CykloDusak

Poslední etapa roku 2017.

Kamarádi, zlom roku jsme prožili báječným způsobem, dvěma etapami. V neděli na Silvestra přestalo k polednímu pršet a teplota se vyšplhala na 9.5 St. Příroda si ponechala jen silnější vítr, jinak se celá rozdala ve prospěch našich výletů. Díky Přírodo, nebo snad Pane Bože ? My jsme se vydali s vervou (tady prosím nezaměňovat  s naftou) na plánovaný okruh, povzbuzováni obsahem několika placatic.  Postupně jsme zapíjeli Jitky nové kolo značky Spešl s 29″ koly. Ona v černém, ono černé, moc jim to spolu slušelo. Ivča se zase radovala ze svého nového motoru, prostě bylo pořád o čem mluvit a na co připíjet. Z mnoha zastávek na cestě, byla jedna přece jen výjimečná. Bylo to na hrázi rybníka ve Dvorečku. Hladinu sice  ještě pokrýval  led, ale už tající, zalitý vodou a v něm spousty napadaných hvězd. Tenký led v těch místech zajímavě praskal a tál. Však obrázky to dovysvětlí lépe.

Tuhle rundu platím já !

Už jsme na Stínadlech, už máme zamčený kola a sedíme u objednaného stolu v plné hospodě. Jirka něco špitne servírce a ona je z toho runda dobrého pití. K tomu výborná pizza, takže pohoda významného dne pokračuje. O čem se povídalo není tak důležitý. Hlavně, že to bylo veselý. Naše společná fotka je dílem paní sedící vedle u stolu, která má asi podobné sešlosti ráda a tak se sama nabídla, že nám obrázek udělá. Honza řešil jak dostat na dovolenou do Chřibský manželku bez kola, ale se psem. Dostal několik dobrých rad. Začalo to pochvalou za ten „báječný“ nápad a končilo to zvoláním :“Necháš jí chodit se psem mezi velkou a malou Pravčickou bránou tak dlouho až to ten pes vzdá a na další výlety odmítne chodit. Pak je pro zbytečnost pošleš domů „. Slunce je už zase na Západě a chebáci, oba dva, musí s chutí odjet posledních šest kilometrů k domovu. Franťáci se ztratí v nedalekém parku a jsou doma.  „Tak zítra v půl jedný u Ladi“ je poslední výkřik a tím je svolaná etapa na zítra. Večer moc nepite, bando !

Sen.

O silvestrovské noci jsem šel spát pozdě. Při každé podobné ztrátě rytmu života se mi zdají sny. A taky to přišlo. Házím sebou v posteli a kolem mě kolují známé postavy z Hradu a Podhradí. Mynář se právě rozhoduje, že v novém roce si změní I ve jméně na měkké , konečně vybuchne a bude po novinářích , jak ho Vašnosta už léta navádí. Zatím si nožem ostří tužku a na poslední chvíli opravuje Hradní rozpočet na příští rok. Má velké plány. Mluvčáček si láme hlavu jak to udělat aby taky mohl, jako pan Vašnosta, veřejně promluvit o ztrátě svého panictví. „Chce to trpělivost, ruku v klidu a ono to přijde, snad !“ radí mu nejedlý poradce na východní problematiku. Sen mě dovedl do jedné z hradních komnat. U okna sedí Vašnosta co právě před chvílí zase pochválil svojí prostatu, hlavu mu podpírá hůl a on vepřovým pohledem zahleděn do dálky sní o Jizerské padesátce. Do toho slyším mumlání. Ne to není Mumlavský vodopád, to je rychlý sled jeho logických myšlenek :“ Když každý ráno dám deset plzeňských dvanáctek, proč bych nemohl dát jednu jizerskou padesátku ? Ve chvíli kdy mu ukápla slina jsem se probudil. Ti voliči mi dávají !

První etapa roku 2018.

