zpráva z desáté etapy r. 2018
Reportáž ze zabíjení kapra
Přátelé, seběhlo se to tak nějak samo. V půl desátý přijedu s bráchou na dvůr k Laďovi B. a nestačím se divit. U plotu stojí stůl s ubrusem a na něm Plzeň , flaška šampáňa a nablýskaný skleničky. Vedle pak je pracovní stolek a lodny se třemi kapry, který nečeká nic dobrýho. Stejně to ale spíše vypadá na mejdan než na zabijačku.
Kapři si ještě naposled mrsknou ocasem a Laďa se dává do práce. Otvírá první flašky studeného piva. Pak už mu to de jako drátku. Rána za hlavu a už lítají šupiny na všechny strany. Je moc zajímavý ho u práce pozorovat. Když mu nůž narazí na kost a on musí zabrat tak se mu automaticky zvedne pravá noha, čímž se mu přelije síla do ruky a řez je dokonán. Vercajk má náramný, je to zkušený řezník. Okolo začíná být veselo, dochází taky na bublinky. To už Maruš a Daša za okny nevydrží a přidávají se taky. Kde se vzala, tu se vzala Ivča a hned s rumem a malými frťánky. Jsou jen tři nad nulou a tak to přijde k duhu. Jednu chvíli nešlo za žádnou cenu vytáhnout špunt z flašky, jirka sebral odvahu a ocílkou , zkušeně, hrdlo i se špuntem usekl. Prý to dělal poprvé v životě ! Taky jsme nezapomněli pokřtít nový bestseller – knížku Milana Silnýho „Cyklistické maso v české kotlině „, která je pro Vás k dispozici. Je hodně veselo, padají spousty hlášek, já to fotím ze všech stran abych Vám všem ostatním mohl přiblížit atmosféru svátečního dopoledne.
Bylo podařený . Sejít se na Štědrý den s přáteli udělá ten den ještě svátečnější. Tak myslím, že jsme založili tradici. Laďa zvládne udělat kapry pro naše hospodyňky, my ostatní mu budeme fandit a bude dobře. Co říkáte ?
Hezké vánoce a hodně zdraví v novém roce přeje Pepa D.
Pf 2015
Přátelé,
přeji Vám hezké vánoce a do nového roku stále mladou hlavu.
Ta umí tělu poručit a donutit ho dostat se za hranici pohodlí kde právě začíná krásný život na kole, na výletech, v partě.
Váš Pepa D.
Pozvánka na schůzi
Přátelé, dnes je přesně jeden týden do avizované schůze a tak přicházím sdělit pár podrobností. Pro pořádek : v pátek 12.12.2014 od 17 hod. na chalupě ve Skalné se koná naše setkání.
Na programu jsou informace k dovoleným v roce 2015. Především půjde o tuzemské akce t.j. Třebíč v posledním týdnu května a Chřibská na zlomu srpna a září 2015. Na tyto dovolené očekávám Vaše přihlášky, protože na obě místa musíme rychle poslat objednávky. Kdo nemůžete na schůzi přijet a na dovolenou chcete jet tak stačí poslat sms.
Jak je schůze zajištěna ? Pořadatelé dodají kávu , zákusek a nealko pití. K tomu teplo chalupy a dostatek židlí. Jak už jsem jednou napsal, nebude to restaurace tzn., že jídlo nebude a pití podle vlastního rozhodnutí. Tím myslím, že kdo pije víno přinese si víno a kdo pije pivo přinese pivo.
Schůze se vrací na chalupu po pauze a po spontánní žádosti některých z Vás. My, pořadatelé, to budeme brát jako pokus, který má ověřit Váš zájem o takový způsob přípravy akce jak jsem ho popsal v pozvánce. Budeme rádi když se vyjádříte a navrhnete třeba něco jiného, např. vstupné. Tak už se těšíme. Zdraví Vás Pepa D.
Etapa č. 9/14
Přátelé, přišel čas abychom si to, co jsme na minulé etapě upekli si také snědli a bude to žrádlo, to Vám slibuji. Myslím tím spousty lesů a hezké přírody. Vzpomenete si, že naším hlavním cílem bude městečko Bad Elster ?
Svolávám proto všechny zájemce na neděli 10.8. Na start etapy pojedeme vlakem Cheb – Frant. Lázně – Aš. Chebáci se sejdou před nádražím v 9.30 a Franťáci přistoupí v 10 hod. Zase do pátečního večera potřebuji Vaše přihlášky abych mohl zařídit jinou dopravu kol v případě, že nás bude více.
