Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Author Archive
Zvláštní zpráva.
24.2.2022 | 
Autor Dnes je čtvrtek 24.2.2022 dopoledne. Měl jsem chuť konečně napsat zprávu o posledních akcích naší party. Jenže všechno je jinak. Probudili jsme se do válečného rána, na Ukrajinu padají ruské bomby a mě se v hlavě rojí vzpomínky na náš osmašedesátý kdy také jeden ruský idiot na nás poslal tanky aby nám poopravil myšlení a vzal nám iluze o tom, že se nám chce žít jinak. Na Ukrajině je to nyní podobné a i když uteklo spousty let, tak je tu další idiot, Vladimir Dobyvatel, který touží po mohutné říši jíž bude vládnout. My máme také svoje idioty a bude zajímavé pozorovat jejich chování.Napadené zemi musíme pomoci a to každý nějakou finanční částkou, třeba na konto Člověka v tísni nebo Červeného kříže atd. Tam jsou lidi, kteří umí tuto pomoc organizovat . Tolik prozatím.
Nyní jen krátce o tom co se dělo u nás v partě. V neděli 13.2. jsme skutečně byli na obědě v penzionu Josef ve FL. Jen co bylo po jídle tak se na mě sesypaly dárky od všech děvčat, že prý jsem měl narozeniny a tak všechno nejlepší, zdraví a tak, znělo za všech stran. Ani už nevím, která byla první, ale všechny měly hezký oči. Tím považuji veškeré oslavy za skončené. Další budou zase za pět let ! Bylo nás 14 : Japoši II., Novotňáci, Ivča, Jíťa, Karel, Thálie, Emaruš, Zdenka, Líba, Hanka, Jířa a já.
Ve čtvrtek 17.2. jsme v pěti lidech jeli za Marketou Peggy Marvanovou a Adamem Záviškou do Prahy. Tito dva jsou nám známí už delší dobu. Minule jsme je slyšeli vyprávět o Laponsku kde v zimě, na kolech dojeli jako první na světě nesmírně těžký závod. Nyní to bylo v kině Oko a šlo o přejezd USA z východu na západ, který měřil 8100 km a oni ho ujeli za 41 dní. Zase jako jediní. Před promítáním filmu jsme se sešli v hospodě Budvarka v Dejvicích a také v Puro Gelato na kulaťáku. Obojí bylo vynikajícím zážitkem jak kulinářským, tak i přátelským. Cestovali : Jitka, Iva, Emaruš, Pavel T. a já.
V pondělí 21.2. jsme se opět vydali Pendolinem do Prahy. Hlavním cílem bylo Národní muzeum a v něm výstava „Zázraky evoluce“. Vývoj života na Zemi je opravdový zázrak pro věřící a pro nás ostatní je taková výstava zdrojem pro doplnění znalostí, jejich poopravení a nebo nových záhad. Třeba : ano život vznikl ve vodě, ale odkud se tu vzala ta voda ? Tak o tom zase někdy jindy. Současně tam probíhají další výstavy . To by mohla Thálie vyprávět jak na ní zapůsobily všelijaké kamínky a nerosty. Nebo „Skvosty numismatických sbírek“ , kterou většina z nás neviděla. Chtělo by to hodně sil a celodenní pobyt aby člověk alespoň uviděl většinu z toho co tu je vystaveno. Nicméně „Zázraky“ je výstava nádherná a stojí to za to poslat tam naše děti a vnoučata. Potom jsme přešli Václavák až na Příkopy a došli na Ovocný trh kde na rohu s Celetnou ulicí stojí nádherný dům Černé Matky Boží postavený ve stylu kubismu. V prvním poschodí je kavárna kde jsme poseděli při jídle , kávě a kubistickém (rozuměj čtvercovém) věnečku. To je první věc kdy můžete s klidem říct „Ano zlato ten věneček je opravdu čtvereček.“ Naše procházka Prahou pokračovala na Staromáč kde stojí nedokončený Mariánský sloup a dávno stojící barokní kostel Sv.Mikuláše, v němž slouží farářka Martina Viktorie Kopecká. Kdo sledoval Stardance tak jí mohl vidět v plné kráse. Více bude na fotkách, kterých jsme pořídili na stovky a já z nich vyberu tak asi šedesát. Kdy to bude ? Brzy ! Bylo nás jedenáct : Jíťa, Iva, Kika, Hanka, Emaruš, Waltr, Pavel T. , Zdenka, Thálie, Blanka a já.
