Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Etapa obráceně.

Kamarádi, to obrácení etapy musím nejdříve vysvětlit. Několikrát jsem to , třeba při dovolený, udělal a mělo to kladný ohlas. Takže jde o to , že se jedna jasná šance nabízí i v našem okolí.  Pojedeme etapu takto, tedy obráceně než několikrát před tím :

Start bude jako obvykle  v neděli 15.9. ve 12.30 hod. od Beránků.  Trasa bude vedena na Břízu – Schirding – Arzberg – Kappl – Pechtnersreut – Hundsbach – po cyklostezce s prohlídkou viaduktu do Chebu a přes Tršnici do Frant. Lázní.  Výjimkou této etapy bude pouze jeden kopec a to v Arzbergu. Jinak rovina a sjezdy. Občerstvení bude v restauraci  u Kappl.  Čeká nás pohoda, však potom za týden máme jet do Krušných hor za Japošema.  Bude hezky a tak věřím, že ani chvíli nepochybujete o své účasti.  Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z návštěvy u Vlasty.

 

Jak vzniká pozvánka .

Kamarádi, než se pustím do popisu naší další etapy, tak si dovolím krátké zamyšlení. Vlastina nepatří mezi rekordmany v účasti na našich etapách a hned dodám, že vím proč. Má řadu jiných aktivit a početnou rodinu, které se věnuje. Když jí to vyjde , nebo jí zaujme  cíl etapy, pak s námi jede a to je dobře pro všechny. S Lídou si můžou podat ruku, protože jejich smích je nenapodobitelný a tak říkajíc „Zvedá ze židle !“ Má ráda lidi kolem sebe a tak pro ní není těžké pozvat partu k sobě. Pak se přidá Kika a svým pekařsko-cukrářským uměním  výrazně přispěje k dobré, ba sladké, náladě pro celé odpoledne.

Putování k Vlastě.

Nabízelo se několik variant cestování. Nakonec to vyhrála klasická etapa na kolech doplněná dvěma auty . O vedení party jsem požádal Petra, který byl přihlášený a pak zná různé cesty tam i zpět. Sešli jsme se podle plánu u Škvorů. Chtěl jsem se ujistit, že parta pojede pohromadě  a taky se potřebovala přidat Jíťa, jako jediná z Chebu, která jela na kole.  Trochu jsem posmutněl, že s nimi nejedu, ale jen krátce. Měl jsem odvézt Kiku, Miladu, Lídu a bráchu a to už je opravdu závazek. Na sobě jsem si potřeboval zjistit jak budu snášet ten nedostatek nedělního pohybu na který si znovu zvykám. Mohu pro sebe konstatovat, že čas od času je to možný, ale pravidelnost klidu by byla nežádoucí. Parta projela kolem Lorety v Hrozňatově a pak taky Doubravou. Hrázděné chalupy v této lokalitě jsou zvlášť hezky opravené. To má na svědomí šikovná Lída  Šmídová se svým mužem Pepíkem. Právě od nich jsem čerpal hodně zkušeností pro opravu hrázděnky. To bylo v sedmdesátých letech minulého století. Nějak to letí, ale hrázděnky stojí a svojí krásou dělají radost okolo jedoucím poutníkům.

Koláč.

Už jsme všichni, dokonce i Jandovi přijeli. Pozval jsem je , takže věděli co a kde budeme dělat. Na všech setkáních bývá zvykem začít pohoštění kávou a koláčem. Někdy to pokračuje dál přes maso, nebo grilovačku, ale někdy stačí u koláče zůstat. To byl ten dnešní případ. Švestkový , kynutý koláč ze kterého se neprášilo od huby, byl fakt lahodný a chutnal všem ! Však taky Kika musela referovat o receptu a to dokonce i Laďovi Beránkovi, který v kuchyni hodně umí, ale takový koláč prý nesvede. Laďo bacha na ty mouky, jsou dvě ! Blíží se doba schůzí, tak už se těším na další chod.

