Nejnovější komentáře
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Průjezd Německem

V neděli budou končit Míle a na jejich oslavu si dopřejeme etapu podobající se mnoha úsekům tohoto slavného závodu. Projedeme lesy nad Skalnou, které se jmenují Kamenné vrchy, po turistické modré, kde jsme nikdy nejeli a na začátku Plesné si dáme jedno na stojáka. Další jízdou si prohlédneme nově budované silniční spojení s Bad Brambachem.  Odtud vyjedeme na Horní Paseky a kolem pramene Halštrova se posuneme na Výhledy. Tady bude hlavní zastávka naší etapy na řádné občerstvení. Pak přejedeme golf a Hazlov  na Zelený Háj, Přes Poustku do Fr. Lázní.

Start je v neděli 21.7. ve 12.30 hod od Beránků ze dvora.  Počasí bude nádherné a stezky v lesích taky tak. Máte se na co těšit. Váš Pepa D.

Slavíme „Míle“.(5)

Kamarádi, před etapou jsem měl několik omluvenek a přesto se nás sešlo plný dvůr. Vítr foukal od západu a dal nám zabrat až na cestě do Milhostova a Křižovatky.  Využil jsem od Míly nabídnutý „hák“ a usnadnil jsem si cestu až do Velkého Luhu. Tady začalo honička za jedním závodníkem.  Naše cíle se značně rozcházely. Zatímco my jsme ho chtěli v lese zastavit , popovídat a pak ho doprovodit do cíle, tak on ze všech sil honil limit 14 dnů za které chtěl Míle ujet. Asi třikrát odmítl  zastavit, ale my jsme znali nábližky tak jsme mu nadjeli a vše se opakovalo. Zastavil až v cíli a nutno podotknout, že svůj limit nesplnil a přijel do cíle za 14 dní a 4 minuty. Na tu vzdálenost je to opravdu o prsa. My jsme mu vše vysvětlili, omluvili se nechali kluka osudu.

Na chalupě v té době pobývala mnohem zajímavější postava Mílí. Jménem je to Josefka Veselá, křtěná Martina, Marie ale všichni jí říkají „Princezna Kočička“ z Hluku. Je to velice mladé -24- zlatovlasé děvče, které loni jelo Míle z Hranic na Slovensko.Na start v Hranicích přišla v růžových šatečkách a vzbudila tím velký rozruch. Všichni oblečeni do cyklistických triček a kalhot a najednou tohle. No nechci říct, že kalhoty neměla, ale ty šaty to bylo trochu moc.  Dojela poslední, ale dojela! Kde se vzalo tolik síly a  vůle v tak něžném stvoření to Bůh ví . Vyprávěla se smíchem svůj příběh o tom jak mnohokrát spadla, ale na druhé straně zase ani jednou nepíchla. K tomu suše konstatovala „stejně bych to neuměla zalepit“. Na dotaz :“Pojedeš to ještě jednou ?“ si zakryla obličej a špitla „Už nikdy !“Závodem se taky pohyboval fotograf Víťa, který jí dodával sil a jak jsme pochopili tak je dodává stále. Dnes t.j. v úterý dojel do cíle Matěj, na sněžným kole, které mělo na trati jedinou výhodu. Při brodění řek fungovaly kola jako plovací vesty  takže se kolo tolik nepotopilo. Jinak všude jinde to byl nesmysl.

