Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Author Archive
Etapa č. 17/5
13.4.2017 | 
Autor Kamarádi, v posledních pár dnech je to s počasím pořád stejný. Předpověď mizerná, skutečnost dobrá, až na teploty samozřejmě. Není ale zima, je jen špatně oblečený cyklista. Z tohoto předpokladu vychází moje dnešní pozvánka.
Na poslední chvíli vkládám tento dovětek kvůli případnému zvlášť ošklivému počasí: toho z Vás, kdo se zde na stránkách přihlásí k účasti, budu v neděli okolo 11 hod. esemeskou informovat o tom zda pojedeme, nebo se „jen“ někde sejdeme abychom Velikonoce oslavili.
Začneme ve 13 hod. v neděli 16.4.2017 na Komorním Dvoře kde se sjedou obě části party. Všichni jsme šikovný a nepletou si tento dvůr s Beránkovým dvorem. Z místa setkání se vydáme na Špitálský vrch odkud je neskutečně hezký pohled na Cheb. Troufám si pomyslet, že jste to všichni neviděli. Další cesta vede na Sv. Annu, dál do bavorského Pechtnersreuthu a Kappl. Jsme přece zvědavý jak naši sousedi mají vyzdobený tento svatostánek na Velikonoce. Sjedeme do Pomezí a jdeme na jedno. Možná bude už druhý, ale to nechávám vývoji.
Vezměte si nějakou marku a OP, co kdyby ! Mějte se velikonočně a k tomu patří náš výlet. Zdraví Vás Pepa D.
Publikováno v 
Tagy: 
Zpráva z etapy č. 17/4 – přes kořeny vedené …
Kamarádi, než se pustím do psaní zprávy tak prosím o malé strpení než si tady poznamenám něco z minulého týdne. Paměť si pak lze osvěžit právě čtením takovýchto „štěků“. Náš pan Vašnosta nikterak neochabuje při tvorbě šokujících zpráv. Tím udržuje národ v napětí a přiznejme, že taky v těšení jeho příznivců na tu další. Ta poslední z Čáslavi se mu skutečně povedla. Dá milost , resp. vážně o tom uvažuje, doživotně odsouzenému Kájínkovi. Tím si zajistil hlasy jeho fanklubu a jistě i mnoha mladých žen, které by chtěly mít doma hrdinu, který dokázal utéct ze strašného vězení. Na druhé straně, kdyby se podařilo obnovit proces třeba v Ostravě a ten by celou věc, bez závislosti na „Plzni“, znovu posoudil tak by to bylo dobré, pro spravedlnost především. Tak si počkejme.
Na dvoře u Beránků o Květné neděli bylo narváno, jak už dlouho ne. Přijely nové motory zn. Bafang – Péťa s Vlastou a Fischer – Hanka a Many. Unikla mi značka motůrku, který má Líba. Náš věk a neutuchající chuť jezdit stále na kole nás opravňuje ke koupi této výbavy. Elektrokol nezadržitelně přibývá, stejně jako těch, kteří si naše kola už nepletou s mopedem. Slunce nad hlavou, vzduch je klidný a dlouhá cesta před námi. Tak jedeme ! Abych nezapomněl – bylo třeba odstranit takovou milou závadu na jednom kole. Po zvolání jedné mladší cyklistky : „Mě to nejede !“ stačilo zmáčknout patřičný čudlík a bylo to v pořádku. Inu, zima byla dlouhá. Už je peloton v pohybu , projíždí Žirovice a po první terénní vložce dne staví u rybníku za Starorybnickým hradem. Odtud jsou první fotky. Za chvíli jsme u chalupy ve Skalný, dál pokračujeme těsně kolem potoku až pod skalenský hrad. Celé podhradí i náves s jezírkem jsou dílem nedávné doby s přispěním evropských peněz. Je to moc hezký. Teď Vás ještě zavedu na hráz koupaliště a odtud do okrajové části Skalné, které se říká Nový svět. Noříme se do lesa, cesta je to pěkná a už jsme tady. Na místě kde začíná úplně nový úsek lesní cesty až ke Šneckýmu rybníku. Často stavíme, klábosíme a já mám čas na focení. Tady jsem pořídil několik záběrů hladiny a na malé skalce u vody pak naše děvčata. Vy máte teď možnost posoudit, který záběr je hezčí a napsat to. V duchu vzpomenu na Maruš K., která nedaleko odtud v lese spadla do písku a musela tam ležet tak dlouho, dokud pro ní nepřijela sanita. Pro přespolní musím dodat, že jsme u toho byli a všelijak pomáhali. Okraj Plesné se pomalu a stále rozrůstá o nová, stále větší, rodinná sídla obehnaná vysokým plotem boháčů. Taková je doba. U hospody mě napadá, že jezdíme městem po stále stejné silnici a to je třeba změnit. Protáhneme se tedy mezi domky, lehce do kopečka až tam kde se cesta dotýká náspu trati. Zná to tady dobře jen Maruš L. a Jířa. Pro ostatní je to zajímavý průjezd okrajem městečka s mnoha výhledy do ulic a taky na bývalé obrovské haly místních textilek, které jsou z části opuštěné a nebo slouží jako drůbežárna firmy Česká vejce. Bývalým areálem tady prochází cesta na Bad Brambach a začíná se s její rekonstrukcí.
