CykloDusak

Kamarádi, tedy většinou sem patří kamarádky, protože toto oslovení našeho malého pelotonu je výstižnější. Rovněž název té dnešní etapy byla nadsázka, protože houby mají právě pauzu a je možné, že se po víkendových deštích zase objeví. Byla to tedy živá vzpomínka na Jíťu, která  doma čeká až se kostičky uráčí a srostou.

Cestou, necestou …

Sjelo se nás docela dost – 11.  Nejdříve to byl přesun na Milhostov a dále na Bor. To jsou kilometry záplat a buďme rádi, že ne děr a výmolů. Pak to ale začalo. Spojka mezi poli do Kopaniny je hodně používána zemědělci s jejich obřími traktory, kterým je docela jedno po jaké cestě jedou. Prostě ty makadanový cesty jsou postupně rozebírány a stávají se pro cyklistu nesjízdnými. Tak tudy jezdit nebudem. Další úsek na Čižebnou byl krásný asfalt a kopec na hřeben byl zase rozemletý , stejně jako sjezd do údolí Libockého potoku, který napájí přehradu Horka. Tolik o cestách, třeba se ty info někomu hodí a rovnou si myslím, že hlavně nám v budoucnu. Jsme na místě, odbočujeme doleva ve směru na Studenec.

Kde jsou ty lišky ?

Když jsme tudy jeli naposledy asi před čtyřmi lety, tak  bylo lišek dost a stačilo je sbírat pohledem z kola. Už jsme na místě, kterému jsem dal jméno „Lesní divadlo“. To tenkrát stály asi 50 m od sebe vzrostlé smrky a svah za nimi právě začal zarůstat mladými smrčky. Vypadalo to jako hlediště a my na cestě jako herci této scenérie. Nyní je vše téměř stejné, jen Ti diváci nám vyrostli a jsou z nich smrčí jinoši. Dám fotku do galerie a Vy si najdete sami tu minulou, která byla před čtyřmi lety t.j. v roce 2016 pod číslem 11 a jménem „cibulková“. Tady jsme se rozešli do lesa kolem a kromě starších hub nic. Po liškách ani památky, kdyby alespoň odřezek, ale ani to ne ! Thálie je zkušená houbařka a tak šla správným směrem kde našla několik obrů , „poddubáků“. Třeba z toho bude mít Jitka řízky a nebo skončí v bioodpadu . Raději toho necháme, vždyť v lese je zase strašný sucho.  Za chvíli jsme na Studenci kde je přírodní rezervace .  Na jaře je možné vidět orchideje několika druhů, které dám do galerie. Takové malé, kouzelné místo.

Rychlý přesun do skleníku …

Začínají se ozývat první zprávy o stavu baterek. V duchu si procházím následující cestu a vychází mi z toho hlavně sjezd až do Kaceřova. Začínáme ale do kopce. Ne dlouhého, ne prudkého, ale ten taky něco sežere. Když máme za sebou i výjezd z Krajkový, tak se ptám jak to je ? Slyším o jedné čárce a slibuji Zdence, že na Pochlovice jí vytlačím. Tak jsem taky udělal. Připomněl jsem si doby kdy parta jako celek ještě motůrky neměla. Často jsem tlačil některé kamarádky a pak jsem byl rád, že už to není nutný. Dnes jsem připravil těžkou etapu, pro hodně nabité baterky  a když se to náhodou Zdence nepovedlo, tak jsem tlačil, to dá rozum. Poslední výšvih byl ke skleníku a máme to. Káva i lehce ohřátá meruňková buchta byly výborné, všichni si to chválili. Jen pivo došlo, protože další dny v týdnu je zavřeno a paní majitelce se nechce nechat stát sud bez užitku. To je jasný a pomohl Šimáček, kamžto kluci odjeli. Teď ještě odtlačit bráchu do Chebu a máme to za sebou. Na rozlučkovým místě slyším o rozpálených sedlech, otlačených sedátkách a jak se to dá všelijak nazvat. Však si rozumíme. Moje rada je Sudokrém, což není mast na sudy, ale na kladélka. Tak si to holky vemte k srdci a bude líp ! K tomu přidávám, že tak dlouhou etapu dělat nebudu! Příští bude autoetapa do Šindelové. Podrobnosti dám do pozvánky.  Ještě kdo byl : Lahu 3x, Dr., Iva, Thálie, EMaruš, Lýdie !!!, brácha, Zdeňka a já.