Průběh etapy : Aš město – st.hranice – po něm. straně na Trojmezí – Hranice – Bad Elster – Doubrava – Podhradí – Aš město – cca 45 km. Návrat domů opět vlakem a nebo na kole a to buď přes Výhledy (hospoda) a Hazlov a nebo Kančím údolím na Polnou – Seeberg a FL ( bez hospody) – o cca 20 km více. O volbě trasy může rozhodnout počasí. Ale letní přeháňka není nic hroznýho, že ano ?
Je nezbytné mít sebou OP a nějaké to Euro. Zdraví Vás Pepa D.
Zpráva z etapy č. 8/14
Přátelé, na nádraží se nás sešlo osm. Je to počet , který je na hranici možností Českých drah. Oni sice do jízdního řádu napíšou, že spoj má rozšířenou dopravu kol a zavazadel, ale to v praxi znamená pět kol a dál podle vůle průvodčího. Ten náš právě začínal, byl plný elánu a užíval si nadvlády nad námi. Naštěstí to trvalo jen chvíli než se přidal na naší stranu a soukromě dokonce začal dráhy kritizovat. K politování. To už jsme ve Valech a vystupujeme do tepla.
Silnice na Krásné je klidná a stále stoupá takže je nám hezky horko. Pár kalorií jsme spotřebovali a tak hurá do cukrárny. Paní majitelku znám a předem jsem u ní objednal kremrole. Nedělá je nikdo lepší, věřte mi ! K tomu ještě Ivča veze svůj, výborný dort. Máme se jako na svatbě. Za 2 km nás čekají Tři Sekery a v nich kostel zasvěcený „Čtrnácti pomocníkům v nouzi“, jeden z nich se jmenoval Sv.Eustach. Jejich sochy v životní velikosti jsou na stěnách tohoto evangelického kostela a že byl velký zájem o prohlídku přes mříže ukauzuje foto. Historie obce sahá do 15.stol. V té době se zde začala těžit měděná ruda. Název se traduje od tří záseků do kmene jedle, které zde udělali norimberští kupci když se prodírali pralesem a označili si tak místo kde rudu našli. My už se vydáváme na novou cyklostezku, která po horizontu spojuje T.S. s Tachovskou Hutí a je z ní krásný výhled do kraje. Tady se potkáváme s cestou, která byla několik desetiletí jedinou spojkou se světem pro pohraničníky v hlubokých lesích sloužící. Než zajedeme do lesa uplatňuji starou alpskou pravdu : „jedu, nemůžu, zastavím, fotím „. Z toho je ta první fotka celé party.
Za pár kilometrů jsme u první roty – Slatina. Zvědavost nás zavádí do otevřených vrat areálu, dnes využívaného pro hru paintball. Venku sice stojí velké deštníky připomínající hospodu, ale z baráku se ozývá hlahol a německé výkřiky. Není to našemu věku příjemný. Je tam asi patnáct kluků v maskáčích a právě fasují plynové pušky se kterými po sobě budou střílet barevné kuličky. Na hlavě mají přilby s plexisklem. Parta se dělí na dvě skupiny, je dán povel k boji a z lesa se ozývají tlumené výstřely. Jak pravil pan majitel „dokud se nevybijí“. Holoubkům chybí vojna. Chloubou tohoto místa je tablo izraelské rozvědky Mosad, která zde cvičí svoje vojáky. To už je ale jiná dimenze. Inu genius loci je tady velice silný. Na závěr se ještě necháme přemluvit na reklamní foto, asi proto, že naše brambory na dresech působí tak mírumilovně a vůbec se sem nehodí. Ještě zmínka o rotě Mohelno, která je odtud ještě dál v lese. „Na starý Mohelně, na státní hranici …“ Každý tu písničku zná viďte ? Ve stejném směru je také bývalý uranový důl Dyleň, v padesátých letech plně funkční.