Chvíli stojíme, Laďa objíždí okolo a najednou to z něj vybuchne. „Všechny Vás zvu do cukrárny v Brambachu a na můj účet !“ A hned na to se ozývá „Proč jako ?“ nebo „Co se děje ?“ Odpovědi se nedočkali, protože už jedeme přes hranici k městu. Jedu sám a myslím na to co právě teď Laďa řekl. Určitě to od něho nebyl okamžitý nápad, to jen dosavadní hezká cesta a výborná nálada v partě otevřela jeho srdce dokořán a vyšlo z toho pozvání. On se už umí radovat z etapy, z kamarádů, už to není ten Laďa co má v hlavě jen a jen práci. Peníze jdou dozadu a dopředu se posouvá starost o zdraví a dobrou náladu. Patří to k našemu věku a každému bych přál takové procitnutí. Jsme na náměstí a vnímáme velikonočně ozdobenou kašnu. Paní právě nabírá vodu a tak se jí Laďa může zeptat jestli je tady ještě nějaká cukrárna. „Ano je, tam dole vlevo Eiscafe Grenzland se to jmenuje „. Náš samozvaný hostitel nás zavede dovnitř a zařizuje objednávku. Poseděli jsme, filtračku nebo presíčko vychutnali, zavzpomínali na doby kdy místní pumpa plnila naše nádrže po okraj, cukr byl tady levnější, taky řezník měl velký obrat, ale pojďte čeká nás stoupání. Původně jsem chtěl jinudy, ale když jsme tady na úpatí kopce tak je to vlastně nejblíž tudy. Od revoluce jsme tu nebyli. Netrvá dlouho a jsme na parkovišti, tedy křižovatce na Bärendorf. To je to místo kde jsme za totáče vyhazovali staré boty a v nových , koupených jsme přejížděli hranice. Nebo se tady některé ženy omotávaly záclonami, které nám němečtí přátelé zakazovali vyvážet. Zuzka je dnes jediná bez motoru, drží se statečně, jen občas jí Jirka dá ruku na záda a maká s ní. K rozhledně na vrcholu to máme blízko. Kam až to jde, jedeme na kolech a zbytek vyjdeme pěšky. Jsme tam a je zavřeno ! Uděláme vrcholové foto a jdeme zpět ke kolům s tím, že se podíváme do chebské roviny od vesnice. Je tam jen částečný výhled a proto velím k poslednímu úseku cesty před Výhledy. Pěšinka po louce je ušlapaná a v lese se ještě rozšiřuje a je hezká. Asi tak kilák je přes kořeny. Je to trochu nebezpečný, trochu těžký, ale dost zábavný. Proto dnešní etapa nese jméno podle tohoto úseku. Po dlouhém sjezdu jsme na terase hospody.
Mladé „běhátko“, což je v terminologii Ladi nevyučený číšník, pomalu zvládá naše objednávky. Můj objednaný ovar dorazil až za půl hodiny !Určitě mě chtěl v tomto postním čase ochránit před hříchem, ale když se spojí hlad a chuť tak to nezastaví ani tradice. Slunce stále vysoko, zvedat se nám nechce. Pak přišlo placení. Jsem jeden z prvních . Mladík přinese EET a nechá si diktovat od nás co kdo chce platit aniž by to odškrtával ze společného účtu. Snažím se dát mu mince, protože je nemá. Požadovanou částku překračuji o 3 Kč, neboť tak se mi to náhodou vysypalo do ruky. Po mém ujištění „To je dobrý“ následuje něco co jsem v životě nezažil. Běhátko upouští korunovou minci na stůl se slovy „Tyhle já nesbírám !“ Šok, nebo sranda ? Ještě má pár vteřin na to aby to změnil v legraci, ale ne , myslel to vážně. Je to kreten. Kde asi začínají jeho peníze ? Co mu dovolí provoz této hospody ? Pryč odtud. Musíme teď pořád dolů, lesem na golf, do Hazlova, pak zase kopcem nahoru a jsme v Táborský, dříve Vlastislavi. Jsou zde dvě věci hodné zaznamenání. Jednak na vratech stodoly visí originální plakát – viz foto a jednak si tady Laďa bere slovo a všechny nás baví vyprávěním o zabijačce v blízké chalupě. Kdysi v zimě čeká jako žádaný řezník v chalupě až chasníci přivezou prase. Přijeli, ale prase neměli. To jim cestou vyskočilo z vozíku a rylo se ve sněhu někde blízko Poustky. Vrcholem povídání bylo jeho názorné předvedení zděšení jednoho z mladíků, když na dvoře zjistili, že prase je fuč. On v tom zoufalství nadzvedával i prkýnka v kleci, jestli náhodou … No řvali jsme smíchy. Slunce se už dotýká špiček stromů, stíny se pokládají na východ a nás čeká ještě výjezd k hradu Seeberg a pak sjezd na okraj Fl. Hezký výlet má hezký konec.