Je tu poslední dnešní info : V neděli 13.3.2022 ve 14 hod. začíná na chalupě ve Skalný schůze party. Na programu bude oživení informací a připravených dovolených na letošní rok. Všichni jste již přihlášeni a dokonce i pobyt v Beskydech máte z poloviny zaplacený. Na občerstvení se dohodnu s děvčaty po telefonu. Zdravím. Váš Pepa D.
Publikováno v 
Tagy: 
Lednová schůze.
Ahoj kamarádi, teď a na tomto místě jste měli číst pozvánku na lednovou schůzi na chalupě ve Skalný. Nebudete !
Pokusím se stručně vysvětlit důvody, které mě vedou k přeložení této schůze. Výskyt covidu u nás bude právě vrcholit. Počty nakažených, které se dovídáme z televize jsou jen částí skutečného počtu. V této situaci by se mělo na chalupě sejít cca dvacet lidí. Každý žijeme v nějakém kruhu příbuzných, kolegů, kamarádů, zdravých a nebo i nemocných lidí, aniž by to oni věděli. Že mám strach ? Ano, ale především o Vás ostatní. Schůze určitě bude, možná už na začátku března.
Nejbližší akcí je cesta vlakem do Prahy s návštěvou Národního muzea. Bude to v pondělí 21.2.2022 ! Je to všední den kdy sály muzea nebudou zaplaveny rodinami s dětmi (to je moje úvaha) a my budeme moci strávit tři hodiny v relativním klidu a v krásném prostředí. Podrobnosti sdělím Vám, kteří se mi přihlásíte do 30.1. 2022. Další akcí bude zmiňovaná schůze, co nejdříve to půjde. Tam se budete přihlašovat na dovolené do Chřibské (pondělí 6.6. – po 13.6.2022) a do Beskyd (pátek 26.8. – sobota 3.9. 2022). Ta již přihlášená skupina jede do Velkých Karlovic vlakem, ale pokud by někdo chtěl jet autem tak proč ne ? Musím to ale vědět co nejdříve kvůli ubytování. Tak přemýšlejte rychle !
Tedˇ vidím, že je tady hodně datumů, tak čtěte pozorně. Psal jsem to pomalu, protože vím, že neumíte rychle číst. Srdečně zdraví Pepa Dušák
P.s. Brzy po napsání zprávy jsem vyslyšel volání, které nás zve na 13.2.2022, 13 hod do restaurace rodinného penzionu Josef ve Frant. Lázních. Cílem je nejen naše setkání, ale především morální a finanční podpora rodiny, která tento penzion provozuje. Posezení bude v salonku u kulatého stolu. Přijďte tedy na oběd a krátké posezení s kamarády. Váš P.D.
Silvestrovská Praha 2021.
Ahoj kamarádi, shodou plánovaných okolností jsem se na Silvestra ocitl v Praze. Důležitější než psané slovo jsou obrázky v galerii. Proč ? No, chtějí Vás přesvědčit o tom, že zajet do Prahy a zajít do restaurovaného Národního muzea se vyplatí. Obnovená krása interiérů a v nich otevřená výstava „Zázraky evoluce“ je neskutečný zážitek pro všechny. Věřte mi, byl jsem tam ! Předběžně Vám navrhuji termín – pondělí 21.2. 2022 a to vlakem. Za levné jízdné a vstupenku za 120.- Kč to může být super výlet. Je to první informace a to proto, aby to bylo pro Vás téma k zamyšlení a nebo dokonce k těšení se.
Současně na vědomost dávám, že bych rád 30.1.2022 udělal na chalupě schůzi s tím, že s časovým předstihem několika dnů bych zde ještě vyvěsil pozvánku. Tak prosím abyste i o tomto termínu přemýšleli a mohli potom poslat přihlášku, která bude nezbytná pro přípravu počtu židlí atd.
