Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Zprávy
Pokus o Hasištejn.
10.5.2022 | 
Autor Moji kamarádi, v neděli jsme v dobré víře odjeli v počtu devíti do Klášterce nad Ohří. Měl jsem připravenou etapu na hrad Hasištejn, který stojí nad údolím proti elektrárně Prunéřov. Zaparkovali jsme u skladu jablek, jako vždy a v tom spadly první kapky. To bylo asi jen znamení shůry. Vyjeli jsme ven z města až k silnici kde už docela pršelo. Takže kdo měl co obléct tak to udělal a jeli jsme dál. Na chvíli dokonce přestalo. Brzy jsme v místě kde musíme asfalt opustit, neboť před námi je výsypka se spoustou cest a otevřených příkopů, které svádějí vodu ze svahů a posílají ji do bazénu u elektrárny. Orientace je tu mizerná. V tom se před námi objeví mladý cyklista z kterého na požádání vypadávali různé varianty cest. Brzy mě to přestalo bavit a rozloučili jsme se. Dalo se do hustého deště . Sám jsem si poručil a posléze nechal odsouhlasit všemi, že dobývání hradu se dnes, pro nepřízeň počasí konat nebude. Všichni jsou pro !
Zbývalo jediné – rychle se dostat do Kadaně do hospody. Tu asfaltku dobře znám, snad jí trefíme ! Netrefili. Jsme u „13“ kde oběma směry proudí kolony, auta zvedají mraky vody za sebou. Jsme přesně uprostřed vzdálenosti mezi elektrárnou Prunéřov 2 a odbočkou do Kadaně. Naproti je takový sympatický vjezd na pole, které ve výhledu kryje hustý pás zeleně. Po jednom přebíháme třináctku a pak se vydáváme na cestu do dalšího neznáma. Vjeli jsme na louku kde i malý náznak cesty brzy mizí. Jedu dál a co nevidím ? Jsme u zasetého pole ! Nezbývá než to zkusit po okraji mezi polem a keři, ale nejde to. Po deseti metrech se nabalí na kola množství bláta, které nás zastaví a donutí pustit se do hrubého čištění. Několikrát to zkusíme, ale pro jasnou marnost našeho počínání toho necháme a jdeme pěšky. Kolo v kamenité mezi a my na jejím okraji. Tak se doplahočíme k přístupové cestě k asfaltce. Každý jsme jistě měli uvnitř radost z toho, že to nejhorší máme za sebou. Teď už pěkně plynulou jízdou až do hospody ! Jenže …..
Když vidím, že jsme všichni pohromadě tak dávám povel k odjezdu. Po dvou kilometrech pode mnou kolo plave, t.j. mám píchlou zadní gumu. Ještě objedu kruháč a stavím. Kolem mě je šest lidí, t.j. tři chybí. Hned víme kdo – Jíťa, Ivča a Thálie. Čtyři posílám napřed přímo do restaurace Švejk, protože na orientaci je to jednoduché a u kruháče zůstávám s bráchou. Tam poprvé zjišťuji, že vlastně nemám telefon, protože ten zůstal v autě. Průšvih ! Musím rychle, ale pěšky, do hospody abych zorganizoval pátrání po opozdilcích. U pumpy mě chlápek pomohl nafouknout kolo a když přijel i brácha tak jsme to plnou parou nabrali směr Švejk. Tam dosud nikoho nenapadlo holkám vzadu zavolat. Dovolali jsme se. Holky stojí schovaný na zastávce v nějaké průmyslové zoně a neví kudy dál. Ten zmiňovaný kruháč projeli nikoliv přímo, ale vlevo. Taky se dovídám důvod jejich zpoždění – Jitce spadl řetěz a zasekl se u rámu kola. Mohla jet tedy jen z kopečka a jinak tlačit jako já. Žádný chlap s nimi nebyl aby Jitku potlačoval dopředu.
Po řádném nasměrování jsou asi za půl hodiny holky v hospodě. Kdo může ten pije rum, kdo nemůže tak čaj. Teplo tu nemají tak musíme do sebe lít tahle zahřívátka. Ze svlečených bund a dresů teče na zem spousty vody, ale mladé paní vrchní to ani nevadí. Děvčata chodí na WC kde mají elektrický vysoušeč. Ten ohřívá ruce, suší vlasy a i jiné části těla. Brácha dokonce objeví proud horké vody, ale ve výsledku mu ani ta na nohy nepomohla. Dobře jsme pojedli , ba i kafe si dali a v tom už řidiči (Jíťa a brácha) jedou taxíkem pro auta do Klášterce. Jsou zpět cobydup a jdeme nakládat kola. Šest kol dovnitř a tři na nosič. To je můj rekord ! Většina z nás dostává od Ivči plastovou tašku na sedadlo, topení v autech běží na plný pecky a my se dáváme do pohybu. Cestou už neprší.