Startujeme zase ze dvora od Ladi. Právě lehce prší, ale to na věci nic nemění, protože my přece jedeme na Lipnou do hospody a schováme se až tam ! Pršet brzy přestalo, jak se leklo našeho předsevzetí. Laďa mi veze ve „štábáku“ dobiječku pro mojí skomírající baterii. Já pak sleduji po očku čárky na mém displeji. U Polný je konec, prázdno. Role tahače se ujímá Jíťa, já se držím jejího ramene a ona maká. Je to holka do nepohody. Stačilo pár set metrů a já pak na poslední volty vyjel mírný kopeček k hospodě. Poprvé jsem byl v obrácený roli. Tahouna, ještě lépe „tlačouna“, jsem dělal mnohokrát. Hanka nebo Líba by mohly vyprávět.  Hospůdka je plná německých pojídačů velkých porcí. Jen jeden stůl je volný a to je pro nás. Pro mě mají dýňovou polévku, které chuť dodává zázvor. Ostatní změt objednávek nebudu popisovat. Rád se ovšem zmíním o tom, že za námi přijela Kika dlouhodobě sužovaná kašlací nemocí. Odvezla si radu, že na její potíže dobře zabírá něco teplého na prsa a na hlavu. Rada nad zlato. Na terase se pomalu dobíjela moje baterka a když uteklo asi sto minut, tak jsme se vydávali na cestu zpátky. Ivča ještě včas zvolala :“Čeká na nás Lidka !“

Lidka z Lipky nám dala čočku.

Na silnici jsme potkali osamoceného cyklistu, který překvapením, že nás vidí, málem zastavil. On si snad myslel, že bude venku sám, nebo co ? Jsou asi tři stupně a vítr fouká ze strnišť. Když už vyjedeme ten prďák kolem hradu Seebergu tak zastavíme a zavzpomínáme na dobu bez motoru.  Každému se vybaví způsob jak tehdy tenhle strmý kopec zdolával. Ještě se zastavíme na hrázi kde jsme včera obdivovali ten krásný led. Dnes je tu zčeřená hladina a po ledu ani památky. Holt, každý den je jiný ! Brzy jsme u Lipky. Liduška je celá ráda, když nás vidí. U stolu s námi sedí celostní doktor s paní a Ivči syn Michal. Během chvilky před každým stojí hrneček vařené čočky, dlužno říci, výborně ochucené. Dám si jí ještě dvakrát. Ve víru zábavy nás doktor vyzve abychom si dali dlaně proti dlaním souseda a mysleli na nějaký svůj neduh. Ten prý dostane z tohoto kruhu energii a přestane zlobit. Pro malé soustředění účinkujících a velký šum se terapie nepovedla, ale je to prý návod. Jirka vyprávěl, jak kdysi po podobné seanci diagnostikoval závady válců motoru tak, že si nejdříve zjistil kde ta závada je, pak svolal dílnu a předvedl jak rukou nad motorem správně odhalí, který válec má poruchu. Tím se nechtěně dopustil vysvětlení účinků čínské medicíny. Měli bychom ho poslat na stáž do fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde se za velké peníze staví Ústav pro studium čínské medicíny.  Ten by jim tam rozsvítil hlavy ! Debata se stočila na způsob šlapání na kole. A zase měl hlavní slovo Jirka. Už odedávna tvrdí, že když se na kole šlape na těžký převod, tak to člověka nadnáší a zadek nebolí, protože vlastně nesedí. Já ho zase navádím, aby se podíval na přímý přenos s Tour de France a tam viděl jak lehce, švihem šlapou nejlépe vyškolení jezdci na světě. Nemůže přece přenášet svojí silovou teorii na do naší, skoro dámské party, myslím si.   Každý jsme zůstali na svém  s dohodou, že na nějaké příští etapě budeme zkoušet oba způsoby. Přidáte se taky ? Venku je už tma. Den a naše první letošní etapa končí.

na výletech byli : Míla, Honza, Jitka, Ivča, Lahučáci, Laďa a já. Chebáci mají 60 km.