CykloDusak

Kamarádi moji,  popsat naše odpoledne z pohledu počasí by znamenalo použít několik superlativů, ale proč několik když stačí jeden : super ! Větší azuro už ani nemohlo být když se nás na dvoře sešlo osm. Po čase se přidali i Lahu a doktor, který si vzal na „malý okruh“ starší kolo a pak toho litoval. Prostě se projevila neznalost termínu „kolečko“ ! Dál už to vezmeme přes Jadran abychom se vyhnuli pouti, tedy výlovu Ameriky. Tím jsme získali čas podívat se z dřevěné vyhlídky na konec rybníku a rákosový ostrov kde to po většinu roku žije obrovskou kolonií vodního ptactva.  Ještě musím zmínit tu drobnou , ale veselou událost, která se stala při zastavení. Emaruš zvyklá si ze sedla dosáhnout špičkou na krajnici najednou zjišťuje, že tam žádná není, že je o něco hlouběji, ale to už její těžiště se naklání směrem k příkopu a nedá pokoj dokud jí tam  nedostane. Nic se jí nestalo ! Zůstalo několik hezkých fotek , protože vyslyšela volání fotografů „Maruš lež musím vyndat foťák !“ Tak ještě popojedeme kousek dál a pak odbočíme doleva  na hráz mezi rybníky. Odtud je hezký pohled na volavky jak stojí v bahně a žerou drobné rybičky, které se nestačily schovat v hlubší vodě. Lesem se dostaneme na silnici, po ní pár set metrů na Libou a zase vlevo do lesa na známou nábližku k Bříze. Z té pak pokračujeme po asfaltu až k tvrzi Pomezná. Tady dva chlapi staví znovu bývalý chlív , který se přimykal  k samotné tvrzi a zase bude. Přichází jeden z nejkrásnějších úseků naší dnešní cesty – pěšina po okraji svahu zprava a vodou z Ohře zleva. Pod koly je koberec listí a do vody svítí nízké slunce. Nádhera ! To už jsme na signálce a míříme do hospody v Pomezí.

Více z tradice než ze zkušeností se stavíme ve dvoře hospody U přístavu. Obsluhuje tady malá, nikoliv mladá, korpulentní servírka, která se lehce usměje až ve chvíli placení a to ještě musí přiletět nějaký dýžko. Jo, pořiďte si hospodu a pak tam postavte strašáka. Příště jdeme vedle k Edovi, kterého chválí Thálie s Karlem. Místo abychom si povídali o 103. výročí vzniku ČSR tak alespoň  přehraji nezasvěceným nově nazpívanou píseň ze hry J.K.Tyla Fidlovačka, která se přes odpor tehdejších intelektuálů v 19 stol. stala vpravdě lidovou a později její první sloka také naší hymnou. Slečna Marcela s moravským orchestrem ji zazpívala tak, že mrazilo v zádech. Je to nádherný počin a nejhezčí z celých oslav státního svátku.

„Kájo teď pojedeme nahoru pod Sv Annu !“ říkám kamarádovi, který jediný nemá elektrokolo, ale na kopci bude stejně první. Tak se i stalo. Znovu se napojujeme na signálku a na ní zůstaneme až k CS 6. Slunce svítí  do oranžových korun bříz, které lemují naší cestu. Na křižovatce pod Annou stavíme. Jednak je třeba se rozhlédnout po kraji a také dvě nejaktivnější děvčata – Ivča a Thálie – si musí dojet pro pár fotek stáda šedých krav, nám neznámého plemene. To povídání děvčat s kravkami se zdálo Honzovi dlouhý a tak se rozhodl zapískat na prsty aby je přivedl zpátky. Do pohody tak krásného odpoledne takové gesto nepatří.  Nepamatuji, že bychom v posledních letech jeli signálku odtud na Kříž. Obráceně ano a to docela nedávno. Tak jedeme a hned šupem z kopce. Za chvilku jsme u památníku Obětem železné opony. Poslední zde zastřelený člověk byl ještě v roce 1981. Jaké asi má vzpomínky onen péesák, který zmáčkl spoušť ? Přeskočíme silnici a tu Thálie přichází s nápadem :“Vezu namazaný chleba sádlem a papriky, tak někde na slunci to sníme !“ Byl to dobrý nápad ! Na posledním kopečku dnešní etapy s výhledem do Bavor si pochutnáváme na doma pečeném chlebu se sádlem a smaženou cibulkou. Bravo Thálie.  Cyklostezka do Hájů je od viaduktu připravená na položení asfaltu na což se všichni těšíme. Loučím se s franťákama a máme 40 km.  Ještě kdo byl : Ivča, Thálie, Lahučáci, Honza, Karel, Emaruš a já. Loučí se Pepa D.

Ps. Dovolená do Beskyd je uzavřená, zaplacená záloha a na cestu tam i zpět se vydáme vlakem. Kola a bagáž nám budou odvezeny !!!

Ps.2 :  dávám na vědomí, že v nedávných dnech zemřel Kája Jaroš. !