Dnešní účast je opravdu hodna zaznamenání : Hanka, Many, Lahučáci, Vlasta, Petr, Laďa B., Kika, Vláďa, Jiřka, Ivča, Jitka, Zuzka, Líba, Míla Schlägel a já. Franťáci mají 42 km a chebáci víc, to se rozumí. O Velikonocích tak hezky nebude, ale nebude-li pršet tak v neděli jedeme ! Dobře si odpočiňte. Zdraví Vás Pepa D.
Etapa 17/4
Kamarádi, kdo jste neviděli dnešní (t.j. středeční) předpověď počasí na neděli, tak hlavně Vám patří sdělení, že bude hezky. My toho využijeme a pojedeme na výlet po této trase : FL – Skalná – Plesná – Brambach – Kapellenberg – Bärendorf – Výhledy – Polná – Seeberg- FL. Odhadem asi 49 km.
Odjíždíme v neděli 9.4.2017 ve 13 hod. ze dvora Ladi Beránka. Bude dobré když si vezmete OP a pár euráčů, jako vstupný na rozhlednu. Všichni se jistě rádi zastavíme na Výhledech. Průjezd lesem přes st. hranici Vám slibuji o něco snazší než jsme jeli minule.
S pozdravem „na plný baterky vpřed“ se na Vás těší Pepa D.
Zpráva z etapy č. 17/3 – větrníková
Kamarádi, takový smutný týden je za námi. Věra Špinarová už nám nebude zpívat „Tenkrát na západě“, ale zůstanou nám nahrávky jejích písniček a ty jsou nesmrtelný. Angličani se zase spletli. Naposledy tomu bylo v osmatřicátým roce když v Mnichově podepsali dohodu o Sudetech o které byli přesvědčeni, že Vůdce se nažere a Evropa zůstane celá. Doplatili na to všichni, včetně anglánů. Nyní zase opouští Evropu, protože nedokázali včas objasnit voličům všechna “ pro a proti“ po jejich brexitu. Volič se hlavně řídí emocemi a když jim k tomu někdo slibuje zastavení přílivu migrantů , tak na to slyší. To u nás na Hradě si pouští porno a ještě o tom mluví do médií. Nejraději by ukázali na nějakého atraktivního viníka, ale jak v Rusku tak v Americe jsou kámoši a to je pak lepší to nechat vyšumět. Objevil se nový kandidát na prezidenta a hned se nad Hradčany blýskalo. To malý pasáček černých ovcí to vzal na sebe a vypustil první kanonádu pomluv na pana profesora. Přece to nebude dělat nejvyšší pan Vašnosta, když řekl, že to dělat nebude. A taky vzkazuje, že vlastně do voleb nebude dělat nic, s nikým se bavit nebude, odpovídat na otázky taky ne a skládat účty za poslední roky už vůbec ne. Jinými slovy – seju na Vás moji milí, Vy mě stejně zvolíte. Přespoloviční přízeň v těchto dnech mu dává za pravdu. Jeho časté návštěvy v krajích jsou vlastně takovou permanentní volební kampaní pod heslem : „Nikdo Vám nemůže dát tolik, co já Vám můžu slíbit „. Já doufám, že až půjde do tuhého, t.j. ve druhém kole voleb, tak lidi vezmou rozum do hrsti a nemůžou se přece splést.
