Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Zpráva z dvacáté etapy r. 2018

Spokojené houbařky …

Kamarádi, kamarádky a pak zvláště Vy tři které jste s námi nebyly. Byla to neděle Babího léta. Slunečná s větrem o kterém jsme moc nevěděli protože jsme hodně jezdili lesem a tam byl klid. Nejen to, bylo tam dost hub. Lidově se jim říká kačenky a v jižních Čechách dokonce kravěny. V lese jsem zaslechl takový příhodný název „čisté houby“.  Naše houbařky byly velice spokojené a po dvaceti minutách  v lese nad Skalnou jsme mohli pokračovat ve směru na Výhledy. To právě objíždíme celnici v Schönbergu a zase mi tu naskakují vzpomínky na naše cesty do NDR, na to jak  lidi zahazovali kozačky v lese a obouvali si ty nové, právě koupené. Pryč s tím ! Naše vnoučata se takovému vyprávění smějí a to je dobře.

Hezký kopec …

Stoupáme do obce Schönberg. Jméno to je zasloužené. Mám odpozorováno z Třebeně odkud sem vidím, že na těchto svazích svítí slunce i když je v chebské rovině zataženo. Za totáče tady byla organizována mohutná odborářská rekreace německých pracujících , vím z doslechu. Nám je to teď docela jedno, my se potřebujeme vyplazit po tomto kopci až do Bärendorfu. Mapa mi toho moc neřekne, protože jí nemám , ale doma jsem ji studoval a to stačí. Je třeba přehodit „do lehka“ zvolit vyšší pomoc na motoru a pak si taky máknout, viď Milado ? Jinak to nejde , ba ani nejede a musí se pěšky. Po jednom zvláště prudkým úseku se zastavíme na místě kde na pařezu leží otevřená kniha, kterou už dlouho listuje vítr.  Je psaná švabachem a to každého odradí od zvědavosti. Ještě jednou se vyhoupneme delším výšvihem kolem žijících domků v lese abychom vzápětí vyjeli na louku a před sebou uviděli jmenovanou vesničku. „Dobrý“, bručím si pro sebe. Vítr svižně fouká , je silná mlha, protože projíždíme mraky. Máme před sebou poslední úsek – prudký sjezd žlabem na Výhledy.

Dobrá hospoda …

Jsme tady. Hospoda je obsazená uvnitř, ale to nevadí, protože my zůstaneme venku na slunci a v závětří kde je opravdu hezky. Obsluha příjemná, byť dosti hubená.  Topinky a zelná polévka jsou vynikající. Pivo Bernard taky, to dá rozum ! Bavíme se trochu o dovolených pro příští rok. Já budu připravovat dvě zahraniční dovolené , Šumavu a v červenci cíl Tisíce mil na chalupě. Nevyužiju tedy nabídky CK Ivan Čížek. Shodou okolností mi dnes (v úterý) volal a ptal se na náš zájem o jeho zájezdy. Něco bude organizovat Milada a kdyby někdo z Vás chtěl něco jiného, tak musí sám.

Kdo byl : Iva, Hanka, Milada, Zuzka, Líba, Thálie, brácha a já. Chebáci mají 50 km.Mějte se jak chcete a za 14 dní snad v hojnějším počtu zase na dvoře Láďově.  Váš Pepa D.

Dvacátá etapa r. 2018

Kamarádi, tak se to podaří! Myslím tím jubilejní dvacátou etapu o které budu psát zprávu. Babí léto s hezkým počasím na nás počká do nedělního odpoledne a to my  rádi využijeme.

Sjedeme se, jako obvykle, na dvoře u Beránků v neděli 7.10.2018 ve 12.30 hod.a vyrazíme směrem  Skalná, lesem na Schönberg a dále na Výhledy. To bude naše občerstvovací stanice s příjemnou obsluhou.  Zpátky to vezmeme přes golf, Hazlov a Seeberg  do Frant. Lázní. Myslím, že jeden úsek pojedeme vůbec poprvé. Nechte se překvapit !

