CykloDusak

   Přátelé, v neděli bylo zase dost dobře. Ani výsledek voleb nekazil dobrou náladu a tak jsme s malým zpožděním zaviněným Laďou B. vyrazili směrem na Seeberg.  On totiž až na poslední chvíli zjistil, že start je ve dvanáct  a ne v jednu a taky rychle nevěděl jestli si vezme lajblík a nebo kovrkot. U hradu uděláme nezbytné foto a už se řítíme dolů a hned nahoru k obřímu, pustému  pensionu nějakého doktora. Ve Vlastislavi dojde poprvé na koláč, který upekla Hanka a ještě se s ním táhla v batohu na zádech. Nebýt Líby Z. a mě tak se s ním táhne dál. Prostě člověk rád pomůže, když je třeba.

   U roty v Polné začíná les , což skoro všechny táhne na houby. Stačilo pomalu  jet, často stavět a hub bylo dost , to Maruš L. určitě potvrdí a fotogalerie k dnešní etapě taky. Přes Kančí údolí se postupně dokodrcáme až na křižovatku s novou cyklostezkou z Aše do Selbu. Dojeli jsme po ní až k hraničním kamenům. Její povrch je udělaný z drobných kamínků a to není pro kolo dobrý, protože nemá stabilitu, hrozí smyk a píchnutí.Tady obracíme a  za malou chvíli jsme už na kruháči na „Žďáru“ a hasíme si to vesele do kopečka na Nebesa, po rovince na Výhledy.

   Nová hospoda Bernard je  prázdná, pivo dobrý, kafíčko už míň a ty dva obědy co jsme měli ani nestačí otestovat úroveň místní kuchyně. Vzhledem k dobré náladě a předchozí zkušenosti se snadným průjezdem lesů navrhuji,spustit se přímo do Vojtanova. No jo , jenže já tady na začátku lesa mám jedno slabý místo a to hned tu první rozdvojku cest. Teď už po třetí ji projíždím vlevo, tedy špatně a hlahol za mnou velí zastavit a obrátit se správným směrem. Holčičí sestava s Láďou K to udělá, kdežto nás pět pokračuje v cestě do neznáma. Je to jednoduchý – po krátkém, prudkém sjezdu není po cestě ani památky, jen mokrá bažina. Co teď ? Kde je ta správná cesta víme, nejsme blbý, ale dostat se na ní dá ještě práci. Máme jí a zkoušíme prudkým sjezdem dohonit naše ovečky. To se nepovedlo. Ještě je vidíme jak mizí za horizontem golfu a tahat je zpátky do kopce by bylo nelidský. Proto se v pěti vydáváme na cestu lesem do Vojtanova, která je také trasou závodu 1000 mil. Při výjezdu z lesa zazní pochvala cesty a do toho telefon. Jirkovi L. nezbývá než ho zvednout , pokusit se vysvětlit kde jsme a pak rezignovaně domluvit místo setkání na Zeleném Háji. Tam jsme nakonec dřív než naše holčiny a to je dobře. Etapa tady vlastně končí i když zbývá dojet do FL, Chebu nebo Třebeně. Však taky Beranička už stála u silnice a vyhlížela auto Ladi, když on přijel z druhé strany a k tomu na kole.  O čem si asi povídali ve zpožděném autě cestou domů ?

   Kdo byl : Kapříci, Lahučáci, Laďa B. a D., Hanka, Milada, Iva, Kája, Líba Z. a já. Málo chybělo do 40 km. O těch co nebyli jsme něco věděli, ale o Zdence a Petrovi nic a už podruhé . Proč ?  Bude-li za 14 dní zase hezky tak pojedeme etapu a schůze se odloží.  Sledujte internát . Zdraví Vás Pepa Dušák.

   Vysvětlivky k fotkám :  č.1  –  30   jsou z etapy, z toho č.28 je pohled na SchOnberg z louky u Vojtanova,   č.31  –  52  barvy a plody podzimu v našem kraji,  č.53  –  59  Kartoffelfest v Sybillenbadu, z toho č.54 oznamuje odložení konání světového rekordu v počtu smažených bramboráků na jednom místě,  č.62  –  64 fotogenické třebeňské mlhy