Pojedeme ! Je hodně teplo, něco kolem 23 St. a poprvé beru krátké kalhoty. V dálce nad Horním Částkovem je vidět bílé větrníky, náš dnešní první cíl. Jakmile se zvedáme v Hluboké do kopce dojíždí nás cyklista na silničce a on to Jirka Dytrych. Celý kopec jsme prokecali a to nás ještě i Hanka předjela. Nahoře, na Částkovským vrchu 598m.n.m. u vysokého větrníku se pokocháme pohledem do kraje, určíme si několik míst na horizontu , uděláme řadu fotek a jedeme zpět. V Lítově se ukazuje, že všechno dobrý jen Ivča nám chybí. Laďa a brácha jí jen trochu nasměrují a máme jí tady, holku jednu odlehčenou. Teď zavedu partu na Lítovskou kipu, tedy výsypku a po stezce, kde před lety jezdili vlaky se skrývkou z dolu Medard, pořád lehce do kopce a jsme ve vesnici Chlum Svaté Máří (něm. Maria Kulm). Je na čase si dát jedno, však už cestou jsme se těšili. Hospůdka však má branku zavřenou a na paloučku sedí pan hostinský se ženou a smutným hlasem nám oznamují : „My to máme zavřený! „. Povídám „kasa co ?“ A oni „nojo“. Zasáhlo je „vyrovnávání podnikatelského prostředí“ jak to nazývá pan ministr. Jenže on přes velká čísla nevidí na zem. Byli ve vsi sami, za týden vytočili soudek piva a rozlili pár panáků, cyklisti a vůbec turisti byli spokojený, k tomu pár místních taky. Než by vydělali na kasu a internet, trvalo by to dlouho. Raději toho nechali a vesnice není „celá“. Krásný, barokní kostel s klášterem Křížovníků zůstává a dívá se na to shora. Sjedeme do Dasnic a odtud po cyklostezce až do Kynšperka. Za zmínku stojí, že po dlouhém úseku stezky je úplně nové, masivní zábradlí.
Blížíme se k pivovaru Kynšperský Zajíc a chtě, nechtě musíme minout policajty na kontrole. Však Vy tady dlouho nebudete, pomyslíme si a objednáváme pár piv a presíček, jako nezbytného doplňku k makové buchtě od Ivči. Byla malá, ale výborná. Pojedeme dál a vezmeme to druhými vraty, co kdyby policajti byli zvlášť pilný. Nebyli ! Směrem na Mostov kde loni zavřený most je „na černo“ zase otevřený a jezdí se tudy. Erár je v klidu, vždyť tam zákaz dali. V Nebanicích nás to zase vcůclo. Nevadí, venku je moc hezky, posedíme. Do toho přijede černovlasá cyklistka, kamarádka Maruš E. Jmenuje se Jitka Koláriková, je z Fr. Lázní a pojede s námi do Luhačovic. Další naše putování vedlo až k trati a tady se stala neobvyklá věc. Franťáci s námi jeli do Třebeně a dál po hlavní domů. Nebylo to správný, ale zase mohli vidět jak jsou, ze vzrostlých kaštanů, hromádky klestí. Ano stromořadí zaniklo. Nekňučím, ale jezdím tudy , denně, pomalu dvacet let a zvykl jsem si . Taky jsem je rád fotil s vycházejícím i zapadajícím sluncem. Na druhé straně silnice se v příkopu dělo něco smysluplného. Velmi speciální stroj tady pokládal vodovod do hloubky 130 cm do rýhy, kterou prořezávala šípová radlice. Na rovném poli udělají i 3 km za den, nepřevrací při tom půdu a jsou rychle pryč. O tom je pár fotek v této galerii.
Kdo byl : Lahučáci, Laďa B. a Vláďa D., Kika, Iva, Hanka, Maruš E. a já. Máme 48 km. Májte se hezky a dobře to snášejte. Pepa D.
Kamarádi, ráda Vás zvu na oslavu mých kulatých narozenin. Bude se konat v neděli 7.5.2017 od 14 hod. v pizzerii Banditos v Chebu. Prosím označte si tento den v kalendáři a přijďte. Uděláte mi radost . Vaše Kika.
Etapa č. 17/3
Kamarádi, po dnešním shlédnutí předpovědi počasí jsem došel k přesvědčení, že pátek bude lepší neděle. Proto svolávám etapu na pátek 31.3. , 13 hod. k Beránkům na dvůr. Pojedeme lehčí trasu t.j. FL – Třebeň – Milhostov- Horní Částkov – Chlum Sv. Maří – Dasnice – Kynšperk – FL. Celkem asi 42 km. Zastávkou v Kynšperku bychom měli zjistit jak je na tom Zajíc po zimě.
Jezdit na kole nám přináší radost a tu si přece nenecháme kalit nepříjemnými pocity z oblasti sedacích hrbolů pánevních kostí. Jediný recept je – jezdit a pak třeba mazat. Kdo maže, ten jede ! Nadále ovšem platí, že pozvánka je pouhé oznámení o chystané akci na kterou reaguje každý kdo chce a může. Horší pak je když se nechce, než když se nemůže.
Pátek ani v budoucnu nebude nahrazovat neděli, ale, jako nyní, bude lepší jet v pátek než v neděli vůbec. Mějte se hezky. Zdraví Pepa D.