Neváhejte ani chvíli a pojeďte. Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z devatenácté etapy r. 2018

Kamarádi, ta dnešní etapa byla hezkou projížďkou po okolí Frant. Lázní. Za Amerikou jsme netradičně odbočili doleva a projeli se po hrázích rybníků . Desítky let jsem tudy nejel. Možná i proto, že je to místo kde jsem v den prvního výročí svatby přišel o snubní prstýnek. Stalo se to při pytlačení a voda tenkrát byla hrozně studená. Ameriku právě začali vypouštět, brzy bude výlov a ustupující hladina odhaluje bahnité dno, které ve slunci nabírá stříbrný odstín. Krásný ! Odtud jsme přejeli na Lužnou a znovu k rybníkům. Klid těchto míst dovoluje spokojený život volavkám, které vyruší až náš příjezd. Bílá křídla je vynášejí vysoko nad stromy okolního lesa. To labutě se chovají jinak, přátelsky. Je to přece jen vznešený pták. Brzy jsme na Seebergu a pak po polňačce v Hazlově. . Odtud na Zelený háj, do Vojtanova a po louce do Starého Rybníka. Tady mám trochu bláznivý nápad. Objet rybník po pravém břehu, kudy nikdy nejezdíme. Pěšina je to jetelná, ale přece jen posílám děvčata klasickou cestou a s klukama a Lídou jdeme na to. Dopadlo to dobře i když několik krizových míst tam skutečně je. Alespoň máme pár fotek hradu z druhé strany.  Na třetí hodinu jsme u Lídy doma . Kdo jezdil : Lahu, Laďa, Lída, brácha, Japoši, Milada a já.

Ještě před domem se potkáváme s Kikou, Barčou a Jíťou, která si přináší slušivý obvaz kolem těla, protože na cyklodovolený „Kolem Mosely“ si zlomila klíční kost. Zájem o místo zranění nebere konce a dokonce jedna runda tomu byla věnovaná. Pan domácí opatřil daňčí guláš a všelijaké další dobroty. Jenže tím nezačínalo naše posezení ! Byla to slivovice, ta potvora jedna pálivá. K tomu pivo a bylo to jasný. Takový aperitiv jsem nečekal, ale pravda, taky neodmítnul. Najednou se mi zdá, že všichni nějak křičí, tak mluvím nahlas taky. Démon alkohol totiž tlumí sluh, proto je ve vinárnách a hospodách takový hluk. To je, prosím, moje teorie ! Připíjíme si s Lídou a přejeme jí aby každá chvíle, kterou stráví s partou byla pro ní hezkým zážitkem.

Zvláštní odstavec chci věnovat událostem z nedávných doby , které naplnily internetové stránky vrchovatě.  Šlo o odhalení skandálu prohrané sázky Leoše Mareše o Ferrari za osm milionů korun. Jestli nemáte L.Mareše rádi, přesto zkuste jít dál, protože finále tohoto příběhu je strhující. Stačí když si do vyhledávače dáte „Kazma song“ nebo „Cizí zeď“ a přehrajete si hit u kterého se sešlo 28, většinou mladých zpěváků a který za jediný den vidělo milion lidí. Patřičně si zesilte zvuk  a po několika opakováních si osvojíte text a porozumíte mu. Jsem si jist, že Vás to vtáhne do děje a že se i rádi podíváte na půlhodinové video kde se dovíte podrobnosti. Najdete ho pod heslem horní věty :“Odhalení skandálu …“ Velice se omlouvám Vám všem, kteří znáte tuto píseň a nebo dokonce pravidelně sledujete Onemanshow s moderátorem Kamilem Bartoškem alias Kazmou. Často pronášíme odsuzující komentáře k dnešní mládeži o tom jak sedí jen u počítače, nehýbou se a přitom ani nevíme co tam sledují. Jistě, je to spousta pitomostí, ale kdyby občas přišla taková show o které jsem psal, tak je to fajn. Mějte se hezky a 7.10. snad, určitě, rádi, možná přijďte !

