CykloDusak

Přátelé, je pondělí ráno, hlava jako škopek a já usedám abych  napsal zprávu ze včerejší etapy a podělil se s Vámi o nevšední zážitky. Této etapě předcházely nebývalé přípravy – průzkumná výprava , konzultace s panem hrázným z Horky  až po získání jeho laskavého svolení s průjezdem cyklistů po okraji „Ochranného pásma zdroje pitné vody I. stupně“. Je čas vyrazit.

Rychlému přesunu po ose  Třebeň – Milhostov – Bor – Kopanina se nebudeme věnovat, všichni to známe. Tam padl nápad na jedno malý. Nakonec z toho bylo půlhodinový posezení na dvoře, na slunci, tedy příjemný. Jen co opustíme tuto pohostinnou polohu a pokračujeme na Nový Kostel tak  je vidět zatažený západ Chebské pánve. A ještě více když už stoupáme na Čižebnou. Myslím si, že každému bylo jasné, že to pěkně schytáme.  Stoupání k hájovně na hřebeni nabízí několik zastavení s výhledem –  viz. foto. Jsme nahoře a pořád svítí slunce. Sjezd do Libockého dolu je zážitkový, ale dá se. Tady musíme kousek po silnici na Krajkovou, míjíme rozcestník cyklotrasy směr Oloví (to bude jednou taky hezká etapa) a nepřehlédneme odbočku vpravo abychom se dostali na pravý břeh přehrady. Silnička pomalu a pořád stoupala pak se naklonila víc a nakonec z ní byla střecha, nebo jak my říkáme prďák. Láďa a Jirka tady dostali podruhé zabrat a to v té chvíli ještě netušíme, že to nebylo naposled a že zabrat dostaneme všichni. Jsme nahoře, podle pokynů tady má být skládka dřeva, ono tady skutečně pár klád leží, ale nejsou to ty správný. Kluci už jsou tady a v té chvíli to začalo. Blesky švihají okolo, podle síly hromu je jasné, že to není daleko, ale přímo tady a k tomu se otevřela mračna. Liják je to vydatný. Lesem přijíždí světla auta, zastavím ho a mladá dáma, přes málo stažené okno ze kterého stejně cítím teplo a sucho, trvá na tom, že musíme zpátky, protože tudy žádná cesta na hráz navede. A jsme tam kde téměř vždy, když se na cestu zeptáte místních. A to se ještě kačenka stačila pochlubit, že tam vzadu má rybník. No něco. Nevadí, vyrážím na průzkum a po dvou stech metrech mám jasno. Pan hrázný přece říkal, že to tam bude prudce doleva ! A bylo. Bouřka mezitím lehce poodešla a za sebou nechala liják, který postupně slábnul. Takhle si představuji průjezd deštným pralesem. Nahoře voda, dole voda, všude čerstvá zeleň , cesta ze dvou kolejí s trávou uprostřed. Z mého odhadu „mělo by to být po vrstevnici“ se postupně stává slogan pro zábavu všech. Cesta jen minimálně nabízí rovinu. To ostatně potvrzuje voda, která buď teče s námi, pak zase proti nám , prostě pořád někam. Na dvou místech se lesákům zachtělo vykácet les na strmém svahu až skoro k vodě a nám umožnit ten překrásný výhled na vodu, protisvah a i na louky nad ním. Nádhera. Jsme na hrázi , ono neprší a do toho Láďa opakuje svůj návrh -„já bych jel rovnou domů“! Proti není nikdo , ale za deset minut když spěcháme na Milhostov a do toho nám svítí slunce rovnou do hlavy nám už  není zima, ani mokro nevnímáme a za jízdy padají návrhy jako : „chtělo by to jedno a nebo frťana , spíš grog !“ , nebo „já bych si dal tláču“. Jedeme ke koním ! Z Hartoušova je vidět jak od Kynšperka se na nás valí tmavá stěna deště, je to tak padesát na pasesát jestli to stihneme. Nakonec nestihli, ale zase je lepší sedět v hospodě než na zastávce autobusu.

Hostinský rychle zatápí v kamnech , servírka přináší první rundu, kterou jako vedoucí zájezdu chci zahřát moje účastníky. Jedno překvapení tady bylo – v hospůdce sedí Vlastina s Péťou, prý nám jeli naproti! Další rundy na sebe nenechají dlouho čekat a k tomu výborná sekačka z Odravy, nebo syrečkový salát. Láďa mi půjčil dvě stovky a teď nemá na sekanou. Nemá co jíst a tak vypráví. Třeba o tom jak si vydělával peníze likvidací bolševníku a poučoval vedle bydlící cikány jak je to nebezpečná rostlina. Odpovědi cikána pak předvedl naprosto věrně s originálním přízvukem. Řvali jsme smíchy. Vyprávěl toho hodně, ale když se Vám do hlavy tlačí promile tak není místo pro paměť. „Venku pořád leje“ hlásí Petr. „No to nejedeme ! “ ozve se někdo a Vlastnina poroučí další rundu. To už naše hlasy nabraly na síle a dokonce jsme si něco i zabékali. Je po dešti a my jedeme směr FL a zase cestou zpíváme . Láďa nám předvádí bajkerský kousek když projíždí potok brodem. Byla to jedna velká nádhera. “ Tak za týden zase někam“ volám na ostatní. Ozve se „Jo, ale příště bude rovina !“. To byla Maruš a nechtě všem připomněla jak to bylo dnes náročný. Nebo snad ne ?

Ještě kdo byl : Lahučáci, Kika, brácha, Láďa M. a já. Máme asi tak 55 km.  Zdraví Vás Pepa D.

P.s. Je tomu již týden a víc co přes Skalnou projížděli loudalové. Kdo neví o koho jde, tak jde o cyklistu, který jede závod Loudání českou krajinou. Ve skupince tří posledních přijel a na chalupě chvíli pobýval Honza Vlasák. S ním taky jedna dívčina jménem Jitka a jeden borec z Ostravy. V těch dnech taky dost pršelo, jenže Honza nad tím vítězí, protože jezdí v sandálech a jak říká „do nich voda nateče, ale i vyteče, kdežto do bot jen nateče.“ Pochlubil se podkolenkama ve kterých je teplo i když jsou mokrý. Když jsem se ptal jestli je chce vyprat tak pravil :“ no jasňačka, pošlapu je ve sprše “ a tak i udělal. Pak si je natáhl a odjeli. Honza dokonce v dresu bramborárny ve kterém pojede i mezi mílaři.  Všechny moc pozdravuje a už se těší na 1000 mil, které startují 3.7. odpol. v Hranicích. Věřím, že tam budeme v hojném počtu.