Mějte se hezky a opatrujte se ! Pepa D.
Vánoční přání.
Milí kamarádi,
přemýšlím co Vám popřát k vánocům a už to mám ! Naprostá většina z nás jsou workoholici, tedy lidé neposední. Co kdybychom alespoň dva dny využili k učení se „Nic nedělat !“ S nohama nahoře, s knížkou v ruce nechat věci běžet tak, jak jsou. Když Vás u toho napadne , že byste chtěli někoho obdarovat, nebo jen tak pozdravit, nebo za něco pochválit, tak to hned udělejte ! Je to balzám pro duši.
Jako Pf 22 nám přeji ať jsme zdraví a život nás baví !
Váš Pepa D.
Setkání.
Mým kamarádům na vědomí dávám, že dříve oznámený termín našeho Mikulášského setkání – 8.12. – se neuskuteční. Důvodem je samozřejmě Covid způsobený virem. To je ta nejmenší část živé hmoty na světě, kterou lze vidět jen pod mikroskopem s obrovskou rozlišovací schopností. Říkejme mu raději „příroda“ . Ano ta příroda o které si člověk myslí, že jí ovládá, rozuměj, že jí může vysávat pro svůj pokrok, tedy pohodlí.
Taky Vás napadlo jak je strašné si uvědomit, že právě Češi a Slováci jsou nejhorší na světě ve schopnosti bránit se té malé příšerce ? V čem všem to může být ? Tady si velím stop !, protože bych se dostal do nekonečných podrobností a to nechci. Sami si dokážete ty důvody najít nezaslepenýma očima. Co rozhodně chci je, aby už skončila vláda „slibotechny“ a začali jsme se chovat podle rad zasvěcených a ne volebních hlasů. Tady by se hodilo zopakovat si lidovou moudrost : „Nikdo Vám nemůže dát tolik, kolik my Vám můžeme slíbit ! “ To je nová a stará vláda ve zkratce.
Přátelé nechte se očkovat ! Samozřejmě, že pořád zůstává nebezpečí nákazy. To bychom popřeli přírodu. Ale její průběh prožijete doma a nebudete zbytečně zatěžovat zdravotníky prosbou o kyslík. V lednu bude líp a setkání uděláme. Takhle vypadá přání, které je otcem myšlenky. Moc si přeji aby se to splnilo.
Přeji Vám všem zdraví a zase zdraví ! Váš Pepa D.
Do Varů na vernisáž výstavy .
Ahoj kamarádi – ky. Dnes mám pro Vás několik slov o cestě do Karlových Varů na vernisáž výstavy fotek Aničky Kopkový, dcery Honzy Kopky. Známe se s ní už řadu let jako s fotografkou, která doprovází každý ročník závodu 1000 mil. Tedy jako se sportovní fotografkou a vůbec jsme nevěděli co ona studuje a jak si při tom vede. To až letos při dovolené v Bedřichově jsme přijali její pozvání k návštěvě atelieru. Tehdy pršelo, ale návštěva se povedla. Získali jsme informační „náskok“ o jejím díle a byli dobře připraveni na vernisáž. Pak se ale ukázalo, že tato úvaha byla předčasná.
Musím se ale vrátit, abych mohl konstatovat, že po příjezdu k Becherově vile jsme po mnoha peripetiích všichni prošli přísnou kontrolou covidových dokladů u dveří. Každý víme lépe než dříve kde máme rezervy a na těch je třeba zapracovat. Během zimy ještě pojedeme do Prahy atd. Postupně se dostáváme po honosném schodišti do větší místnosti kde usedáme , plni očekávání událostí příštích. Ty na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejdříve přišli Novotných a pak se objevil Honza Kopka, pyšný to otec šikovné dcery. První řada je již obsazena prominenty a akce začíná. S krátkými proslovy vystupují dva profesoři. Ten druhý byl Prof. Gebauer, který vede Áňu k závěrečné doktorandské práci. Vše pilně natáčí manžel – Martin Šíma po němž si Áňa vzala jméno aniž by svoje dívčí, slavnější, opustila. Slova se ujímá samotná autorka aby poděkovala všem okolo ní, kteří jí pomáhají v uměleckém rozkvětu. Daří se jim to !
