CykloDusak

Kamarádi, neděle to byla hezká, plná událostí, které je třeba zaznamenat. Začnu tím, že zopakuji několik základních informací k nadcházející dovolené, protože jsou čtenáři (Laďa), kteří dočtou zprávu do poloviny a pak omdlí. Tak ať to mají hned na začátku.

1. Odjezd na dovolenou je v sobotu 24.6. a návrat v sobotu 1.7.2017. Čas odjezdu je v 8.00 hod. od pošty ve Fr. Lázních.  2. Laďa , vedle kol, naloží taky Vaše zavazadla, budete-li chtít. 3. Příjezd do Luhačovic musí být v 17 hod. !

Teď už se můžeme věnovat etapě . Úvodem se musím omluvit Vám, kteří jste vnímali etapu jako těžkou. Opravdu není mým záměrem výlety prodlužovat. Tentokrát šlo o to spojit cestu Slavkovským lesem s návštěvou chaty Míly, který takto mohl pohostit partu a bude to zde zapsáno.  Myslím si, že máme na to abychom jezdili do padesáti kilometrů, upravených podle konfigurace terénu. Se zkrácením etap přichází jedna podmínka a tou je přibližování se ke startu etapy auty. Neobstojí argument, že pak se nedá zajít do hospody. Zajít se dá a pak, řidiči se budou (až na výjimky) střídat.

V Tršnici se nás sjelo třináct. Jakoby nestačilo, že jsem ráno před bramborárnou zjistil, že klíče mám v Chebu a že na cestě tam i zpět jsem potkal paní, které v duchu říkám čarodějnice, protože tak opravdu vypadá. No to je začátek ! Cesta začala svižně a brzy jsme na okraji Kynšperku kde velím doprava, směr Dobroše. Po krátkém výšvihu je tu kruháč. Kdybychom se bývali byli tady otočili čelem vzad a podívali se malou vesnici Dobroše tak by nás polil hřejivý pocit z krásně červených střech všech domů i stodol. Jaký to kontrast např. s Komorním Dvorem. Nestačil jsem na to upozornit neboť následoval sjezd  a to už se nemluví. Tak někdy příště,  nezapomeňte ! Jsme u zámku Kamenný Dvůr. Proč nezajet do nádvoří  a neudělat fotku ? Tak se taky stalo. Na kopec nás vyvede tříproudá silnice po které jsme jezdili jako šofeři v minulé době. Jsme na Zlaté a začíná naše cesta do lesů tohoto krásného kraje. Už po této etapě lze souhlasit s tvrzením, že je to druhá Šumava a tak blízko, vlastně za rohem ! Musíme jí více poznat. Já se o to budu snažit přípravou dalších etap.            Asfalt střídají kostky, silnice se vine nahoru aby zase mohla trochu spadnout dolů a tak až na místo kde informační cedule popisuje minulou existenci vesnice Studánka. Takových zaniklých obcí je tu v okolí celá řada a všechny je má na svědomí vojenský újezd, který tady odtud bránil počátky socialismu  u nás.  My tady odbočujeme doleva na lesáckou asfaltečku abychom si užili trochu vrstevnice a posléze spadli do údolí potoka Velká Libava, který tady protéká krásným rybníčkem Brčálníkem.  Výjezd z údolí ke Kostelní Bříze je krátký a prudký a k tomu ještě nabízí nádherný výhled zpět na protější stěnu údolí. Prostě Šumava. Aby jste to viděli, tak musíte zastavit v tom nejnemožnějším místě. Jsme nahoře kde krásnou alejí klenů a jasanů vjíždíme do vesnice.