Zpráva z etapy č. 17/2 – golfová
Kamarádi, naše druhá etapa se jela na konci týdne bohatého na události. Proto si neodpustím nějakou tu poznámku utrousit. Začnu hned radostně – EET bude mít svojí loterii ! Ti co nemají co dělat a televize je nebaví tak budou moci někam po večerech posílat miliony kódů z účtenek a každý týden věřit, že už konečně vyhrají auto , kredenc a nebo alespoň pastu na zuby. Část peněz vybraných od „tých co kradnú“ bude takto (ne)smysluplně využita. Taky nám zemřel pan kardinál . Pro pana nejvyššího vašnostu to byla příležitost hodná jednoho věnce a ničehož víc. Proč taky, že ? Mnoho hlasů by mu to stejně nepřineslo a taky dobře, že nedošlo na porovnávání životních postojů a myšlenek. Ty u toho prvního míří k nebesům, kdežto toho druhého, všelijak ukličkované, padají rovnou do koše zapomnění. Je také jasné, že v Americe si zvolili chuligána, který ani neumí podat ruku mojí obdivované kancléřce i když je k tomu otevřeně vyzván novinářem. Asi ho rozzuřilo, že ta výzva přišla od této chásky. Přidejte si k tomu fakt, že jeho bejvalka – Ivana je Češka a vyjde Vám z toho ta velká náklonnost našeho k tomu jejich. Při nadcházející návštěvě u nich dojde jistě i na objetí těchto velikánů. No ani se netěším.
Na dvoře se nás schází deset a hned je poznat, že FL jsou velký město. Proč ? Poprvé přijel Míla Schlägel, dlouholetý místní občan a nikdo z franťáků ho neznal.Míla s Dr.Peroutkou s námi pojedou do Luhačovic a to je taky důvod se poznat. Už vyrážíme směr na Seeberg. Hanka zajíždí nové kolo, trochu se ho bojí a já se jí vůbec nedivím. Je tu náš Laďa B., který před rokem prožíval velkou euforii při rozhodování se pro motůrek a od té doby nasbíral tolik zkušeností, že je bude rád Hance předávat. Krouží kolem ní jako orel a neustále jí zásobuje novými radami. Hani, Ty to kolo zvládneš taky. V Ostrohu jedeme, poněkud netradičně, nejdříve dolů pod ves abychom se vzápětí vyšvihli ke kostelu a dál. Všimli jste si ? Kostel má novou střechu a pod ním na svahu je celá řada nových pěkných domů . Po silnici dojedeme k Libé. Je tu na kopečku otevřená , opravená kaplička, památka původní lidové architektury. Hrad v Libé má trochu více uklizené první nádvoří a brzy nastane čas , kdy se tam podíváme. Když už jedeme na Polnou tak to pěkně fičí proti. Na posezení před vesnicí strávíme pár chvil na pokec a už nás to žene do hospody Na Gruntu. Tady se to stalo ! Hanka s hlavou plnou rad na kolo zapomněla na lavičce batoh. Jíťa projevila postřeh a tašku schovala pod bundu na břicho, kde má dost místa a tak jí dovezla až na dvůr hospůdky. Když už už Hanka nasedala na kolo tak vyšla s pravdou ven. „Tady je“ znělo radostné volání a protože v hospodě už tloukla pípa, byl nejvyšší čas si jít sednout. Začalo to rundou, no jasně, že od Hanky. Polopitý a polosytý vyrážíme dál a hned do kopce. Motá se tam jeden cyklista a asi nechápe jak se ten kopeček dá vyjet rychleji.
U golfu nad Házlovem přichází Jirka s nápadem, že pod jezírkem pojedeme vlevo a brzy budeme v lese, který nás navede na Vojtanov. Souhlasím a honem si v duchu představuju krajinu, kterou máme před sebou. Vychází mi z toho, že musíme dost vlevo a nahoru a tam najít ten správný vjezd do lesa. Už v tom lítáme – neznámý prudký výšvih zastavil Maruš, protože jí spad řetěz, ta zastavila Hanku a víc už se nestalo a jsme na okraji golfový louky. Jedu na průzkum. Když jsme projeli kolem asi tří jamek a poprvé uviděli golfové hřiště z této strany, byli jsme u lesa. Známou lesní cestou vyjedeme až na asfaltku k Vojtanovu. Byla to nejhezčí část naší dnešní projížďky. Poslední úsek , proti větru, na Starý Rybník, Žirovice byla rutina. Kdo byl : Lahučáci, Laďa B. a Vláďa D., Ivča, Jitka, Hanka,Kika,Míla a já. Zapisuji 45 km pro chebáky.
Počítejte s pátkem, kdy bude nejhezčí počasí na výlet. Pozvánku pověsím ve středu večer. Mějte se. Pepa D.
Etapa č. 17/2
Kamarádi, předpovídaných dvanáct stupňů pro Cheb na neděli nám přece musí stačit. Svolávám tedy na neděli 26.3., 13 hod na Beránkův dvůr všechny Vás, kteří se nebojíte, není Vám zima a hlavně se těšíte na hezký odpoledne.
Pojedeme na Libou , Polnou, Lipnou do hospody Na Gruntu, kolem golfu do Vojtanova , Starého Rybníku a zpět do FL. Kolik, že to bude km ? Třicet ? Je to možný, ale není to tak důležitý.
