CykloDusak

Ahoj kamarádi, jak se Vám dnes, 21.8.2017 vstávalo ? Zkuste si vzpomenout jak se Vám vstávalo před 49 lety a co jste ten den dělali. Vnoučata by od nás měly slyšet o tehdejších událostech a následných dvaceti letech morální bídy u nás. Podle různých průzkumů, ale i výsledků voleb je mezi námi 10 – 15 lidí ze sta, kteří by to všechno chtěli zpátky. Před námi jsou další volby. Zase tu bude šance zvednout náš národ o několik stupínků výš a zbavit se hospodských řečníků a těch co snášejí rádi na hnízdo.  Snad se to povede !

Jak odhadnout jestli bude zima nebo teplo ?

Na startu se nás sešlo opravdu hodně.  Slunce stálo na poledne když jsme se rozjeli po známé cestě na Třebeň. Na památném místě minulé etapy ve Stodolách jsem pořídil obrázky dokládající , že umíme jezdit  a že minulý karambol byl výjimkou potvrzující pravidlo. U Bramborárny byl opět první Many s velkým náskokem. Pořídili jsme foto a ke slovu se dostávala pocitová teplota. Dosti foukalo, teplota pod 20 st. a bylo těžké k tomu zvolit počet a pořadí vrstev oblečení. To ovšem jen tehdy bylo-li z čeho vybírat. Jak se na další cestě ukázalo, tak bylo. Thálie vynikala množstvím variant a na každé zastávce se házela do nového cyklistického gala. Bylo to jak v šatně divadla. Kdoví jestli to právě tam neokoukala.  Musím zmínit, že Jirka jel tentokrát na obyčkole a musel tomu přizpůsobit jízdu, tzn.když my jsme klábosili on si jel dopředu pro náskok. Vycházelo mu to.

Je umění najít hospodu …

Když už jsme vystoupali kopec na Horní Částkov a blížili se ke Krajkové, foukalo to zleva a silně. Byla by dobrá hospoda a kafíčko. Krajkováci ji otevírají až ve čtyři  a zároveň nám radí, že po dvou kilometrech za Anenskou Vsí je otevřeno. Jedeme tam ! Hospoda nás přijímá do svého prázdného lokálu a dává na výběr – pivo, kafe a poblívku. Jde to pomalu, ale jde to. Nacházím zkratku k hradu, která je opravdu kratší, ale horší. No, jak se vezme ! To platí jen když její povrch budeme srovnávat s asfaltem. Jinak byla nádherná ! Jsme v obci Hřebeny a taky u hradní pokladny. Sympatický mladík nás lehce skásne a půjde nás provázet hradem.

Pětkrát obléhán a pětkrát vypálen …

Už na konci 12. století ho Hartenberkové postavili zde, nad údolím Svatavy. Jak šel čas tak hrad prožíval doby rozkvětu i zkázy. Poutavě a dosti podrobně nám o tom vyprávěl náš průvodce – student historie. Nám z Chebu a okolí je zvlášť sympatický rod Šliků, který tehdy vládl nad celými Krušnými horami a byl nositelem pokroku v tehdejší době. Téměř století se hradu a těžbě cínu velmi dařilo. Pak přišli Habsburkové a všechno jim sebrali.  V průběhu staletí se hrad postupně měnil v zámek a v této podobě se dočkal i svého posledního zničení. To bylo v roce 1985 kdy byl úmyslně zapálen a shořel celý, protože hasičům stálo v cestě auto VB. Za zmínku jistě stojí, že na hradě pobýval básník J.W.Goethe, který měl vůbec tento kout českých zemí dobře procestovaný. Současným majitelem je Bedřich Loos , který bydlí v Hřebenech a už dvacet let zvedá hrad z popela. Dokázal  přizvat mladé lidi ze 74. zemí světa, kteří zde dosud pomáhali, stejně jako ti,  tzv. z okraje společnosti – feťáci, alkoholici a pod. Pokud Vám při prohlídce srdce poskočilo např. nad téměř obnovenou kaplí a chcete svůj obdiv k tomuto snažení vyjádřit, můžete libovolnou částkou přispět na účet č. 2753506339/0800. Věřím, že se tak i stane.

Cestou, necestou, proti větru do Nebanic …

Bylo to zajímavý, ale cesta od hradu vedla do pořádnýho kopce. Za Hřebeny se to převalilo do sjezdu a ten skončil vlastně až v Dasnicích. Jen mě mrzí, že se mi nepodařilo najít vjezd do Medarda, ale i tak to šlo docela rychle a my jsme projeli Habartov, nenechali se zastavit značkou „Slepá silnice“ a dokonce jsme správně projeli stezku, která nás přivedla na okraj Bukovan. Dál po bývalé trati na Dasnice to bylo stejné jako tady. Jestli v dohledné době nezasáhne lidská ruka, tak cesty zarostou a bude po nich. Dál už je to jasný – po cyklostezce do Kynšperka. Tam nás chytí malinká přeháňka a oblékání zabere nějaký čas , proto volím zastávku pod střechou nějakého skladu u stezky. Když se konečně sjedeme, tak se dovídáme ze zprávy od Hanky, že ve FL leje. Nás se to krásně vyhnulo a už jsme U Koní. U stolu, který jsme potřebovali seděl mladík a jak jsme postupně přicházeli tak on si poposedával aby nás nechal pohromadě až nakonec rezignoval a šel vedle. U stolu padalo mnoho hlášek, Jako např. :“Kde je ten liják ?“ Nějaký zlý jazyk na to :“To se starším lidem někdy stane, že si pustí sprchu, zapomenou na ní a pak si myslí, že leje !“To jsou kecy, viď Hani ? Míla to nebyl, protože se ztratil a v hospodě nebyl.  Poslední úsek našeho šedesátikilometrového putování už byla pořádná zima, bylo na teploměru 16, ale pocitově tak deset. Dá se říct, že v létě se se zimou hůř bojuje, viď Thálie ?

Kdo byl : Hraboš, Lahučáci, Míla, Ivča, Jitka, Thálie, Many, Milada, Líba, Vláďa, Marjánka, Vlasta, Zuzka a já. Příští etapa by měla být 10.9.  Do té doby se opatrujte a jezděte na kole. Váš Pepa D.