Archivy
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Zpráva z autovýletu.

Kamarádi moji, ta sobota 26.9.2020 byl den deštivý, studený, prostě jako dělaný pro válení se na gauči. Ale přesto se nás našlo třináct, kteří z počasí strach neměli. Vydali jsme se tedy do Šindelové  na čtvrtý ročník setkání přátel Vysoké pece. Mapy.cz nám spolehlivě naplánovaly cestu a bylo opravdu zajímavé projet se po silnicích, které jsme vůbec neznali byť jsou tak blízko nás. Přijeli jsme na místo brzy, jako první hosté pana šéfa. Nebylo těžké ho najít a pozdravit se s Jirkou Hrůzou, který je nejen majitelem Rotavských strojíren, ale taky šéfem početné skupiny nadšenců (spolku za zachování hutě v Šindelové) , kteří od roku 2015 pracovali na záchraně této velice významné technické památky. Prostě zase se něco pěkného povedlo a je třeba smeknout před tímto dílem.

Na začátku devatenáctého století byl rod Nosticů rozesetý po Evropě a byly to hlavy pomazané.  V roce 1818 dokončily stavbu dřevouhelné vysoké pece v Šindelové. Železnou rudu dováželi na povozech z Horní Blatné a také z nejbližšího okolí Rotavy  aj. Vodu potřebnou pro pohon vodního kola získávali po okolních svazích a důmyslnými kanály ji přivedli až k peci. Vodní kolo pak pohánělo různé transmise a tou nejdůležitější bylo dmychadlo vhánějící vzduch do pece na podporu hoření dřevěného uhlí. Nebyla to žádná legrace vyvinout teplotu někam k 1600 stupňům při kterých se železo tavilo a bylo schopné při odpichu vytékat do připravených forem. Každý den až 2.5 tuny . V areálu bylo několik válcoven plechu, který na začátku této éry měl tloušťku 5 mm a později jen 2 mm čímž se stal konzervárenským plechem pro celé Rakouskouhersko. Práci tady našlo bezmála tisíc lidí pro které byla postavena i „závodní“ jídelna.  Spolek má ještě další plány, ale ty už nebudou překážet návštěvníkům vyhlídky na peci. Např. v místě tubusu pece chtějí udělat skleněnou , kruhovou podlahu na vyhlídce a na dně pece pak umělé, osvětlené ohniště, které umožní pohled dovnitř.  Vyhlídka bude přístupná jen s průvodcem, kterým bude většinou pan Rudolf Kovařík, velmi známý meteorolog amatér, který naší partu provázel i dnes a měl k tomu moc hezký výklad. Kdo měl postřeh jako Jíťa tak na jednom z panelů objevil fotku naší party z minulé návštěvy. Já jsem mu jí poslal a on s ní takto naložil. Hezký pocit nás zahřál.  Ještě zbývá oznámit, že se mi podařilo domluvit s Ing. Jiřím Hrůzou, majitelem Rotasu – strojíren v Rotavě,  návštěvu naší party přímo ve výrobě. Termín myslím, že bude nějaký zimní měsíc.  Stejně tak je hotová domluva s panem R.Kovaříkem, který umí poutavě vyprávět o počasí a to tak dlouho, jak budeme chtít. Navrhl jsem mu dvě hodiny, on souhlasí . Společně vybereme místo a sejdeme se s ním.

Nelze opomenout, že v den naší návštěvy v Šindelové byl u vysoké pece kulturní program t.j. mladá zpěvačka Lada Feiferková, která umí nádherně zazpívat všechny hity populární hudby, Vondráčkovou nevyjímaje . Takže až někde na plakátě uvidíte její jméno, neváhejte. Druhým vystupujícím byl Milan Pitkin. Znáte jistě koktavého vypravěče anekdot ze skupiny Ivana Mládka. Ano to je on. Tentokrát nekoktal, vyprávěl a dokonce krásně zpíval. Nás ale tlačil čas, k tomu zima a v botách mokro, tak jsme ho ani neviděli a raději odjeli k Japošům na Hamry. Řidičů bylo minimum  takže Zdenka měla komu nalévat a ještě u toho mě stačila  přesvědčit, že můj termín odjezdu se musí alespoň o 15 min. posunout. Musí se nejdříve dopít, pak umýt nádobí a rozdělit výslužku. Na to Jana nikdy nezapomene. Taky nevím jestli jste si stačili při průjezdu Jindřichovicemi všimnout, že je tam opravený překrásný kostel sv. Martina a mauzoleum, kde jsou uloženy ostatky zemřelých Srbů pracujících v místním zajateckém táboře od r. 1915.  a dole na návsi socha sv. Jana Nepomuckého. Kromě toho je v obci zámek – sídlo Sokolovského archivu, takže zase něco na nějaký výlet.

Jestlipak si ze seznamu účastníků zájezdu uvědomíte, že jsme sebou měli dvě krásné jizvy. Ale co to píšu ? Musím je rychle pojmenovat. Jedna patří Jítě a je to na klíční kosti pravé ruky a druhá je Kiky a to je pro změnu kotník pravé nohy. Pořídil jsem fotodokumentaci, kterou na stránky nedám, ale je k nahlédnutí v archivu bramborárny v Třebeni.  Takže kdo byl ? Jíťa, Iva, Kika, Zdenka, EMaruš, Thálie, Japoši I. i II., já a pak taky Janďáci, kteří na přesun k Japošům už neměli čas. V neděli 4.10. by to asi šlo !

2 odpovědí na “Zpráva z autovýletu.”

  • Iva:

    Pepo, krásně jsi to popsal, škoda, že bylo tak špatné počasí! Doufám, že se naplanuješ na jaře ještě jednu etapu, abychom mohli v klidu a pohodě si vše prohlédnout a projet.
    Pan Kovařík i při tom „fučáku“ zajímavě bez nadechnuti vyprávěl. Zaplať pánbu, máme Tebe a můžeme si to přečíst na stránkách a hezky připomenout!
    Super a dík, že tě máme! Všem hezké podzimní dny. Iv.

  • Jitka Kolláriková:

    Krásné připomenutí výletu a fotka na straně 2 s p. Kovaříkem, jak hladí Ivanku a Zdeničku, je obzvlášť vyvedená.

Zanechte komentář pro Jitka Kolláriková