Takže hrad jsme nedobyli, ten zůstává na příště stejně jako Hasištejnská lípa. Odměnou nám budiž zážitek s blátem na kolech, úplně stejný jako mají mílaři na Slovensku, ale na mnohem delší vzdálenosti. Pro ně je to první velká zkouška odolnosti, protože je to poměrně brzy po startu. Vrátíme se tam a pojedeme jinudy, to dá rozum !
Ještě krátká zpráva na závěr. Byli jsme za Jitkou Hlavsovou. Zdravotně nic moc, ale nasazení má obrovský. V Lokti, tak významném městě, dosud nezvonil žádný zvon. Ona připravila veřejnou sbírku a jeden ze tří zvonů je už na světě. Peníze se posílají na konto : 286 671 837/0300 . Když se najde takový dárce, který poskytne 15000.- Kč tak bude jeho jméno do zvonu vyryto ! Na závěr bych se chtěl zeptat :“Napadlo Vás v poslední době, že peníze pro Člověka v tísni jsou stále třeba ? Přispějte podle svých možností. Děkuji !
Příští etapa se jede v neděli 15.5. se startem ve 13 hod. Pozvánka bude ve čtvrtek. Na úplný závěr si vypůjčím jedno heslo : „Mlčení zabíjí „. Platí v mnoha oblastech života člověka a platí i pro nás ! Na etapě byli : brácha, Pavel, Iva, Jitka, Thálie, Olga, Emaruš, Jiřka a já. Zdraví Vás Pepa D.
Publikováno v 
Tagy: 
Hraná prohlídka města Chebu.
Ahoj kamarádi, nejdříve lehce připomenu to co jsem psal v pozvánce. Hraná byla v krátkých scénkách herci chebského divadla. Každé zastavení skupiny(celkem 50) bylo uvedeno touto scénkou a po ní následoval zasvěcený výklad průvodkyně Jitky Šindelářové. Začali jsme seznámením s váženým měšťanem, policejním radou města, Josefem Sebastianem Grünerem. On rovněž spravoval finance města a to právě v době kdy začala stavba radnice – dnešní galerie umění. Když byla postavena asi tak jedna třetina, finance došly a plány se odložily. Dnes tam sice radnici máme, ale ne ve slohu vedle stojící galerie. O pár kroků výše nám pan Grüner ukázal pamětní desku o návštěvě německého spisovatele Schillera po němž se dnes dům jmenuje. Ten zde pobyl celé dva dny a to 23.-24.7.1791. Na horním okraji náměstí kde dříve stály tři domy a ven z náměstí se chodilo úzkým průjezdem, je dnes 6 m vysoká, kovová Brána času s letopočtem 1061. Ano z té doby je první písemná zmínka o Chebu. Zvídavý turista s dostatkem času si odtud může na kovových plátech číst o historii města a přejít tak celou pěší zo’nu. Odtud nás průvodkyně obrací směrem dolů a zastaví se u kašny sv. Rolanda u jehož nohy je přitesaná postavička s druhou hlavou na rameni – to je kat K.Huss. Scénka nám právě představuje posledního chebského kata – Karla Hussa. Ten se narodil do katovské rodiny v roce 1761. Ve školních letech byl dětmi za svůj původ opovrhován a šikanován. Byl to ale kluk učenlivý, takže už ve svých 15. letech oběsil kostelního zloděje. Až ve dvaceti letech byl jmenován chebským katem. Pak ještě šestkrát někoho popravil a tím to pro něho skončilo. Rozhodnutím Josefa II. o zrušení trestu smrti se mu řemeslo komplikovalo. Dále se živil léčitelstvím a byl v tom velice oblíbený u prostých lidí. Jenže lékařům bral práci, tedy příjmy a to bylo špatně. Měl velkou zálibu v botanice, mineralogii, mincích a starožitnostech. Všechny svoje sbírky později převezl do zámku v Kynžvartu kde také pracoval až do své smrti v roce 1838. To už se dostáváme ke Špalíčku. Herci zde předvádějí jak má být přistižený cizoložník přivázán k pranýři. Jenže s velkým křikem zasahuje jeho žena, bere si ho domů a slibuje mu pořádný mazec proti kterému je postávání u pranýře rajskou zahradou. Je historicky doloženo v kronice města, že v roce 1589 došlo k tvrdě potlačené vzpouře chebských cizoložníků. Jojo o práva se musí bojovat ! U kostela sv. Mikuláše a Alžběty je nám připomenut jiný slavný rodák. Byl to pan stavitel Baltazar Neumann a věže kostela jsou jeho dílem. Vracíme se zpět ke Špalíčku, je právě 25.2. 