CykloDusak

Kamarádi, když jsem vymýšlel tuto etapu tak jsem si předepsal „Klid na kole“ pro všechny. Tomuto nápadu nebylo přáno.

Karambol …

Jak se to všechno seběhlo ? No, já jsem zavolal Laďovi :“Laďo já počkám v Třebeni !“ On na to :“Dobrý Růženko bláznivá, já to odstartuju.“ A odstartoval . Maličký peloton se žene přes Stodoly a ouvej, hned za vesnicí stojí na okraji asfaltu značka „Odlétávající štěrk“ a tak nějak překáží. Proti přijíždí Němec a nemíní  uhnout, protože má v hlavě knedlozelovepřo, které právě sež…v Drahově. V tu chvíli je mezi autem a značkou prostor pro jedno kolo. Ti vepředu brzdí, ti vzadu reagují pomalu a postupně se štosují jeden na druhého. Je z toho hromadný pád. Šrámy na těle mají tři, kola do opravy jdou dvě.  Neváhám tady zopakovat pravidlo jízdy ve skupině :“ každý si hlídá situaci před sebou a udržuje  odstup, který při brždění zvládne !“

Změna plánu …

Many jel první a až u Bramborárny zjistil, že je sám. Po chvilce čekání je tu první telefon. Záchranář Růža zapíná pomyslný maják a vyráží na místo činu. My taky na plný pecky jedeme do Stodol. Po krátké, živé diskusi navrhuji pokračovat ve výslechu svědků na chalupě ve Skalné, někdy od 16 hod. Návrh je přijat. Laďa nakládá Ivču, Péťu a jejich kola a jede na Třebeň. Ostatní jedeme etapu po ose – Třebeň – Milhostov – Hluboká – Kopanina. Dál na Plesnou už nepojedeme, vždyť  ještě půjdeme na prohlídku kostela a pak do hospody.

Kostel Sv. Jiří a hospoda U Špejcharu …

V Kopanině každého zaujme opravené panské sídlo, snad zámek, svítící novotou. Dnes se zastavíme také u vysoké lípy, protože nikdy jsme jí nevěnovali patřičnou pozornost. Její větve až k zemi zakrývají mohutný kmen, který se ve třech metrech větví a rostou, odhadem, do výšky pěti pater. Pod stromem je památník obětem první světové války a dokonce je udržovaný. Půjdeme do kostela. Schodiště, hřbitovní zeď, fasáda kostela atd. čekají na svojí opravu. Milada má od všeho klíče a nebo ví kde je sehnat, takže vchod do kostela snadno otevřela. Vcházíme dovnitř a první dojem je šedivý. Barevnost oltářů ztrácí na pozadí dávno nevymalovaných stěn. Snad církev už brzy najde peníze na opravu kostela. Kdysi, když byl kostel ještě bílý, tak byl vidět až z ipsilonky. Má totiž bezvadnou polohu. Ještě jednou si můžeme všimnout váz s čerstvými květy jiřin a půjdeme ven. Ze schodiště není k přehlédnutí sgrafito na stěně školy, které má ukazovat na zájmy pionýrů mezi které návštěva kostela rozhodně nepatřila.  Venku všem doporučuji delší, ale lepší cestu do hospody. Sám pak se vydávám na průzkum prudké pěšiny, kterou jsem v minulosti jezdil. Je krásně zelená, sekaná, ale dnes taky mokrá. To je tedy něco. Gumy kloužou, je třeba jen opatrně brzdit a pak to spíše pustit. Když jsem šťastně dole tak si všímám, že taky Míla jede a za ním Líba. Ani jsem nestačil vykřiknout svoje zkušenosti. Líba bere za brzdu, kolo se smýká po svahu a nedá se nic dělat, padá. To už na ní volám :“Líbo lež udělám fotku .“ V hospodě pod slunečníky sedí Kapříci, takové milé překvapení. Posedíme, popijeme a hned zase půjdeme. Někdo volá :“Ještě chleba nikdo nazaplatil !“ Já na to :“ To já !“ Plátek chleba stál 10 Kč.

Nečekaná návštěva na chalupě …

Už dlouho máme domluveno, že se sjedeme ve čtyři na chalupě. Skoro se to povedlo. Pod pergolou už čekají Ivča, Bára a Petr M. První překvapení na sebe nenechá dlouho čekat. Světe div se, zraněná Ivča stačila doma upéct buchtu pro všechny. Přidávám k tomu kafíčko a pivo Bernard ze sedmého schodu . Povídáme o všem možném a taky o dovolené v Jizerkách. Vyprávím o singltreku, o šikovnosti Báry při ježdění touto stezkou a taky trochu o nehodě co máme právě za sebou. Najednou se objeví Honza Z. a ruce má vizovickou pálenku. Já :“ Přinesu kalíšky, frťany !“ On :“ Proč ? Každý jen tak za palec !“ Já nevím jaký kdo má palec, ale asi malý, protože ke mě se to vrátilo třikrát a to nemělo ! Po půlce polévky s jedním chlebem  se nedá pít. Honzo jsi vítán kdykoliv a klidně s prázdnýma rukama.

Na etapu vyjela tato sestava : Iva, Hanka, Kika, Jitka, Milada, Míla, Líba, Vláďa, Zuzka, Many, Petr a já. Chebáci mají 50 km. Uvidíme jestli se vydaří počasí příští neděli, to bychom pak jeli na brambory. Srdečně zdraví Pepa D.