Hostinec U Bílého Koníka je tu prý po staletí, jak tvrdí text v jídelním lístku. Logicky, spolu s kostelem, farou a školou tvořili základ pro život ve vesnici. Paní hostinská, co  cyklisty prý moc nemusí, se snažila a brzy bylo na stole vše co jsme si přáli. Dalším lesem jsme rychle v Kamenici a na vedle ní stejnojmenné vyhlídce. Je odtud elektrárna Tisová jak na dlani , Sokolov hned vedle a na druhé straně údolí Chlum, Habartov, Horní Částkov, větrníky atd.  Moc hezký místo. Následující kilák je pěkný krpál. Baterky lapají po dechu a my taky. Když už jsme skoro nahoře tak vidím Hanku , která mi popíše situaci jedním slovem „nejede“! Její kolo zase zkolabovalo, baterka je prázdná a odborníci si lámou hlavu čím že je to způsobený. Slabá baterka, nebo hančina spolupráce s přehazovačkou ? Nejspíše obojí, ale teď nemudrujme, jsme v polovině cesty. Role se ujímá Laďa. Vyměňují si kola a on, odpočinutý ze Štúrova, dupe ze všech sil , Místo aby kolo přepravilo jeho tak je to naopak. V lesích projedeme několik rovných úseků cest až na křižovatku Hvězda. Výškově jsme na úrovni H.Lazů, ale ty jsou bohužel za údolím. Frčíme dolů po krásné silničce až ta se zlomí a přijde třetí krpál dnešního dne a ten nejdelší. Polovinu Laďa vytlačil a byl zase s námi. Měli bychom mu zatleskat, ale tu chvíli to nikoho nenapadne. Ještě dvakrát cikcak než se dostaneme k dlouhému sjezdu do Úbočí. Že je vlevo od nás nejvyšší vrchol Lesný 983 m  teď nikoho nezajímá. Ještě kus bude trvat, než panelka přejde na asfalt, který se pak spustí prudce dolů.  Stálo za to jet pomalu a kochat se pohledem na spousty smrků pod sebou. Jsme dole. Že bychom to někdy vyjeli a měli tak více času na tyto pohledy ?

Hostitel Míla nakoupil buřty, výborný chleba (asi žandovský), plechový pivo a kafe. Hanka upekla bábovku a s ní se pak vláčela, Maruš K. taky buchtu a tak jsme se měli. Přijeli taky Kapříci a po čase jsme viděli Janďáky a Slávu.  Myslím, že jim bylo příjemný vidět partu se kterou toho tolik prožili. Když chvíle buřtů skončila , ujal jsem se rozdávání itineráře dovolený a že k tomu něco dodám. Jenže rozjařený Laďa prokládal moje informace výkřiky typu „to už si nám řikal“ a ještě horšími. K tomu začal rozlévat šampáňo Hubert dovezené ze Slovenska. To bylo mnohem lepší než jeho štěky.  „Pax arva colat“, tedy  „V míru orat pole“ Laďo. A abys věděl, tak je to stará římská hláška nabízející usmíření.  Po dvou hodinách dobíjení baterek, jezení, pití a klábosení je čas odjet. Máme to domů 26 km. Podhorská silnice pomalu padá do Podstrání a ještě více do Milíkova takže tak 4 km není třeba šlápnout do pedálů. Na okraji Milíkova já volím směr Těšov, protože kopeček je jen mírný  a Jirka odvádí druhou polovinu party nad ves a dál na Šitboř. V Úvalu se setkáváme, ani nevím kdo tam byl dřív, protože do toho mi volal Laďa, že je někde, že je tam s Manym a kudy mám jet ? Intuitivně ho posílám doprava a po chvíli dalším telefonem zase doleva abychom se mohli v  březové aleji do Lipoltova sejít. Vyšlo to náramně a Many s chutí sobě vlastní líčí tu cestu jako nádherný zážitek. Ještě malý kopec na Odravu, který vyletěla i Hanka na svém dobitém oři a pak už jen rovina až domů. Ještě, že tak. Bylo to krásný a bylo toho opravdu dost.

Ujeli jsme 90 km. Kdo byl : Lahučáci, Many, Laďa, Iva, Hanka, Kika, Jitka, Zuzka, brácha, Japoši a já. Zkrácenou etapu do Ubočí a zpět jeli : Milada, Líba a Honza P.,Autem přijeli Kapříci, Janďáci a Sláva.

Přeji Vám úspěšné balení věcí na dovolenou, nezapomeňte klíčky od baterií, nějaké Euro pro Slovensko a náhradní duši do kola. Vezměte , prosím, na vědomí, že dovolenkovou buchtu peče tradičně Kika.            Mějme se dobře. Pepa D.

Ps. Ještě se chci podělit o jeden silný zážitek z poslední doby. Jedu si jednou z Nebanic po cyklostezce rychlostí těsně pod 25km/hod., potkávám nějaké lidi a vzápětí mě předjíždí, hádejte kdo ? Kája Jaroš ! Nestačil jsem ani reagovat, jen jsem s radostí sledoval jak se mi Kája vzdaluje. To bylo na půli cesty k Vokovu a v Chocovicích měl náskok už asi 500 m. Jsi borec Kájo a já Ti to ze srdce přeju. Pepa D.