1634, naproti v domě (dnešní muzeum) se k spánku připravuje Albrecht z Valdštejna. Za tmy tam vtrhne malá skupinka vojáků, kteří měli za úkol slavného, bohatého ale vážně nemocného vojevůdce zavraždit. Čin vykonal Ir Walter Devereux. Další nechám na Vašem samostudiu. Přesuneme se na Františkánské náměstí. Zde blízko sebe stály dva kláštery : řádu klarisek (zůstala nám zde obřadní a výstavní síň sv. Kláry) a naproti je františkánský klášter. Klarisky svůj kostel neměly a proto se spojovací chodbou dostávaly do františkánského kostela Zvěstování Panny Marie kde poslouchaly mši svatou ! Zlí jazykové si domýšlí, že se tam často modlily až do rána. Ještě připomenu co už víme z návštěvy chebských krovů : krov střechy františkánského kostela nad presbytářem je z roku 1319 a je nejstarší v celých Čechách. Naše další zastavení je v uličce zavražděných židů. Je to dnešní spojka Provaznické a Židovské ulice. Na straně té prvně jmenované byla zamčená mříž a všechny domy, které tvořily uličku byly zamčené. Do tohoto prostoru vojáci nahnali všechny obyvatele chebského gheta a zde je povraždili. Smutný, ale historicky častý skutek všude po světě. První chebský pogrom židů se stal v roce 1350 ! Poslední kousek cesty nás dovede před chebský hrad . Od 9. stol. je tu doložena existence slovanského sídliště a rovněž se ví, že po roce 1165 nechal římský císař Fridrich Barbarosa přestavět hrad na falc. To znamenalo pro pana purkrabího povinnost shromažďovat naturální dávky všeho druhu a být tak připraven na příjezd samotného císaře, nebo jeho zástupců a početného doprovodu. Ti když všechny spíže vyjedli tak odtáhli dál, vždyť říše byla velmi rozsáhlá (až po Sicílii) a bylo třeba celá území informovat o novinkách v rozhodování pana císaře. Před lávkou do hradu stojí nový Štaufský sloup se základními údaji o této památce. Utekly dvě hodiny příjemné procházky, je třeba se přesunout do hospůdky na náměstí. Nově otevřená hospůdka se jmenuje Bistro Botanik, mají tam Plzeň a dobrá jídla. Ceny o málo vyšší než obvyklé vyvažuje kvalita jídla. Já chtěl jít příkladem a dal jsem si telecí tataráček s topinkami. Zůstal jsem sám. Pro nastávající dovolené to není dobré znamení.
Na procházce městem s námi byly dvě rodiny z Ukrajiny. Jedna bydlí u Lídy a druhá v mém bytě. Posadil jsem je tak nešikovně , že neměli přímý kontakt s Vámi. To se musí příště napravit ! Dcera z mé rodiny mluví velice pěkně česky a přesto dosud nevím nic o jejich pocitech z jiného prostředí. Snad se jim ještě nedostalo k uchu šíření zlostných názorů na jejich přítomnost, kterou tolik živí Babiš, který ze svého morálního bahna vytahuje argumenty typu : „A co udělala vláda pro naše lidi ? Nic !“ Jako senioři, kteří už teď mají doma výměr dalšího zvýšení důchodů od poloviny roku, bychom měli cítit, že lže jako vždy ! Náš národ vůbec žije pod deštníkem na kterém je napsáno „To se u nás nemůže stát !“ Jak to, že ne ? Vždyť Putin jasně řekl, že chce vrátit hranice vlivu před rok 1997 ,chce tedy naše vystoupení z NATO atd. Je jen málo lidí na světě, kteří přímo zažili příkoří z poslední světové války. Celá Evropa žila v přesvědčení, že se taková situace už nemůže vrátit, že propojenost světa je nade vše důležitější než chorobná mysl jednoho diktátora. Není to tak ! Dokazuje nám to utrpení ukrajinského národa. Snad Vás ještě baví se dívat na zprávy a další informace, které tam odtud přicházejí. Právě nyní vyšla zpráva jedné agentury(nikoliv české) že naše země je druhá nejhorší (hned za Slovenskem) v Evropě v šíření nepravdivých (rozuměj ruských) zpráv o tom co všechno se stalo v Buči a okolí. Na jedné straně jsme národ, který reaguje na všechny katastrofy světa štědrými sbírkami, dokonce jedněmi z nejvyšších jako na Ukrajinu a na druhé straně je mezi námi spousty těch, kteří posílají přes Facebook svým známým, ty ruské hovadiny, které tak usilovně pomáhají šířit. Zkouším si představit, že jsem v Mariupolu , zavřený ve sklepě se svými vnoučaty. Nejde to . Kdo nezažil, neuvěří. Viděli jste ten snímek malýho kluka, který každý den nosí na hrob svojí maminky něco málo k jídlu ? Ona zemřela hlady a vyčerpáním, protože všechno co k jídlu sehnala dala svým dvěma dětem a ten malý to pochopil. Už se mi dál nechce o tom všem psát, hodně to prožívám.
Tolik pro dnešek. Bude-li nějaká etapa na obzoru tak Vás budu informovat pouze a jedině zde na těchto stránkách. Mějte se dobře, rychle překonejte jarní únavu a jezděte, vždyť už za šest týdnů jedeme na Chřibskou ! Váš Pepa D.
První jarní km a Chebské krovy.
