převodu  k prudkému sjezdu a následnému výjezdu pod hradem Seeberg.  Většinou se nám to povedlo.

Už je tady otevřené okýnko hospody, která nabízí pizzu, pivo, limo, kávu. S rouškami to zvládáme dobře a v těsné blízkosti hospody se rozvalíme na trávě, na schodech a tak různě.  Bylo 23.5 st., azuro , Thálie je spokojená.  Po dlouhé chvíli si mezi sebou domlouváme revizi dalšího okénka v Krapicích a vydáváme se na cestu. Když polovina z nás už je na místě, tak se logicky nahlas ptáme „Kde jsou, proboha ?“ Od nich žádná zpráva, prostě usuzujeme, že jeli do FL. horní, lepší cestou. Nebyla to pravda. Oni přijeli se zpožděním proto a to považte, protože Jitce ve sjezdu upadla celá levá klika ! Děvče nešťastný, vždyť taková závada nepotká většinu kol za celý jejich život. Jenže kolo stavěl Lukáš a přitom telefonoval – to je můj odhad. Dobře to dopadlo, situaci zachránil Laďa se svým nářadím. Teď ještě chce pro všechny objednat Bechera na oslavu vítězství. Musel jsem odjet a tak nevím jak to dopadlo. Jistě dobře  !

Ještě se musím krátce zmínit o těch, kteří s námi už nejezdí a nebo jen prostě pro ně rok nezačal dobře. Určitě nejhůře pro  Vláďu Š. Po covidu v rodině zůstal sám a jeho život se bude odehrávat asi tak podle tohoto scénáře : pět všedních dní v pensionu, jeden den doma a jeden na výletě nebo na chalupě syna. Mluvil jsem s ním, všechny moc pozdravuje a souhlasí s tím, že po startu některé z dalších etap se u něho před domem zastavíme aby nás mohl vidět. Kika taky všechny pozdravovala a vzkazuje, že její operovaná noha ji dovolí chodit jen po rovině , ale nedovolí jí zatěžovat přes špičku při jízdě na kole … Jiřka si nešťastně zlomila ruku a to pravou v zápěstí. Šest neděl bude čekat až to všechno zase sroste a slibuje, že bude zase jezdit přes kaluže.  Ivča je v situaci kdy hlava moc chce, ale tělo nemůže. Doktoři pro ní hledají vhodnou kombinaci léků na tlak atd. To se brzy podaří a ona zase pojede. Hanka napsala, že je jí blbě, ale covid to není. Nevím jestli měla test, ale Hani bude lepší když sama popíšeš svoje pocity mladé seniorky. Nelidský doktor po covidu zase trénuje do obchodu a zpět a dnes měl zatím nejdelší cestu až k bordelu. Milada hlídá děti a nebo oni jí. To se jednou musíme zeptat.  O dalších nemám zatím žádné informace. Myslím si, že na začátku roku to bylo potřebné info.

Ještě kdo byl : Laďa, Jitka, EMaruš, Thálie, Petr, Vlasta, Maruš L., Líba, brácha a já. Jen co přejde zbytek zimy tak vyrazíme. S Vámi se těší Pepa D.

Když přejde první jarní den a po něm první úplněk  tak je to první pondělí velikonoční.

Nastal tedy čas Velikonoční a já Vám přeji aby se Vám líbil. 

Jaro je už blízko !