CykloDusak

Kamarádi, je nedělní večer, mám hodinu času a proto spěchám se psaním zprávy. S bráchou jsme se nemohli dočkat a dorazili jsme do Tršnice ještě před jednou kdy startovali franťáci, tedy asi tři čtvrtě hodiny před setkáním s nimi.  Bylo nás celkem deset, ale jen čtyři jedou za týden na dovču. A považte, přijel i Laďa. Celkem nás na dovolenou jede patnáct. Není to lehké zorganizovat takto rozvelené lidi, zvláště když vím, že celá řada z Vás tyto stránky nečte. Co všechno jsem jim chtěl sdělit si tedy nechám na itinerář. Jednu věc si ale dovolím vypíchnout. Restaurace a ani paní Menclová není povinna kontrolovat naše doklady  o našem koronavirovém zdraví. Musíme mít sebou buď kartičku o ukončeném očkování, nebo kartičku o jednom očkování, které bylo před 22 dny, nebo PCR test platný na sedm dní a nebo antigenní test s platností na tři dny. To od nás budou chtít případné kontroly hygieny, které bychom v nějaké hospodě mohli potkat. Ještě jednou opakuji, že hodina odjezdu je změněna na 8.00 hod v neděli 6.6.2021 od pošty ve FL !!!

Počasí je nádherný, my už se nemůžeme dočkat a tak se vydáváme na trasu. Hned za mostem přes řeku byla vlevo krátká březová alej, ale už není. Nejspíše majitel chaty za plotem  ve snaze dostat na zahradu více slunce, všem stromům ořezal větve tzv. „na koleno“.  Tenhle projev jara já nikdy neměl rád, protože se obávám, že takových pitomců přibývá – viz. foto. Z Chocovic jedeme po „prášence“ , která se po chvíli malinko zvedne aby nám ukázala ještě hezčí pohled na pole řepky, než jaký je v rovině. U jednoho takového zastavíme a uděláme si etapový foto, které je určeno pro Ivču do nemocnice.  Za kousek už budeme na křižovatce s asfaltkou a všem je jasný, že se něco děje. Od Chvoječný se ozývá řev čtyřkolky a ta se vzápětí  řítí na nás. Usuzuji, že když on viděl nás přejíždět silnici tak se o přednost v jízdě nestaral a v plné rychlosti odbočil doprava a dostal smyk. Ten vyrovnal a s patřičným řevem uháněl do dálky. Bohužel věnuji moc místa tomu debilovi, ale co se dá dělat ? Vždyť my jsme ujeli pouhé tři kilometry, jsme v Potočišti a scéna se opakuje. Zase nejdříve řev a pak na plný plyn průjezd vesnicí. Těžko uvěřitelná schopnost brát lidem pohodu nedělního odpoledne. Nás čeká úsek nezpevněné cesty do Odravy. Odtud se vyhoupneme na kopec kde je už dlouho před námi brácha. On si jen užívá nový kolo se silnou baterkou, která při jeho zanedbatelné váze vydrží tu největší pomoc třeba na celou etapu.  V Lipoltově je stále bez vody nový rybník, kterému padlo za oběť několik pěkných dubů. A dost ,už o kácení nebudu psát ! Tedy dnes.  Březová alej k Tuřanům, co mi tolik připomíná Jižní Čechy, je dosazovaná mladými břízkami, takže ještě dva, tři roky a bude zase plná, krásná. U hrázděného statku se zastavíme aby Zdenka mohla rozdat osvěžující meloun, ale taky abychom mohli pozorovat koně. Za dvě hrstě trávy rozjeli tak krásný divadlo pohybu, skoků a taky válení se na zádech, že bylo škoda odjet. Tuřany necháme vlevo a zajedeme si až na Mokřinu, kde na nás čeká krátká, ale moc hezká serpentina. Brzy už stojíme na mostu přes dálnici a chvíli se bavíme máváním na auta a pozorováním jejich reakce. Vyhodnotili jsme to tak, že nejlepší byli motorkáři. Na třetím kruháči vlevo a nostalgicky po staré „varské“ silnici se dostáváme na Dobroše. Následuje prudký sjezd a na kraji Kynšperku odbočka vlevo na naší cyklostezku a po ní na Hlinovou do „Skleníku“ .  Na CS se mi stala taková malá příjemnost : dojíždíme mladou dámu v černém a bráchu napadne jet vedle ní. Já okamžitě reaguji vytažením foťáku a cvak a pak koukám, on tam brácha už není. Předjel jí a úplně se schoval ze záběru. No nevadí i bez něj je to pěkný !

Přijíždíme ke Skleníku, kde si paní majitelka přeje říkat „Na konci“, ale proč ? Vždyť je to opravdový skleník. Sedáme si dovnitř, venku je obsazeno. Paní je na všechno sama a proto rozumně zavedla pultový prodej.  Objednávka, příprava a odchod. Platí se potom. Je tu moc příjemně a jak by ne, když pečou tak dobrý koláče, dnes rebarborový.  Stojí za to podpořit snaživou paní , která má dobrý nápady. Ta kavárna je toho důkazem. Čas se nachyluje, pojedeme alejí, přes most v Mostově aby se to rýmovalo a u Nebanic to Jitce nedá a staví, protože u stezky právě kvete nádherný jetel inkarnát, neboli růžák. Kdyby to Laďu napadlo, tak tady by měl dost květů pro všechny Růži co zná.  U kolejí se rozdělujeme na dvě party. Ta moje se mnou nechá vést do Bramborárny na frťana. Jsme u vrat a já suše konstatuji : nemám klíče !Omlouvám se hlavně děvčatům Jitce a Zdence a slibuji, že je zase někdy pozvu. To pro změnu nebude co nalívat . Ale ne, proč hned tolik pesimismu ? Musíme si pomáhat a věřit, že to dopadne dobře.

Krásná etapa . Kdo byl : Lahu, Kapříci, Jitka Zdenka, brácha, nelidský Dr. Laďa a já. Já to měl nejdál – t.j. 50 km. Hurá na dovolenou !!!