Devatenáctá etapa r. 2018

Kamarádi, volám Vás k účasti na etapě, která má všechny šance být jiná. Bude to účelné spojení etapy se schůzí a to v den významného státního svátku – 100. výročí vzniku našeho státu. To bychom oslavili projížďkou na kole kolem komína a zastavili bychom až u Lídy na dvoře . Tam by byla schůze.

Teď trochu přesněji. Sjedeme se na dvoře u Beránků v pátek 28.9. ve 12.30 hod. Pojedeme okruh Lužná – Seeberg – Házlov – Zelený háj – Vojtanov – Starý Rybník – FL.  V 15 hod přistaneme u Lídy t.j. penzion Marcela, Budovatelská 210, FL. Lída a její partner Jára nás zvou na posezení s občerstvením, které můžeme brát jako zápisný do party. Vy všichni kdo nemůžete s námi jet na kole tak přijďte ve tři hodiny na smluvené místo. Bude-li ten den pršet tak schůze se konat bude !!!

Každý hostitel je rád když ví kolik lidí přijde. Proto Vás žádám o přihlášku do pátku 10.00 hod.                 Dobře míněné pozvání se neodmítá, proto se s Vámi těším na viděnou. Váš Pepa D.

Zpráva z osmnácté etapy r. 2018

Kamarádi, právě utekl celý den od našeho návratu z etapy, já sedám ke klávesnici abych se pokusil popsat náš výlet a v tom mě napadá :“Jak se asi cítí každý z nás po tak namáhavé cestě ? Stačili jste si odpočinout a jeli byste zase ? “ Odpovědí se stejně nedočkám, tak budu raději popisovat jak to všechno bylo. I když …

Za hodinu jízdy autem jsme na náměstí v Chyši a musíme pospíchat k lesu, protože pivovarská hospoda je ještě zavřená a silná ranní káva dělá své. Za dva kiláky jsme u skládky dřeva a pak následuje první výživný kopec dnešního dne. Mluvit o tom co jsem viděl doma na mapě se mi v těchto chvílích vůbec nechtělo, bylo by to demoralizující a třeba by Ládík Porcelánek ještě více trpěl. Jenže on stejně moc netrpěl, protože měl bezvadný kolo, vynikající kondici a pak spousty kamarádek kolem, které by neváhaly a nabídly pomocné rameno, když na to přijde.  Dlouho s námi nikdo bez motoru nejel  a dnes právě tato výjimečná situace nastala. V nedávné minulosti si stejnou zkušeností prošla třeba Jiřka nebo Láďa Růža a další. Nejdříve delší odkládání nákupu kola, pak různé pomoci, které se jim na etapách dostalo až to skončilo pořízením kola. Porcelánek tímto vývojem projde taky, to tvrzení se rovná jistotě.

Na kopci se otevírá pohled na Vladař a je tak krásný, že to chce etapovou fotku. Povedla se. Tato stolová hora je třetihorní sopka o dvou vrcholech mezi nimiž bývá ve vlhkých letech jezírko s vodou, nebo spíše s vysokou trávou. Z malinkaté obce Bohuslav zase rychle dolů směrem ke kopci, protože náš první cíl dnešního dne je zdolat tento kopec, tím ho pokořit a pak všechno napsat Milčovi Silnýmu, který bude potěšen, že už zase jezdíme v jeho stopách. Už jsme na úpatí kopce, vpravo nás láká turistická žlutá, ale tu nechceme a raději zastavíme až u studánky víly Irmulky. Před dávnými lety se tady scházela zamilovaná dvojice. On se jmenoval Vítek a ona taky tak nějak hezky. Studánku spolu čistili a ještě spoustu hezkých věcí tady spolu dělali. Jenže po dívce toužil místní mocipán a přemýšlel jak se Vítka zbavit. Poslal ho hledat zlato. On ho našel a pána na to místo dovedl. Ten se mu odměnil ranou do hlavy, ale bylo mu to  houby platný, protože skála se zavřela a bylo po něm. Dívce pomohla víla Irmulka ze studánky, protože jako mimořádná bytost věděla všechno.  Vítka našly, oživily a ti dva pak už jen dělali děti až jich byla celá školka pod Vladařem.  Kdoví, možná z nich nakonec vyrostli husiti, kterých tady bylo v 15. století opravdu hodně.

