CykloDusak

Ahoj kamarádi, jsem si jistý, že počítač má velice dobrou paměť a proto mu svěřím všechny důležité poznatky z letošní dovolené dříve, než je zapomenu.

V neděli jsme nejdříve zastavili v KFC Chomutov na tradiční kávě, ale hlavně kvůli tradičnímu setkání s Novotňákama a Japoškou. Dalším cílem bylo pro nás málo známé městečko Úštěk. Jeho jméno je volným překladem německého Auscha.  Na místním íčku byla připravena průvodkyně, slečna Anička vybavená popisnými texty o památkách města. První z nich byl barokní kostel sv.Petra a Pavla se vzácným obrazem Karla Škréty kde panna Maria rozmlouvá se svatými Petrem a Pavlem . K Pikarské věži jsme došli velice úzkou uličkou. Věž je pojmenována podle nadávky kterou byli častováni příznivci husitů. Dnes je zde muzeum čertů, které nemá ve Střední Evropě podobu. Další procházka vedla kolem krásně opravené fary zpět na náměstí a na jeho konci do uličky odkud byl výhled na Ptačí domky. Je to opravdová rarita hlavně tím, že každý domek „přilepený“ ke skále má svoje sklepy a chodby vyrubané do skály. Jsou v soukromých rukách, ale já se pokusím nás tam dostat a to při naší další cestě tímto krajem. Příjemný pobyt jsme ukončili posezením v kavárně na nádvoří bývalého hradu.

Tradičně srdečný přijetí pro nás připravili Menclovi. Jsme rádi, že je máme a to už od srpna roku 2008.

V pondělí nejdříve popojedeme auty na Dolní Poustevnu, která je přímo na hranicích se Saskem a plynule přechází do města Sebnitz. Překrásnou krajinou přijedeme do městečka Hohnstein kde na dětském hřišti trochu pojíme a pustíme se do serpentin dolů a vzápětí i nahoru. Za pár kiláků jsme u Bastei a to až u první hospody kde zaparkujeme a vydáme se na hlavní vyhlídku. Kola dobrovolně hlídá Milan V. Máme krásné počasí a proto fotíme a fotíme. Návrat k autům nechci po stejné silnici, takže dlouze sjedeme dolů k Labi a brzy začneme opět stoupat, ale zhurta !! Dál pak se nám nabídne zvlněná krajina s cyklostezkou v lesích. Tady už Thálie hlásí prázdnotu ve své baterii a já jedu na poslední kostičku displeje. Zatímco Tháliina baterka oživla tak moje asi kilák před cílem zcela chcípla.  Teď už jen přejet zpět k Menclům a celodenní etapa končí. Spokojeně se už těšíme na večeři – 55 km.

Je úterý a prší. Musím tedy vyjednat ve sklárně Jaroš Paceřice změnu termínu naší návštěvy ze zítřka na dnešek. Povedlo se ! Ve sklárně dnes pracují tři mladíci v čele s panem Jarošem – majitelem. Právě dělají na zakázce z Emirátů – na pět tisíc listů budoucích palem , které budou zdobit vstupní halu hotelu. Panečku jde jim to od ruky. První nabere v peci sklovinu, velikosti větší pěsti, maličko jí protáhne a její konec na píšťale zpevní proudem vzduchu. Nyní se toho chopí druhý sklář, dílo ohřeje a pomocí matrice udělá plochý, vroubkovaný základ listu. Třetí chlapík vytáhne list do špičky na délku asi 30 cm a  prohne do obloučku. Úžasný !  Všichni na to obdivně hledíme, neustále se na něco ptáme a jen pomalu odcházíme plni obdivu ke sklářské práci. Když jsme už skoro všichni odjeli tak vyběhl pan majitel a Milanovi, Hance a možná i dalším děkoval za náš zájem a obdiv. Není to prý často. Do našeho programu přidávám návštěvu zámku a taky pivovaru Rohozec. Temperamentní mladý průvodce nám ukázal druhé patro zámku, tzv. soukromá apartmá, dětské pokoje a taky splachovací záchod. Mě se líbily vyleštěné podlahy od bačkor návštěvníků. Parkety byly vyrobeny z prken a položeny tak, aby prkna byla pohledově zachována.    Ještě zmínka o naší poslední návštěvě, kterou byla bazilika minor sv.Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí. Rozhodující část interiéru chrámu je již restaurovaná, lešení zmizelo a baroko se tady pyšní v plné kráse. Však je také odborníky chrám hodnocen jako jeden z nejkrásnějších ve střední Evropě.  Mladý průvodce nás vzal také do krypty kostela kde jsou uloženy ostatky sv. Zdislavy. Zajisté už k věčnému klidu.