Cesta zpátky …

už nebyla tak příjemná, protože proti předpovědi začalo o dvě hodiny dříve pršet. Obyčejně to bývá opačně. Nastalo velké rojení, promýšlení kdo s kým pojede a snadno se zjistilo, že na cestu zpět nejsou v autech žádná volná místa, ledaže by Věrka zavolala někoho z rodiny a ten by naložil tři kolaře bez kol. Jak to s jejich autem dopadlo nevím, třeba bude mít Věra chuť něco o tom napsat. Já myslím, že nakonec všichni kteří přijeli na kolech se na nich zase vrátili.  Kdo byl na kole : Jirka, Laďa, DrHonza, Míla, Věrka, Petr, Zdeňka, Iva, Jitka. Autem přijeli :Janďáci, brácha, Milada, Kika, Lída a já. Mějte se hezky. Pepa D.

Návštěva u Vlasty.

Kamarádi, kdo čte tyto stránky tak už ví, že na tuto neděli odpoledne je pozvaný na chatu k Vlastě. Domluvil jsem se s ní, že by to mohlo být v rámci etapy na kole , ale protože reálně hrozí déšť tak by by to mohlo být jako autovýlet. Nebo může dojít na obě varianty t.j. část pojede na kole a druhá část auty.

V neděli 8.9.2019 ve 12.30 hod. u Škvorů za panelákem  mají sraz cyklisti. Ti se vydají po trase Háje – Malá Všeboř – Lipová – Horní Lažany.  Domů mohou jet stejnou trasou a nebo si jí trochu prodloužit přes Palič – Salajnu – Velkou Šitboř – Lipoltov – Odravu – Nebanice – Fr. Lázně. Tento téměř okruh by byl 50 km.

Nejpozději v sobotu v poledne od Vás dostanu přihlášky a počet sdělím Vlastě jako hostitelce, která má právo vědět předem, kolik lidí bude hostit. Jakémukoliv příspěvku k občerstvení se meze nekladou. Já sám pojedu autem, ale na dvůr ke Škvorům se přijdu podívat, pokud cykloetapa bude. Když nám to počasí nedovolí, tak auta nás dovezou. Pak bych nechal příjezd aut k Vlastě na 15 hodin. Předběžně mohu počítat s autem Ivy, Lahučáků, Jitky a Lídy ? Prosím, vyjádřete se k tomu v přihlášce. Všechny zdraví Pepa D.

Zpráva z návštěvy přehrady Horka. 13.

Kamarádi, před několika lety jsme s malou partou projeli kolem Horky, ale v obráceném směru t.j. od Libockého potoka na hráz. Letos jsme to jeli obráceně. O tom trochu později . Byli jsme pozváni do strojovny kde jsou vodní elektrárny se čtyřmi turbínami. Hráz byla nasypána v roce 1966 z materiálu, který se vozil z lomu nedaleko odtud v množství 640 tis m3. Hráz je vysoká 48 m a má 8 m betonový základ. Jezero je dlouhé 6.5 km s 21.3 mil. m3 vody. Mladý pan hrázný nám dovoluje podívat se do věže. Po ocelovém schodišti se 150ti stupínky v betonové rouře. Jsme v zasklené rozhledně, několik metrů nad hladinou . Zcela zvláštní zážitek, velké dobrodružství.  Pod hrází je úpravna vody, která dodává pitnou vodu do Sokolova a jeho okolí. Bylo by jistě zajímavé zkusit někdy tuto úpravnu navštívit, vždyť většina z nás nemá ponětí jak složitým procesem musí voda projít než je pitná.

Cesta kolem jezera.