Letošní míle byly všelijak rekordní. Celkový čas je stažen pod 7 dní Milanem Hanykem. Tenhle, vzrůstem, malý kluk jel na lehko až na riziko, t.j. v podstatě bez výbavy a vyšlo mu to.  Mezi děvčaty je taky nový rekord a rovněž koloběžkaři ho mají. Moc zajímavé je nahlédnutí do zákulisí závodu. V propozicích je uveden zájem pořadatelů o pomocníky na trati. Ti všelijak pomáhají na kontrolních bodech závodu, které jsou na trati tři. Někteří z nich to dělají proto aby už na letošní afterparty využili možnosti přihlásit se přednostně na start příštího ročníku. Pořadatelům se z toho dělají vrásky, protože pro přihlášení na Silvestra v prvních vteřinách nového roku zbývá málo míst.  Je pořád spousty lidí, kteří si chtějí zkusit jestli to dokáží, poznat sebe sama v tak těžkých chvílích jaké závod nabízí nepočítaně. Další kuriozní „problém“ závodu spočívá v těch závodnících, kteří chtějí jezdit každý rok a třeba pokaždé jinak : na kole, na koloběžce, pěšky. To dává šest možností a v „řadě“ stojí a čekají stovky jiných. To je zajímavý oříšek k rozlousknutí pro pořadatele. Naše parta z toho získává nové přátele. Např. : pojedeme-li příští rok do Chřibské tak musíme v Křečanech navštívit Martinu, velkou fanynku závodu. Závodníkům doma (jedou kolem) pomáhá všelijakým občerstvením a dělá to nesmírně ráda. Bude skutečně šťastná, když k ní zavítáme. Proč ne ? Kontakt už máme.

Tuto následující neděli etapu pojedeme jistě .

Kdo byl : Hanka, Líba, Jirka, Laďa, Zdenka, Jíťa, Lída, Míla, Many, Petr, Vlasta a já.

Slavíme „Míle“.

Ahoj kamarádi, cyklomarathon „Míle“ je právě v polovině. Je tedy nejvyšší čas oslavit toto velké cyklistické klání a to nejlépe v cíli závodu – na chalupě ve Sklaný.  Jitka slíbila nějakou velkou buchtu, já dodám kafe a trochu piva, takže po dojetí na chalupu nám chybí jen někdo s kým by bylo možné si popovídat.  Vždy tam někdo ze závodníků bude, ale já mám spadeno na Jindru Prchlíka. To je ten borec, který už dvakrát závod projel na tandemu se svojí sympatickou partnerkou Mirkou a letos jede sám na koloběžce.

V neděli 14.7. ve 12.30 hod.  vyjedeme ze dvora od Beránků, vezmeme to přes Milhostov a Křižovatku do lesa u Velkýho Luhu kde se spojíme s trasou mílařů. Po ní dojedeme až na chalupu do Skalný. Bude to zajímavý, tak pojeďte !Vítám je i ten, který toho o mílích moc neví. Pozvání posílá Pepa D.

Luby – Vysoký kámen.(4)

Kamarádi moji moji pamatujete si někdo na podobnou etapu tady u nás ? Myslím tím teplotu vzduchu. Nedá se nic dělat musím konstatovat, že to byl extrém a to hned v několika směrech. Horko bylo i v hospodě na golfu. Trochu jsme pojedli a už spěchali na radnici, kde nás čekal pan starosta Vladimír Wurn, mladý, sympatický pán. Otevřel nám místnost kde vystavují obrazy dva místní malíři narození někde na začátku třicátých let. Zvláště ty díla, namalovaná v duchu realismu Helmuthem Glasslem byla velice sympatická a to jak tematy, tak i barvami. Modernější obrazy – mezi nimi Mona Lisu – namaloval Willy Zährl. Rovněž obraz hudební skupiny, kde je náš kamarád Many, je jeho dílo. Viz.foto.

Konečně jsme na parkovišti u kol a začínáme pořádně stoupat ve směru na Kraslice. Kopce na trase měly být zdolány za pomoci našich motůrků. ale ty potřebují vkládat stále větší sílu při stále prudším stoupání, takže žádný med. Stín v lese byl, ale stejně bylo extra horko, protože příroda je celá rozpálená. Vlastní, pěší dobývání vrcholu je pak úplně na slunci a dalo zabrat. Kruhový výhled do kraje je opravdu krásný a nyní už také popsaný na ocelové tabuli připevněné na vrcholu. Když už zbýval jen sjezd k hospodě Kozabar  tak světe div se, ale oni mají zavřeno a dokonce německy „Geschlossen“. To se snad zbláznili a vybrali si k tomu ty nejhorší časy : neděli a odpoledne 16 hod ! Jedeme ulicí dál vedeni znalostí Jitky, která ví o nově otevřené hospodě. A byla !