Věřím ve Vaší hojnou účast. Zdraví Vás Pepa D.
Zpráva z Jarní schůze a první etapy.
Kamarádi moji, já doufám, že Vás ani nenapadlo, že načasování naší schůze mělo co dělat se čtvrteční Hradní estrádou kde se sešlo mnoho z těch, kteří mají právo to vědět jako první. A co se dověděli ?Připomeňme si oblíbenou skazku. Za nedávných dob jeden odvážný řezník ráno otevřel obchod a do stojící fronty pravil : „Kdo jste ve straně pojďte dovnitř. Pár kurážných se našlo , on za nimi dveře zavřel a povídá – Mám ho…, ale protože jste ve straně máte právo to vědět jako první “ Příště, Ano, už chodili raději zadem.
Naše setkání mělo ovšem program důležitý. S vypětím několika sil se mi podařilo udržet pozornost přítomných a říci jim všechny možné informace o letošních dovolených. Někteří si dokonce dělali poznámky, které tam pak zapomněli. Však se ještě mnohokrát uvidíme a všechno si zopakujeme. Vybral jsem od každého 270.- Kč na Luhačovice. Peníze jsou určeny pro průvodce, který s námi projede všech šest etap, ukáže nám vše hezké a řekne vše důležité. Jmenuje se Milan Zpěvák, mladý třicátník, cyklista. Nebude to mít tak úplně lehké vždyť v programu máme téměř celé Bílé Karpaty. Zvláštním cílem bude likérka Jelinek ve Vizovicích s exkurzí a ochutnávkou. Chytrý cyklista nechlastá, ten má batoh na zádech a proto se cesty zpět nebojí. Menší parta pojede ke konci července do Jizerských hor a pak zase trochu jiná sestava do Suldenu v Itálii. Čtyřlístek děvčat nás bude reprezentovat na Korsice ve výpravě s Ivanem. V září se taky jede na vinobraní do oblasti Mosely. K tomu přidáme ještě množství etap, pak je toho hodně a to je dobře.
Uteklo několik dní, pomalu se blížil Josef a bylo třeba něco udělat. Každý večer jsem napjatě sledoval jak reformátor Soryjako bojuje s novinářskou a poslaneckou svoločí za svá práva podnikatele, který se právě, asi omylem, nachází na místě ministra. Hlavou mi bleskl nápad – Já Vám dám korunový ! Deseťákový dluhopisy vyrobím, to budete teprve čumět ! Právě včera jsem je pytloval, tak kdo máte zájem … otevřeno je třikrát v týdnu. Když ve středu večer ohlásila krásná rosnička v červených šatech, že bude v neděli pršet a v pátek ještě ne, byl nápad na světě. Rychle svolám esemeskou lidi na „Josefovské posezení“ do Nebanic. Povedlo se to, jelo nás devět. Kapříci malovali takže jsem je nezval. Možná by se jim pak těžko uklízelo. Hospoda byla skoro prázdná, z televize nad hlavou šly hezký zprávy o tom jak naše Gábinka vyhrála křišťálový pohár, servírka měla donést první rundu, ale Ivča byla rychlejší a ze svých nevysychajících zásob tentokrát donesla lahvinky fíkového likéru. Já ho otevřu, tu se mi zachtělo fotit, nemotorně se otočím , lahvička padne a teče a teče až je z toho ubrus nacucaný a krásně voňavý. Hezky jsme si poklábosili, zmatečně zaplatili a proti silnému větru se vydali na cestu zpět. Jeho síla byla ovšem daleko menší než ta z našich motůrků a tak jsme dojeli včas domů aniž by nás kapka deště smočila.
Dovolím si ještě několik slov k tradici tohoto jména. Hned na začátku chci zdůraznit, že v tento den mají svátek také Josefky a divte se, my jednu mezi sebou máme. Je to Ivča. Jméno Josefa má sice až na druhém místě křestního listu, ale má ho tam holka. Taky jsem si vzpomněl na Pepu Volfíka a Pepu Škvora ba i Levharta. To bylo v partě přepepíkováno, dnes aby mi pomáhala Ivča. V roce 1947, Bůhví proč, došlo na rekord – 6472 kluků dostalo jméno Josef, loni už jen 655 ! V současné době je nás v Čechách více než 200 tisíc což je silný základ pro mnoho oslav. Je zajímavé, že jméno se také používá s malým „p“ ve smyslu Pražský pepík – mladý flamendr v pruhovaných kalhotách, vestě a s čepicí na stranu. Děkuji všem za přání, holkám za výborný bonbony.
Pokud pocitová teplota se bude příští neděli blížit k 10, tak mám pocit, že uděláme etapu. Co když přidám ještě pátek, který bude s nedělí tvořit dvojici dnů mezi kterými rozhodne lepší předpověď počasí ? Bude Vám to vyhovovat ? Vyjádřete se prosím. Zdraví Vás Pepa D.
