CykloDusak

Přátelé, počasí si s námi trochu pohrálo. V sobotu se předvedlo v tom nejlepším světle i se sluncem, skoro všechny nás naladilo na  etapu a v neděli zase zalezlo do svojí inverzní podoby. Teplota někde na 7 st., slunce nad mraky, ale my jedeme vždyť nás není málo.

Nejdříve to vezmeme na Žirovice a dál po nově položeném koberci z recyklátu na Starý Rybník.  Tady musím zmínit , že místní zřícenina hradu se opravuje . Akce to bude obrovská, zvláště jestli to pan Zajíc z Velkého Meziříčí, majitel, bude chtít dostavět. Hrad asi ne, ale kdyby se mu podařilo opravit zámek tak klobouk dolů. Na chalupě jsme udělali krátkou zastávku a dali si malou kolaudační decinku na oslavu ukončení další etapy rekonstrukce chalupy. Hlavní dodavatel prací – Laďa, měl co vysvětlovat , popisovat a přijímat ocenění, byť jen slovní. Vzniklo tady spontánní nadšení pro pokračování našich schůzí s tím, že už ne formou restaurace, ale kavárny. Nejbližší setkání zde se bude konat v pátek 12.12.14 od 18.00 hod.

Teď mě napadá jestli slovo “ kavárna“ nebude, ve světle nedávných událostí, něco protistátního když i hlava státu s tím má takové starosti. Nás tím znovu nenaštve. To už se totiž stalo, když se ve slavných “ Hovorech z Lán“ pasoval na první hlavu státu na světě, která veřejně mluví o dámské anatomii a ještě k tomu hanlivě. Vzpomínám si na jednoho náměstka statku, který se jmenoval Funda. Sám vyprávěl jak jednou v hotelu mu recepční ne a ne rozumět jeho jméno. Snažil se jí pomoci a tak řekl „je to jako dámské přirození ale s F na začátku“. Ona měla okamžitě jasno a do kolonky Příjmení napsala “ Fíča“. Mírumilovné řešení situace, no řekněte sami.

To jsem jen tak odskočil, ale my už jsme na cestě do Vojtanova a já mám telefon. Volá Petr, že už byt otevřel, vzal kolo a jede nám naproti. Než  jsme dojeli do Hazlova, tak on už tam byl a s půlitrem v ruce nás vítal na terase hospody.  Borec.  Jsme brzy na Seeberku a jdeme do hospody o které si myslíme, že patří Caranovi.  Vítá nás kredenciózní servírka nepříliš  přívětivě. Sedíme ve vedlejším sále a hned na začátku dává Jirka L. na vědomost, že jsou co nevidět jeho 65 té narozeniny a objednává rundu ferneta . Vzápětí ještě Iva a Laďa, k tomu nějaké pivo a o jídle hanba povídat. Já dostal z firmy oškrábané, dlouho konzervované, malé ,kuličky bílých brambor co na řezu vypadaly jako těsto a k tomu připálenou omeletu. Když jsem se zeptal proč nevaří normální brambory, dostalo se mi nepřátelské reakce, která nás provázela až do našeho odjezdu.  Závěr : již nikdy více na Seeberg do hospody.

S opičkou za krkem a s padající tmou před očima se vydáváme do Frant. Lázní. Dopadlo to dobře, bylo to z kopce. Ve třech pokračujeme do Chebu. Na stezce u řeky je tma a pod koly nám šustí spadané listí. Je to příjemné.  Chebáci mají 47 km.  Kdo byl : Laďa B., Iva, Hanka, Lahučáci, brácha, Kája, Petr, Many, Líba Z. a já. Tak nejpozději za měsíc ! Zdraví Vás Pepa D.