Jdeme o patro výše kde je vlastní výstava. První nakouknutí a šok ! V první místnosti jsou velké obrazy z cyklu Nymfy z odpadu. Balicí folie a pneumatiky jsou jen příkladem odpadu, který lidstvo produkuje pro svoje pohodlí, ale ke své škodě. V dalším sále plynule navazují barevné obrazy „Karkulek“ v lese, opět ve vztahu k životnímu prostředí. Jedna z nich je zvlášť povedená a v očích seniorů vrací jejich myšlenky do mládí. I to může být pozitivní závěr z této výstavy. V poslední části okruhu jsou obrazy, které jsme viděli v kalendáři, Vinných žen a Nevinného muže. Jako prostředí kde bude fotit skupinové akty si Anička vybrala vinotéku. Ono nahradit vystavené lahve vína v regálu nahou ženou je pro Zdenku ve vinotéce neschůdný, ale jako zážitek si to každý z nás dovede představit. Další nechám na galerii a dostanu – li od účastnic zájezdu alespoň pět souhlasů, tak vystavím i tu zvlášť povedenou Karkulku.
Byl to vskutku povedený výlet. Škoda, že si to na poslední chvíli rozmyslela Jiřka. Může jen litovat. Kdo byl : Vlasta, Kika, Iva, Emaruš, Thálie, Jitka, Laďa a já .
Nebude-li nic dříve tak ve středu 8.12. bude určitě Mikulášská schůze. Pozvánka bude zde !. Mějte se dobře a dávejte na sebe pozor. Váš Pepa D.
Zpráva ze čtvrtého kolečka.
Kamarádi moji, popsat naše odpoledne z pohledu počasí by znamenalo použít několik superlativů, ale proč několik když stačí jeden : super ! Větší azuro už ani nemohlo být když se nás na dvoře sešlo osm. Po čase se přidali i Lahu a doktor, který si vzal na „malý okruh“ starší kolo a pak toho litoval. Prostě se projevila neznalost termínu „kolečko“ ! Dál už to vezmeme přes Jadran abychom se vyhnuli pouti, tedy výlovu Ameriky. Tím jsme získali čas podívat se z dřevěné vyhlídky na konec rybníku a rákosový ostrov kde to po většinu roku žije obrovskou kolonií vodního ptactva. Ještě musím zmínit tu drobnou , ale veselou událost, která se stala při zastavení. Emaruš zvyklá si ze sedla dosáhnout špičkou na krajnici najednou zjišťuje, že tam žádná není, že je o něco hlouběji, ale to už její těžiště se naklání směrem k příkopu a nedá pokoj dokud jí tam nedostane. Nic se jí nestalo ! Zůstalo několik hezkých fotek , protože vyslyšela volání fotografů „Maruš lež musím vyndat foťák !“ Tak ještě popojedeme kousek dál a pak odbočíme doleva na hráz mezi rybníky. Odtud je hezký pohled na volavky jak stojí v bahně a žerou drobné rybičky, které se nestačily schovat v hlubší vodě. Lesem se dostaneme na silnici, po ní pár set metrů na Libou a zase vlevo do lesa na známou nábližku k Bříze. Z té pak pokračujeme po asfaltu až k tvrzi Pomezná. Tady dva chlapi staví znovu bývalý chlív , který se přimykal k samotné tvrzi a zase bude. Přichází jeden z nejkrásnějších úseků naší dnešní cesty – pěšina po okraji svahu zprava a vodou z Ohře zleva. Pod koly je koberec listí a do vody svítí nízké slunce. Nádhera ! To už jsme na signálce a míříme do hospody v Pomezí.