My se lesem dostáváme na bavorské území kolem historických hraničních patníků. Sedíme na lavičce a svačíme s výhledem směrem na Mähring. Čeká nás pozvolný výjezd ke kostelu Sv. Mikuláše. Kolem v lese je spousty borůvek, malin a houby se dají najít z jedoucího kola. Brácha toho notně využil. Za pozornost taky stál smírčí kříž, který zarůstá do kmenu smrku už asi hodně dlouho. Nikdo z těch dvou nechtěl uhnout, ale život je silnější. Začíná dlouhý sjezd do Altmüglu, objevuje se otevřená krajina a v ní docela blízko déšť. Nesmíme zapomenout na moc hezký pohled na Dyleň z této strany. V Neualbenreuthu mají pěkný kopec, ale za ním je hned pěkný sjezd až k hospodě Adamhof ve vesnici Hardeck. Pivo a kafe nám celý den chyběli a Ivča k tomu objednává husí prsa, červené zelí a klöse, což jsou česky chlupatý knedlíky a nebo bosáky. Talíř obešel celý stůl a bylo to výborný. Naše besedy u stolu jsou kořením etap a já je mám hrozně rád. Největší sranda nastane ve chvíli kdy se pořádně rozprší. Zatím zůstáváme pod deštníkem a vůbec nám to nevadí. Když už je i zaplaceno a právě přestalo pršet sedáme na kola a hurá z kopce dolů do další vesnice. Tam už je po dešti, takže jediná voda na nás přišla zdola a ne zhora jak jsme čekali. Další cesta vede na hranice, tam po naší signálce na Krásnou Lípu a cyklostezku od Waldsassenu. Jedeme po ní až do Hájů a loučíme se. Chebáci mají skoro 50 km a franťáci samozřejmě víc, ale nikdo nefňukal. Ještě kdo byl : Janďák, brácha Láďa, Vlasta, Petr, Líba, Hanka, Iva a já.
Tak příště zase někam jinam. Mějte se hezky a těšte se. Zdraví Pepa D.
Zpráva od Bodamského jezera.
Přátelé, bylo to ve dnech 28.6. až 2.7.2014 kdy se dvanáct lidí z naší party podívalo do míst, která mají s českou historií hodně společného. Myslím tím hlavně město Konstanz u Bodamského jezera. Každý Čech ví, že zde byl 6.7.1415 upálen Jan Hus a asi jen málokdo ví, že o téměř rok později taky Jeroným Pražský. Kostnický koncil byl svolán císařem Zikmundem ve snaze odstranit tzv. velké schizma, nebo chcete-li papežské dvojvládí v té době v církvi trvající už více jak dvěstě let. Hus na toto jednání přijel, byl souzen za své názory a vyzýván aby své učení odvolal . On neodvolal a jak to dopadlo už víme.
Ještě připojím krátkou informaci o tom, že náš pobyt v oblasti začal návštěvou jihobavorského města Lindau a to jeho ostrovem, který je historickou částí města. Z 25 000 obyvatel jich na ostrově žije necelých tři tisíce, takže ty davy lidí jsou turisti. Už v roce 1853 sem byla dovedena železnice. Historie tady pamatuje ženský klášter z 9. století. Opravdu krásné staré město s přístavem a starou radnicí.
První den jsme do Konstanz přijeli promočeni z deštivé etapy, hladoví, takže náš čas a zájem nestačili k jeho důkladnému prozkoumání . Taky nám v tom bránil bleší trh, ten den tam pořádaný. Viděli jsme Husův dům, kde je muzeum . Jak už v historii mnohokrát, tak i v tomto případě se jedná o omyl, protože dům kde Hus bydlel stál o několik čísel dál, ale v minulosti byl zbourán a postaven nový takže buďme rádi za tento. Také jsme našli Koncilní dům, kde je dnes hotel a to bylo tak vše. Chybí nám katedrála, bludný balvan – označení pravděpodobného místa upálení, socha Imperie – dvě malé, nahé postavy císaře a papeže, radnice , univerzita a spousta malebných uliček starého města. Následné hledání cesty domů na okraji Konstanz bylo dobrodružné a namáhavé. Na vině byla špatně zakreslená stezka do mapy a k tomu pět defektů. Nepamatuji takovou etapu, ale taky nezapomenu na výbornou náladu se kterou jsme tyto útrapy zvládli. Najeto máme 63 km.
