Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Author Archive
Pražské Benátky 2/23.
25.2.2023 | 
Autor Ahoj cykloparto,
název výletu je turisticky atraktivní pojmenování pro výlet lodí od Karlova mostu k Čertovce a zpět. To a ještě mnohem více jsme zažili v Praze 22.2.23. Začalo to ranním přivítáním na Hlavním nádraží, kde na nástupišti přímo u našeho vagonu stál kamarád, prominentní mílař Milan Hosák. V ruce svitek papírů (určitě lepší než z Rudého práva) s informacemi o významných kostelích a plánkem naší procházky. Po nezbytném objetí „srdce na srdce“ se parta našich děvčat a Jarda vydali pěšky do města. Já jsem v té době už seděl ve frontě na kardio oddělení nemocnice na Karláku.
Když jsme se v jednu zase sešli, bylo to v hospodě U Betlémské kaple. Tam už nás čekala Stáňa, kterou jsem pozval a tak jsem byl rád, že jí to vyšlo a mohla přijít. V minulém čase nám připravila několik procházek Prahou a to včetně Vyšehradu a taky výlet ze Suchdola na kole na Okoř. Na takové zásluhy se nezapomíná. Oběd jsme měli dobrý a pivo ještě lepší. Po hodině se loučí Milan, neboť je to pracující chlap co musí vydělávat peníze a platit daně abychom mi mohli jet do Prahy za polovic. Třeba … Loučení je poměrně dlouhé, na některá děvčata se dostalo i dvakrát, protože fotograf byl pomalý. Milane díky a v červenci na startu Mílí v Hranicích se znovu uvidíme a taky v Třebeni , to až se vrátíš po dvou tisících mil ze Slovenska zpátky. Bože to je borec, ono mu nestačí, že Míle jel už osmkrát.
Pomalou pěší chůzí, tedy šourkem se přesouváme k Mostecké věži u Karlova mostu. Myslím, že každý venkovan je překvapen, když ho tady zve na projížďku lodí česky mluvící černoch v bílé uniformě. Jenže hochu , my už vstupenky máme ze Slevomatu ! Dostáváme decáka limonády, nebo kávu a k tomu taky švestkový perník. Ten už se vyráběl před více než půl stoletím, co jsem tady studoval a je pořád dobrý. Ze sluchátek dostáváme první informace o naší cestě po vodě. Nejdříve je to o mostu. Dříve t.j. od druhé poloviny 12. stol. tady stál most Juditin. Byl kamenný, ale vydržel jen do roku 1342 kdy ho vzala velká voda. Karel IV. nelenil a brzy tu stál (r.1402) nový kamenný most jeho jména a stojí dodnes. Zachovaný první oblouk Juditina mostu jsme viděli v přístavišti loděk a pak taky v muzeu Karlova mostu. Kdo byla Judita ? Druhá manželka druhého Přemyslovského krále Vladislava II. Zatím co on se kamarádil s Fridrichem Barbarossou a dobyl město Miláno, tak ona se starala o tři děti a taky o stavbu prvního pražského mostu. Naše lodička zatím křižuje hladinu Vltavy a nabízí pohledy lidem sedícím vlevo i vpravo. Ale naše Thálie a Emaruš sedí ve špici a vidí a fotí všechno ! Taky vjezd do Čertovky, kamžto právě patří to pojmenování Pražské Benátky, viděly ze všech pasažérů nejlépe. Čertovka je vodní náhon postavený ve 12. stol pro blízkých sedm mlýnů, který oddělil část Malé strany a vznikl tak ostrov Kampa. Nás lodička dovezla až na dohled velkého, černého, mlýnského kola, které patří Velkopřevorskému mlýnu. Tady se otočíme, znovu podjedeme Karlův most a směřujeme k Mánesovu mostu. Po otočce náš výlet pomalu končí v přístavišti pod mostem.