Jarní schůze
Kamarádi, co nevidět je tu jaro, období velkých změn v přírodě i v lidech. Rozhodl jsem se také něco změnit a vybral jsem si oslovení Vás, čtenářů těchto stránek. To původní „přátelé“ mohlo odvádět k členům jedné strany co neumí platit jasné dluhy a přesto nám vládne. „Kamarádi “ jsou po generace bráni jako lidé co mají k sobě opravdu blízko, proto je pro nás vhodnější. Ještě se zamýšlím nad slovem „schůze“, to taky není bez viny. Sjezdy necháme spíše na etapy, protože vystihují tu nejkrásnější část každého výletu. Musíme něco vymyslet.
Konečně je tady pozvánka pro „dovolenkáře 2017“ . V pátek 10.3.2017 v 15 hod na ředitelství Bramborárny Třebeň se budeme radit o letošních dovolených, které už pilně připravuji. Jsem raději když Vám s předstihem sdělím všechno co vím , včetně cen. Vy pak máte ještě dost času na plnění porcelánových prasátek. Přineste sebou už teď, prosím, 270.- Kč na osobu jako zálohu na Luhačovice.
Pokud se Vám tento termín ale vůbec nehodí tak přijďte s Maruš E. o den dřív – ve čtvrtek v 15 hod. To bude konzultační hodina a to tu taky ještě nebylo ! Těším se na Vás. Stálé zdraví přeje Pepa D.
Zimní schůze
Moji přátelé, ta letošní zima je po letech zimního půstu překvapující, ale vlastně normální. Najdou se ovšem okolnosti při kterých je tuhá zima obtěžující. A to nutnost topit bramborám a nemožnost jezdit na kole. To je z mého pohledu, samozřejmě. Jiný zase se rozpomene na běžky, upadne, vstane, ale stejně zase upadne a dají mu sádru. Různé příběhy píše zima. Všichni si sdělujeme předpovědi počasí, které nám stejně nevychází. Jednou ale vyjdou a my vyrazíme na kole ven. Je to jedno velký těšení.
Naše děvčata (Iva, Hanka, Jitka, Jiřka a Maruš) se vydaly na Nový rok na kole do Nebanic. Poměly se chvíli v hospůdce, udělaly pár hezkých fotek a taky zjistily kudy jim táhne zima k tělu. Měl jsem z nich opravdovou radost a je to hodný zaznamenání. Viz foto.
Ve středu 25.1. jsme byli ve větším počtu v lázeňském muzeu kde vyprávěla o své pouti do Santiaga Jitka Hlavsová z Lokte. Někteří ji slyšeli už potřetí, ale to vůbec nevadilo. Její vyprávění není o kilometrech, ale o lidech , o příbězích na cestě, o víře, o citech. Je to sice už čtyři roky co byla na pouti, ale stejně se na důležitých místech neubrání dojetí. Tak silné byly její prožitky. Sál v té chvíli ztichne, protože její dojetí zasáhne každého. Letos v květnu se znovu vydává na Svatojakubskou cestu, na její severní větev. Budeme jí fandit a všelijak podporovat a ještě v dubnu za ní zajedeme. Až se vrátí tak budeme mezi prvními posluchači při jejím vyprávění nových příběhů.
A už je tady ta „Zimní schůze“ – 5.2.2017 na chalupě ve Skalný – v měsíci, který je historicky výjimečný neboť každý den týdne je v něm obsažen čtyřikrát. Snadno si to zjistíte v jakémkoliv kalendáři. Naposledy tomu tak bylo před více než osmi sty lety ! Blíží se druhá hodina a kamarádi se začínají scházet. Je nás dost, asi přijdou všichni, říkám si, pak je nás hodně a nakonec je narváno. Harmonika spustí oslavný chorál „Živijó“ a ještě přidá anglickou častušku „Hepy brzdy“ a přátelé mi začínají stavět pomyslnou slavobránu, kterou se vstupuje do života ze samých sedmiček. Jitka čte nahlas přání od Hanky a pak Ivča to svoje ,osobní. Dostává se mi dalších a dalších přání a taky příjemných baculatých objetí. O dárcích ani nemluvě. Kuchyně je plná úsměvů, hostina se rozbíhá a k tomu začíná hrát hudba. A než dohraje první rundu tak já Vám nabídnu k přečtení text Hančina přání, protože velice správně vystihuje naše výlety :
Pepíček na kole přes hore, přes dole vyráží cestičkou se svojí partičkou. Už jsme u lesíčka a bude fotička.Upravíme si helmičky , nahneme si z láhvičky. Kdo jí vždycky mívá, je to naše Iva. Chlapi, vrchol nevkusu, asi to maj od Rusů. Sopel hodí do trávy ani se nezastaví. Když však potom jedou z kopce mají kluzko na větrovce. Pepa do nás hustí co že je to šustí, co je tamto za kytičku a v potůčku za rybičku. Až nás všechny proškolí, co vidíme v okolí, sedáme a jedeme. Snad se všichni vejdeme do hospůdky kolem stolu ! Někdo ruma, jiný kolu, ale hlavně točené, tláču, buřta, uzené. V měsíci červenci pak chutnají utopenci. Ať je březen, nebo září, ať se nám všem dobře daří ! Vše nejlepší k narozeninám – Hanka.