Ahoj kamarádi. Určitě stojí za zaznamenání, že jsme ve čtvrtek 24.3. poprvé letos a společně vyjeli na první etapu. Nebylo nás moc, ale i tak se to povedlo. Start byl jako obvykle na Beránkově dvoře a občerstvení jsem připravil před Bramborárnou v Třebeni. Tedy spíše přípitek šampáněm s jahodami , které Jíťa sehnala u Dvanácti měsíčků, tedy v Lídlu. Chvilku jsme popovídali, zdržoval jsem, abych mohl vysvětlit proč nepojedu na kole. Je to jednoduchý : když máte leta a uděláte rychlý, rotující předklon a pravou rukou chcete sebrat zámek co leží vlevo tak to je cesta k dlouhým potížím s kyčlí, tříslem, stehnem atd. Parta je už na odjezdu a já se ještě snažím udat směr okruhu a taky jejich návrat na kávu. Obojí se ukázalo jako zbytečný, protože ten kdo vede etapu určuje její směr a délku a na kafe taky nemohlo dojít, neboť jsem rychle musel do ležící polohy a zásobit tělo medikamenty. Podle komentářů vím, že se etapa povedla , včetně zastávky u Zajíce v Kynšperku. Kdo byl : Lahu, Martina, Laďa, Ivča, Jíťa, Pavel a brácha.
Na sobotu 26.3. , desátou hodinu jsem měl domluvenou prohlídku krovů na chebském náměstí. Průvodkyní nám byla paní Jitka Šindelářová, která toho ví o Chebu hodně a když si k tomu přidáte její poutavé, zasvěcené povídání tak je z toho velký zážitek. Desítky let jsme chodili po náměstí a stačilo nám vědět, že ty střechy jsou vysoký, protože to byly sklady. O jejich stáří, o zboží, které se tam skladovalo a mnoha dalších podrobnostech jsme nevěděli nic. V šedesátých letech proběhla oprava střech, záchrana Špalíčku a mnoha dalších budov. Až v roce 2015 se začaly dít věci. Jakýsi developer si usmyslel, že pod těmito vysokými střechami postaví mnoho velkých podkrovních bytů. Nepostavil ! Naštěstí tehdejší vedení města odolalo, založilo nadační fond Historický Cheb a začalo se systematickým průzkumem a dokumentací krovů měšťanských domů ve středu města. Při uplatnění vědecké metody určování stáří dřeva – dendrochronologie – dnes víme, že krovy byly stavěny od poslední čtvrtiny 14 stol. až do asanace v 50 -60 letech min. století. K poslednímu velkému požáru Chebu došlo v roce 1273 kdy shořely všechny domy (162) na náměstí. Od té doby se stavěly domy zděné od sebe oddělené štítovou zdí, která požár lokalizovala na jeden dům. Proto se dá s pýchou konstatovat, že tehdejší chebští mistři v tomto předběhli Marii Terezii, která v celé monarchii zavedla povinnost stavby štítových zdí při obnově měst. Při prohlídce jsme vedle kostela Sv. Mikuláše viděli jeden z nejstarších středověkých krovů s 16 m dlouhou trámovou stolicí. Představme si , že tento trám byl syrový (tak jako všechny ostatní), těžký a přesto za pomoci tehdejší techniky a síly usazený na místo. Vůbec nejstarší krov ve městě je nad presbytářem kostela Zvěstování Panny Marie kláštera františkánů. Je datován do roku 1319. Je také zajímavé kde chebští obchodníci brali tolik peněz na stavby. Bylo to z obchodu s medovinou a lněným plátnem. Brzy bylo poledne a s ním konec prohlídky. Loučíme se s paní průvodkyní a slibujeme si, že určitě budeme při další její akci. Bude to procházka městem s několika zastaveními při nichž jsou krátká vystoupení chebských herců připomínající důležité události v historii města. Následuje káva a zákusek v Caffe Galerry tzv. Géčku. Kdo byl : Ivča, Kika, Jitka a její syn David s dětmi, Pavel, Lída, Novotňáci, Japoška, Emaruš a já.
O situaci na Ukrajině jsem nenapsal ani slovo. To přijde později, tedy příště. Dnes je mi líto lidí, kteří čtou různé zprávy o pobytu Ukrajinců u nás, o financích pro ně o údajných „faulech“ kterých se tu dopouští atd. Když si k tomu přidám lživé komentáře Babiše o činnosti naší vlády a podpoře Ukrajinců na úkor našich občanů tak je mi z toho špatně. Prosím , když dostanete nějaký takový email nebo zprávu na Wats ap tak jí dál nešiřte a rozhodně mi jí neposílejte. Jezděte na kole, je to zdravý. Já budu chvíli marodit a pak se ozvu. Váš Pepa D.
Zpráva z Jarní schůze.
Ahoj všichni kdo jste na schůzi byli a nebo nebyli. Sešlo se nás opravdu hodně a to ještě dvě stálice chyběli – Thálie a Hanka. Bylo mi příjemný přivítat seniora všech našich bývalých cykloseniorů Vláďu Študlara. On byl jistě taky rád, že si mohl připomenout atmosféru našich setkání. Vláďo hodně zdraví a v červenci u cíle 1000 mil na viděnou !