V ceně jízdenky byla také návštěva Muzea Karlova mostu, které je hned v přilehlé budově bývalého špitálu Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Jde o výlučně český řád a jediný mužský řád na světě, který byl založený ženou – Anežkou Přemyslovnou ve 13 stol. Jedna zmínka o tomto řádu tu musí být zaznamenána. Mezi místa kde řád dnes působí patří v našem okolí Chlum sv. Maří, ve Frant. Lázních kostel Povýšení sv. Kříže a v Chebu sv. Bartoloměj. Zapomněl jsem ještě na kostel sv. Mikuláše v Milhostově. Zpět do muzea. V sále s oknem na Vltavu lze po železných schodech sejít níže a vidět opukové zdivo prvního oblouku Juditina mostu. V prvním sále je maketa stavby Karlova mostu a také různé stavební pomůcky. V dalším je vše věnováno řádu Křižovníků. Je tu i text prosby prezidenta Havla k Anežce české, která má trvalou platnost. Prostě je toho hodně a kdo bude chtít tak si doplní informace z internetu.
Byl to příjemný den. Hodně jste toho nachodili, asi 12 km, říkal někdo. Já jsem použil trekové hůlky a byl jsem šťastný, že je mám. Jenže jejich použití má svoje pravidla jako třeba neohrožovat okolí , za což jsem byl často kárán a nebo focení telefonem s rukama v poutku hůlek je fakt vopruz. Rehabilitoval jsem svůj foťák na krk a slíbil mu, že příště ho doma nenechám. Ještě se pokusím přenést nějaké fotky do galerie aby tu byly jako v archivu kdykoliv k dispozici. Mějte se hezky a 12.3. se těším na shledání . Váš Pepa D.
Publikováno v 
Tagy: 
Prezidentské volby 2023.
Ahoj kamarádi,
když jsme se v neděli 29.1.23 sešli v Třebeni na schůzi tak už bylo všechno jasný. Padesát osm procent voličů chtělo mít prezidentem Petra Pavla a taky ho mají. A nejen oni, ale také všichni z nás, kteří ho nechtěli. Po čase sbírání zkušeností z toho všeho co Petr i Pavel bude dělat ,většina z nich přejde na jeho stranu a bude stejně pyšná na toho sympatického chlapíka, jako my , jeho voliči. To je jen můj odhad se kterým bych rád za pět let osobně zúčtoval.
Každý z nás, kteří jsme sledovali alespoň posledních čtrnáct dní předvolební kampaně, si něco pamatuje. Já určitě krátkou scénku z duelu v Národním muzeu kde Babiš chce připomenout svoje postavení ve společnosti slovy :“Vás nikdo nezná, mě znají všichni !“ A Pavel na to reagoval :“No právě .“ Tomu se říká zásah do černého. Stačí dvě krátká slova a všichni mají jasno. Tak se mu připomněl člověk, který považuje lež za normu kdykoliv něco řekne. Přitom chtěl od celého národa aby tomu věřil, přidal se na jeho stranu a zvolil ho.
Pak přišla sobota 14. hodina a začalo sčítání hlasů. Měl jsem zato, že ten začátek bude jako v prvním kole, t.j. budou sečteny první nepočetné obvody s převahou hlasů pro Babiše a až později se objeví čísla, která povedou k vítězství Pavla. Jenže skutečnost byla mnohem příznivější. Už první číslo znamenalo vedení pro Petra Pavla. Nastala velká úleva a při 70ti procentech sečtených hlasů jsem dal příkaz „láhev na stůl !“. Děti dostaly čokoládu a zletilý frťana. Dál už v televizi běžel „pětihodinový film“ plný krásných slov, krásných žen – to když přijela slovenská prezidentka Zuzana Čaputová a stoupla si vedle Evy Pavlové a dalších děvčat z volebního štábu. Emoce jak doma tak i v tom velkém sále přerušil jen Babiš, když slavil se svým týmem počet získaných hlasů a vyzval nás abychom zkusili žít bez něho. Okamžitě jsme ho na dálku ujistili, že to určitě zvládneme i navždy ! Těším se na inauguraci prezidenta a pak na všechny další rozhovory s ním, protože jeho klidné, pravdivé brumendo nám bude znít příjemně minimálně pět let.