Mladý pan hostinský ani chvíli neváhal a nabídnul parkování našich kol na chodbě hospody. Ještě, že nás bylo jen deset.  Když už měl každý objednáno pití (Svijany) dostal se ke slovu Laďa. Dal rázně na vědomí, že před několika dny měl svátek a chtěl ho dodatečně oslavit zmrzlinovým pohárem pro všechny.  Hospodu tím tak zaskočil, že se z toho nemohli vymotat. Nakonec jsme si všichni opravdu pošmakovali a Laďovi popřáli. Poněkud jsem urychlil odjezd domů,. Snad Vám to moc nevadilo. Já jsem to moc potřeboval.

Příští neděli se dá očekávat příjezd vítěze 1000 mil a budete-li alespoň trochu zvědaví tak sledujte průběh závodu na počítači. Stačí zadat : 1000 miles 2019. Honza Kopka jede taky a po prvních dvou dnech vede. Povzbuzující sms můžete poslat na 724 818 718. Nejpozději za 14 dní se s ním určitě sejdeme na chalupě.  Tím je dáno, že pojedeme krátkou etapu kolem komína a více času  budeme věnovat setkání s ním. Jste pro ?  Ještě jednu významnou zprávu mám pro Vás. V neděli 21.7. pojedeme do Lokte za Jitkou Hlavsovou.  To bude bezva. Tak si plánujte čas.  Kdo byl : Jitka, Iva, Jiřka (bez motoru), Lahučáci, Laďa, brácha, Lída, Hanka a já. Počet ujetých kilometrů byl 17 a teplota vzduchu 38. Nikdy jindy to nemůže být v takto obráceném poměru.   Mějte se hezky. Váš Pepa D.

Luby

Kamarádi, s vědomím, že přespříští neděli etapa určitě nebude jsem s Jíťou připravil  moc zajímavou etapu, jejíž cyklistická část vede většinou lesem.

Vyjedeme v neděli 30.6. ve 12,00 hod. od pošty ve Frant. Lázních.  Pozor : pojedeme auty a kola povezeme !!!  Za půl hod. jsme v Lubech v restauraci U golfu kde prý dobře a levně vaří.  Kdo nebude chtít jíst ani pít, může si dojít na blízkou rozhlednu. V půl druhé máme setkání s panem starostou na radnici a tam se jdeme podívat na obrazy dvou malířů místních rodáků. Je zajímavé, že na jednom z těch obrazů je taky Many. Před druhou hodinou sedneme na kola a jedeme vlastní etapu. Nejdříve ve směru na Kraslice, pak se ponoříme do lesů  a přes Kostelní se dostaneme do Počátek.Po lesní cestě se dostaneme na Vysoký Kámen 773 m. Je odtud kruhový výhled . Pokračujeme další lesní cestou na Výspu a Flussberg. odtud zpět do Lubů. Tento okruh má cca 32 km.

Do sobotního poledne čekám na Vaše přihlášky a uvítal bych i nějaké to auto.  Bude to hezké odpoledne, tak pojeďte.  Zdraví Vás Pepa D.

Směrem na Lurdy. (3)

Kamarádi, tahle poslední neděle byl opravdu hezký den. Přiměřené teplo, ochlazující větřík a trasa průměrně náročná. Tak by se stručně dalo popsat nedělní odpoledne. Hned na začátku na přejezdu U Kočího jsme chvilku zevlovali na stavbu mostu přes cyklostezku. Pro ujasnění, cílem je aby cyklisté jezdili po bývalé trati a doprava kolem Kočího aby byla vedena po mostě. Jeho oblouk a první vrstva zásypu je hotova a celé dílo má být hotové do konce léta.  Po pás stech metrech je opraven strážní domek – Vechtr č.14 – ze kterého bude hospůdka. Přeji jí úspěch.

