CykloDusak

Ahoj kamarádi,

musím se vám svěřit . Loňské vánoce se blížily kvapem, esemesky lítaly sem a tam a na nich v různých obměnách to stejné – hodně zdraví, štěstí a spokojenosti. Je to tak dobře, oči to rády vidí a uším se to dobře poslouchá. Ve skutečnosti jsou to ale sny, které když se do nějaké míry splní, tak jsme spokojeni. Nejhezčím důkazem jsou pak naše setkání tam či onam při kterých se cítíme opravdu zdravě. Život sám pak uhání dopředu jako kámen ze stráně.

A  byl tady poslední nákup a to v Lidlu. To mě už hodně nebavilo, vždyť ty plastový obaly co mi lítaly do košíku jsem tu chvíli považoval za zbytečný. To hlavní mělo přijít až u kasy. Hlubokými předklony vynáším zboží na pás a přitom mi na zádech plandá otevřená pánská taška . Říkám jí cigártaška aby bylo všem jasný, že je to pánská kabelka. Venku potkávám sousedku, která se mě nesrozumitelně ptá jestli jsem u kasy neztratil – a teď místo slov začne prsty ukazovat takový to malý, asi léky ! Ne děkuji, byla moje odpověď a odjel jsem. Když se přiblížil večer a s ním termín mého užívání (samo sebou léků ), tak ne a ne je najít. Konečně přišel ten záblesk „geniality“, jak tomu rád říkám a to bylo slovo „Lidl“. Sednu do auta a jedu tam. U kasy právě nikdo není tak honem k věci :“Prosím Vás , jedna paní Vám sem na pult dala moje léky, které jsem tu ztratil !“ Taková středněvěká pokladní odvětí :“ Jó měla jsem je tady, ale přece to tady nebudu mít celý den a tak jsem to hodila do koše !“. Já na to :“ A kde je ten koš ?“ „Támhle“ a ledabyle ukázala do rohu za sebou kde se válel plastový pytel. Neváhal jsem ani chvíli ! Vzal jsem ho a u výlohy jsem ho začal prohrabovat. Pro nezasvěcené okolí to musel být zážitek ! Nenašel jsem nic a v tom přichází sekuriťák.  Já na něj :“Mladý pane pustil byste mě někam do skladu kde bych to mohl vysypat a pořádně prohledat a já to zase lopatou uklidím !“ Jenže on reagoval rychlým obratem a se slovy „kde já bych vzal lopatu ?“ se začal vzdalovat. Já za ním a asi i hystericky jsem mu oznámil, že si na něj budu stěžovat. Skončilo to tak, že jsem si pytel odvezl domů a ještě dvakrát ho marně prohledal. Skončilo to tak, že jsem si pytel odvezl domů a ještě dvakrát ho marně prohledal. Našel jsem jen neochotu a hloupost pokladní, která jistě žádné léky nebere a nedokáže se vcítit do situace, kterou ten druhý má. Jo a taky jsem nikam nevolal, vždyť  už byl Štědrý den.

Na Boží hod vyšlo slunce a já ho našel ve své duši. Náhodným mrknutím jsem ve schránce objevil obálku s přáním hezkých vánoc a podpisem K. T. Kdo to může být , když na obálce je jen ledabylé razítko s písmeny „ibe“? Usoudil jsem, že se jedná o Liberec , ale tam znám jen Jirku M. ! Situaci vyřešila až porada s Jíťou. Hravě přišla na to, že se bude jednat o ty dva mílaře a já doplnil Klárku a Tomáše ! Hlavní je ovšem ten text tohoto přání. Já ho sem přidám a to pro ty, kteří nedostali zprávu po vocapu, jako třeba Jirka nebo Zdeněk.  // Jsou lidé, s nimiž se člověk vídá často, ale naplněn se tím být necítí, s jinými tráví času pramálo, ale i tak z těchto drobných setkání čerpá lidské dobro a lásku na dlouhou, dlouhou dobu. Přesně taková jsou pro nás setkání s vámi, s přáteli, kterých si vážíme a za které jsme rádi, že je máme ve svých životech. Ať ve zdraví a smysluplnosti, Pepíku, prožiješ nejen vánoční svátky, ale i celý nadcházející rok ! K. + T.  Ps. Vyřiď, prosím, naše pozdravy celé Tvé báječné cyklopartě i rodině. //  Shodli jsme se, že je to přání psané srdcem. Jsem za něho moc rád ! Díky Klárko a Tome ! Opět se potvrdilo jak jsou i pro nás Míle důležité. Jsou to nejen zážitky z vyprávění závodníků, obrázky nebo film, ale hlavně setkání s přáteli. Vzpomeňte na Libory a Barunku ze Zlína, nebo Petra a Martinu z Křečan, nebo Milča Silný ze Slanýho a  taky samozřejmě Kopkovi a další.  Díky za to.

Když jsem v pondělí třicátého otevřel počítač tak se tam objevil mail z MěÚ Ostrov. Třístránkový výměr pokuty 500.- Kč za překročení rychlosti v obci Stráž nad Ohří, kterého jsem se dopustil 18.10.24. Vztek, to byla moje první reakce. Ve zdůvodnění totiž bylo vyčísleno čeho jsem se to dopustil : naměřená rychlost – 55 km/hod, povolená rychlost 50 km/hod, tolerovaná rychlost 53 km/hod, překročená rychlost o 2 km/hod ! To poslední číslo opravdu nasírá, vždyť se v něm zračí šikana, neochota podívat se na problém očima řidiče, který pustí na chvilku oči z tachometru a je vymalováno. Vzal jsem telefon a zavolal jsem tam. Nikdo tam nebyl a to bylo ve finále dobře, protože bych asi ty první slova úřednice neunesl. Ty jsem si poslechl až další den, to už jsem byl vychladlý a k telefonu připravený. Podle hlasu mladá slečna se po mém představení a sdělení proč volám, vyjádřila tak jak jsem čekal :“Dopustil jste se dopravního přestupku za který je vám vyměřena pokuta v zákonné výši“. To byla situace, kterou bych včera nedal, ale teď jo !  “ Slečno já ale nevolám proto, že chci o vině ,nevině polemizovat ! Já vám chci jen popsat za jakých okolností k mému přestupku došlo. Tu obec dobře znám a radar taky ! Za loňský rok jsem tudy jel osmnáctkrát tam a zpět, jezdím tudy do Klášterce pro jablka a jen jednou jsem se něčeho dopustil „. Dalšími mými argumenty nechci zdržovat, ale zabralo to ! Slečna povídá : Vy můžete zaplatit blokovou pokutu přímo u nás na úřadu a to ve výši …teď nastala dramatická pauza asi kvůli nějaké tabulce… sto korun ! Zalapal jsem po dechu, poděkoval a chystal  se rychle ukončit hovor. Ona ale byla rychlejší, to proto aby mi sdělila dny ve kterých můžu přijít. Dobrý, nešlo mi o ty čtyři stovky, ale o „polidštění“ mého přestupku !  Dva dny, které skončily dobře a mě se zase potvrdilo, že každý problém se dá vyřešit když člověk zvolí správný směr a způsob.

Mějte se hezky a do svých nových kalendářů si zapište datum 2.2.2025. Ano na Hromnice se sejdeme na chalupě ve Skalné ! Víte jaká platí pranostika pro tento den ? „Na Hromnice půl krajíce , půl píce a ještě si nech více !“ Lidé tenkrát vnímali tento den jako polovinu zimy , proto ten apel na polovinu zásob nutných k přežití zimy. Já jsem sám zvědav jestli se ten půlkrajíc nějak skromněji projeví na stole ve Skalné .