Nás vede cesta spíše kolem kopce než na něj, takže je brzy jasno, že musí přijít pořádný prďák, kterým se nahoru dostaneme. Byl a měl barvu červenou. Za malou chvíli zůstává většina kol naší výpravy ustájena v lese a jen několik z nás výtáhne kolo až nahoru. To bylo kvůli bezvadnýmu svezení dolů ! Takovýmu, kterýmu se říká „Vo držku“. Nahoře jsme trochu fotili, trochu hledali vyschlé jezírko, ale co jsme našli hned byly úzké pěšinky vydupané kopyty koní pana žokeje Váni.  Křížem kráž po hřebeni hory a jistě i na jejích svazích se musí často prohánět celá dlouhá řada koní. Soudím tak podle čerstvosti stop kopyt. Výhled z kopce není, ale to nevadí, konečně kopec bez výhledu. Ono je to proto, aby poutník měl víc času na přemýšlení o minulých událostech , které  byly významné nejen pro tento kraj, ale i celé Čechy.  Sám Žižka tady tři dny bojoval s přesilou křižáků, až čtvrtý den zapřáhl vozy a odjel do nedalekého Žatce, který mu byl nakloněn. My si ještě kopec objedeme z té západní strany, spadneme do údolí říčky Střely a za chvíli jsme ve Žluticích. Hospoda je hned u cesty což po krátkém zvažování bereme jako výhru. Polévka výborná, jinak taky dobrý a jedeme dál, je moc hodin. Jenže ve Žluticích je třeba projet náměstím jinak jste tam nebyli ! Překrásný, obrovský morový sloup nám dává za pravdu. Od hospody je to ale pořádně nahoru a nepřestane to, až nad městem kde odbočíme vlevo na Ratiboř. Jenže zase kopec a po něm sjezd ! Tak to chodí celý den. Za zmíněnou vesnicí se cesta stáčí doleva, padá dolů, mizí v lese až se zastaví na dřevěném mostku. To aby dala cyklistovi odpočinout a nabrat sílu a odvahu ke stoupání na Polom. Samý výmol, samý šutr, hledání té nejlepší stopy zabere všechny schopnosti cyklistovi.  Máme před sebou asi tři míle lehce zvlněnou krajinou kde jsou všechny polní cesty osázeny alejemi nových stromů. Zase se mi stýská po chebské rovině, kde se stromy jen kácí a nesází . Třeba ve směru z FL na Sokolov. Jak se tak kocháme pohledem do dálky tak v tom přijde poslední, krátký a prudký sjezd a jsme u kostela ve Skocích.