Za několik kilometrů jsme byli u Lurdské jeskyně podle které nese jméno dnešní etapa.  Tradice těchto svatých míst byla založena v roce 1858 a to v únoru když děvče Bernadette a její dvě kamarádky se vypravily za městečko Lurdy. Jmenované děvče se opozdilo a slyšelo z blízké jeskyně šum. Když se ohlédlo uvidělo ve víklenku jeskyně paní oblečenou do bílého hávu s modrou šerpou. Toto setkání se opakovalo ještě 18x. Scházelo se zde mnoho lidí nejen za účelem modlitby, ale také k léčení vodou z pramene, který se zde objevil hned při prvních setkáních s Bernadettou. Do dneška je prý vědecky potvrzeno vyléčení 56 lidí, když více jak  sedm tisíc to o sobě tvrdí. Tato jeskyně je zde, blízko Waldsassenu  postavená r. 1905 a opravená r. 1988. Na světě je mnoho takto upravených jeskyní. Tu původní -Lurdskou — navštívila docela nedávno Jitka Hlavsová z Lokte. Někdy to s ní probereme.

Za chvíli od tohoto klidného místa jsme na náměstí a dáváme si zmrzlinu. Krátké posezení u kašny s J.Nepomuckým je příjemné. Nás čeká asi tříkilometrový výjezd k dalšímu poutnímu místu . barokní Kappl. Cesta hezká a samotná stavba ještě hezčí. Zpívat se dnes nebude, protože Jiřka se stydí před cizími lidmi. Musíme se spokojit s nádherným výhledem do krajiny, která je pod námi. Málokdy odtud odjíždíme vpravo do blízké vesnice, většinou jedeme vlevo do lesů a nebo přímo na vrchol ke krásné lípě. Jeden z nejkrásnějších pohledů do kraje nám unikne, protože silnice po výjezdu z lesa svádí k rychlému sjezdu. Protisvah údolí do kterého právě sjíždíme je rozděleno do malých políček, tedy do několika odstínů zelené a pod. Nádhera.

Už jsme u lesa a vjíždíme na naše území. Za chvíli se naše putování napojí na tzv. signálku ze které vojáci PS obsluhovali drátěnou hranici. Ještě jednou se rozhlédneme po kraji a už mizíme v lese a solidním sjezdem jsme brzy v Dolní Hraničné a za chvíli v Pomezí v restauraci U Přístavu. Tady si teprve všichni najednou uvědomíme, že má svátek Zdenka. Bačí dala hned panáka a já jsem ještě stačil napsat přání paní Menclový na které přišla tato odpověď. : Jee moc Vám všem děkuji, mám radost. Máváme a myslíme na Vás. A moc se těšíme, že se zase uvidíme. Jste prostě nejlepší. S láskou Z.M.L. To je krásný co ?  Taky na to dojde.

Tento týden bude tropický a neděle taky. V této chvíli myslím, že etapu nepojedeme, ale autovýlet by byl možný. Uvidíme. Co Vy na to ?     Kdo dnes jezdil : Jitka, Iva, Jiřka, brácha, Míla, DrH, Milada, Helena (dál nevím), Zuzka, Líba, Jirka a já. Bylo to 52 km.

 

 

Kolem Lurdské jeskyně.

Ne, to opravdu není vtip. Na světě je mnoho takových míst s tímto názvem. Napadlo mě podívat se na jednu takovou jeskyni, která je opravdu blízko od nás.

Start si dáme na 13 hod. na dvoře u Škvorů v Chebu a to v neděli 16.6.2019. Kdo neví, musí se zeptat. Odtud projedeme na cyklostezku , která nás z Hájů dovede až do Waldsassenu kde mají na náměstí výbornou zmrzlinu. Odtud vyjedeme na Kappl, krásné barokní poutní místo. Odtud se opět vrátíme na naše území přes vesnici Pechtnersreuth. Z kopce sjedeme do Pomezí. Zde bude další a asi poslední zastávka tohoto výletu. Schválně tajím místo kde je jeskyně. Mnozí to víte a Vy ostatní se máte na co těšit.  Srdečně Vás zvu.  Pepa D.

Zpráva z cesty do Bavor. (2)

Kamarádi po horké sobotě mělo přijít ochlazení a ono skutečně přišlo. Jenže mělo trochu zpoždění což dva kluky notně znepokojilo takže zůstali raději doma. Laďu tohle rozhodnutí překvapilo poprvé. Ráno sestava lidí stojí na dvoře a Laďa nikde.  Situace vážná, ale nikoliv neřešitelná. Jíťa se vrátila domů pro auto s nosičem  a kolona se mohla vydat na cestu. Na poslední chvíli mi přišlo líto, že některé pěšačky s námi nebudou. Na to rychle reagovala Lída a svým autem včetně syna dovezla sestavu zdárně až do cukrárny.  V životě už to tak chodí, že všichni jsme nahraditelní.