Další pozoruhodností tohoto kraje jsou rýnské vodopády u Schaffhausenu. Rýn protéká šesti zeměmi Evropy v délce 1320 km a končí v Holandsku v Severním moři. Po projití turniketem sestoupíte po terasách dolů proto aby Vám každá z vyhlídek nabídla jiný úhel pohledu na padající vodu. Beránci jediní stihli také se svézt na loďce, kterou dojeli do středu toku odkud pak mohli vyjít po schodech na skálu uprostřed vodopádů. Odvážlivci jedni ! Samotná cesta na kole různě odskakuje od řeky a umožňuje vidět ovocné plantáže většinou kryté sítěmi proti kroupám. Je to hezký, úrodný kraj. V městečku Diessenhofen mají starý, dřevěný most, který používají také auta. Provoz je řízen dohodou obou stran, ohleduplností a klidem řidičů. Starší pán, když nás viděl u mostu postávat stáhl okénko a ptal se kam chceme dál ? My že na Stein a on nás naléhavě přesvědčoval o klidné cestě přírodou. Vzal jsem jeho radu a vyplatilo se. Brzy jsme ve Steinu. Stačí projet branou města a jste na pěší zoně plné obchůdků a kaváren. Však už bylo na čase. Zbývá nám dojet do cíle a tím je Wildpark Allensbach. Bylo to 62 km.
Na třetí etapě se dostaneme na dva významné ostrovy. Začínáme na kolech hned u penzionu a po klidné silničce jsme brzy v Kaltbrunnu. Za vesnicí je ypsilonka , ta správná je pravá, ale my jedeme tu levou. Pěkně do kopce. Péťa sice v lese něco namítá, ale věřte mu, vždyť je to každou chvíli. Mrknutím do mapy mu dávám za pravdu, ale to už jsme ve vesnici Freudental s nádherným zámkem na kopci. Z jiné mapy jsem zjistil, že je tam kruhový výhled do kraje , tak to si příště nenecháme ujít. Snadným sjezdem jsme u jezera a kolem něho u ostrova Mainau. Je známý jako květinový ostrov a k tomu je zajímavé, že je majetkem rodiny Bernadotte, která patří do švédské královské rodiny. Prošli jsme po hrázi a hned první překvapení. Kmeny platanů jsou barevně oháčkované. To prý děti. Snad si takto nepředstavují ochranu přírody. Dál už to vypadá jako ve Frant. Lázních za mlada – květinové záhony afrikánů, voskovek a všelijakých skalniček, ale přece jen je tady něco navíc. Květinové sochy kytičky, kačenek a nebo páva, ten byl zvlášť vydařený, viz. foto. Následuje úsek odkvetlých keřů růží a italská zahrada vytvořená z vodní kaskády osázené spoustou kytek. Za ní už Vás to táhne nahoru po schodech mezi gigantické sekvoje vysázené na ostrově v roce 1864. Jste v růžové zahradě a následně pak v tropickém skleníku plného palem, ticha a klidu. Hned vedle je barokní kostel a za ním zámek. Tady se naše cesta obrací a zavede Vás do švédské restaurace kde i posezení u stolu je zážitek. Prostřední třetina stolu je totiž květinový záhon. Okruh pak pokračuje anglickým parkem,arboretem, kterému vévodí sekvoje a cedry. V motýlím domě je víc lidí než motýlů. Sem tam si některý sedne na nakrájený pomeranč a jedině tak se stane snadným terčem pro objektivy fotografů. Péťa tvrdil, že si sedl a motýli přistávali i na něm. Inu cyklistický dres má hodně společného se zvířecí říší. Už jsme tady více než dvě hodiny a to jsme ještě neviděli skleník orchidejí a spoustu jiných míst. Tak zase příště. Teď přejedeme na druhou stranu poloostrova ke Gnedensee a zase hezky po hrázi, alejí topolů na ostrov Reichenau. První památka na cestě je kostel sv. Jiří zůstává bez povšimnutí, stejně jako klášter s románským kostelem, který zde stojí od osmého století. Beru to jako vážnou cestovatelskou chybu, která se příště nesmí opakovat. My sjedeme do středu ostrova a hned u cesty obsadíme jednu hospůdku odkud naopak zážitek máme. Milé servírce se stala nemilá věc. Nesla tác pití a protože ještě nezná všechna úskalí zemské přitažlivosti tak ho stavěla na stůl hodně šikmo. První sklenice piva to nevydržela, flákla sebou na stůl, rozbila se a pivo ocitlo v klíně Milady. To by ještě šlo, ale střepy lovila ještě chvíli za výstřihem a věřte, že bez zranění. Prostě sranda veliká. Tady na mapě objevím lodní spojení s městečkem naproti, kam musíme obloukem dojet. Až na vyjímky to bylo přijato s nadšením. Jízdní řád byl ale neúprosný. Loď jede až za 1.5 hod a to my už budeme sedět u večeře. V Allensbachu ještě dokoupíme řadu lahví k večernímu posezení, protože restaurace v penzionu má dnes zavřeno. Dnes je 52 km se sluncem nad hlavou.