Ve středu jedeme na kolech  i když předpověď není dobrá. Tu lepší část dne jsme proseděli v hospodách v Krásné Lípě a ve firmě Nobilis Tilia na Vlčí hoře. Než jsme ale do Lípy dojeli tak jsem poprvé za dlouhá léta našich cest po Č.Švýcarsku zavelel k odbočce na Karlovu vyhlídku. Hezká podívaná do kraje. Po zmíněné hospodě jsme rychlým průjezdem Kr. Lípy a následným sjezdem dojeli do Dlouhého dolu. Je tu spousta krásných podstávkových domů, jen by to chtělo lepší počasí a čas  všechno nafotit. Tak příště ! Po výborné kávě a naprosto originální špičce je čas vydat se sjezdem k Turistickému mostu v Kyjovském údolí. Fotím a pláču nad nedostatkem času.  Však taky brzy začalo pršet a krása údolí zůstala schována za mokrými brýlemi. Tak taky příště ! Silné jádro party zůstává v hospodě Na Stodolci kde se pivo jmenuje Lišák a my ostatní  spěcháme domů. No a spěcháme až tolik, že před přechodem náměstí nestačím včas odepnout botu ze šlapky a poroučím se k zemi k velkému zděšení kamarádek. Odnesl to kloub na levém palci, což nikterak nevadí dalšímu ježdění. Bylo to 40 km.

Čtvrtek byl předpověďmi počasí zatracen. Ty se naplnily měrou vrchovatou v ZOO Děčín. Park to není velký, každý jsme byli někde jinde a někdo dokonce v místě bez přístřešku S Kikou , pod maličkým deštníkem jsme skončili pod stromem. Neuchránil nás, takže mě vytékala voda po zádech do nohavic a rovnou do bot. Milan V. pak bravurně vyřešil náš odvoz na Chřibskou aniž by sedadla v autě utrpěla. Takže do Zoo bych prosil ještě jednou, protože v hlavě mám jen medvěda sedícího na kameni, který si prý užíval bouřku s krupobitím, zatímco kolem nás z kotců vytékala černá hnojůvka. No něco !  Zbytek party zůstal v Děčíně a dokonce stačil navštívit jednoho známého z Františkolázeňské vinotéky u Zdeničky. Prostě víno spojuje !

V pátek na nás počkal na Ičku Saula  Petr Michel. Jeli jsme z křižovatky od Tokání pěkně z kopce až na Zadní Jetřichovice. Vzpomeňte na mostek přes Křinici  kde se před lety velice rychle odehrála hezká scénka. Kika velice razantně a řeknu úspěšně odháněla nás kluky s připravenými foťáky od potoka kde se koupalo několik našich děvčat. Prostě zážitek na celý život ! Dnes bylo ale chladno, takže Petr rovnou pokračoval do Saska a tam hned na první křižovatce to vzal doprava, do kopce. Na první křižovatce cest nás nemusel vůbec lákat na sjezd k říčce Křimici do místa kde se turisti vozí na pramicích. Také na Kamenici u Hřenska máme takovou atrakci. Řádně pokochaní se vracíme ke kolům a na nich pořád do kopce. Ještě před hospodou to Petr ulamuje doprava a po pěšinách zahrádkářské kolonie nás dovede na cestu k nám, kterou docela dobře známe. U říčky nám ukazuje vysoko připevněnou kamennou desku , která v němčině psaná oznamuje, že v těchto místech vojáci wehrmachtu na konci války vedli transport smrti a následovala jména lidí, kteří zde zahynuli. Na naší straně hranice je už hodně dávno postavený pomník z černého kamene  a se stejnými jmény padlých. Kyjovským údolím projíždíme trochu pomaleji než minule , ale pro mě to není ono. Asi sem budu muset sám ! Směr máme na Krásnou Lípu do pivovaru Falkenstein takříkajíc „na jedno“. Máme borce, kteří stihnou i dvě ! Domů to není daleko a po silnici nejméně. Lehce prší a my máme 52 km.