Netrvalo to dlouho a byli jsme ve Weissenstadtu. Je tam opuštěné parkoviště obchodu Netto, pár desítek metrů od hráze jezera. První zastávka na hrázi patří  betonové výpusti. Je to dílo hezké a praktické. Slunce se blížilo na poledne a tak ta chtělo kávičku. Po sto metrech už je tady první možnost, restaurace, tak jsme usedli zatímco Jirka s Honzou objeli jako průzkum, jezero. Za chvíli to s námi absolvovali ještě jednou. Nastala chvíle odjezdu na stezku, která vede po bývalé trati. Jenže já jsme půjčil mapu našim cestovatelkám v autě takže jsem se musel spolehnout na instinkt a zkušenost asi šest let starou. Až na jeden menší kufr to dopadlo dobře. Na náspu trati bylo spousta jahod a kolonie kvetoucích Jestřábníků oranžových a spousty žlutých kytiček. Starý most se romanticky klenul nad námi. Výhledů do kraje je tu celá spousta. V této oblasti se začaly pěstovat brambory brzy po jejich dovezení do Evropy, takže i naše Ašsko patří k této zakladatelské oblasti.

Je přesně třináct hodin a my jsme na dvoře u Petzoldů. Za chvilku po nás přijíždí i autaři. Ještě, že jsem objednal salonek pro nás. Paní domácí měla pro všechny náš oblíbený dort Gewitter. Česky to je bouřka, ale ve skutečnosti je to nebe v hubě.Výborný, skvělý, stejně jako jiné druhy dortů nabízených ve vitrině.  Při sezení přiznávám, že máme vyjednanou návštěvu bramborárny Gerda – mého dodavatele. Ukázal nám novou halu na 300 tun s chladicí aparaturou kde budou brambory určené na konec sezony t.j. na duben až červen.  Zvýší se tak jistota, že budeme  v té době prodávat nenaklíčené brambory.  Výtečný.

Naše auto odjíždí správnou cestou na Fr.Lázně a my, nadále bez mapy, pojedeme smyčkou do Weissenstadtu. Ta mapa v kapse je fakt dobrá, ale co dělat když není ? Zase pomáhá instinkt a souhlas našich děvčat s úsekem, který je před námi, je neznámý a říkáme mu dobrodrůžo. Celé městečko jsme si projeli v jeho délce na náměstí s kostelem a pak už jen sjezd k autům a můžeme nakládat a jet domů. Odnáším si poučení pro příště, že ještě s větším důrazem budu vyjednávat šofery a nosiče kol a budu očekávat vstřícnost ostatních. Úplně kolem komína jezdit pořád nejde.Když už máme všechno naloženo a sbaleno tak Zuzka volá Laďovi Janďákovi. Leží zraněný z kola v jablonecké nemocnici a bylo by hezké a věřte, že je povzbuzující když mu zavoláte a nebo ještě lépe, napíšete. Jeho číslo je 731 215 244

Na kolech byli : Zdena, Iva, Dr.Honza, Jirka, Jiřka, Jíťa a Zuzka. Autem přijeli: Lída se synkem, Kika a Milada

 

Do Bavor

Kamarádi počasí na neděli je jaksi nejisté. Proto odkládám rozhodnutí o etapě na zítra t.j. na pátek 14.6. cca 20 hod. Můžete pomoci tím, že vyjádříte svojí chuť jet i když by to bylo s rizikem slabého deště.  Tak zítra. Pepa D. To bylo včera.

Jak to bylo dnes ? Všelijak jsme prověřovali počasí na neděli a vypadá to, v sobotu pršet bude, ale v neděli už ne a proto pojedeme.  V 9.30 hod začneme nakládat kola u Ladi ve FL. Zatím se na etapu hlásí Laďa, Jirka, DrHonza, Jiřka, Iva, Jíťa , brácha, Lída a já. To bychom uvezli. Uzávěrka přihlášky zůstává na sobotu poledne.