Trochu upozaděný a zcela právem byl v těch dnech odcházející Zeman. Dozvuky jeho kariery se ještě nějaký čas budou řešit a pak už bude opravdu klid od tohoto zloducha naší nedávné historie. Než bych se o něm rozepisoval tak se spokojím s citátem ze Švejka : „Člověk by chtěl být gigantem a je hovno, kamaráde !“
Naše setkání bylo jako vždy výborně zásobené, protože naše děvčata jsou výborný pekařky, cukrářky, kuchařky a tak vůbec. Díky jim za to. Připili jsme na zdraví nového prezidenta a dál už jsme se věnovali otázkám zajímající všechny přítomné. Jedna z nich byla přihláška na Chřibskou a ta dopadla takto : Jíťa, Thálie, Karel, Emaruš, Jarda, Zdenka, Jiřka, Táňa, Japoši a Novotňáci. Dále jsem dal na vědomí, že 22.2.23 pojedeme vlakem do Prahy. Program cesty zveřejním 9.2. a budu na Vás chtít přihlášky abych mohl koupit jízdenky a místenky.
Mějte se fajn a čtěte sms, protože kdo nečte neví ! Váš Pepa D.
Chebské krovy 1/2023
Ahoj kamarádky (di), jen několika větami chci doplnit do Paměti cykloparty, jak by se daly tyto stránky taky nazvat, že jsme 7.1.2023 byly ve velké skupině opět na prohlídce chebských krovů s výkladem Jitky Šindelářové. V té velké skupině byla od nás Jíťa, Emaruš, Zdenka, Hanka, Luboš syn Thálie, Vlasta, Petr , já a dalších šestnáct lidí bylo z vinotéky.
Jitka Š. nám řekla spoustu zajímavostí a já se pokusím některé z nich tady uvést. Cheb byl na obchodní cestě z Bavorska do Stříbra, Plzně a Prahy. Ve 12 století se obchodovalo v místech pod hradem , tam kde je dnes Jánské náměstí. Chebští obchodníci měli co nabídnout – vedle výrobků ze lnu to byl včelí med ve všech možných podobách. Největší díru do světa dělala medovina. Tato tradice byla zničena až třicetiletou válkou. Prostor pod hradem nestačil a tak došlo v roce 1220 k založení našeho dnešního náměstí, které obkroužilo 162 dřevěných domů . Prudkému rozvoji města pomohl požár, který 16.4.1270 spálil všechny domy a donutil obchodníky k nové zástavbě. Nových domů už bylo „jen“ 57 , postavených z cihel a s vysokými střechami jako sklady zboží. Sklepy se příliš nestavěly, protože podloží je zde jílovité a mokré. Další novinkou tehdejšího stavitelství v našem kraji byly protipožární zdi mezi domy. Proto naše město od té doby už nikdy nelehlo popelem. Je zajímavé, že císařovna Marie Terezie zavedla tuto ochranu měst před požáry až o cca 500 let později.
Střechy byly pokrývané pálenými taškami, „bobrovkami“, kterým se tak říká podle okrouhlého tvaru bobřího ocasu. Tento způsob krytí umožňoval dobré větrání půd, potažmo krovů, postavených z mokrého dřeva. Odborníci spočítali, že dřevo krovu Grünnerova domu vážilo v době stavby 39 tun a střešní tašky dalších 19 tun. Zkusme si představit jaká to byla námaha dostat všechen materiál nahoru. Velice zajímavé je nahlédnutí do vědy – dendrochronologie – určující stáří dřeva. Na jedné z fotek je krátký text, který jakštakš vysvětluje jak se to dělá. Kdo má zájem větší, musí na internet ! Pro Chebáky je důležitá tato informace : část krovu nad oltářem kostela františkánů je z roku 1319 a je tudíž nejstarší v ČR ! V žádném jiném českém městě nenajdete tak pestrý a ucelený soubor historických krovů. Bez nadsázky se zde mluví o historické střešní krajině. Fotky dodal Luboš a já. Mějte se hezky . Pepa D.