V úvodu jsem věnoval nějaký čas válce na Ukrajině. My všichni jsme potomci generace našich rodičů a prarodičů, kteří v roce 1938 stáli dobře připraveni proti Hitlerovi a nakonec vinou zrady spojenců a neschopností naší vlády to vzdali. Pak ještě o třicet let později se to opakovalo. Zanechalo to v našem národu nesmazatelnou stopu. Jinak je to s Ukrajinci. Před osmdesáti lety stavěli barikády a s nacisty bojovali. Dnes je staví znovu proti dalšímu, mnohem bližšímu, diktátorovi, který sní o velikém Sovětském svazu a chce určovat pravidla života všude tam v Evropě, včetně nás, tak jak to dělali všichni generální tajemníci před ním. Ukrajina byla přepadena mnohem silnějším Ruskem, myslím co do počtu vojenské techniky, ale slabším v morálce a vlastenectví. V přímém přenosu vidíme loučení tátů s dětmi a ženami na nádražích. Chlapi jsou burcovaní svým prezidentem, který neodletěl do Londýna, ale dodnes je mezi nimi obklopen neméně schopnými vlastenci. Ve svých projevech postupně otevírá oči mnoha světovým politikům a daří se mu je přesvědčit, že u nich se nebojuje jen za Ukrajinu, ale za celý svět. Také k nám přijíždějí ženy a děti a my se o ně staráme. Tu nějakým oblečením, jídlem, ubytováním, finančně, atd. My jsme mezi sebou uspořádali sbírku pro paní a dvě dcery o které se stará Lída a ta vynesla 4640.- Kč a 5 E. Bravo. Výstižně a hezky to vyjádřil Jarda když se mi přiznal, že má z té sbírky velice příjemný pocit, protože ví, že pomáhá někomu konkrétnímu. Protože chci aby naše parta věděla z historie Ukrajiny něco víc, než je obecná povědomost , vybral jsem si pozdrav, který někdy používá i prezident Zielenskyj. „Sláva Ukrajině !“ Byli to Kozáci, kteří v 17. stol. bojovali o svůj stát a tento pozdrav pochází od nich. Má ještě druhou část – odpověď ostatních – „Hrdinům sláva !“ (Herojům sláva !)
Ve čtvrtek 24.3. ve 13 hod. od Beránků startuje naše první letošní etapa s názvem „První jarní kilometry“ . Občerstvovací stanice je v bramborárně ! Já budu čekat v Třebeni ! Dejte si to mezi sebou vědět.
V sobotu 26.3. v 10 hod. se sejdeme na náměstí v Chebu u Ička. Průvodkyně, paní Jitka Šindelářová, nás protáhne pěti půdami domů na náměstí abychom mohli vidět a slyšet o práci mistrů tesařů ze 14. století , kteří postavili nádherné dřevěné krovy, dnešní chloubu našeho města. Vstupné je 150.- Kč, doba prohlídky asi 1.5 hod. Potom zajdeme na výbornou kávu abychom mohli ještě strávit ten velký zážitek.
Nejbližší dovolená je na Chřibskou a to v termínu od pondělí 6.6 do pondělí 13.6. 2022. Ve čtvrtek 9.6. za námi přijede trojice Zdenka, Jířa a Lída. Máte to tady holky černý na bílým, tak žádné zákruty !
Kdo byl na schůzi : Vláďa Študlar, Milada, Beránci, Lahu, Pavel, Kája, Jarda, Ivča, Kika, Jitka, Emaruš, Japoši I., Novotňáci, brácha, Lída, Jiřka, Zdenka a já. Ve čtvrtek se těším ! Pepa D.
Jarní schůze – pokus druhý.
Ahoj kamarádi. Název našeho setkání trochu předbíhá dobu, ale zároveň vystihuje naše těšení se na jaro, na výlety a dovolené. Právě o nich bude nejdelší řeč.
Sejdeme se v neděli 20.3.2022 ve 14 hod. na chalupě ve Skalný. Občerstvení je s děvčaty domluvený.
Mám jedinou podmínku k Vaší účasti na schůzi – do pátečního večera tohoto týdne se zde na stránkách přihlásit. Kapacita kuchyně je omezená, počet židlí také a tak neváhejte a přijďte všichni, kteří se dovolených a dalších akcí chcete zúčastnit. Zdraví Vás Pepa D.
P.s. nechám u chalupy otevřená vrata pro pět aut !!
Zvláštní zpráva.
