CykloDusak

Přátelé, v pozvánce jsem sliboval , že to bude žrádlo a teď musím dodat, že i pořádná porce.  Ještě poznámka na úvod : stejnou etapu jsme jeli v září 2011 a bylo nás dvanáct. Tak jak to všechno bylo.

Ranní chlad a mokro na poslední chvíli odradily tři kamarády. Zůstalo nás sedm. Při cestě autem a většina vlakem do Aše jsme zmokli. Když se k tomu jako další „přeháňka“ přidal Petr s nápadem improvizovat a jet rovnou zpátky, nebyla to na startu lehká situace. Nepršelo a tak jsme vyrazili rovnou do Bavor. Hned v prvním lese  u cesty našla Hanka hřiba praváka a i další kilometry se nesly v duchu houbaření. Právě dnešní noviny psaly o Češích jako o mistrech světa ve sběru lesních plodů a dokonce to vyčíslily v korunách  –  za 7 miliard Kč borůvek, brusinek a hub doneseme ročně domů. To se to houbaří u Němců, kteří se hub bojí už od Černobylu !

V lesích se jezdilo hezky. Cesty se za ty tři roky zpevnily a chvíli se mi zdálo, že i „natáhly“, ale to bylo tím tříletým odstupem.  V místě zvaném Most Evropy je malá  brána z kůlů a na ní dřevěná plastika neznámého umělce  – podané ruce nesvírají dlaně, ale zápěstí. To by ještě šlo, ale anatomicky to možné není . Jedině když by jednomu z nich ruku zkroutili.  Větší zajímavost tohoto místa je v tom, že je to nejzápadnější bod Čech.  Teď už nás tolik nebaví houbaření a množí se hlášky jako „kdy už bude kafe ?“ a nebo „já mám děsný hlad !“. Já na to “ svačina bude na Trojmezí a kafe v Bad Elsteru !“ A tak i bylo.

Už je tady konečně ten prudký sjezd na palouček, most přes potok , historické patníky – jsme na Trojstátí, jak se tady píše. Svačíme a vzpomínáme na minule kdy jsme odtud zajeli do Saska a to bylo teprve houbaření. Za těch pár let je tady  vybudovaný posezení a z okolní buřeně osvobozený smírčí kříž a mostek s krásnou kamennou klenbou. Když už se konečně vydáme na další cestu tak nás několikrát lákají k přečtení tabule naučné stezky. Jednu jsme zvládli, byla o Perlorodce říční. Pamětníkům dávných dob patří zpráva : PS rota je ve stále horším stavu, ale hospoda v Trojmezí úplně rozkvetla a asi se chystá její otevření.  Ovšem kopec od ní směrem na Hranice je pořád stejný prďák.

Ještě bylo potřeba projet Krásňany, sjet ten dlouhanácký kopec a jsme dole v Bad Elsteru. Hanka si pamatuje jméno Cafe Antik a hned po prvním zeptání jsme tam. Je narváno. Obsluha jsou dvě Češky takže domluva klape a kafe s dortem je po chvíli taky. Já měl malinový, Milada „Berlínský vzduch“. Láďa Janda zatím zkoumá okolí a přijíždí se zprávou, že už tady nejsou ty velký ryby jako před lety. Došlo k nejhoršímu – platíme a jedeme do Aše. Kopec v Doubravě je výživný a vrací naší fyzickou kondici na dobu před kafem. Slibuju Miladě, že napíšu – byla to těžká etapa. Poslední stoupání k nádraží už nikdo nekomentuje, ale bylo hnusný, uznávám.  Kdo byl : Volfíci, Janďák, Petr, Hanka, Milada a já. Máme 50 km.

Tak za 14 dní znovu. Pojedeme kopat brambory. Bude jich hodně takže si připravte ruksaky.  Už se těším. Pepa D.