CykloDusak

Kamarádi, pro ty z Vás, kteří jste s námi nebyli, se dá etapa stručně popsat takto : „Byl to mazec“.  Teď stručně rozvedu co všechno se událo. Celé dopoledne vykukovalo slunce a já se těšil jak se budeme dívat z kopce na krásně osvětlené město. Na Komorním Dvoře nás bylo  11. Následoval rychlý přesun na Špitálský vrch, který se ukázal jako pomalý, protože jen co jsme tam přijeli tak se zatáhlo a začalo jemně pršet. To jsme přečkali pod střechou příležitostné hospody tzn., otevřeno je jen na objednání si akce jako jsou narozeniny a nebo, nedej Bože, svatba. Teď se spustíme trochu níže, do uličky odkud je bezvadný výhled na hrad a pak ještě dolů až ke stadionu. Přes přehradu se dostáváme na stranu města  a postupně až k bývalé Myslivně, dnešní hromadě suti. Začínáme stoupání, které skončí až u Bismarckovy rozhledny. Proč až tam, když míříme na Kappl ? No protože dvě děvčata tam ještě nebyla a nám ostatním se nic nestane když se tam po čase podíváme taky. Odbočka až k místům kde stávala vesnice s kostelem Sv.Anny je nově vyasfaltovaná. Ještě mezi válkami to bylo významné poutní místo Chebska a častý cíl procházek chebských rodin. Pak už ne. Vojáci vesnici i s kostelem zbourali aby tak zabránili nepřátelům socialismu schovávat se zde před plánovaným přechodem státní hranice. Pod heslem pohraničníků „Neprojdou“ jich skutečně mnoho neprošlo a nebylo výjimkou, že za to zaplatili i životem. Hrozná doba. My se tu dnes můžeme projíždět kudy chceme, volně přecházet hranici a jsme rádi, že jsme se toho dožili.

Po krátkém pobytu u rozhledny došlo k jedné zajímavosti, která je velmi málo častá. Nahoru totiž vyběhli jen Hanka a Laďa, tedy nikdo z fotografů. To je neodpustitelná chyba a Vy si musíte fotky shora buď vymyslet a nebo představit. Já přemýšlím jak se za to potrestat, asi přestanu fotit. !? Kamenná rozhledna zde stojí od roku 1909 a nese jméno prvního německého kancléře Otto von Bismarcka, který byl v politice konce 19. století velice úspěšný a proto velmi populární. V německy mluvící části světa se v krátké době postavilo na dvě stě podobných staveb a pomníků velebících tohoto státníka.

Turistická zelená je docela dobře sjízdná až na jeden kratší, kořenový úsek. Laďa se kochal množstvím kořenů až se skoro zastavil a to byla chyba – kolo klouzlo po kořeni a on si ustlal do lesa !  Jinak hezké svezení nás dovedlo na Horní Hraničnou kde z dřívější PS roty je psí útulek. Někteří z nich po nás štěkají a ty ostatní už to ani nebaví. Jsou to psí bezdomovci . Po úzké asfaltce se vrátíme kousek k Chebu, odbočíme doprava, projedeme lesem a jsme v Bavorech. Sjezd do vesnice, která svátečně spí, střídá zase výjezd na protikopec a takto se ještě nejméně jednou na cestě zhoupneme a jsme u Kappl. Je to barokní kruhová stavba se třemi věžemi z druhé poloviny 17. století od stavitele Dientzenhofera. Čtvrtá věž je zvonice. Od místních Němců vím, že tento kostel, Loreta u Hrozňatova a Chlum Sv. Máří byly v dřívějších dobách nejvýznamnější poutní místa kraje a že tato tradice byla po letech obnovena. Jdeme se podívat dovnitř neboť jsme zvědaví na sváteční výzdobu. Byla skromná, prý v chebském Sv. Mikuláši je mnohem hezčí.  Chybí nám Jiřka a její zpěv árie Halelujá. Venku dává Laďa znamení, že v hospodě je volno. Nebýt velké společnosti, která slaví křtiny mimina tak ostatních hostů není moc.  Naše Hanka se právě vrátila z osvěžovny a pronesla :“ Was ist das chlastáme ? „Dostala silné, pšeničné pivo a udala směr další zábavě až nám málem unikla venkovní chumelenice. Od té doby přicházely přeháňky jedna za druhou, ale nikterak silné, takže to na kole docela šlo.

Kostelík nestojí úplně na kopci, tam teprve musíme dojet.  Na asfaltce udávám další směr do lesa a ejhle makadan a určitě z našeho lomu v Libé. Koho by napadlo, že to tak bude ještě dva kilometry. Kámen je ve stopách aut docela ujetý , střed neutužený, sklon do příkopu a mokro . Hanka jede opatrně, ale stejně spadne a bolí jí z toho ani ne tak bok, jako palec ruky. Snad dá vědět jak se cítí. Konečně je tady rozcestí kde ta hrůza končí a dá se jet po hezkých, lesních cestách na jaké jsme z minulých let zvyklí. Tak po 8 km jsme z lesa venku , na té správné cestě k celnici. Tu profrčíme aniž bychom na občanky pomysleli. Taky je není komu ukázat. Na Pomezí se odpojuje brácha a my v deseti , zrychleným přesunem pádíme do Stínadel. Tam už je Daša s klukem a drží nám místa. Je tu hezky teplo a pizza je výborná. Se soumrakem se trojice vydává do Chebu, ostatní to mají za rohem.  Bylo to náročný. Máme 55 km. Kdo byl : Lahučáci, Laďa, Iva, Kika, Jitka, Maruš E., Míla S., Vláďa, Hanka a já.  Za týden asi nepojedeme- sledujte počasí. Pak už nám zbývá jen jeden víkend kdy bychom mohli zajet do Lokte za Jitkou Hlavsovou, která 4.5. odlétá do Bilbaa ,odkud pojede další pouť do Santiaga. Psal jsem si s ní a její odpověď je :“Ráda Vás uvidím“.  Co tomu říkáte ?   Zdraví Vás Pepa D.