Za několik dní , 13.a 14.1., budou prezidentské volby. Shodou nějakých okolností byl v pondělí 9.1. ukončen vleklý soudní proces s jedním z kandidátů na funkci prezidenta ČR Babišem verdiktem : nevinen ! Může to být šok, ale ne zase tak velký. Proč ? Protože už táhlý proces vyšetřování byl jednou státním zástupcem zastaven , což nabudilo nejvyššího státního zástupce JUDr. Zemana natolik, že tomu zabránil a radil podřízenému jakou cestou se má dál ubírat – cestou daňových úniků. On si ale vedl svou , neposlechl a další dva roky se patlal s otázkou vyvedení Čapího hnízda mezi malé podniky, kam pak bylo možné získat padesáti milionovou dotaci. Když se konečně dobral konce a věc předal soudu tak s návrhem na podmínku a 10. milionovou pokutu. Zákon tady počítá s 5.-10. lety vězení. Soudce pak musel soudit to co mu bylo předloženo. Je zajímavé, že hlavní oporou jeho rozhodnutí byla výpověď stavbyvedoucího, kterou v průběhu procesu označil obhájce Babiše jako sběr drbů a „jedna paní povídala“. Myslím, že není možné aby tím celý proces skončil a dojde k odvolání. Co tím vším chci říct ? Chci tady uvést můj soukromý názor na kauzu Babiš kontra volby. Většina lidí se jistě dobere k závěru, že takového člověka za prezidenta tady nechceme. Nejen kvůli tomuto procesu, ale za celé jeho působení v politice ČR. Za všechny další kauzy, které ho provázejí jako mafiána největšího kalibru. Nejméně dvakrát, třikrát zpátky náš národ v prezidentských volbách dokázal, že si vybrat dobře neumí. Hodně viny na tom nese část mojí generace a já bych si moc přál aby tentokrát to dopadlo dobře. Prosím, neignorujte volby ! Váš Pepa D.
Zdravotní klaun.
Mám tuto nadaci rád a rád na ní přispívám, protože přináší nemocným dětem trochu radosti do života. Přišlo pondělí 12.12.22 kdy jsem se , nechtě, začal takovému klaunovi podobat. Stačí k tomu červená poklička na nos a trochu úsměvu. Jenže ten mi chyběl s přibývajícím časem čím dál víc. Jak se to seběhlo ?
Jsem na chalupě, venku je zima a já musím vynášet věci z auta. Když už jdu potřetí tak cítím nutkání ke kýchnutí a abych tomu předešel, rychle používám ruský kapesník. Obsah sice vyletí, ale co čert chtěl, za ním kape červená s neúprosnou pravidelností bez ohledu na to kde právě jsem. V kuchyni nad dřezem motám papírové tampony a zbytečně utírám na podlaze první kapky, protože si u toho pořizuji další a další. Je to marný, raději odtud vypadnu. Jedu rovnou do FL kde mám ve Vinotéce u Zdenky objednaný víno pro kluky do Prahy. Cestou jsem v mírném předklonu proto aby kapky nepadaly na sedadlo a na kalhoty, ale přímo na gumovou rohožku. Až na výjimky se to daří. Jsem na místě, volám Zdence, ale nebere to. Co teď ? Přemýšlím a do toho telefon „Hele Pepino čekají na Tebe samí sedláci, tak pojď dál !“ Já na to :“Zdeni já jsem celý od krve z nosu, nejde to! Buď tak hodná a přines to ven. “ „Tak jo“ praví Zdenka a opravdu za chvíli je tu. V jedné ruce víno a v druhé papírové ručníky. „Ježíšmarjá Pepíno, co se Ti stalo ? Rychle chápe situaci ,nechá mi věci, vezme peníze a můžu odjet pro Jitku do Třebeně. Tam je to se mnou stejný jako na chalupě – kuchyňka, dřez, papírové kapesníky, koš, voda. S Jitkou jedu domů a intenzivně přemýšlím co dál a v jakém pořadí.