Hned první úsek ze dna údolí na hráz nám dává vědět co nás čeká dále. Fotek z hráze máme dost tak jdeme na to ! Málo používaná cesta, čas od času rozebíraná dešti nás táhne do kopce a když už máme pocit, že jsme na nejvyšším bodu svahu tak se zlomí a pošle nás dolů. Také okraj jezera je velmi členitý, takže kroutí cestou sem a tam. To nás moc nebolí, horší je, že je to pořád nahoru, dolu. Po cca pěti kilometrech jsme už tak vysoko nad vodou, že přes okraj lesa prosvítá okolní krajina pastvin.  Je rozhodnuto : Dolů sice vede asfalt z tohoto místa, ale když pojedeme vlevo tak si udržíme výšku a to je důležitější, neboť nám ušetří stoupání od Libockého potoka k hájovnám. Cesta se vine lesem a když už jsou pastviny na dohled tak se partou ozve hlasité „píchla jsem !“ To byla Jíťa. Jirka s Laďou se hned pustili do práce a brzy jsou hotovi. Od hájoven, které nevím proč, stojí za vysokým dřevěným plotem, asi je to větrolam, je hezký výhled do kraje a taky na louku kde stojí několik větrníků a jen jeden se točí. Na rozlehlých pastvinách se volně pase směs plemen krav a ty když uslyší štěkot psů z hájovny a k tomu uvidí nás tak se splaší a v dlouhém štrůdlu se rozběhnou po pastvině. Zastaví je až plot. Určitě jsou zvyklý na klid a teď tohle. Po kamenité cestě sjedeme na Čižebnou, pak po asfaltu do Kopaniny. Široko, daleko není jiná hospoda a žízeň je veliká takže není o čem přemýšlet. Dáme stoly dohromady.  Po nějakém čase se zvedá vítr jako předzvěst studené fronty, která je už vidět nad Vojtanovem. Sedáme na kola a zrychleným přesunem jsme brzy v Třebeni u hlavního nádraží.

Narozeniny.

Tady Laďa všechny zve na šampus, neboť na dálku slaví narozeniny svého syna. Většina party souhlasí a odjíždí k hospodě. Je nejvyšší čas, neboť paní hostinská právě zavřela a chystá se k odjezdu. Laďa jí přemluvil aby zůstala a povedlo se. Na stole jsou brzy dvě lahve a třetí bude taky. Zábava vůbec nevázne. Je opravdu zážitek pozorovat ze střízlivé pozice sestavu, která se tak dobře veselí. To píšu proto abych ještě víc ocenil výkon z dnešní etapy. Sám jí považuji za letošní nejtěžší. Děvčata, kluci, klobouk dolů.

Kdo dnes byl : Many, Laďa, Iva, Jíťa, Lída, Barča, brácha, Míla, DrHonza, Jirka, Martina a já.

Návštěva přehrady Horka.

Kamarádi, příprava naší návštěvy přehrady Horka je v plným proudu tzn. chybí jen krátká debata s hrázným nad mapou Horky a bude to všechno. Kdyby náhodou zítřejší  schůzka s hrázným něco zásadně nového přinesla, tak to okamžitě  t.j.v pátek odpoledne uvedu v této pozvánce.

Pojedeme  v neděli 1.9.2019 ve 12.30 hod. od Beránků. Trasa je jednoduchá : FL – Milhostov- Kopanina –  Čižebná – objezd přehrady po pravém břehu. Návštěva nitra přehrady s výkladem pana hráznýho. Potom zajedeme do restaurace v Kopanině a vrátíme se domů. V hrázi je veliká zima, tak s tím počítejte !

Musím sestavit písemný seznam návštěvníků, proto od každého potřebuji pár údajů : Jméno a příjmení, rok narození a bydliště (Pouze např. Cheb) Nepodceňujte tento úkol. Můžete mi taky zavolat, nechce-li se Vám psát. Tak se mějte a přimlouvejte se za počasí.  Zdraví Pepa D.

 

Zpráva z cesty k Ohři. 12.