Více z tradice než ze zkušeností se stavíme ve dvoře hospody U přístavu. Obsluhuje tady malá, nikoliv mladá, korpulentní servírka, která se lehce usměje až ve chvíli placení a to ještě musí přiletět nějaký dýžko. Jo, pořiďte si hospodu a pak tam postavte strašáka. Příště jdeme vedle k Edovi, kterého chválí Thálie s Karlem. Místo abychom si povídali o 103. výročí vzniku ČSR tak alespoň přehraji nezasvěceným nově nazpívanou píseň ze hry J.K.Tyla Fidlovačka, která se přes odpor tehdejších intelektuálů v 19 stol. stala vpravdě lidovou a později její první sloka také naší hymnou. Slečna Marcela s moravským orchestrem ji zazpívala tak, že mrazilo v zádech. Je to nádherný počin a nejhezčí z celých oslav státního svátku.
„Kájo teď pojedeme nahoru pod Sv Annu !“ říkám kamarádovi, který jediný nemá elektrokolo, ale na kopci bude stejně první. Tak se i stalo. Znovu se napojujeme na signálku a na ní zůstaneme až k CS 6. Slunce svítí do oranžových korun bříz, které lemují naší cestu. Na křižovatce pod Annou stavíme. Jednak je třeba se rozhlédnout po kraji a také dvě nejaktivnější děvčata – Ivča a Thálie – si musí dojet pro pár fotek stáda šedých krav, nám neznámého plemene. To povídání děvčat s kravkami se zdálo Honzovi dlouhý a tak se rozhodl zapískat na prsty aby je přivedl zpátky. Do pohody tak krásného odpoledne takové gesto nepatří. Nepamatuji, že bychom v posledních letech jeli signálku odtud na Kříž. Obráceně ano a to docela nedávno. Tak jedeme a hned šupem z kopce. Za chvilku jsme u památníku Obětem železné opony. Poslední zde zastřelený člověk byl ještě v roce 1981. Jaké asi má vzpomínky onen péesák, který zmáčkl spoušť ? Přeskočíme silnici a tu Thálie přichází s nápadem :“Vezu namazaný chleba sádlem a papriky, tak někde na slunci to sníme !“ Byl to dobrý nápad ! Na posledním kopečku dnešní etapy s výhledem do Bavor si pochutnáváme na doma pečeném chlebu se sádlem a smaženou cibulkou. Bravo Thálie. Cyklostezka do Hájů je od viaduktu připravená na položení asfaltu na což se všichni těšíme. Loučím se s franťákama a máme 40 km. Ještě kdo byl : Ivča, Thálie, Lahučáci, Honza, Karel, Emaruš a já. Loučí se Pepa D.
Ps. Dovolená do Beskyd je uzavřená, zaplacená záloha a na cestu tam i zpět se vydáme vlakem. Kola a bagáž nám budou odvezeny !!!
Ps.2 : dávám na vědomí, že v nedávných dnech zemřel Kája Jaroš. !
Čtvrté kolečko.
Kamarádi,
kdo máte alespoň tři kolečka dostavte se pro čtvrté, které Vám bude vydáno panem vedoucím tento čtvrtek 28.10. ve 12.30 hod. u pošty ve Frant. Lázních.
Pojedeme někam kde je otevřená hospoda abychom mohli u skleničky piva vzpomenout na dobu kdy vznikla samostatná Československá republika.
V dobrém oblečení a žlutých podkolenkách se na Vás těším. Váš Pepa D.
Zpráva z třetího kolečka.
Kamarádky, tento výlet byl avizován v poslední větě minulé zprávy. Proto na poslední chvíli t.j. v pátek večer jsem poslal sms těm o kterých vím, že by o akci mohli mít zájem. Vyšlo to částečně, ale taky dobře !
Místo srazu jsem po čase zase zvolil dvůr u Škvorů. Notoricky známé místo, ale ne pro všechny. Hledáním Thálie jsme se všichni vzájemně ztratili a na pomoc přišel mobil, který nás zase dal dohromady. Co ten už všechno umí ! Na bývalé trati do Bavor je dnes už vše připravené na položení asfaltu . Na jaře se po něm svezeme. Dnes máme v plánu objet Jesenici z té lipovské strany, to znamená přes Mechovou. A když tudy tak kolem Kiky.