Hudba dohrála, Vy jste dočetli a už je slyšet „dej si eště! “ nebo „tohle si eště něměla“. Prostě hostina je v plném proudu a ve mně narůstají obavy jestli se to všechno sní. Tři druhy chutných chlebíčků, sýrové tyčinky a jemná buchta s čokoládovou polevou od Kiky doplňuje Ivča svojí roládou a výtečným, pečeným bůčkem. Japoška nikdy nezklame svými obloženými chlebíčky a borůvkovým koláčem, stejně taky Maruš L. s bramborákem . Maruška kuchařka přinesla taky dobrý koláč a už dost , stejně to není kam postavit. Zásoby pití notně posílila Zdenka Bačovka a patří jí za to veliký dík. Vypadá to jako bychom jenom jedli a pili, ale to vůbec není pravda. Zábava je bezvadná a v něčem nová. Je to tím, že celá tíha neleží jen na kapele Honza + Many, ale svoje vystoupení mají i další borci. Třeba takovej „Porcelánek“ si za svojí scénku o strékovi, kterému zaskočila kůstka a ten než se dostal přes dva zdravotnické poplatky k pomoci, tak mu zase vypadla, si vysloužil veliký aplaus a k tomu návrh aby se mu od příště říkalo „Křišťálek „. Petr zase v jednom z moravských nářečí s kapelou zazpíval o souboji dvou goralů o jednu goralku. Někdo rozumný jim v textu domlouvá, že goralka má něco dvakrát – copy nebo oči – o co se můžou podělit a když ani to nepomáhá tak má „vpředu, vzadu“. Tak nevím co to bylo za rádce. Musel jsem to rozepsat, pro ty co nechodí do vinotéky a ten příběh neznají. Z neznámého nářečí se to dá těžko odposlechnout. Jiřka přišla pozdě, ale to vůbec nevadilo, protože její chvíle teprve přišly. Vyprávěla o svých běžkách a zase v jakémsi slováckém nářečí. To jsem zvědav co to s ní udělá až tam v tom kraji budeme na dovolené a právě se budeme vracet z likérky Jelinek ve Vizovicích. Za večer zazpívala ještě několikrát, třeba písničku „Ze známých důvodů“, která svojí krásnou melodií působila jako ukolébavka a končila s Halelujá jako refrénem ke svým povídačkám, které tvořila na místě z aktuální situace. Byla to fakt sranda. V tý holce musí dřímat nějaké umění, to je jasný. Já se asi nedovím od které z Vás pochází nápad vyzvat mě, jako oslavence, k tanci. Laďa B. na tom pracoval už dobu před tím, protože z toho místa odnesl židle. Minimální rozměr parketu mě nakonec zachránil, protože tanečnic byla spousta a to by to časem vypadalo. Byl to krásnej mejdan a zasloužili jsme se o něj všichni. Mít pozitivně naladěný kamarády je hotový poklad. Zvláštní poděkování patří Manymu a Honzovi, to je jasný. Já děkuji za kasičku (bude přilba), za dort do nepohody, za krásnou knížku, za písemná přání od Hanky a Ivy a mnoho dalších osobních dárků a přání.
Na začátku schůze jsem si vzal pár minut času a zopakoval termíny našich letošních dovolených a jména přihlášených. V pozvánce jsem uvedl, že mám pro Vás samé dobré zprávy, ale vlastně se na ně ani nedostalo. Bude třeba svolat další schůzi “ dovolenkářů“ na které to všechno povím a zjistím Váš názor. Počítám s nějakým pátkem odpoledne asi tak za měsíc u mě na ředitelství. Takže jak je to s těmi termíny ? Na Korsiku jedou čtyři děvčata od 26.5. do 4.6.2017 . Další je dovolená Bílé Karpaty 2017 od 24.6. do 1.7. 2017. Potom pojedeme do Jizerských hor a to od 30.7. do 5.8.2017. No a konečně do italského Suldenu od 30.8. do 5.9.2017. Všechny dovolenky mají zvláštní termín – jsou vždy na zlomu měsíce – asi náhoda.
Brzy si vrzne skřivan a to bude znamení, že zima už končí. Budeme jezdit menší porce, ale častěji. Co říkáte ? Ty dovolený stojí za to a budou přát připraveným. Mějte se hezky. Váš Pepa D.