Aby moje vyprávění o nedělní etapě mělo smysl, tak musím začít už ve čtvrtek minuly týden kdy jsem se vydal na průzkum. S pomocí auta jsem se přesunul do Hohenbergu a zaparkoval. Spustím se k řece kde je k silnici přilepená cyklostezka. Značená je jen do nejbližší vísky kde cedule ukazuje směr rovnou do dvora statku. No buď si někdo dělá prču a s cedulí trochu pohnul, ale o tom by musel majitel vědět a napravit to. Tak jsem srdnatě vjel do dvora a měl jsem na vybranou – buď to otočit a nebo vjet do úzkého průjezdu mezi domem a stodolou. Projel jsem průjezdem za dům a co nevidím : „Teče tady Ohře, je tu mostek a na něm lísa, kterou snadno dám stranou , projdu a za sebou zase zavřu. Tak to bychom měli, ale co dál ? Polní cesta po pastvině má podobu střechy a tak ještě na místě pořádně zlehčím převod a jedu ! Za chvíli jsem v lese a mám na vybranou, buď si přidám ještě kopec a nebo pojedu vlevo, ale to bych se vrátil do Hohenbergu. Tak kopec ! Ten se najednou zlomil a já frčím dolů a doufám, že tam někde bude Ohře. Nebyla ! Byla tam jen další křižovatka do dalších tří směrů. Všechny vedou nahoru. DO pr… Najednou slyším z lesa ženský hlas a za chvíli se vynoří z pěšinky dva koně s mladými kráskami a za nima jde pěšky selka a pořád jim něco vykládá.  Beru to jako pomoc v nouzi a oslovím tu babu. Ona se do mě pustila dokonalou egrlandštinou což je nářečí jen málo podobný němčině. Ptám se na Hendelhammer. Ona ví, ale já nevím co říká. Tak se obrátím na ty dvě mladice co pořád čučí do telefonu a ty jen krčí rameny. To asi znamená, že neví ! Musím o pár set metrů zpátky a vzít to cestou nejupravenější, tedy asi nejpoužívanější. Pořád nahoru, les konečně končí, z levé strany je daňčí obora a z té pravé louka. Za kus cesty přede mnou stojí statek . To by mohl být Steinhaus, jedu tam ! Dříve než statek je u cesty lavička a na ní sedí starší pár. Ptám se jich jestli ten statek je hospoda a oni : „Ja“ Dobrý pomyslím si mám hospodu, kterou chci navštívit při zpáteční cestě od Ohře. „Prosím, jakým směrem  je Hendelhammer ? S koukáním do mapy to nejde tak rozumím jen, že dolů a tam vpravo, vlevo a zase vpravo.  Mydlím si to po asfaltu dolů a koukám cedule Neuhaus. Pod touhle vsí teče řeka , to se ví, ale neví se kudy k ní. Potkávám dědečka se psem, ale ten když viděl mapu tak prohlásil : „Tam dolů a víc nevím, nemám brýle“ Jedu tedy ve směru jeho ruky a zase padám z kopce, ulomím to vpravo, protože ta moje na mě chystá protikopec a to ne, nemá to smysl! Ta moje se za chvíli mění v luční cestičku a na okraji lesa se tak prudce zvedá, že jsem nestačil přeřadit a tak jsem musel z kola dolů a tlačit. Lidi já musel asi 50 m tlačit abych se dostal na pěknou lesní cestu co vede nahoru i dolu.  „Boha jeho, přece nepojedu nahoru ?  Za tři sta metrů dolů je křižovatka a z ní ta co jde dolů má ceduli „Vstup zakázán“ . Jedu tam a za chvilku jsem u řeky, ale taky u obrovskýho baráku,vodní elektrárny, kolem níž cesta nevede. Lehce ho obcházím, ale nikde nikdo. Je tu ale mostek na druhou stranu. Rychle po něm přejdu, zvednu závoru, napětí roste, projdu, zavřu a jsem na pěkný cestě. Kousek vedle stojí infotabule, tak se tam přesunu a v tu chvíli přijíždí dvě mladice. Ptám se zase na „moji“ Hendelhammer. Oni ví, že jsem tak v polovině cesty k němu a já zase vím, že dál pojedu až jindy. Jedu za nimi ale ony odbočují na most za kterým je velká budova Egercaffe. Přijíždí borec, poradí, že na Hohenberg je to lepší za ním než přes most a tak jedeme do kopce dva. Nebyl dlouhý a končil na asfaltu. On to vzal na Selb a já vpravo, to dá rozum. Za chvíli jsem ve sjezdu a pak na stezce, kterou jsem už jel na začátku. Ještě na kole jsem si udělal závěr, že v neděli sem nejedeme. A nebo pojedeme, ale něco lehčího. Ta budoucí etapa bude krásná, ale musí se dobře připravit.