Poslední etapou je přejezd mezi městy Bodman a Meersburg. Startujeme do deště, jede nás jen několik z autobusu. Stezka je hezky značená takže stačí dávat pozor jen při průjezdech městy. Cestou jsme ochutnali chrupky a taky viděli ve městě Überlingen sousoší, které šokuje. Nějaké vysvětlení k němu jistě je, ale kde ho sehnat ? Muzeum dávného života na jezeře – chýše stojící na dřevěných kůlech zůstává na příště. Město Meersburg stojí na prudkém svahu nad jezerem a je hodně fotogenické. Víme tady o dvou restauracích které patří Čechům nebo Slovákům. Jsou to milá setkání. 32 km.
Byla to po čase dovolená poznamenaná počasím. Taky proto na několika místech v textu nechávám prohlídky na příště a myslím to vážně. Stejně tak to mám s cestou do Zell am See. Tam cestovka příští rok jede tak co říkáte ?
Velikonoční Praha
Přátelé, na začátku to byl nápad Zuzky. Jet do Prahy a vidět některé cyklostezky po kterých jezdí Pražáci. Když jsem k tomu přidal mojí korespondenci se Stáňou, která svojí pomoc neznámým Chebákům myslela vážně, tak jsem měl jasno. Jedeme.
První den jsme začali společnou snídaní na jednom z pokojů koleje A, České zemědělské univerzity v Praze Suchdole. V dávných dobách studií tak začínal večírek. Na kolech jsme projeli celý areál a před desátou se neomylně, poprvé, scházíme se Stáňou. Ve stejnou chvíli přijíždí taky Volfíci s novou předpovědí počasí a blbou. Zatím ale dobrý, neprší, čeká nás cesta na Okoř. V údolí Únětického potoka je ticho , v půlminutových intervalech přerušované řevem motorů letadel mířících na letiště v Ruzyni. Začíná pomalu pršet, navlékáme pláštěnky, už nedbáme na směrovky cyklostezky a rychlým přesunem po silnici dojíždíme do hospody Dělová Bašta na Okoři. Ani nevíme kde je ta cesta vroubená stromama, jak se v písničce zpívá. Hospůdka je prázdná, obsluha příjemná, grog poctivý, stejně tak i smažák, debata u stolu nevázne, ale venku pořád to stejný – prší při 8 st. Celsia. Dál si pomalu objednáváme až došlo i na horké maliny a kafíčko s koláčem. Začínáme myslet na návrat. Milada by nejraději na nádraží, Laďa zase na autobus, ale nakonec je z toho společný odjezd do deště. Už žádné cyklostezky, jen ta nejkratší cesta na Suchdol. V Lichocevsi se loučí Stáňa, která to má domů o hodně dál. Před cílem přestává pršet, ale spodní voda ze silnice je stejně nepříjemná. Dlouhá, horká sprcha je pouhý začátek ohřívání ztuhlého těla a tak si přidáme ještě dvě hodiny v posteli pod dekou než vyrazíme do studentské hospody Na Farmě. Je skoro plno, z amplionů řve jakási hudba, lidi tedy musí řvát taky, jinak by se neslyšeli. Rezignujeme, skoro všichni mlčíme, jen Honzu Beránka to nerozhází a stále má co říct. O Okoři toho moc nevíme, snad jen kde se nachází a cesty k němu musíme poznat někdy jindy.