Další, delší zastávka je Okrouhlá. Obec se chlubí Valdštejnovým dubem a před lety taky zámkem. U něho jsme snad nikdy nebyli, až dnes. Dvoupatrová stavba se štíhlou sedlovou střechou zdobenou věžičkami je dnes privátní. Jestli oprava objektu začala výměnou oken za okna slepá pak se není na co těšit. Pan majitel by si měl uvědomit co si to koupil a podle toho se stavebně chovat.
My teď pokračujeme po staré silnici k Chebu, která dnes končí ve vodě. To v roce 1957 došlo k vpádu Dušáků na Chebsko a náš stěhovák jel právě tudy. Dnes silnici lemují nové domy a ke konci také letní kemp. Vím, že ho potřebujeme objet, ale nevím kudy ! Volím tedy pěšinu blízko u vody plnou kořenů a zatáček. Jedeme opravdovou džunglí. V tom se objeví odbočka doprava o které jsem si myslel, že nás provede areálem kempu a budeme z toho venku. Jenže nebyli. Po krátké konzultaci s místním, který toho moc nevěděl se vracíme zpátky po té odbočce abychom zkusili pokračování té kolem vody. Po dvaceti metrech se ukazuje, že je to správně. Podle stromořadí se dá usuzovat, že to byla cesta na Lipoltov . Byla stále lepší až úplně nejlepší, přejeli jsme hlavní na ML a kopec dolů nás tam dovedl. Plynule odbočujeme vlevo na Odravu, to znamená kopeček nahoru a kopec dolů. Jsme tam a náš další cíl jsou Nebanice. Cestou dochází k domluvě, že přijmeme pozvání Ivči na kávu a dnes upečený chleba. Když jedeme kolem hospůdky nedávno zavřené tak nás ani nenapadne zajet se tam podívat jak dopadl generální úklid. Jediná Thálie, milující pivo, toho lituje. U ohrady před mostem stojí blízko několik koní. Stavíme a dva hřebečci, asi zvyklý na příkrm od cyklistů, se za námi hned vypraví. Nechávají se hladit a za všechnu tu přízeň dostanou i nakrájená jablka od děvčat.
Pak už jedeme jako o závod a na dvoře u Ivy jsme za chvíli. Ona, známá neposeda se hned dá do vaření kávy, otvírání láhve, krájení chleba a snášení všeho možného z lednice co by se na ten chleba hodilo. Byl výtečný !!! V debatě oznamuji, že Libor je nemocný s covidem a protože nevím jak se mu vede tak zapojím mobil. Neúspěšně ! Pak taky nic nevíme o Laďovi tak dělám to stejné. On to bere, přitom dává příkazy dalším stavebníkům a do toho se ptá „Proč voláš ?“ „No sedíme u Ivči a chceme Tě pozdravit“ odpovídám. Pak už jsme si nerozuměli a nemělo to cenu pokračovat. Z každé hezké etapy musí být šťastný návrat. Proto se sbíráme k odchodu a odjezdu. Thálie ještě dostává „nášup“ v podobě exkurze po domě ve kterém ještě nikdy nebyla. My se dostáváme do Chebu po libské silnici . Kdo byl ? Iva, Jitka, Thálie, brácha a já. Už brzy na shledanou, neboť předpověď na čtvrtek je dobrá. Zdraví Vás Pepa D.
Zpráva z druhého kolečka.
Ahoj kamarádi. Trochu pozdě, ale přece se mi chce napsat pár slov o našem posledním výletu ze středy 20.10. Vyjeli jsme z FL včas, protože jsme na nikoho nemuseli čekat a taky jsme mohli všichni slyšet od Maruš tu hroznou zprávu o tom jak si Daša už podruhé spálila ruce. Ty první kilometry jsem ani nevnímal a tak snad až pohled na starorybnický hrad nesměroval mysl tím žádoucím směrem. Nějaký čas tam stojí lešení, neklamná předzvěst nějaké opravy. Budeme to sledovat a těšit se. Projíždíme kolem chalupy kde stále kvetou muškáty přitisknuté ke štítu a tak chráněny před prvními mrazíky. Sejdeme se tady v sobotu 11.12. na předvánoční, pomikulášské schůzi.