Nedělní etapa.

Jedu domů a hlavou se mi honí spousty okruhů, které by mohly být etapou. Nakonec to vyhrál ten, který teď krátce popíšu. Přijeli jsme na Seeberg a konečně jsme se odhodlali dovnitř a na prvním nádvoří udělali pár moc hezkých fotek party. Jíťa se znala s paní pokladní a ta svolila, že se zajdeme podívat až na třetí nádvoří. Já tam nikdy nebyl. Jitka nám tam ukazuje na jakýsi flek na omítce, který je na fasádě baráku na prvním nádvoří asi tak padesát metrů od nás a je v něm výstava staré sedlácké techniky. Chvíli nic a pak nakonec nás několik uznalo, že to může být silueta obličeje ženy. Já jsem zase viděl spíše siluetu muže na šindelové stříšce hradní zdi. Obojí výjevy jsou v galerii tak zkuste to tam vidět. Já toho chlapa fakt vidím na levé straně stříšky nahoře, kdežto žena na zdi mi nějak nejde. Málokdy taky objíždíme hrad po lávce. Bylo to hezký. Když jsme projeli Polnou tak u cesty stáli dva chlapi s kamerou na stativu. Ptám se jestli točí ty krávy na pastvě a oni, že ne, že toho chlapa. Byl tam jeden rodilý chebák Vlasta Koula a ten štáb patřil Filipovi Remundovi, který je režisérem investigativních pořadů . Byl překvapený, že jsem ho poznal. Jedeme k závoře u lesa kde stojí tři staré džípy nějakého spolku. Po signálce to musíme vzít doleva a asi po dvou zhoupnutích jsme na křižovatce. Náš další směr je vpravo ke kapli na státní hranici s Bavorskem. Tady lehce posvačíme, což se hodí bráchovi, protože je houbař. Následuje několikakilometrový sjezd, často dost prudký, ale kvalita cesty je bezvadná, takže žádný strachy. Zdenka si to taky myslí. Jsme z lesa venku, na svahu stojí několik statků nad sebou. Vyberu odbočku k tomu druhýmu a později vím, že ke třetímu to bylo správně. Část party vedu přes oranici, další borci objíždí statek zprava a mají to lehčí. Jenže zbývá se dostat na asfalt a to je pěkná vejška. Jen Ivča a Zdenka mě poslechnou, že za dvacet metrů už není příkop tak hluboký. Ostatní se různě klouzají dolů, Jíťa by mohla vyprávět. Jsme dole a máme před sebou asi kilák  do Egercaffe.

Poprvé v Egercaffe.