Už je to dvě hodiny co takhle teču. Nasazuji nejtěžší kalibr tamponů – vatový. K tomu ledování krku a nosu. Nic platný. Jíťa volá Lence, kamarádce a taky sestře z nějakého oddělení nemocnice v Chebu. Ta je po šichtě, ale ochotně se vydává k nám a přináší tampony pro zastavení krve. Odborně je vpraví do levé dírky a povídá „No uvidíme !“ A taky jsme viděli. tampon se rozpouští a netěsní. Zatímco holky štěbetají o dalším postupu, tak já se snažím soustředit na odvolání zítřejšího výletu do Prahy. Už je sedm večer, mám obvoláno pár lidí a se zbytkem pomůže Ivča. Já začínám vracet jízdenky. Měli jsme celkem šest jízdenek : pro Vlastu a Thálii jednosměrnou , pro Olgu + 1 dospělou a pro další čtyři z nás skupinovou, seniorskou, tedy poloviční a k tomu místenky. No prostě práce na hodinu času, vždyť jsem jízdenky po internetu kupoval poprvé v životě ! Do toho ještě výměna tamponů a konečně zlatý hřeb – Lenka mi jednoduchým trikem udělá pokličku na nos z vaty a obvazu. Ta se zanedlouho zbarví do červena a je tu klaun kterého jsem dal do názvu zprávy. Konečně jsem hotov a můžeme jet na pohotovost do nemocnice Je osm hodin !
V pavilonu kde se mojí generaci rodily děti je dnes také oddělení ORL. Tam jsem se poprvé v životě potkal s paní doktorkou Siglovou. Teď bych měl napsat dvě řádky superlativů na její chování a hlavně na šikovnost s jakou si poradila s mým nosem. Je prostě báječná. Při úvodní anamnéze jsme se dostali až k cyklistice, kterou ona ráda . Dost jsme se nasmáli když jsem popisoval vznik mých potíží a použil u toho výraz ruský kapesník. Ty slova neznala a chtěla je vysvětlit. Okamžitě reagovala slovy „Jé to já znám, to dělám na kole ale nesmím to dělat před mojí maminkou ! To by byl mazec !“ Když jsme tohle všechno dopovídali tak se pustila do díla. Po znecitlivění přišel na řadu kauter. Taková tenká pinzeta pod proudem, kterou se chytí cévka, zmáčkne, ono se zakouří a je svařeno. Patero opakování jsem se dočkal. Pak následovala ucpávka, nasazení klaunovské čepičky a kázání co smím a nesmím, kdy mazat a podobně. Vzájemně jsme se pochválili za výkon – ten můj prý spočíval v tom, že jsem nevyváděl a způsobně seděl až do konce. Děkování jsem opakoval několikrát. Je deset.
Bylo toho trochu moc, je třeba jít spát. To se po hodině ukázalo jako kontraproduktivní. Obvaz je dole, tampon venku a všude kolem krev. Tady musím poznamenat, že ředím krev, takže její srážlivost je malá. K tomu jsem se dověděl, že když je krev naředěná alkoholem, tak se sráží normálně. Ve zdravotnictví je ale tento poznatek nepoužitelný. Jinak Vám musím napsat ,že vyřazení nosu z dýchání je opruz. Jasně, že při nějakém fyzickém výkonu je dýchání ústy normální a žádoucí, ale ve spaní ? To fakt nejde ! Popisovat co všechno bylo třeba udělat při likvidaci následků mého „spaní“ není třeba. Právě dnes mi zase přišla obálka od nadace Zdravotní klaun. Po takových zkušenostech rád něco pošlu , protože úsměv je naděje.