V sobotu nám předpověď radí abychom vyjeli až v jedenáct. Jenže už po desáté jsou pro nás Petr s Martinou, takže jedeme dříve. Na déšť jsme si už zvykly a on taky brzy přišel. Na hranicích v Dolním Podluží hlásí Pavel defekt. To je situace takřka neznámá. No vzpomenete si někdo, že byste píchnul kolo ? Pro mílaře Petra je to zážitek na pár minut , ale když k tomu přidáme nežádoucí přeháňky tak se Petr dobrovolně rozhoduje , že nás do městečka Herrnhut, v českém překladu je to Ochranov, nepovede. Příště tam určitě pojedeme, protože zde byla v roce 1722 založena obnovená Jednota bratrská známá jako moravští bratři. V těch letech sem přišlo mnoho moravských exulantů pod vedením Mikuláše Zinzerdorfa a založili zde protestantskou komunitu, která ještě dnes má po celém světě více než milion členů. Je zajímavé, že se zde , hlavně před vánocemi, vyrábí tzv. Herrnhutské hvězdy (moravské hvězdy) jež jsou symbolem světla, jednoty a víry. Tolik pro příště. My se suneme po okraji Warnsdorfu až do jejich krásného pivovaru Kocour. Jedlíci si dopřávají oběd a já zůstávám u citronovo-čokoládového dortu. Dobrý to bylo . Při obědě jsme si všimli, že na nádvoří pivovaru se chystá k odjezdu opravdu velká parta motorkářů , všichni na anglické značce jejíž jméno jsem zapomněl. Nyní se prý vyrábí v Indii.  Další naše cesta je zpět do Saska  po panelce zvané Plunderstrasse mezi poli, která nás dovede do Rumburku. Z centra města to není daleko na kopec Dymník kde je hřiště pro fotbalgolf. Je to hezký a velmi originální místo. Po nasycení dojmy se vydáváme do sjezdu z kopce a míříme na Skřivánčí pole. Odtud to mají domů naši kamarádi co by kamenem dohodil, ale ne ,oni jedou s námi dál. No a co myslíte ? Jasně, že do Krásné Lípy !!!  Při odjezdu z hospody začíná jedna z nejkrásnějších částí etap naší dovolené. Petr nás vede z náměstí přes park a pak i po loukách až do Rybniště. Odtud se ještě naposled svezeme dlouhým kopcem v bukovém lese až k Menclům. Péťo, Martino veliké díky ! Ahóój. Je to 40 km.

Je neděle, tedy čas odjezdu. Loučíme se a naše cesta vede přes Českou Kamenici , Žandov , Úštěk a Litoměřice do Libochovic. Tady na nás čekají další mílaři a to Milča Silný se ženou Máčou a jejich kamarád. Oni nás odvedou na kolech , přes obec Klapý, až na Házmburk. Tam asi sto metrů před bránou necháváme kola a zbytek dojdeme. Je odtud nádherná podívaná do kraje. Děvčata se vydají ke druhé věži a z ní mají ještě hezčí výhled na České středohoří . Milča s kamarádem to vyjeli celý a pak nám ještě ukázal jak lehce se sjíždí prudká kamenitá zatáčka na polňačce, která nás sem vyvedla. Splnil jsem si sen, který mi už dlouho připomínala Čt 1 svojí fotkou z dronu. Myslím si, že i vy, ostatní účastníci etapy jste na tom stejně, prostě spokojený. 14 km.

Tak zase za pár měsíců po dovolené v Táboře se na Vás těším u podobné zprávy. Váš Pepa D.