Druhý den, to už je sobota, vyrážíme na prohlídku velikonoční Prahy. Poměrně rychle jsme tramvají u Domu umělců a začíná naše pěší putování ulicemi na Staroměstské náměstí. Tam vládne velikonoční trh, my mu nevěnujeme žádnou pozornost a míříme Celetnou k Prašné bráně a na Příkopy. Odtud na Václavák až k bývalému Ovobaru a hle je zavřeno z tech. důvodů. Honza B. je snámi a tak navrhuje, trochu z nostalgie k bývalé firmě, cukrárnu Myšák ve Vodičkově ulici. Cestou až sem jsme viděli celou řadu plných cukráren a hospod, ale tady je prázdno. Lidi asi na bývalou slávu různých podniků neslyší, spíše je zajímá cena a ta je např. 55.- kč za dort. Je po poledni a nás čeká ve 13 hod. u orloje Stáňa. Pro Vás kdo jste v Praze s námi nebyli musím několika slovy tuhle dámu představit. Jezdí do Fr.Lázní a nebyl pro ní problém seznámit se s našimi děvčaty Hankou a Ivou. Slovo dalo slovo, tedy spíše hodně slov dalo hodně slov a Stáňa nabídla, že naší výpravu bude po Praze provázet a co víc, že s námi pojede i na kole. Připravena je k obojímu dokonale – provází jako profi průvodce především chorvatské výpravy a k tomu je sportovec naší třídy. Jak se ukázalo tak ona nemá s žádnou otázkou problém, a dokonce z předchozího dne si pamatuje přání Ladi, který chce vidět hospodu kam chodil spisovatel Hrabal . Jdeme kolem ní, jmenuje se U zlatého tygra, přímo na Mariánské náměstí do Státní knihovny kde nám chce ukázat jak geniálně využili tvůrci staré, nepotřebné knihy a postavili z nich válcovou věž se zrcadly uvnitř, která navozují dojem pohledu do nekonečna. Viz. foto. Oběd nám zajistila ve výborný hospůdce U Rudolfina. Naše další kroky vedou na Karlův most a Kampu.Tady nechám na fotkách aby ukázaly atmosféru těchto míst. Už jsme několik desítek minut na nohou a chce to kafe. Na Újezdě se to podařilo. Na další cestě jsme málem minuli kostel Panny Marie Vítězné. Ano to je ten kostel s Pražským Jezulátkem – dřevěnou, malovanou soškou oblečenou do šatiček. Jde o sošku dítěte – Ježíška. Do Čech se dostala ze Španělska a je tam a v Jižní Americe velice populární. Až tam pojedete k moři tak si obrázky Jezulátka vezměte sebou, pomůže Vám z nesnází. Když jsme na rohu Malostranského náměstí, před další věhlasnou hospodou U Glaubiců tak přímo naproti jsou otevřené dveře a pozvánka k výstupu na zvonici což je ta štíhlá věž kostela Sv. Mikuláše. Třistapadesáttři schodů jsme vyšlápli v pěti lidech, ostatní počkali v péči starého Glaubice. Výhled na červené malostranské střechy je prostě nádherný . Teď to ještě střihneme k Valdštejnskému paláci, sídlu Senátu a přes jeho zahradu a jízdárnu se dostaneme k tramvaji. Projít zahradou jen tak prostě nejde. Vlastní budova, voliéra, krápníková stěna, ale taky pávi na cestě to všechno protkané povídáním Stáni opravdu stálo za to. Na kulaťáku Stáňa přestupuje a my v tu chvíli ještě netušíme, že naše domluva na neděli nevyjde. Proto jen tak stručně se loučíme – Ahoj a díky. Od autobusu do hospody Žirafa to máme pár kroků. Vaří tady výborně.
Je neděle. Po večerní domluvě už s námi Stáňa nepojede poněvadž start je přeložen na Zbraslav. Honza V. nás odvádí z města po mostu Závodu míru k Radotínskému mostu a hlavně na jeho zavěšené lávky – originální cyklostezky. Jedná se o zcela novou dálniční estakádu přes celé údolí Vltavy, kterou jsme tak poznali odspodu, tak jak ji řidiči nikdy neuvidí. Po pravém břehu Vltavy , poměrně svižnou jízdou se dostáváme na Barrandovský most, zde na levý břeh a tam krátce cukneme proti proudu až k bývalému populárnímu koupališti z třicátých let min. století. Pak následuje hlavní cíl etapy – průjezd Prokopským údolím. Je to nádherná lokalita. Na konci se Honza loučí a nás čeká výjezd přes Barrandovské sídliště. Není tak těžký jak jsem očekával a co víc hned za hlavní silnicí začíná sjezd, nejdříve mezi poli, pak lesem ke kostelíku Sv.Jana Nepomuckýho. Tady je hezký výhled na údolí a závodiště v Chuchli. Dál zase z kopce až na břeh Vltavy. Jsme na hlavní za všech cyklostezek – A1. Po čase jsme opět pod estakádou, ale na druhém břehu Berounky, která se sem mezitím připletla. Volím další pokračování okruhu přes Radotín, jeho lávku přes Berounku až na náměstí ve Zbraslavi kde v hospodě Škoda lásky je oběd, po něm ještě krátká prohlídka zámeckého parku s kostelem Sv.Jakuba. Ten je kupodivu zavřený. Přiblížila se bouřka proto rychle balíme a za půl hodiny svižné jízdy jsme v Červeném Újezdu u repliky hradu postavené před dvanácti lety. Šlo o to vidět tohle místo, dát si kafe a jet domů. Tak jsme i udělali. Při odchodu Milada obdařená intuicí osloví pána, který jde naproti, otázkou „komu to asi patří ?“ Pán se rád přiznal, že jemu a povykládal o stavbě a když došlo na politiku tak jsme se rozloučili. Byla to pěkná náhoda.