Jsme tu v den konání poutě, proto je tady několik lidí a mladý pán Jirka Schierl, který se stará o obnovu kostela a se kterým jsem domluvený na krátkou prohlídku  s jeho výkladem. Nemá zatím čas, protože se právě koná bohoslužba. Posílá nás tedy na okružní procházku odkud je hezký výhled na žlutickou přehradu a nebo je možné vidět hřbitov. Náhrobní kameny nesou letopočet 1914 nebo 1917 a jiné. Je smutnou podívanou na vysypanou, skleněnou náhrobní desku, kterou nějaký vandal nedávno rozbil. Co to bylo za člověka, který vážil dalekou cestu ke kostelu a hřbitovu aby tady za sebou zanechal zkázu ? Kostel ve Skocích – Navštívení Panny Marie, měl v nedávné minulosti ještě několik navštívení zlodějů. Vrcholem byla krádež měděných plechů ze střechy a to včetně špiček věží. Aby se jim to lépe dělalo tak vymysleli, že špičky uříznou motorovou pilou a na zemi rozeberou. Tak se taky stalo. Jenže rozum jednoho z nich na takovou akci nestačil , padající lucerna věže ho strhla sebou a on sletěl z výšky 25 m. Přežil ! Proč ? Abych se vrátil na začátek dlouhého vyprávění pana kastelána o historii kostela. Bylo to prý v roce 1717 kdy si pan farář ze Žlutic po mši svolal deset sedláků ze Skoků aby s nimi domluvil nápravu jejich chabého projevu zbožnosti. Budiž omluvou věřících ze Skoků, že do Žlutic to bylo opravdu daleko. Pan farář je vyzval ke složení deseti zlatých od každého za které by se postavila ve Skocích kaple se zvonem. Oni to slíbili, ale neudělali. Jeden z nich – Adam Linert, otec sedmi dětí – měl sen, kdy se mu zjevila Panna Maria. On si vzpomněl na svůj slib, prodal za 25 zlatek jednoho koně a za pomoci faráře se dílo zdařilo. Výzdobou kaple byla kopie obrazu Panny Marie Pomocné z Pasova. O dvacet let později tady už stál barokní kostel. Jak se na baroko sluší byl krásně zdobený . Za oltářem visel zmíněný obraz k němuž věřící stoupali po schodech „do nebes“ tam se ho mohli dotknout, krátce se pomodlit, do kasičky vhodit připravený peníz a sestoupit druhou stranou dolů. Z těchto darů byl kostel naposledy opraven v roce 1903 a od té doby už jen ničen. V roce 2006 vznikl spolek přátel opuštěných kostelů a jejich zásluhou se vrací život do těchto zapomenutých míst. Když tohle všechno povyprávěl a ještě mnohem víc, vzal nás mladý pán na prohlídku kostela. Vidět do kostela z výšky kúru bylo pěkný, ale tím to nekončilo. On nás vzal ještě výš, až nad strop kostela. Stavitel ho udělal dřevěný aby celá stavba byla lehčí, protože místo bylo mokré a ještě k tomu na svahu. Dokonce nám otevřel okno na věži s výhledem na poslední stojící dům bývalé obce. Děkujeme a loučíme se zápisem do Návštěvní knihy. Vrátit se sem po čase by bylo hezké. Máme 42 km, velmi, velmi náročných.

Cesta zpět je jen jedna a to ta po které jsme přijeli. Porcelánek maká a stačí nám! Do Chyše se vracíme za soumraku a jdeme na večeři do pivovarské hospody. S paní Lažanskou jsem domluvil návštěvu zámku na jindy až bude zima a my budeme jezdit na autovýlety. Cesta domů byla rychlá, ale suchá !  Na výletě byli : Lahučáci, Laďa, Porcelánek, brácha, Iva, Lída, Jitka, Hanka, Jiřka, Emaruš, Kika, Milada a já. Příští neděli bychom měli jet za Japošema. Předpověď počasí, ale říká něco jinýho. Uvidíme !

Osmnáctá etapa r. 2018

Kamarádi, přicházím s  pozvánkou na neobvyklou etapu. Proč takovou ? Protože je kolem nás spousty neznámých míst, které jsou krásné a my je přece chceme vidět! Tak tomu bude tuto neděli. Pojedeme tam, kde jsme nikdy nebyli , ale určitě slyšeli takové zvolání s údivem : „Panenko skákavá !“  Že to znáte, ale nevíte odkud to pochází ? Pojeďte tedy s námi !

V neděli 16.9.2018 v 9.00 hod odjedeme od pošty ve Fl  přes K.Vary k zámku Chyše. Tam zaparkujeme a na kolech se vydáme na stolovou horu Vladař. Určitě na její vrchol , který vidíme vždy když jedeme do Prahy. Potom se přes Žlutice , kde si dáme jedno,  přesuneme ke kostelu Skoky. Tady se bude právě připravovat odpolední pouť a na místě bude kastelán kostela, který se nám bude věnovat a objasní nám tu hlášku. Možná, že se zdržíme na pouť. Mladý pán by to uvítal. Popijeme, posvačíme a vrátíme se do Chyše kde v pivovarské hospodě probereme výsledky naší cesty. Možná se podaří a my se pozdravíme se zámeckým pánem, panem Lažanským a nebo jeho paní. Na tom se pracuje a prohlídka zámku se nevylučuje.