U hradu se na chvíli zastavíme, protože Thálie má tak chytrý telefon, že dokáže vyfotit i to co tam venku není. No trochu přeháním, ale jen trochu. Však se podívejte na fotku hradu od potoka kde v reálu byl dole a po stranách stín a ona dokáže z té tmy vytáhnout osvětlený hrad. Inu svět chce být klamán a proto výrobcům a taky politikům nezbývá než se tím řídit. Máme jednoho, který jen otevře ráno oči tak lže a vůbec to nevnímá. Lhát, krást a brát úplatky se nemá, nebo se z toho člověk zblázní ! Už se stalo.
Jsme v lese a upalujeme ke Šneckýmu rybníku a dále na Velký Luh a Křižovatku. V lese bylo líp, tady to pořádně fouká. Před Novou Vsí přijíždí Jíťa s dobrým nápadem – zajedeme po polňačce vlevo k Mlýnské kyselce. Dlouho jsem měl na tuto cestu spadeno a dnes se mi to splnilo. Přijíždíme k upravenému rybníčku, všude je posekaná tráva, za chvilku se ukazují další tři ještě menší rybníčky a pod hrází nový altánek pro posezení party, nebo pro dvojici když by zem byla studená. V čelní zídce altánku jsou zasazeny staré mlýnské kameny. O malinko níže z husté zeleně Lužního potoka se ozývá Jitčino volání :“ Tady to je !!“ a myslí tím pramen vody. Z obou stran je pár schodů dolů ,lemovaných kamennými zídkami. Na jedné straně vytéká z úst kamenné tváře voda a proti je kamenný erb a lavička. Z dostupných informací víme, že na tomto místě stály malé Lázně, velmi oblíbené a jmenovali se Zelený Mlýnek. To bylo v době než se začalo na světě válčit. Voda je výborná, není to kyselka , ale to vůbec nevadí. Já mít takovou doma, tak nic jiného nepiju … Cesta odtud vede buď zpátky a nebo dál a určitě do vesničky Mlýnek. Bylo to hezké svezení mezi poli. Na silnici vpravo a brzy budeme v bývalé vesnici Bor. Tady u silnice je alej zanedbaných jabloní, jejichž úroda každým rokem spadá do příkopu, tam zkvasí, opije celou řadu žížal a zmizí. Za čtvrt hodiny bychom měli být v Třebeni a i když fouká pořádný vítr proti, jsme tam !
Těsto na bramboráky je připraveno, flaška nedopité meruňkovice z minulého týdne leží v lednici, koláče od Thálie a Kiky plní talíře, vaření kávy se ujímá Emaruš. Takže vše je připraveno pro zahájení vernisáže obrazů a schůzi. První frťan na zahřátí a jdeme vedle podívat se na obrazy mého švagra Libora, synovce Petra a kamarádky Vlasty. Tři autoři a tři různé styly malování. Vlastička přijímá obdivná slova se skromností jí vlastní a aby odlehčila situaci tak navrhuje pověsit poslední obrázek chrp pod jiné její dílko -koupající se vrabce – mezi okna. Do toho přichází nápad, který je naprostou většinou okamžitě přijat – psací stůl odnést a do rohu pod okno dát malý gauč ve tvaru písmene L, stolek a možná i křeslo. Realizace se bude konat za deset dní, tak někdy potom to přijdeme zkolaudovat. Už kolují usmažené bramboráky, nalévají se skleničky a do toho rozdávám mílařské čepice a zapisuji si další objednávky. Mikiny už jsou objednané. Lehce informuji o dovolené ve Zlínském kraji, která bude od pátku 26.8. do soboty 3.9.2022 ! Za krátko budete platit zálohu ve výši 50% ceny ubytování se snídaní. Na internetu si můžete penzion prohlédnout na vevevéčkách Penzion pod pralesem.cz. Sluníčko je za mrakama a taky za horama – musíme domů. Kdo byl ? Vlasta, Petr, Kika, Věra, Iva, Jíťa, Emaruš, brácha, Thálie. Mějte se hezky a možná v neděli 24. na zavolanou ?! Pepa D.