Zpráva z etapy č. 8/15
Přátelé, složité okolnosti vládly kolem této etapy. Jednak hrozil déšť a taky velká neúčast. Ani jedno se nenaplnilo. A jak to tedy bylo ?
Na dvoře se nás sešlo sedm. Dobrý. Já čekal osm, ale Petr bůhví co dělal, že se ani neozval. Jirka ještě na poslední chvíli zjišťoval na internátu předpověď počasí a přišel s tvrzením, že od dvou do čtyřech prší , čímž přivolal těch pár kapek, které nás zastavily u teplárny. Netrvalo to dlouho a už jedeme dál a hned zkratka proti plánu. Nepojedeme na Skalnou, ale na Třebeň a Milhostov a pak se uvidí. S větrem v zádech frčíme na Drahov a až před Dvorkem stavíme na společné foto. Všimněte si, že nebýt Maruš tak jsme Janďáka ani neviděli. Ta naše cesta dál jsou takové okresní schody. No vždyť si představte trasu : FL – Drahov – vpravo – Třebeň – vlevo – Milhostov – vpravo – Hartoušov – vlevo – Kaceřov – vpravo – Kynšperk.
U Zajíce je nám veselo. Jen mladá servírka, navedená panem vedoucím, se tváří vážně. Vedle nezbytného piva a pressa si nakonec dáme i frťana Pivovice za padesát. Co to může být ? Taháme to z jiný servírky, která sice to nepije, ale ví, že jde o slivovici něčím obarvenou. Dáváme si tedy „zlatou“ když v nabídce je ještě tmavá . Je to fakt slivovice, ale s hnusným ocasem. Tak se ptám „Slečno kdo to vymyslel? Pan provozní, nebo majitel ?“ „já nevím, ale do příště Vám to zjistím“ pravilo děvče a uteklo pryč. Jó, to zase jeden filuta objevil Ameriku s takovou směskou. Jestli mu jde o to zaujmout hosty, tak možná, ale jen jednou !
Venku pořád neprší, ale vítr fouká zepředu. No jak jinak, když jedeme okruh. Vezmeme to po cyklostezce, vždyť v žilách nám koluje ta metla lidstva. Kolem nebanických koní jen tak projedeme a stojíme až na mostu ve Vokově. Jezdí vodáci. V Chocovicích loučení a slib, že se uvidíme za 14 dní. Kdo byl : Lahučáci, Kapři, Kika, Janďák a já. Chebáci mají 58 km.