CykloDusak

Přátelé, v pozvánce na tuto etapu jsem uvedl, že to bude pěkný a teď přidávám, že taky docela náročný. Je druhá polovina sezony, dost jsme toho najezdili, tak proč si nedovolit zařadit něco nového, objevného. To se tedy stalo !

Ráno na nádraží jsme byli všichni včas v počtu osmi. Mohlo nás být devět, ale Jiřce se po … pes a tak musela zůstat doma. České dráhy je pojem. Na jedné straně narazíte na moderní, on.line, způsob nákupu jízdenek a  místenek a na druhé straně  na nádražích chybí jedno prkno po kterém by se vodily kola nahoru i dolů. Samotné svezení vlakem byl zážitek velice příjemný a určitě opakovatelný.  Za 1.5 hod. jsme v Kadani – Prunéřově. Cyklostezka nás nejdříve dovede na panelákový okraj města  a pak ulicemi k městské bráně a na náměstí. Slunce rozsvítilo opravené fasády a zvláště radnice se svojí bílou věží a blízkým morovým sloupem jsou vděčným modelem pro každou novou fotku. Celé náměstí lze pozorovat od cukrárny „Staré časy“, což jsme taky udělali. Následovala prohlídka radniční věže s průvodcem. Jsou důkazy, že věž postavili už na konci 14. stol. a od začátku 16. stol má ochoz, cihelnou štíhlou helmici  na hranách zdobenou hliněnými kraby. Před 14 dny byla dokončena oprava věže a my jsme měli to štěstí jí navštívit mezi prvními. Pojďme do Katovy uličky. Je dlouhá 51 m a na nejužším místě má 66.1 cm. Je tedy tou nejužší uličkou v celé ČR a má na to certifikát od agentury Dobrý den z Pelhřimova. Při troše šikovnosti by se dala projet na kole a lépe se tak vyhnout psím zbytkům. Ignorantství páníčků nezná mezí. Ulička končí na hradbách, krásně opravených, kde z jedné kapličky na nás shlíží socha ženy se třemi ňadry. Tomu se říká rarita.  Od řeky je na město moc krásný pohled. Na příště nám zůstala návštěva františkánského kláštera, jako nejcennější památky, kterou Kadaň má.  Jedeme dál po CS Ohře s číslem 6.

Řeku lemuje nepřetržitá chatová osada. My se ale musíme více věnovat výběru vhodné stopy, protože povrch cesty je hodně mizerný. Místní nám mohou jen závidět náš úsek této dlouhé cyklostezky, která končí až v Litoměřicích. Jsme v Klášterci a zajíždíme rovnou na oběd do restaurace Peřeje.  Posezení probíhalo vesele a chutně. Zavolal jsem majiteli místních sadů, který nám povolil prohlídku jeho panství. Viděli jsme jak starší výsadby z roku 2009, tak i ty úplně nové, švestkové a třešňové. Jablečné plantáže jsou již nějaký čas zasíťované (ochrana proti kroupám) a nás to svedlo k projížďce tunelem, který tvoří vždy dvě strany jabloní a strop je síť. Vítr tady má úplně jiný zvuk  a  stromy obalené plody jsou krásnou fasádou. Jablka a hrušky z těchto sadů budete mít celou zimu k dispozici u nás v bramborárně. Také v tomto městečku nám zůstalo něco na potom. Je to především zámek šlechtického rodu Thunů. Nedávno jsme se s tímto jménem setkali i v Rakousku. Na zámku někdy uvidíme rozsáhlou expozici porcelánu z různých období. Taky okolní anglický park je krásný, plný vzácných dřevin.

Nejdelší úsek našeho výletu máme před sebou. Stezka pomalu a pořád stoupá až nás zastaví „Na vyhlídce“. Představte si skálu bez zábradlí kam si sedají ti nejodvážnější turisti a nechávají se fotit. I my máme z tohoto místa fotky Ivči a Michala. Pak se stezka vrátila na chvíli k řece aby se vzápětí, v obci Okounov zvedla hodně vysoko a dál si s námi pohrávala nahoru, dolů . V Kyselce se schylovalo k přeháňce, ale tak slabé, že doba oblékání pláštěnek byla delší než vlastní déšť. Ve Stráži nad Ohří jsme zase dole na řece, ale jen na chvilku. Cesta se zvedne, asfalt končí a dál jen hrubá polňačka s kameny a několika výšvihy.  Když to bylo s cestou úplně špatný, tak byla vedle po louce vyjetá ruská cesta, nová stopa. Louka se prudce zvedá, stopa je hodně šikmá, kameny v Jitčině batohu to táhne dolů a Jíťu vezmou sebou. První a poslední pád se obešel bez následků. Vedl ale k poznání, že ty naše sběratelky šutrů jsou schopny na sebe naložit neuvěřitelný náklad, který ohýbá klíční kosti. Ty Jíťo, odkud byly kameny co jsou v základech Vašeho baráku ? „Kopkova cesta“ končí, sjíždíme do Jakubova okolo bývalé , výborné hospody. Ve Velichově je třeba odbočit na Ostrov a to se na druhý pokus podařilo. Několikakilometrový kopec je náhle přerušen značkou „Slepá ulice“. No toto ! Sjedu raději kousek dolů a ptám se paní „projedeme to ?“ Ona „Jakpak by ne, tam jezdí i auta !“ Tak proč ta značka ? Nahoře se sjedeme s  Michalem a po krátkém sjezdu jsme v Ostrově na nádraží. Do odjezdu vlaku je to 40 min. ale nám se pryč nechce. Ostatně kde jinde na malém nádraží uvidíte otevřenou hospodu ? Snad přežije nastupující éru registrační kasy a těch pár místních chlapů a občasných cestujících se bude mít kde zastavit na jedno. Nakládáním kol zdržíme vlak o pět minut. Celou cestu se potom displej omlouvá za zpoždění zaviněné „vyšší frekvencí cestujících“.

Byl to moc hezký, náročný výlet. Byl : Laďa, Ivča, brácha, Jitka, Kika, Maruš E., Michal a já. Franťáci mají 62 km a spoustu zážitků. Mějte se hezky . Zdraví Pepa D.