Dnes je čtvrtek 24.2.2022 dopoledne. Měl jsem chuť konečně napsat zprávu o posledních akcích naší party. Jenže všechno je jinak. Probudili jsme se do válečného rána, na Ukrajinu padají ruské bomby a mě se v hlavě rojí vzpomínky na náš osmašedesátý kdy také jeden ruský idiot na nás poslal tanky aby nám poopravil myšlení a vzal nám iluze o tom, že se nám chce žít jinak. Na Ukrajině je to nyní podobné a i když uteklo spousty let, tak je tu další idiot, Vladimir Dobyvatel, který touží po mohutné říši jíž bude vládnout. My máme také svoje idioty a bude zajímavé pozorovat jejich chování.Napadené zemi musíme pomoci a to každý nějakou finanční částkou, třeba na konto Člověka v tísni nebo Červeného kříže atd. Tam jsou lidi, kteří umí tuto pomoc organizovat . Tolik prozatím.
Nyní jen krátce o tom co se dělo u nás v partě. V neděli 13.2. jsme skutečně byli na obědě v penzionu Josef ve FL. Jen co bylo po jídle tak se na mě sesypaly dárky od všech děvčat, že prý jsem měl narozeniny a tak všechno nejlepší, zdraví a tak, znělo za všech stran. Ani už nevím, která byla první, ale všechny měly hezký oči. Tím považuji veškeré oslavy za skončené. Další budou zase za pět let ! Bylo nás 14 : Japoši II., Novotňáci, Ivča, Jíťa, Karel, Thálie, Emaruš, Zdenka, Líba, Hanka, Jířa a já.
Ve čtvrtek 17.2. jsme v pěti lidech jeli za Marketou Peggy Marvanovou a Adamem Záviškou do Prahy. Tito dva jsou nám známí už delší dobu. Minule jsme je slyšeli vyprávět o Laponsku kde v zimě, na kolech dojeli jako první na světě nesmírně těžký závod. Nyní to bylo v kině Oko a šlo o přejezd USA z východu na západ, který měřil 8100 km a oni ho ujeli za 41 dní. Zase jako jediní. Před promítáním filmu jsme se sešli v hospodě Budvarka v Dejvicích a také v Puro Gelato na kulaťáku. Obojí bylo vynikajícím zážitkem jak kulinářským, tak i přátelským. Cestovali : Jitka, Iva, Emaruš, Pavel T. a já.
V pondělí 21.2. jsme se opět vydali Pendolinem do Prahy. Hlavním cílem bylo Národní muzeum a v něm výstava „Zázraky evoluce“. Vývoj života na Zemi je opravdový zázrak pro věřící a pro nás ostatní je taková výstava zdrojem pro doplnění znalostí, jejich poopravení a nebo nových záhad. Třeba : ano život vznikl ve vodě, ale odkud se tu vzala ta voda ? Tak o tom zase někdy jindy. Současně tam probíhají další výstavy . To by mohla Thálie vyprávět jak na ní zapůsobily všelijaké kamínky a nerosty. Nebo „Skvosty numismatických sbírek“ , kterou většina z nás neviděla. Chtělo by to hodně sil a celodenní pobyt aby člověk alespoň uviděl většinu z toho co tu je vystaveno. Nicméně „Zázraky“ je výstava nádherná a stojí to za to poslat tam naše děti a vnoučata. Potom jsme přešli Václavák až na Příkopy a došli na Ovocný trh kde na rohu s Celetnou ulicí stojí nádherný dům Černé Matky Boží postavený ve stylu kubismu. V prvním poschodí je kavárna kde jsme poseděli při jídle , kávě a kubistickém (rozuměj čtvercovém) věnečku. To je první věc kdy můžete s klidem říct „Ano zlato ten věneček je opravdu čtvereček.“ Naše procházka Prahou pokračovala na Staromáč kde stojí nedokončený Mariánský sloup a dávno stojící barokní kostel Sv.Mikuláše, v němž slouží farářka Martina Viktorie Kopecká. Kdo sledoval Stardance tak jí mohl vidět v plné kráse. Více bude na fotkách, kterých jsme pořídili na stovky a já z nich vyberu tak asi šedesát. Kdy to bude ? Brzy ! Bylo nás jedenáct : Jíťa, Iva, Kika, Hanka, Emaruš, Waltr, Pavel T. , Zdenka, Thálie, Blanka a já.
Je tu poslední dnešní info : V neděli 13.3.2022 ve 14 hod. začíná na chalupě ve Skalný schůze party. Na programu bude oživení informací a připravených dovolených na letošní rok. Všichni jste již přihlášeni a dokonce i pobyt v Beskydech máte z poloviny zaplacený. Na občerstvení se dohodnu s děvčaty po telefonu. Zdravím. Váš Pepa D.
Vánoční přání.
Milí kamarádi,
přemýšlím co Vám popřát k vánocům a už to mám ! Naprostá většina z nás jsou workoholici, tedy lidé neposední. Co kdybychom alespoň dva dny využili k učení se „Nic nedělat !“ S nohama nahoře, s knížkou v ruce nechat věci běžet tak, jak jsou. Když Vás u toho napadne , že byste chtěli někoho obdarovat, nebo jen tak pozdravit, nebo za něco pochválit, tak to hned udělejte ! Je to balzám pro duši.
Jako Pf 22 nám přeji ať jsme zdraví a život nás baví !
Váš Pepa D.
Setkání.