Do sobotního poledne očekávám Vaše přihlášky s nabídkou auta pro svezení kamarádů. Hned sestavím plán přepravy a ten dám sem pod tuto pozvánku do komentářů. Počasí bude nádherný takže se máme na co těšit. Váš Pepa D.

Zpráva ze sedmnácté etapy r. 2018

Nebývalá převaha kluků …

Zdravím všechny juniory, kteří jeli dnešní etapu a taky Vás, kteří jste jí k naší lítosti nejeli. Bylo to báječný odpoledne. Když už jsem se dostal na místo startu dnešní etapy tak jsem jen zíral. Chybí tady  minimálně šest děvčat !  „Ale co to nevidím , Láďa Porcelánek jede taky !“ Parkem se vydáváme na Ameriku a ještě na okraji města potkáváme cyklistu, který zná některé z nás a poznal Jirku. Je to Míra Huspek a jede taky s námi. Oba kluci, které zmiňuji , mají kola bez motoru  a já slibuju, že určitě a rádi počkáme.  Málokdy se stane, že na etapě je převaha mužů !  Dnes to máme 7 : 4 .

Obloukem do Bavor …

Naše cesta vede na Ameriku, dál na Lužnou a odtud po silnici až do Libé. Je krátce po poledni, přesto tudy jezdí dost aut a v nich rychlí, věčně nervozní řidiči. Dvakrát na nás někdo troubí. Český národ prožívá blbou náladu. Spěcháme na kopec ke kapličce kde bude první dnešní, společná fotka. Při sjezdu kolem libského hradu zjišťuji, že nádvoří je uklizené a zve nás na návštěvu. Taky na to dojde. Teď projedeme Libou, vystoupáme po kamenité cestě na signálku a tady setrváme v delším přátelském rozhovoru, protože témat je vždy dost. A potom, máme sebou porcelánka ! Po solidní cestě jsme brzy na státní hranici u dřevěné kaple. Po dlouhých letech  s drátěným plotem se naše generace přece jen dočkala otevřené hranice, třeba u této kaple. Letos jsme v Novohradských horách taky jednu kamennou kapli potkali, vzpomínáte ? Já tato místa intenzivně prožívám, protože pamatuji dobu kdy to taková samozřejmost nebyla. Loni na začátku léta jsme tímto lesem jeli poprvé, ale cest je tady spousty a my tedy pojedeme  po těch nepoznaných. Po jednom odbočení vpravo se ocitáme na opravdu nevšedním místě kde leží kmen stoletého smrku, blízko je ohniště kde se zapaluje milíř, který dřevo přemění na uhlí pro gril a ještě kousek vedle jsou zvláštní kameny pomocí kterých se ze dřeva získávala smola. Někdy, až bude hořet milíř, sem zajedeme. Lesní cesta nás odvádí k hezkým rybníkům a pak z lesa ven. Lehce si vystoupáme nad Langenau, pak ho projedeme a přes kopec se blížíme zpátky do Čech. Nezapomenu zmínit historické hraniční patníky a pak už nic, protože další cesta na Výhledy je nám natolik známá, že nemusím plýtvat pozorností Vás, čtenářů.