Jenže ten kilák je přímo nabitý zážitky. Na most přes Ohři je vracečka, kterou je třeba vykroužit a ne to vzít na prudko. Viď Jíťo ? Její prdelka je na zemi cobydup, ale ona to řeší s úsměvem jako vždy. Z mostu je překrásný pohled do údolí řeky. Konec mostu  je „prodloužené schodiště“ tzn., že stupínky jsou široký a nízký, takže průměrně odvážný cyklista to sjede. Jenže ono se hodí při sjezdu lehce brzdit zadní brzdou a nepouštět to naplno. To pak jde o jazyk, když se u toho ještě řve, viď Ivčo ? V pořádku jsme dole a čeká nás krátký výšvih  k penzionu. Kolem domu, kde je trochu stínu jsou všechny stoly obsazeny, ale to nám nemůže vadit, jsme celý den na slunci, proto jdeme klidně dovnitř. Obsluha je úžasně rychlá, káva a dorty kvalitní. Když je zaplaceno a je čas odjezdu , nechce se mi zpět na most , ale vzít to přes okraj vesnice Neuhaus. Je tu víc stoupání, než to bylo na příjezdu, ale bezpečný sjezd po asfaltu to vynahradí. Co nevidět jsme na okraji Hohenbergu. Průjezd kolem řeky až na naší signálku je kouzelný. Dalo by se říci, že je to trochu pěstěná džungle. Jsme u železného mostu, přes který vede jen pruh plátu železa, žádné zábradlí, no prostě kdo to nezná, nebo nepamatuje tak je rázem v šoku. I tuto překážku jsme překonali a hnali se do hospody na Pomezí. Tady hraje prim nelidský doktor, který se zná s paní majitelkou a mají si toho říci ažaž. Ke konci začnu hledat peněženku, která je v přilbě a ta je neznámo kde. Nakonec jí najde Lída, byla totiž položena na trnoži pod stolem. Jako oslavu nálezu poroučím frťana a po něm už odjezd. Je totiž dost pozdě.  Bylo to krásný a bylo to asi 45 km.  Kdo byl : DrHonza, Míla, Iva, Lída, brácha, Laďa, Jirka, Martina, Jíťa, Zdenka a já.

Okolo Ohře.

Moji milí kamarádi, sliboval jsem na neděli etapu na přehradu Horka, ale nejde to. Jednak není pan šéf doma a pak musím vypracovat seznam návštěvníků, protože se jedná o objekt zvláštního významu kde musí být přehled o každém návštěvníkovi. Tu další neděli to jistě už vyjde.  S Vaším přispěním ovšem. Zvláště naši nováčci mi pošlou rok narození a bydliště stručně t.j. Cheb, Frant. Lázně a pod.

Na nedělní etapu se sjedeme tradičně na dvoře u Beránků dne 25.8. ve 12.30 hod. Stručně popsáno je to tato trasa : F.Lázně  –  Hohenberg  – Hendelhammer  – Hohenberg – Frant. Lázně.  Délka trasy má být 55km. Minimálně na polovině této vzdálenosti  pojedeme v blízkosti řeky Ohře. Myslím si, že většina z Vás v těchto končinách ještě nebyla.

Bude to dobrodružství  včetně jedné nebo dvou hospod.  Určitě se máme na co těšit.  Já už těším a zdravím  Vás.  Pepa D.

Zpráva z Lokte.(11)

Historie poutí.

V pozvánce k naší cestě do Lokte jsem konstatoval, že je právě asi tak rok co Jitka Hlavsová podnikla svojí zatím poslední dlouhou pouť na kole po Evropě.  Byla to její třetí cesta. Jen stručně na úvod uvedu pro naše nováčky, že Jitka svými cestami provedla díkůvzdání, po té co se vyléčila ze závažných chorob. Její nejslavnější cestou určitě zůstane ta první. Došlo k ní krátce potom co jí lékaři v Plzni oznámili, že její karcinom prsu je vyléčený. Sedla na kolo a dojela za cca tři měsíce do Santiaga de Compostella, slavného křesťanského místa a ještě k tomu přidala dva dny aby se dostala na pobřeží Atlantiku, které bylo ještě před několika staletími považováno za konec světa.  Tehdy jela po klasické cestě přes Pyreneje. Podruhé jela rovněž do Santiaga, ale to bylo napůl pěšky a napůl na kole severní cestou kolem moře. Nu a tato třetí pouť skončila pod Pyrenejemi v neméně slavných Lurdech.

Lurdy.

P oměrně nedávno t.j. 11.2.1858 se 14 ti letá pasačka Bernadetta dostala do míst kde se jí v jeskyni zjevila Panna Maria a pak ještě šestnáctkrát. Po čtyřech dnech v tom místě vytryskl pramen léčivé vody, který od té doby pomáhá statisícům poutníků vracet jim zdraví. Je zajímavé, že jsou zdokumentovány případy uzdravení. Ano věř a víra Tvá Tě uzdraví.  Jitka nám vyprávěla jak silný je to zážitek, dotýkat se kamenů jeskyně kde se stal zázrak a do odjezdu si ještě několikrát dopřála  jeskyní projít. Nedávno jsem připravil etapu do Waldsassenu, právě kolem jeskyně, která podle Jitky velice věrně kopíruje tu v Lurdech s jediným výrazným rozdílem a tím je její velikost. Sledoval jsem tím jakousi přípravu na vyprávění Jitky, které jsme zatím měli před sebou.