Mějte se všichni hezky a dávejte na sebe pozor. Váš Pepa D.
Pokračování …
Honza Kopka a schůze.
Ahoj kamarádi, stojí za zaznamenání, že jsme 30.11.2022 byli na diashow Honzy Kopky, která se konala v Aši v restauraci u rozhledny. Pořadatelem byl vybrán závod na Aljašce, který Honza v roce 2007 vyhrál, když do cíle dojeli dva závodníci z 35. startujících. Jéňa má připravený dvouhodinový film sestavený jak z diapozitivů tak i krátkých videí. Sám to samozřejmě doprovází slovem a jak ho známe, tak velice rád utíká k veselému líčení i těžkých situací. Já jsem tento program viděl už v roce 2009 kdy se s ním Honza objevil na Cyklofestivalu v Praze. Po jeho vystoupení se v kuloárech vytvořil hlouček lidí kolem něho kde jsem nemohl chybět. Tam se Honza svěřil, že by chtěl u nás (včetně Slovenska) postavit závod na 1000 mil a tím vytvořit podmínky pro extremně uvažující cyklisty, kteří by jinak za podobným závodem museli cestovat do zahraničí a platit vysoké startovné. V debatě se tam přiznal, že nejvýchodnějším bodem bude Nová Sedlica a že o tom nejzápadnějším bodu toho moc neví poněvadž to tam nezná. To byla příležitost pro mě – nabídl jsem mu pro cíl chalupu ve Skalný. On to, po prozkoumání Ašského výběžku, přijal. V roce 2011 se jel první ročník z východu na západ, tedy do Skalný. Tolik k historii vzniku našeho kamarádství do kterého jsem posléze „zatáhl“ taky Vás.
Rok 2022 byl pro život naší party dosti významný. Došlo totiž k nenásilnému, klidnému, přirozenému rozdělení lidí na dvě skupiny. Je to tak dobře. Velký počet je v cyklistice i číslo dvacet. Přináší to problémy v dopravě na akce, v pohybu po silnicích, při hledání míst v hospodách a tak dále a tak podobně. Tyto stránky budou využívány i nadále pro zprávy z akcí a pro fotogalerii. Pro pozvánky budu využívat WhatsApp, protože ten je v telefonu se kterým jste v denním styku takže Vám žádná akce neunikne. Je to moderní, ale hlavně praktické. Vnásledujícím roce 2023 mě bude ze začátku zastupovat Jarda a to tak do poloviny roku kdy bych se měl zvednout po operaci kyčle a znovu jezdit přes kaluže. Však uvidíme.
Mikulášská schůze postrádala Mikuláše ! Čertice tam byly !!! a andělé taky ! To byli řidiči co mohli jen pevnou stravu. Ale co to píšu? Vždyť i Mikuláše a to hned dva, jsme měli. Vlasta rozdávala vánoční figurky a Jana sympatický balíček sladkostí pro hodné babičky a dědečky a považte „bez básničky“ . Příště kdo nebude umět básničku bude skákat přes švihadlo ! Tak se holky připravte. A co by to bylo za schůzi kdyby neměla program ? Měla ! a trval deset minut, kdežto schůze čtyři hodiny ! Další akcí bude cesta vlakem do Prahy – přesně v duchu hlášky „To je dost Pepo, že jsi nás taky vyvez !“ Program bude bohatý a s těmi nejlepšími průvodci co Praha má. Mějte se jen hezky a dávejte na sebe pozor ! Ahoj v úterý ve vlaku! Váš Pepa D.
Zpráva o podzimu č.3.
Ahoj kamarádi, hned na začátku musím konstatovat, že podzim byl v neděli tak protivný, že udržel mlhu až do odpoledních hodin a nám tak vzal etapu. Tedy Kája s Hankou se projeli kdesi přírodou a my ostatní jsme si dali sraz na půl třetí do Bramborárny. Vyšlo to , chybělo jen pár lidí, ale tak tomu je vždy. Udělali jsme si schůzi se dvěma body programu – 1. změna šéfa party a za 2. různé.
