CykloDusak

Zámek Chyše.

Kamarádi, když se chce, tak to jde. Takto stručně by se dala  popsat příprava našeho výletu na zámek Chyše. Nápad vznikl až ve středu kolem poledne  a v pátek před polednem už stála naše výprava před bránou zámku. První dojem je úžasný. Světle béžová barva opravené fasády, štukové zdobení oken a cimbuří na hranolové věži připomínají novogotickou úpravu zámku z let 1856 – 1858.

Historie a současnost.

Ze stránek zámku se můžete dovědět spousty informací. První tvrz zde stála už ve 12. století. Pro nás je důležité, že rod Lažanských vlastnil zámek od r. 1766 do r. 1945. Pak nastala pro zámek doba temna. Lesáky střídaly školy a tak to šlo až do roku 1967.  Nastala normalizace a bylo tedy normální, že úřad místo opravy střechy pověsil na bránu zámek  a nechal stavbu svému osudu. Potomek rodu, Ing. Vladimír Lažanský s manželkou Marcelou si svůj  zámek v roce 1996 koupili za „pouhých“ 20 milionů korun a začali „chalupařit“. Velkým rádcem jim byl architekt Luděk Vystyd z Chebu a na práci si vzali partu místních zedníků, kteří se s nadšením pustili do díla. Stát přispíval dotacemi takže alespoň částečně odčinil vinu nedávno minulé doby.  Ještě chci připomenout, že v Praze stojí na nábřeží, proti Národnímu divadlu, palác Lažanských s proslulou kavárnou Slavia a na Malé Straně jsou další paláce.

Jdeme na prohlídku.

V pokladně jsme si pořídili seniorské vstupenky za 220 Kč  na zámek, do pivovaru a na oběd.  Ujal se nás  sám pan Lažanský, přímý potomek jedné z větví šlechtického rodu. Jeho strhující výklad vycházel nejen z ohromných znalostí historie, ale také ze srdce plného obdivu ke svým předkům. Dověděli jsme se  mnoho zajímavých informací a souvislostí.  Například v salonu kde byla stropní malba od Petra Brandla zaplacená šesti sty zlatými , dokázal výši této ceny porovnat s cenami a platy tehdejší doby. Ve velkém salonu jsme mohli vidět jeden z mnoha obrazů, který prožil několik posledních desetiletí v depozitářích a značně zchátral. Obnova obrazu přijde, bratru, na padesát tisíc. K tomu je třeba ještě dokončit rekonstrukci  celého jednoho patra. Stát už s dotacemi šetří ,ale peněz je třeba stále hodně. Proto přišla myšlenka na koupi vedle stojícího, zchátralého pivovaru. Ten je již opravený, na spilce  je hospoda a ta vydělává.  Je tedy jisté, že se dočkáme prohlídky i druhého patra zámku. Další popisování interiérů raději svěřím fotkám v galerii.

Pivovar.

Ještě se sem vypravíme v letních měsících až budou stromy zelené a projdeme si park. Je velký a krásný. Hned za zdí parku stojí zmíněný pivovar. Z dřívější spilky, kde se nakličoval ječmen a vznikal z něho slad, je dnes obrovská restaurace s nádhernými klenbami stavby. V rohu je posazena varna , takže každý host hned vidí v čem se pivo vaří. Pan Lažanský nás provede kolem výčepu za pivovar kde stojí zbytky starého zdiva, které byly už ve středověku pivovarem. Pod námi jsou prý obrovské sklepy, dnes opět vyčištěné. Dalšími vraty se vchází  do haly kde se pivo stáčí a expeduje. Dostáváme ochutnat nefiltrované a nepasterované pivo velmi lahodné chuti. Když se vracíme do restaurace k našim stolům tak pana majitele „semelou“ další starosti takže čas na rozloučení nebyl. To napravíme příště.

Nápad.

Během prohlídky vznikl jeden nápad. Kika má doma v šuplíku vlastnoručně vyšívané ubrusy a ubrousky technikou „richelieu“. Ona se rozhodla, že několik kousků bude do zámku věnovat. My se při příští návštěvě zase budeme těšit z toho jak to tam těm ubrusům sluší. Příští rok uděláme etapu po okolí, protože jak jsme viděli, tak krajina je tam opravdu krásná a docela blízko jsou další hezká místa, jako Žlutice, Manětín a nebo stolová hora Vladař.

Loket = Jitka

Když už byl čas oběda, mimochodem ten pivovarský guláš byl výtečný, tak mě napadlo, že kafíčko by bylo dobré si dát někde jinde a když jinde tak v Lokti. Byl to nápad v té chvíli zrozený, dopředu jsem to připravený neměl. Všichni jsou pro, tak jedeme. Ani dlouhá objížďka před Loktem nás nezastavila. V kavárně Cafe -galerie bylo plno a mladý pán, syn Jitky, nám nabídl volná místa , ale za půl hodiny. Tak jsme se vydali na procházku pod hradbami města, kolem řeky, kde většina z nás ještě nebyla. Jsme zpátky a ono pořád plno. „Můžete dolů na dvacet, třicet minut“ pravil pan šéf a my jsme šli. Jsme v ateliéru kde se konají různé akce pořádané galerií. Pracovní stůl je připraven, káva už se nosí, ještě by to chtělo ten zlatý hřebíček večera – pozdravit Jitku. Když už se pomalu zvedáme tak ona přichází. Usměvavá, šťastná, že nás vidí, ochotně vypráví o obnovené péči doktorů o její zdraví. Bylo to nesmírně srdečné setkání. „Zase se zastavte až pojedete kolem “ loučí se Jitka a my jí to slibujeme. Venku už je tma a na klidné hladině řeky se odráží obraz osvíceného hradu. Nádherný den nám končí.

Akce.

Sledujte stránky, protože další akce budou v rychlém sledu následovat.  Těším se. Zdraví Vás Pepa D.    P.s. Kdo byl : Kapři, Lahučáci, Kika, Iva, Hanka, Míla, Jitka a Barča, Hanka, Líba, Japoši a já.