CykloDusak

Kamarádi, v našem koutu světa prostě neprší. Ještě hodinu před startem se zdálo, že tomu tak bude, ale během poledne a poo se udělalo hezky a nám tedy etapa vyšla.  Na startu jsem musel ohlásit změnu proti pozvánce a to z důvodu, že závod 1000 mil stále probíhá, Honza Kopka je na chalupě sám a my se za ním musíme podívat.

Neznámá cesta před námi .

V jedenácti lidech se vydáváme na Ameriku, dál na Lužnou a pak příjemnou lesní spojkou na silnici na Břízu. U Pomezný se konečně jednou zastavíme abychom mohli vidět do rozsáhlé pískovny, kde je od revoluce klid a břízy svými korunami přikrývají nedávné dílo člověka. Ještě bereme na vědomí, že tvrz se stále opravuje. Zeleným tunelem, na samém břehu slepých ramen řeky se vezeme na signálku. Na jednom místě je strom přes cestu a nad hlavami nám leží dvě vyvrácené borovice zakleslé do korun stromů na břehu. Hezká podívaná, která stála za malé zdržení. Je před námi úsek, který jsme ještě nejeli. Pěšina mezi stromy, keři a taky po louce nás vede stále vedle řeky na malou křižovatku. Z kopce sem přichází stezka od Dubiny. Odtud doleva je to jen skok na most u Hammermühle . Pár šlápnutí a jsme na hezkém kopečku pod Hohenbergem u pole zrajícího žita. To mi nedá abych něco neřekl o dávném i dnešním smyslu jeho pěstování. Svatá Markéta co hodila srp do žita tady má už desetidenní zpoždění, ale už brzy se dočká. Sjíždíme do vesnice a dole znovu přejíždíme Ohři. Míříme do Massemühle kde začne další premiéra našeho putování.

Lesní cestou v blízkosti státní hranice na sever …

Zvedáme se o dost vrstevnic výš abychom u posledního statku vesnice krátce spočinuli, posvačili, do mapy koukli a pak se vydali do lesů. Šotolinová cesta ještě stoupá , zase padá a najednou před námi rozcestník. Je jasné, že jsme v místě zvaném „Libská brána“, na přechodu do Čech. Na samotné hranici stojí dřevěná kaplička, hraniční patníky z roku 1848 a kousek opodál je oplocená bylinková zahrádka. Pořídíme pár fotek, potěšíme se hezkým místem a musíme dál. Směr naší cesty nám pomáhá hledat malý bílý čtvereček s červeným O. V lese nefouká i když koruny borovic se naklánějí. Jedu první, dívám se na cestu a najednou něco leží před námi. Byl to had ! Jasně rozeznávám jeho kresbu a křičím dozadu :“Pozor had!“ Všichni se dokázali vyhnout, nikdo ho nepřejel. My jsme tu jen na návštěvě a on je tady doma, takže je dobře, že to tak dopadlo. Já to zvíře opravdu nemusím, ale bylo dost jiných, kteří se k němu vrátili a ještě ho fotili. Odjel, ještě než přijela Ivča. Ta by mu určitě chtěla nastavit nohu, jen aby zůstal na cestě a mohla ho taky fotit. Pro mě je lepším zážitkem spousta malin u cesty. Stezka se několikrát zavlní, najednou les končí a otevírá se scéna jako by někdo zvedl oponu. Před námi jsou políčka zlátnoucího obilí a hned přes cestu nádherné brambory. Taková enkláva polí mezi lesy. Chvíli to bude trvat než se pokocháme. Já to využiju pro studium mapy. Je mi jasné, že doleva by to bylo po asfaltu a správným směrem, ale doprava je značená turistická červená, která obkrouží pole a dovede nás k protějšímu lesu. Dáme se tudy. Přijíždíme k poslední chalupě u lesa. Pes i paní nás srdečně vítají. Chvilku popovídáme o bramborách a musím dál, protože parta už sjíždí kolem pole. Vedle je kousek strniště a  mě láká to zkusit. Je to bezvadný a tak křičím: „Vyfoť mě !“ Zatímco se fotíme v obilí, tak zbytek party mizí po cestě do lesa, kolem hraničního sloupku, rovnou do Čech a to navzdory šipce s „O“. Křičím abych je zastavil, ale oni už stejně stojí. Cesta tam stejně končila. Musíme tedy zpátky a hezky do polí k protějšímu lesu.

Pád !

Jedeme hezky seřazeni do dvou žlábků, místy žlabů a tady se to stalo. Ivča zavadila šlapkou o stěnu žlabu, kolo ztrácí směr , udělá dva obloučky a hraběnka se válí na zemi. Ivča mi promine, ale první dojem nebyl špatný. To až při vstávání se dostavila bolest žeber. Statečně nasedá na kolo a odváží si zkušenost, že v kolejích cesty se jezdí jinak, nešlape se dokola, ale jen krátce jednou šlapkou. Ještě pro neznalé musím uvést, že přezdívku „Hraběnka“ dostala od Ladi za to, že neustále něco na zahrádce dělá a hrabe se tedy v zemi.  On je vůbec mistr těchto hlášek. Přidám ještě jednu. Onehdá s námi byla Jitka K., ale protože v partě už jednu Jíťu máme tak pro ní vymyslel „Thálie“,  protože pracuje v divadle. Jak jednoduchý, že ? Stačí aby to jednoho napadlo.