Už letos v Chřibské jsem si prožil bolesti třísel, které to měly od levého kyčelního kloubu a ten zase od pravého kolena. Oba klouby se chlubí artrózou stupně tři a oba chtějí vyměnit. Jenže pořadí uchazečů je dlouhé a já se dostanu na řadu někdy v květnu , červnu 2023. Tedy přesně v té době kdy Vy si budete v Chřibské užívat pohostinnosti Menclů, dívat se co způsobil požár Č. Švýcarska a dál jezdit po zelené krajině krásného kraje Čech. Proto je třeba s předstihem zvolit mého zástupce, který se o Vás bude starat. Pro rok 2023 byl jednomyslně zvolen JARDA P. S lehkým zamručením to přijal. Já si ponechám přípravu schůzí a případných výletů. S přípravou etap taky pomůžu, to je jasný.
Bodem různé jsme mysleli různé lahve . Bylo třeba zjistit jak je na tom víno třeba po 16ti letech když jeho špunt s tak dlouhým skladováním vůbec nepočítal. Je třeba přiznat, že archiv vín má vypadat úplně jinak. Tady u nás obstálo až to čtvrté a závěrečný šampus. Příště dojde na lahve s vyšším obsahem, které se prý nekazí . Tak uvidíme a to už brzy. Srdečně zdraví Pepa D. Dnes je to bez fotek !
P.s. Ve středu 30.11. bude v Aši přednášet náš kamarád Honza Kopka. Určitě za ním pojedeme !!!
V úterý 13.12. pojedeme autem nebo vlakem do Prahy. Je tam k vidění , po rekonstrukci otevřený, skvost českého baroka Clamm-Gallasův palác s výstavou o životě Josefa Myslivečka, českého hudebního skladatele 18. století. V novém filmu Il Boemo nám ho představí Vojta Dyk. Těšíme se.
Podzim na kole 3.
Ahoj kamarádi,
tak už jsem tu zase s nabídkou etapy po krásách podzimu. V neděli bude hezky tak proč nejet, že ? Na zimní pauzu je příliš brzy. Mluvil jsem s Pavlem a on pojede ! Je třeba ještě další povzbuzení pro Vaše rozhodování ? Není !
Takže v neděli 23.10.2023 ve 12 hodin v Růžovém sadu ve FL. Jako už tradičně bude etapa vedena tak aby zastavila ve správnou chvíli v Bramborárně na občerstvení.. To vše probereme až na startu. Zdravím a těším se. Pepa D.
Podzimní zpráva č.2
Ahoj kamarádi, včera bylo hezky a dnes (v pondělí) je krásně. Sám jsem se etapy na kole nezúčastnil a to z důvodů artrózy, která má momentálně navrch. Do příští neděle kdy bude, doufám, etapa se chci dát dohromady. V přírodě je ještě dost druhů stromů, které na svoje zbarvení čekají. Je to radost jet tunelem pod červenými duby u Nového Drahova , které právě teď dělají svému jménu tu nejlepší vizitku. Budou v galerii. Taky javory se umí krásně vybarvit a což potom když z jednoho místa roste několik kmenů různého stáří, čímž se zbarvují každý jinak a dělají tak pestrou kulisu pro naše fotky.
U Růžového sadu, kde už většinou růže nerostou se nás sešlo šest, jako minule. Přijel jsem autem abych mohl předat svůj plán cesty do party. První zastávku jsme udělali v Bramborárně s ochutnávkou přezrálých hrušek. Pět lidí odjelo přes Milhostov a Kaceřov do Kynšperku. Já jsem jim chtěl nadjet asi tak za hodinu. Úplně se to nepovedlo, protože když jsem byl v Nebanicích tak volala Vlasta, že Zajíc je zavřený a hospoda U Splavu taky. Do toho já se dívám na terasu hospody v Nebanicích kam svítí slunce a dobře se tam sedí. Přijeli za mnou ! Po krátkém posezení „na jedno“ pokračuje minipeloton po cyklostezce a já rychle autem pro kolo abych jim jel alespoň kousek naproti. To se povedlo v Chocovicích na odbočce do Chebu. Následovalo několikeré focení, však uvidíte.