Velice  solidní výkon.

Měli jsme v plánu vyrazit ve směru na Loket v deset hodin dopoledne v neděli 18.8. a to jak z Frant. Lázní, tak i z Chebu. Krátce po desáté se v Tršnici skutečně potkáváme a můžeme pokračovat snadno dál, protože vítr v zádech byl opravdu silný. Každý jsme šetřili baterie jak jen to šlo a vyplatilo se to. Nejen, že jsme dojeli ještě zpět domů a ujeli tak bezmála sto kilometrů, ale ještě nám zbylo.  Jitka na své cestě měla průměrný výkon jen málo pod sto km denně, ale pozor : bez motoru a na těžko ! První delší zastávka na cestě byla v Dasnicích, kde jeden rodák z Třebeně otevřel novou hospodu. Kávu vaří dobrou a tak mu přejme hodně lidí, málo zmatků, tedy úspěch. Pak už to ke statku Bernard bylo docela blízko. Venku bylo plno, ale uvnitř se místa našla a bezvadná obsluha nás nakrmila a napojila velice rychle. Na loketské náměstí jsme přijeli jen s malým zpožděním.

Přátelské přivítání …

se dostalo všem z nás. Jitku úsměv neopouští a vyzařuje z ní klid a pohoda. Když už se dala do vyprávění, tak nešetřila důrazem a obdivem na stezku Praha – Paříž a její úsek před Norimberkem. Ona by byla opravdu ráda kdybychom se na tento úsek vydali. Je tu prý skutečně krásně. Chápu, že většina z nás nemá o takové cestě ponětí, ale pozorným posloucháním se dalo leccos pochopit. Nemůžeme si dělat iluze, že by jela s námi. To vůbec ! Ona je zvyklá cestovat sama  a to jí přináší i jisté výhody, které samotný chlap na cestě těžko prožije. Např. :“Potkala jsem paní s malým pejskem na procházce, popovídali jsme a skončilo to noclehem u ní doma.“ Takových podobných zážitků ona má mnoho. Tak děvčata koukejte vyrazit a nenechte si kazit cestu nějakým chlapem ! To není vzkaz od Jitky, to je ode mně.

Cesta zpět …

nakonec nebyla tak těžká, jak jsme v poledne odhadovali. S přicházejícím večerem se vítr uklidnil, takže jsme se vrátili „s polovinou nádrží“ jak jsou naše baterky pojmenovány.  Klobouk dolů před všemi, protože celá parta se vrátila po ose a cyklobus nepotřebovala.  Kdo byl : Věrka, Iva, brácha, Jirka, Laďa, Many, Vlasta, Petr, Zuzka, Líba, Míla, Lída, Kapřík a já.  Autem přijely :Kika a Daša. Velká škoda, že nemohly jet Jíťa a Jiřka.

 

Pár poznámek k etapám 9 a 10

.Kamarádi, čas hrozně letí. Stačí chvilku zaváhat a hned dvě etapy zůstanou bez poznámky. To zatím nechci dopustit, proto pozdě, ale přece pár slov k těmto dvěma akcím.  V sobotu 10.8. byla na lubské celnici oslava 25. výročí  přeshraniční spolupráce. Lidí, jídla a pití, všeho bylo dostatek . Přispěla k tomu i poměrně početná výprava z naší party. Všichni kdo tam byli se shodli, že nálada byla výborná, starostové všech okolních obcí byli spokojeni a to je dobře.  To tedy byla akce pod číslem 9.

