CykloDusak

Přátelé, etapa se nám povedla : Však už ráno když jsem kouknul na tachometr tak tam stálo 1716131613.1, taková milá náhoda. Dnes, v pondělí, tam bylo 1717171717.1. Už jenom pohled na to číslo dělá člověku dobře. Tak abychom se pohnuli z místa. Občas svítí slunce a my spěcháme do parku pod Harwey abychom pořídili pár podzimních fotek. To se fakt povedlo. Kolem silnice na Komorní Hůrku je několik jabloní s obrovskou úrodou malých jablíček. Nikdo je nechce , v obchodě si koupí lepší a calvados taky stojí práci. Na Bříze jsme za chvíli, teď to vezmeme po mostu na Pomezí a tam mám připravený překvapení. Nejdříve přelezeme koleje a  počkáme na vlak, jehož příjezd nám oznámil nádražní rozhlas. Následuje úsek po signálce, který jsme ještě nejeli ! Je to asi třista metrů dlouhý, neskutečný prďák, kde péesáci položili dva pruhy úzkých panelů rovnou po spádnici kopce, protože jejich gazíkům to nevadilo. Dnes je mezera vymletá do hluboké brázdy, sklon jak na Říp, takže nebylo divu, že přední kolo se muselo zatížit aby se neodlepilo od povrchu. Motůrek měl „zařazenou“ čtyřku, převod největší kolečko, plíce se rychle plnily čerstvým vzduchem, nohy vydaly všechno co v sobě měly a jen při splnění těchto podmínek bylo možný kopec vyjet. Jsme spokojený, jen Maruš s Jíťou říkaly něco o repete. V Dolní Hraničné se staví nové domky, schované na parcele v lese. Odvádím partu ze signálky na cestu, bývalou asfaltku, dnes taky rozbitou.Před Horní Hraničnou se zastavíme a kocháme se pohledem do dálky kde jsou Frant. Lázně se svým komínem teplárny. Další naše putování dál vede po signálce a ta je v moc pěkným stavu. Příjemné je setkání s kolonií Muchomůrky červené.

Zbývá nám proskočit lesem a před námi je údolí a na jeho dně vesnička Pechtnersreuth. Stojíme v závětří lesa, je tu moc příjemně. Je normální, že v krajině v této době bude převládat hnědá barva ornice a nebo světle zelená osení ozimů. To všechno je i tady k vidění, ale přece jen je tady ještě  jedna  barva – žlutá. To celé pole kvete Hořčicí. Jde o tzv. meziplodinu setou po sklizni obiloviny, která má blahodárný vliv na půdu. Nám posloužila jako hezká kulisa pro fotky. Sjeli jsme dolů do vsi a  a pustili se pozvolným sjezdem až k lesu. Ivča jak vidí les tak jí to popadne a musí na houby. Stejně tak i Jíťa a Maruš. Za krátkou chvíli mají dost na smaženici a taky je na další dárek pro Líbu. Projíždíme Hundsbach a míříme na cyklostezku „Ohře“, která nás dovede do Chebu – Hájů. Kola zaparkujeme naproti pizerii na parkovišti s ostrahou, která po nás nic nechce když slyší, že jdeme za Jirkou Zemánkem a jeho maminou.

Uvnitř to vře, lidí je tady spousta. Až později se dovídáme, že šlo taky o část rodiny a pak jiné přátele. Vedle nezbytných květin od nás Líba dostala k narozeninám kasičku s neznámým obnosem vybraným mezi námi. K tomu jsem jí přečetl  „Proslov“ ve kterém jí lákám k elektrokolu, protože ono nám nastaví pomalu zanikající fyzické možnosti. Řádně vyvětraní  cyklisti byli vděčni za guláš a boršč a chlebíčky a td. Po přátelském posezení se franťáci vydávají na cestu zpět . Kdy tohle zase budu moci napsat ? Bylo to hezké odpoledne.

Ještě obvyklý přehled účasti : cyklisti – Lahučáci, Iva, Jitka a já. pěšáci : Berani, Smíšci, Volfíci, Kapři, Kika, Hanka, Jiřka. Příští víkend etapa nebude, ale brzy v listopadu autovýlet ano. Mějte se dobře. Pepa D.