Auty dojedeme do Weissenstadtu kde auta zůstanou. My na kolech objedeme jezero a vydáme se po bývalé žel. trati do Grossschloppenu kde je cukrárna. Odtud jinou cestou přejedeme k autům. Je možné, že pro některé jedince to bude krátké (nikoliv pro mě), proto vezmu ještě jednu novou mapu a jirka může přejet se supercyklisty trochu delší oblouk. Rozhodneme se na místě.

Zdar sladké etapě přeje Pepa D.

Lehce a pomalu … (1)

Kamarádi mám za sebou první etapu v sedle kola. Když jsem se o minulých vánocích zdravotně sesypal, stále jsem počítal týdny které jsem strávil  jednak cestováním po nemocnicích za jednotlivými specialisty a jejich přístroji a když byl čas tak jsem se s pomocí opěrného vozíku vydával sem a tam po chodbách špitálů z nichž nejdelší byla ta karlovarská a nejmenší, ba přímo maličká, ta pražská . Zbytek času a nebylo ho málo jsem nedobrovolně věnoval kapačkám a spaní. Slečny kapačky byly jednoduché, řekl bych, že hodné a nárokovaly si malou péči. Ta spočívala v tom, že slečny sestřičky Vás včas odpojí ve chvíli kdy plastový pytlík je prázdný. Běda tomu na koho sestřička v noci zapomene ! To pak krev to vezme opačným směrem a začne pytlík plnit. Stalo se mi to jen jednou a víte kde ? Bohužel v Chebu. Nerad to píšu, protože jinak chebská chirurgie je krásná a moderní. Jednou, konečně, mi jeden pan profesor udělal v mém marodění jasno když pravil :“ Bude to trvat dlouho a bude to chtít hodně trpělivosti“.  Dnešní etapou asi přišla ta chvíle uzdravování, které vylezlo na kopeček za kterého je vidět na jednotlivé etapy, hory a doly kde jsme ještě nebyli a nebo tam kam znovu chceme jet. Zatím budeme krátkými cestami  připravovat ty delší a těmi delšími ty dlouhé.  Bez Vás,mých kamarádů, by to tak snadno nešlo.  Těžko se dá na formulář receptu předepsat dobrou náladu a optimismus. To mohou zařídit jedině kamarádi svými esemeskami a návštěvami.  Dosud jich bylo hodně a já za ně moc děkuji. Strávit venku celé odpoledne s lidmi které má člověk rád a zakončit ho veselým povídáním při společném posezení to jsou vysněné chvíle z doby nemoci. A nějaký obnos peněz s tím spojený, nehraje žádnou roli.

Jak už v pozvánce bylo uvedeno, tak se stalo poprvé, že jsme jeli za odpoledne dvě etapy. Tu „pro mě“ jsem nazval pomalu a klidně.  U nádraží v Tršnici se nás sešlo víc než na dvoře odkud se jela těžká etapa pod vedením Jirky.  Pár vyspělých cyklistů, včetně Jiřky bez motoru, s ním projíždělo lesem, podlézalo drátěné ploty a po loukách a mezi poli přijeli do Kopaniny jen o chvíli později než my.  V Bramborárně jsme kromě mého zdraví, slavili konec sezony starých brambor. Ty nové už jsou tady, pravda, trochu dražší, ale to časem spadne dolů. Věřte mi. Rovněž jsme hezkým a chutným písmem zapsali Zdenku Bačí do party a to navždy. Zdendo vítej !

Při zábavě jsme domluvili etapu příští a to : výlet do Bavor na dobrý dort a krásný pohled do kraje. Kromě  toho je mezi námi několik lidí, kteří ještě nejeli kolem jezera Weissenstädter See. Je na okraji stejnojmenného městečka a přitéká do něho Ohře nedaleko odtud pramenící. Od jezera vede cyklostezka po bývalé železniční trati až k Grosssschloppenu kde na statku č.1 je naše oblíbená cukrárna.

Těchto pár slov Vás má naladit na příští neděli, pozvánka bude ve čtvrtek na stránkách. Mějte se hezky a těšte se. Moc to pomáhá. Váš Pepa D.