Mým kamarádům na vědomí dávám, že dříve oznámený termín našeho Mikulášského setkání – 8.12. – se neuskuteční. Důvodem je samozřejmě Covid způsobený virem. To je ta nejmenší část živé hmoty na světě, kterou lze vidět jen pod mikroskopem s obrovskou rozlišovací schopností. Říkejme mu raději „příroda“ . Ano ta příroda o které si člověk myslí, že jí ovládá, rozuměj, že jí může vysávat pro svůj pokrok, tedy pohodlí.
Taky Vás napadlo jak je strašné si uvědomit, že právě Češi a Slováci jsou nejhorší na světě ve schopnosti bránit se té malé příšerce ? V čem všem to může být ? Tady si velím stop !, protože bych se dostal do nekonečných podrobností a to nechci. Sami si dokážete ty důvody najít nezaslepenýma očima. Co rozhodně chci je, aby už skončila vláda „slibotechny“ a začali jsme se chovat podle rad zasvěcených a ne volebních hlasů. Tady by se hodilo zopakovat si lidovou moudrost : „Nikdo Vám nemůže dát tolik, kolik my Vám můžeme slíbit ! “ To je nová a stará vláda ve zkratce.
Přátelé nechte se očkovat ! Samozřejmě, že pořád zůstává nebezpečí nákazy. To bychom popřeli přírodu. Ale její průběh prožijete doma a nebudete zbytečně zatěžovat zdravotníky prosbou o kyslík. V lednu bude líp a setkání uděláme. Takhle vypadá přání, které je otcem myšlenky. Moc si přeji aby se to splnilo.
Přeji Vám všem zdraví a zase zdraví ! Váš Pepa D.
Do Varů na vernisáž výstavy .
Ahoj kamarádi – ky. Dnes mám pro Vás několik slov o cestě do Karlových Varů na vernisáž výstavy fotek Aničky Kopkový, dcery Honzy Kopky. Známe se s ní už řadu let jako s fotografkou, která doprovází každý ročník závodu 1000 mil. Tedy jako se sportovní fotografkou a vůbec jsme nevěděli co ona studuje a jak si při tom vede. To až letos při dovolené v Bedřichově jsme přijali její pozvání k návštěvě atelieru. Tehdy pršelo, ale návštěva se povedla. Získali jsme informační „náskok“ o jejím díle a byli dobře připraveni na vernisáž. Pak se ale ukázalo, že tato úvaha byla předčasná.
Musím se ale vrátit, abych mohl konstatovat, že po příjezdu k Becherově vile jsme po mnoha peripetiích všichni prošli přísnou kontrolou covidových dokladů u dveří. Každý víme lépe než dříve kde máme rezervy a na těch je třeba zapracovat. Během zimy ještě pojedeme do Prahy atd. Postupně se dostáváme po honosném schodišti do větší místnosti kde usedáme , plni očekávání událostí příštích. Ty na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejdříve přišli Novotných a pak se objevil Honza Kopka, pyšný to otec šikovné dcery. První řada je již obsazena prominenty a akce začíná. S krátkými proslovy vystupují dva profesoři. Ten druhý byl Prof. Gebauer, který vede Áňu k závěrečné doktorandské práci. Vše pilně natáčí manžel – Martin Šíma po němž si Áňa vzala jméno aniž by svoje dívčí, slavnější, opustila. Slova se ujímá samotná autorka aby poděkovala všem okolo ní, kteří jí pomáhají v uměleckém rozkvětu. Daří se jim to !
Jdeme o patro výše kde je vlastní výstava. První nakouknutí a šok ! V první místnosti jsou velké obrazy z cyklu Nymfy z odpadu. Balicí folie a pneumatiky jsou jen příkladem odpadu, který lidstvo produkuje pro svoje pohodlí, ale ke své škodě. V dalším sále plynule navazují barevné obrazy „Karkulek“ v lese, opět ve vztahu k životnímu prostředí. Jedna z nich je zvlášť povedená a v očích seniorů vrací jejich myšlenky do mládí. I to může být pozitivní závěr z této výstavy. V poslední části okruhu jsou obrazy, které jsme viděli v kalendáři, Vinných žen a Nevinného muže. Jako prostředí kde bude fotit skupinové akty si Anička vybrala vinotéku. Ono nahradit vystavené lahve vína v regálu nahou ženou je pro Zdenku ve vinotéce neschůdný, ale jako zážitek si to každý z nás dovede představit. Další nechám na galerii a dostanu – li od účastnic zájezdu alespoň pět souhlasů, tak vystavím i tu zvlášť povedenou Karkulku.
Byl to vskutku povedený výlet. Škoda, že si to na poslední chvíli rozmyslela Jiřka. Může jen litovat. Kdo byl : Vlasta, Kika, Iva, Emaruš, Thálie, Jitka, Laďa a já .
Nebude-li nic dříve tak ve středu 8.12. bude určitě Mikulášská schůze. Pozvánka bude zde !. Mějte se dobře a dávejte na sebe pozor. Váš Pepa D.