Hledání skutečného přechodu do Čech …

Polní cesta skončila na asfaltu po kterém teď pojedeme asi kilometr a musíme doprava k hraničním patníkům. Jsme právě na kopečku, já se ohlížím po nějaké cestě doprava a proti nám přijíždí policejní auto. Stavím ho abych se na tu odbočku zeptal. Za volantem je usměvavá,  sympatická holka, ale o hraničních kamenech nic neví . Vedle ní je zase kluk a ten taky nic. „Kdyby jste raději spolu jezdili více do lesa“, pomyslím si, poděkujeme a sjedeme na okraj vesnice Langenau, kde nás cedule uhýbá doprava a do slušnýho kopce mezi nové domy. Za vesnicí se na chvíli srovná a zase padá dolů, přechází na šotolinu a ještě skok a jsme u těch hledaných hraničních patníků. Oddechl jsem si. Odtud už to dobře známe a netrvá to dlouho a jsme na Výhledech. Sympatická servírka černovláska nás už zná a je rychlá.

V hospodě a na cestě do Skalný …

Nelidskýho doktora sebou nemáme, ale našel se jeden „samozvaný“ doktor, který Ivču (přes triko) neodborným hmatem „vyšetřil“ , ona vykřikla bolestí a on konstatoval „Je to dobrý, je to jen naražený !“ Jako sranda to bylo dobrý, ale zítra si to musí holka vyšetřit sama a rozhodnout o případné návštěvě normálního doktora. Po jídle sděluji další směr postupu. Sjedeme na golf a pak po dávno nejeté stezce na Vojtanov. Snad se trefím, je jich tam na výběr několik. Povedlo se. Po několika sjezdech, když ten poslední k potůčku byl docela drsný, protože hlína byla mokrá, se dostáváme ven z lesa, mezi pole řepky a konečně na bývalou vojtanovskou celnici. I tady břízy a keře zakrývají zkázu. Ještě několik let a ani Laďa  nepozná kde stávala boudička Beraničky.  Po staré silnici projedeme na německou celnici a po její zadní straně ven z areálu. Je vidět, že asfalt bývalých parkovišť kamionů nezahálí – kluci si tady udělali závodiště motokár. Máme před sebou hezký úsek kolem pramene Kyselky až do Skalné. Přejezd spousty kořenů je nutno brát jako mnemotechnickou pomůcku pro zapamatování místa naší další dovolené – Kořenov v Jizerských horách.

Schůze bude na chalupě …

Už v hospodě jsme probírali další možný vylepšení jmen našich několika Mařenek v partě. Maruš E. se sama přiznala, že doma jí říkali Marjánko, takže je jasný, že to bude i nadále mezi námi. Marjánka je kuchařka a snad proto jí nedělalo problém ujmout se vaření kávy, Jíťa s vnučkou Bárou naporcovaly dovezený ovocný koláč a Petr donesl pivo. Schůze mohla začít. Z přítomných bylo jen šest účastníků zájezdu do Jizerek. Čtyři chybí a zítra se rozhodne jestli pojede taky Míla . Odjíždíme v neděli 30.7. a vrátíme se v sobotu 5.8.2017.  To byla hlavní zpráva schůze. Pak už jen kdo s kým v autě a kdo poveze kola. Hotovo, skončeno, pochopeno. Na dotazy máte celý týden. Těšte se, bude to zcela nevšední výlet do Jizerek. Už jsme na odjezdu a tu se vrací Honza Kopka z projížďky na kole. Má to kluk těžký . Už tři neděle neseděl kvůli závodu na kole. Pořídíme si ještě jednu společnou fotku ! Všichni souhlasí. Pak už nám zbývá přejezd do FL a krásný den je za námi. Více takových !

Míle pomalu končí …

Během  posledních  čtrnácti dnů tady Honza vítal mílaře v cíli. Všelijak je fotil pod obloukem a nekompromisně nutil aby se vraceli a znovu najížděli pro lepší záběr. Většinou mu to prošlo.  Vrcholem této manipulace bylo když dva borci s ním jeli zpátky k hradu a tam předváděli jízdu po schodech a přes potok až si jeden z nich přivodil pád a pak to skončilo. Na chalupě bylo mnoho různých povah a typů lidí a nad ně vykukovali ty zvláštní případy. Jako např. jednoruký Ríša, který už krátce po doběhnutí se zamýšlel nad obsahem života a pod. Odkazuji na web www.1000miles.cz kde je s ním krátké video.  Taky přijel smíšený tandem Mirka a Jindra. Vesele se povídalo až někdo pravil :“Prosím Tě Mirko vždyť jsi se jen vezla ani brzdy jsi neměla !“ Na to Jindra :“No to je dobře. Ta mít brzdy tak jsme ještě na Slovensku !“ Podobných hlášek byla spousta. Tak zase za dva roky mílaři.

Mějte se dobře. Váš Pepa D.