V Třebeni jsme se, tak jako minule, dobývali do několika starých lahví červeného. Až ta čtvrtá byla vypita. Tady se sluší připomenout slova klasika :“Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš !“ My bychom dodali jiný způsob škody :“ nebo to vyliješ !“ Při povídání došlo taky na katalog Ivana Čížka na příští rok. Přišel s tím brácha a je to : „Stezky říčky Tauber“ v termínu 12 – 16. 8. 2023. Téměř všichni máte doma tento katalog a kdo ne ten se zeptá. Kolik lidí bychom dali dohromady ? Chce to jednat rychle !!! Do příští neděle se snad Váš zájem dovím. Zdraví Vás Pepa D.
Podzim na kole 2.
Ahoj kamarádi, zatímco v názvu etapy se snažím zaznamenat počet etap od října do zimy, tak u této mě napadl podtitulek – etapa po červené. A už mě napadají další podnázvy, které ale vyčkají času. Pro nás je teď důležité , že o víkendu bude hezky.
Sjedeme se znovu u Růžového parku a to v neděli 16.10.2022 ve 12 hod. Pojedeme tak abychom se mohli zastavit v hospodě v Kynšperku a pak pokračovat do Bramborárny v Třebeni. Tady bude připraven takový počet židlí jako bude Vašich přihlášek. Já už se těším ! Pepa D.
Podzimní zpráva č. 1.
Ahoj kamarádi, tentokrát jsem neměl úplně šťastnou ruku při výběru dne kdy pojedeme etapu. Předpověď tvrdila, že sobota bude teplejší než neděle. Možná byla, ale končila deštěm a před tím se slunce moc neukazovalo a pokud venku bylo, tak my jsme byli v hospodě ! Ještě, že to počasí neřídí lidi, to by byl na světě binec.
U Růžového parku se nás sjelo šest a chvíli jsme ještě čekali na dvě dámy co slíbily účast, ale bylo to marný. Já tohle nikdy nepochopím ! Vyrážíme bez nich na Polnou, odtud na signálku a dál k altánku až do místa kde se bývalé dráty lomí do pravého úhlu. Odtud na louku s hezkým výhledem a sjezdem až k hospodě Na Gruntu. Paní tady má ve zvyku nabízet „Plzínku“ a dnes taky nezklamala. Je to veskrze blbá zkomolenina, tedy podle mého názoru. Trochu jídla by nevadilo, když jsme vyjížděli tak brzo. Bylo a bylo dobrý ! Venku jen taktak stihneme díru v mracích a necháváme si udělat ,okolojdoucím, společnou fotku.
Náš další postup byl na Skalku , golf a Vojtanov. S větrem v zádech z toho byl úprk a to až do Třebeně. Trochu vínečka prý neuškodí nikomu, slyšel jsem ze všech stran. Ještě trochu švestek, medu a papriček k tomu. Jedinci jsou to odolní, řemesla znalí, takže se nic vážného nestalo. Jednu chvíli, už v hospodě, jsme se shodli, že naše povídání je vedeno stylem „Vino“. Téměř každý čeká na časovou mezerku v projevu jiného a skáče do toho svým tématem, které právě teď potřebuje říct a to se netýká toho předešlého. Jistě, že to tak není pořád ? Na šestou plánujeme odjezd a to se povedlo. Venku padají první kapky. Není cesty zpět, každý chce domů. Až do Chebu nám drobně ,ale usilovně pršelo. V nové pláštěnce od Craftu to byla pohoda. Bylo to 52 km.
Do galerie dám fotky pořízené v minulém týdnu a několik i při etapě. Příští etapa bude v neděli s pozvánkou zde ! Zdraví Vás Pepa D.