Oblíbené Výhledy …

Jsme na Výhledech a slunce svítí jen. U stolu už sedí Petr a Many co poodjeli napřed aby stihli jedno, protože Petr byl povinován venčením psa vnučky a to přesně na pátou hodinu. Ten přesně stanovený čas byl asi prvním zábavným tématem u stolu. Pak se to hrnulo jedno za druhým. Hlavním  ale bylo narození vnoučka Ládi. Objednal rundu Jegra a s chutí vyprávěl jak se to všechno seběhlo a taky jak bude hlídací dědeček. Má to kluk nalajnovaný hezky, ani nestačil říct kdy bude jezdit na kole a kdy chodit do vinárny. „Hlavně ať je to kluk veselej a zdravej po dědečkovi “ pravil moudře Láďa a objednal dalšího Jegra pro Honzu Z., který právě přijel na elektrokole svý ženy.  Zábava se táhla dál celým odpolednem i cestou domů. Bylo to přes Otov – Vojtanov – St.Rybník do Fr. Lázní. Kdo jel z FL tak má 40 km a chebáci si přidají ještě 20km.  Mějte se moc hezky a příští neděli bude autoetapa do Chyše a okolí. Váš Pepa D.

Krátce o našich přátelích …

Honza Kopka skončil v Kyrgyzstánu nakonec na čtvrtém místě, protože dva borci před ním byli diskvalifikovaný, protože jezdili dlouho spolu a to pravidla nedovolují.  Jitka Hlavsová úspěšně dojela do Lurd . Její cestu po Francii jsem projížděl s ní prstem po mapě a musím obdivně napsat, že to byl „Přelet Francie“ . V posledních dnech najela i 126 km za den. To je ale ženská !          O minulém víkendu, kdy jsme etapu nejeli tak na chalupě pobývala skupina cyklistů kolem Milči Silnýho. Byli jsme s nimi na zábavný večeři a poznali tak další postavy z knih od Milči – Dědečka, Máču a Jožánka. Až přijedou příště tak s nima pojedeme nějakou etapu, bylo by to tak dobře. Viz. v galerii poslední fotka.

 

Sedmnáctá etapa r. 2018 – druhý pokus

Kamarádi, já jen doufám, že nikdo z Vás nebyl na dvoře zbytečně a jestli ano tak je to škoda. V nejistých dobách se vyplatí  kolem poledne se podívat na stránky kde v komentářích může být třeba dementi.

V celém rozsahu pro následující  neděli 9.9.2018 ve 12.30 hod platí pozvánka z minulého víkendu.

Mějte se jen dobře . V  neděli pojedou i slovenky. Pepa D.

Sedmnáctá etapa r. 2018

Kamarádi, víkend bude příjemný, počasí lepší než o tom minulém, nebudeme sice všichni, ale etapu pojedeme.  Zvu Vás na neděli 2.9., 12.30 hod. na dvůr u Beránků kde bude start .

Pojedeme do Libé, odtud krátce projedeme územím sousedů abychom se zase na Novým Žďáru  vrátili zpět a mohli zajet na Výhledy na dobrý kafe. Najedeme 40 km.

Ve zprávě o šestnácté etapě jsem na jejím konci napsal o dvou našich známých, kteří se pohybují ve světě, každý někde jinde. Zatímco Honza Kopka už skončil závod okolo Kyrgystánu na šestém místě , tak Jitka Hlavsová je někde v polovině pouti do Lurd pod Pyrenejemi. Oba si zaslouží naše uznání a povzbuzení. Mějte se a v neděli na dvoře se těší Pepa D.

Zpráva ze šestnácté etapy r. 2018

Venku je chladno !

Vážení, příležitostní čtenáři . K dokonalosti našeho nedělního výletu chybělo jen teplo. Když jsme auty přijeli ke Gerdovo bramborárně tak bylo 10 st. Laďa tady přišel s nápadem podarovat Gerda lázeňskými oplatky což by normálně mohlo vést k oživení vztahů.  Prošli jsme v rychlosti sklad, sedli na kola a vyrazili. Bylo 12 stupňů a foukal čerstvý vítr. Parta uhání dopředu a na první křižovatce to začalo. „Pepo je strašná zima, chtělo by to hospodu s teplou polívkou !“ Z osmi přítomných bylo sedm pro, já se zdržel hlasování, protože jsem už vymýšlel kde že ta hospoda je nejblíž. Vyjeli jsme na horizont a po něm uháníme k Felsenlabyrintu kde jsme už kdysi byli. Jenže ! Venku stojí vrchní a ptá se :“Máte rezervaci ? My na to :“Nemáme“. Tak nás odporoučel do Kirchenlamitz. Dával nám sice doporučení na nějakou hospodu, ale my jsme si našli jinou – Alte Wirtschaft – se jmenovala. Zase stejná písnička o zamluvených místech, ale řešení se našlo. Sedíme za zdí hospody na polstrovaných paletách a objednáváme si polévku a Laďa klöse, tedy bavorský, bramborový klouzáky.  Občas vyjde slunce, je tu docela hezky.