V neděli jsme jeli na rozhlednu Cibulka – akce č. 10. V fotogaleriích je snadné se podívat kdo se zúčastnil a k tomu vidět i další fotky dokumentující tuto i jiné akce. Tradičně v půl jedný jsme vyrazili do směru  Třebeň – Milhostov – Hluboká – Horní Částkov – Krajková. Tam v hospodě Na Vršku bylo až do 16. hod. zavřeno. Říká se, že si to prosadili místní štamgasti aby si mohli po obědě dát delších  „dvacet“ a na nás cykloturisty si nikdo ani nevzpomene. Je vedro, za sebou máme dost dlouhý kopec, který vyvolal velkou žízeň. No nic, k rozhledně je to nějakých pět km, to dáme i se zastávkou u kapličky postavené v letech 1915 – 16 z vysokopecní strusky z tehdejších železáren v Rotavě.  Na zpáteční cestě je jistota v Habartově v hospodě Na Truhlárně.  Povedlo se to !

Po dlouhých 40.km jsme tam a stojí to za to. Jídlo dobrý, všelijaký piva taky a servírka o něco větší než špunt byla moc hezká. . Pro další pokračování cesty mám připravený překvapení, ale nepředbíhejme. Nejdříve musíme projet Lítov, v minulosti velmi slavný svojí pohostinností. Pak už je tady závora a za ní pěšina vedoucí do „kypy“ , to znamená do výsypky, která nás dovede do Chlumu Sv.Maří.  Jsme na náměstí s chrámem Křižovníků s červenou hvězdou, jehož historie je dlouhá a pohnutá. To ještě nejsme na kopci. Tam vedou hned dvě pěkný cesty, ale my si vybíráme tu třetí : Přímo po louce nahoru. Na obzoru stojí docela moderní domek a s ním na jednom místě stojí taky roztomilá rozhledna, bohužel nepřístupná, neboť je soukromá.

Tady začíná sjezd kopce směrem ke Kynšperku. Jsou tu dvě cesty. Ta více používaná je jako dlouhé schody s velmi prudkými, kamenitými výšvihy. Nahoru jsem to jel, ale stálo to za … Pro sjezd tedy volím tu druhou cestu s pozvolným, byť taky dosti prudkým klesáním. Dopadlo to dobře, všichni jsme dole u trati, včetně Jirky, který jel tu těžší variantu. Ještě se musíme zastavit v Nebanicích, protože namáhavá stezka chce dosti kalorií.  Najeli jsme 67 km.

Loket

Kamarádi, několikrát odložená etapa je tady.  V neděli  18.8. v 10 hod. startujeme od Beránků ze dvora. První úsek naší cesty (32 km) skončí na statku Bernard v Královském Poříčí kde si dáme oběd. Dopřejeme si ho už jenom proto, že jedeme za paní Jitkou Hlavsovou, která je pro nás vzorem životním tak i sportovním. Tentokrát nám bude vyprávět o její cestě do francouzských Lurd. Do Lokte přijedeme krátce po 14 hod.  Budeme mít  rezervovaná místa, ale jen pro ty z nás kteří se mi na stránkách přihlásí do sobotního poledne. Pochopte, že kapacita cukrárny není velká a my chceme Jitku slyšet a vidět v soukromí , které ona musí připravit. V sobotu v poledne jí budu hlásit počet lidí.

Cesta zpět má několik způsobů. Jednak je možné jet na kole a nebo cyklobusem, který odjíždí z Lokte v 17.15 a v Chebu je v 18.05 hod. V našem věku budeme platit snížené jízdné. Je nezbytné vzít si sebou klíčky od baterií, protože kola s baterií prý nechce řidič nakládat. Vy, kteří chcete jet domů na kole nesmíte zapomenout dobiječku a Laďa bude takový borec, že vezme dostatek kabelů a rozdvojek.  Kika bude tak hodná a koupí kytku, kterou pak společně předáme. Chebáci se přidají v Tršnici !!!

Celý napjatý budu čekat na sobotní poledne a těšit se na nedělní cestu, pokud možno v dresech Bramborárny.  Zdraví Vás Pepa D.