Hodně jsme toho viděli, ale ještě více zbylo na příště. Díky Honzovi Volfovi za mapy a pomoc, taky Honzovi Beránkovi za záchranu Daši před pražskými zloději a neúnavné komentování našeho počínání. Stáňu Stejskalovou zmiňuji ve zprávě několikrát a i to je málo. Stáňo děkujeme a někdy brzy nashledanou u nás nebo v Praze.
Na další etapě se na Vás těší Pepa D.
Pozvánka na schůzi
Přátelé, pozvánku na nadcházející schůzi posílám s předstihem aby byl čas tuto informaci dopravit do každé samoty.
V neděli 2. března v 16 hod.
kavárna Bartolomeus na chebském náměstí (kdysi dávno gril)
O čem bude řeč ?
1. vybereme zálohu na dovolenou Jižní Čechy 2014 ve výši 2000.- kč na osobu. Dozvíte se další podrobnosti , které jistě povzbudí Vaše těšení na dovču.
2. je připraveno jedno překvapení na letošní Velikonoce.
3. oživíme si stav příprav na letošní zahraniční cyklodovolené.
P.s. Zálohu na dovolenou musím zaplatit hned následující týden. Věnujte tomu náležitou pozornost a pokud nemůžete osobně přijít, tak peníze pošlete po kamarádech.
P.s. č.2 Honza Kopka je opět na startu (23.2.) závodu na Aljašce. Více se dozvíte na www.jankopka.cz/alaska-2014
Zdravím Vás a těším se. Pepa D.
Pf 2014
Přátelé,
Vánoce jsou tady, dlouhé přípravy končí. Je čas si sednout, potěšit se se svými blízkými a taky, co jste si napekli a navařili si teď v klidu snězte. Když Vám k tomu přijde myšlenka na kamarády, bude to jen dobře.
Nový rok je před námi. Mě při psaní tohoto přání napadá jedno staré moudro – “ Zdravý člověk má tisíc přání a nemocný jen jedno „. Z celého srdce Vám přeji abyste měli tisíc přání, ale zacházejte s nimi rozumně. Například nemá cenu si přát – “ Kéž by mi bylo dvacet „, nebo – „Pane Bože dej mi taky sílu, když si mi dal chuť “ a nebo “ Ať jsou všechny kopce malý “ a pod., to prostě nejde. Stačí přece si přát něco možného, jako – „Přeji si aby zítra vyšlo Slunce a já byl u toho“ nebo – Nechci jet na dovolenou do Krkonoš, ale do Jižních Čech “ a pod., tak by to šlo. Splnitelná přání mají smysl.
Hodně zdraví Vám přeje Pepa D.
Pozvánka na schůzi
Přátelé čas letí, za chvíli je po Mikuláši a tak je nejvyšší čas se sejít. Už za půl roku jedeme na dovolenou a právě ta bude druhým hlavním bodem našeho jednání. Co je ten první ? No přece levhartí guláš, nejlepčí na světě. Ujišťuji Vás, že bude vařený s láskou a bude dost pro každého. Od Vás to chce jen maličkost – nezlobit kuchaře poznámkami jako třeba „jé, já jsem po obědě“, nebo „to mi nikdo neřek, že je guláš“ a nebo dokonce “ strč si ten guláš do …“ To jistě ne ! Pivo, buchty a kafe zajištěno.
Schůze se koná v neděli 8.12.2013 od 13.00 hod na chalupě ve Skalný.
Do pátečního večera mi dejte vědět zda přijdete a doma si promyslete jestli na dovolenou pojedete. Musíme se rychle přihlásit, nebo nám ostatní obsadí celý Jižní Čechy. Zdraví Vás Pepa D.