Jedeme na Gewitter, česky bouřku …

Obdařen zkušenostmi s plnými hospodami raději zavolám paní Petzold do cukrárny, že přijedeme v jednu, že chceme Gewitter dort a že je nás osm.  Tady platím polévky a piva hromadně, protože to je nejrychlejší varinta pro opuštění tohoto místa. Vesnice kam máme namířeno není daleko, ale je za kopcem. Musíme tedy z městečka ven a pokud možno do kopce. Podařilo se ! Ještě jsme mohli alespoň z povzdálí vidět zámek, nebo hrad, který nám byl dosud utajený. Na kraji městečka je statek a u něho v ohradě ovečky, tedy spíše ovce. Bylo z toho úspěšný focení , protože slunce a mraky dávaly každému snímku dokonalou atmosféru. Jsme na horizontu ,po kterém jsme dnes už jednou jeli a kolem vysoké kukuřice mizíme v lese abychom se za ním mohli z výšky podívat do kraje a posléze sjet rovnou do dvora  Bauerncafé. Salonek čeká, je tu teplo, dorty taky budou brzy. Vládne ta nejlepší pohoda, která na výletě může nastat . Příště bychom mohli nechat dorty být a vyzkoušet masovou, spíše zabijačkovou nabídku, kterou tady mají. Třeba to vyjde a já tohle předsevzetí nezkazím. S pozdravem „Bramborům zdar“ odjíždíme a zase ta stížnost na zimu, snad i únavu. Prostě rychle k autům. Beru to přece jen trochu oklikou, protože vím, že z té strany je nádherný výhled do zvlněného kraje.

Bramborový starosti …

U Gerda v bramborárně je rušno. Celá rodina, po dobrém obědě, balí brambory pro Edeku.  Znovu jednáme o cenách pro letošní sezonu, ale nejsme schopni se dohodnout hned a tak to odkládáme na čtvrtek. Je pravda, že letošní suché počasí nedovolilo bramborům vyrůst do patřičné velikosti. Výnos nebude na úrovni 50 t/ha ale o třetinu nižší. To se projeví v ceně.  Takže budeme prodávat menší brambory za vyšší ceny.  Už slyším některé hospodyně jak nahlas nadávají  :“ Kdo to má škrabat !“ a pod. Když stojíte v kase a před Vámi defilují velký počty lidí, tak je z jejich reakcí vidět, že mají buď krátkou paměť a nepamatují si, že bylo sucho a nebo si snad myslí, že jde větru a dešti poručit. Nejde a je to jen dobře, protože kdyby počasí řídili lidi, tak nastane konec světa. Mějte se dobře a snad už za týden dovi …

POZOR, POzor, pozor

Naše dobrá známá – Jitka Hlavsová – se vydala na kole do francouzských Lurd. Už má za sebou Německo a míří na Lyon. Téměř celou Francii má před sebou. Dověděl jsem se o její cestě od jejího manžela Jaroslava. Každé povzbuzení je pro ní žádoucí. Má číslo telefonu 606 606 543

Další borec na cestě je – Honza Kopka – ten má před sebou posledních 80 km z 1700 km dlouhého , extremního závodu v Kyrgyzstánu. Jede šestý a zaslouží si gratulaci. Jeho telefon je 724 818 718