Zpráva ze čtvrtého kolečka.
Kamarádi moji, popsat naše odpoledne z pohledu počasí by znamenalo použít několik superlativů, ale proč několik když stačí jeden : super ! Větší azuro už ani nemohlo být když se nás na dvoře sešlo osm. Po čase se přidali i Lahu a doktor, který si vzal na „malý okruh“ starší kolo a pak toho litoval. Prostě se projevila neznalost termínu „kolečko“ ! Dál už to vezmeme přes Jadran abychom se vyhnuli pouti, tedy výlovu Ameriky. Tím jsme získali čas podívat se z dřevěné vyhlídky na konec rybníku a rákosový ostrov kde to po většinu roku žije obrovskou kolonií vodního ptactva. Ještě musím zmínit tu drobnou , ale veselou událost, která se stala při zastavení. Emaruš zvyklá si ze sedla dosáhnout špičkou na krajnici najednou zjišťuje, že tam žádná není, že je o něco hlouběji, ale to už její těžiště se naklání směrem k příkopu a nedá pokoj dokud jí tam nedostane. Nic se jí nestalo ! Zůstalo několik hezkých fotek , protože vyslyšela volání fotografů „Maruš lež musím vyndat foťák !“ Tak ještě popojedeme kousek dál a pak odbočíme doleva na hráz mezi rybníky. Odtud je hezký pohled na volavky jak stojí v bahně a žerou drobné rybičky, které se nestačily schovat v hlubší vodě. Lesem se dostaneme na silnici, po ní pár set metrů na Libou a zase vlevo do lesa na známou nábližku k Bříze. Z té pak pokračujeme po asfaltu až k tvrzi Pomezná. Tady dva chlapi staví znovu bývalý chlív , který se přimykal k samotné tvrzi a zase bude. Přichází jeden z nejkrásnějších úseků naší dnešní cesty – pěšina po okraji svahu zprava a vodou z Ohře zleva. Pod koly je koberec listí a do vody svítí nízké slunce. Nádhera ! To už jsme na signálce a míříme do hospody v Pomezí.
Více z tradice než ze zkušeností se stavíme ve dvoře hospody U přístavu. Obsluhuje tady malá, nikoliv mladá, korpulentní servírka, která se lehce usměje až ve chvíli placení a to ještě musí přiletět nějaký dýžko. Jo, pořiďte si hospodu a pak tam postavte strašáka. Příště jdeme vedle k Edovi, kterého chválí Thálie s Karlem. Místo abychom si povídali o 103. výročí vzniku ČSR tak alespoň přehraji nezasvěceným nově nazpívanou píseň ze hry J.K.Tyla Fidlovačka, která se přes odpor tehdejších intelektuálů v 19 stol. stala vpravdě lidovou a později její první sloka také naší hymnou. Slečna Marcela s moravským orchestrem ji zazpívala tak, že mrazilo v zádech. Je to nádherný počin a nejhezčí z celých oslav státního svátku.
„Kájo teď pojedeme nahoru pod Sv Annu !“ říkám kamarádovi, který jediný nemá elektrokolo, ale na kopci bude stejně první. Tak se i stalo. Znovu se napojujeme na signálku a na ní zůstaneme až k CS 6. Slunce svítí do oranžových korun bříz, které lemují naší cestu. Na křižovatce pod Annou stavíme. Jednak je třeba se rozhlédnout po kraji a také dvě nejaktivnější děvčata – Ivča a Thálie – si musí dojet pro pár fotek stáda šedých krav, nám neznámého plemene. To povídání děvčat s kravkami se zdálo Honzovi dlouhý a tak se rozhodl zapískat na prsty aby je přivedl zpátky. Do pohody tak krásného odpoledne takové gesto nepatří. Nepamatuji, že bychom v posledních letech jeli signálku odtud na Kříž. Obráceně ano a to docela nedávno. Tak jedeme a hned šupem z kopce. Za chvilku jsme u památníku Obětem železné opony. Poslední zde zastřelený člověk byl ještě v roce 1981. Jaké asi má vzpomínky onen péesák, který zmáčkl spoušť ? Přeskočíme silnici a tu Thálie přichází s nápadem :“Vezu namazaný chleba sádlem a papriky, tak někde na slunci to sníme !“ Byl to dobrý nápad ! Na posledním kopečku dnešní etapy s výhledem do Bavor si pochutnáváme na doma pečeném chlebu se sádlem a smaženou cibulkou. Bravo Thálie. Cyklostezka do Hájů je od viaduktu připravená na položení asfaltu na což se všichni těšíme. Loučím se s franťákama a máme 40 km. Ještě kdo byl : Ivča, Thálie, Lahučáci, Honza, Karel, Emaruš a já. Loučí se Pepa D.
Ps. Dovolená do Beskyd je uzavřená, zaplacená záloha a na cestu tam i zpět se vydáme vlakem. Kola a bagáž nám budou odvezeny !!!
Ps.2 : dávám na vědomí, že v nedávných dnech zemřel Kája Jaroš. !