CykloDusak

Kamarádi, „Včera neděle byla, včera byl hezký čas“ jistě všichni tu písničku známe a v neděli na cestě do Bavor to tak skutečně bylo. Bylo tak pětadvacet stupňů, nefoukalo takže se dalo i hezky fotit. Zajeli jsme na dvůr k Frenkímu (t.j. Franku Dangelovi – řidiči od Gerda).  On nás vzal i na prohlídku jeho dílny kde dělá pro sousedy různé opravy strojů i traktorů. Je to velký šikula. Škoda, že s námi nebyl Japoš, ten by to určitě ocenil.

Mám připravenou trasu, kterou jsme v některých úsecích už jeli a v jiných ne. Je to takový zubatý okruh. Cesta se často lámala až to někdy mohlo dělat dojem, že se vracíme.  Není ani tak důležité jak jsme jeli, jako to co jsme viděli. Pro mě ten nejhezčí úsek bylo přejetí hráze mezi rybníky jejichž hladina byla z velké části pokryta listy a žlutými květy stulíku.  Tady ,ještě říčka, Ohře obtéká rybníky i sádky a připomíná mi jihočeskou Zlatou stoku, která taky napájí ještě mnohem více rybníků . Ohři jsme přešli po kovové lávce ze které se dá , nekonečně dlouho, pozorovat nádherné, modré vážky.  Po nějaké době se s řekou ještě jednou potkáme.  Neodpustím si tady konstatovat, že jediná Jíťa přejela prastarou, dřevěnou lávku přes malou stoku. Byla tak akorát široká, měla vyšší nájezd a nesměla se udělat chyba, protože případný pád na jakoukoliv stranu by byl do bahna.  Bravo !

Když se po čase vynoříme z lesa blízko  obřího větrníku, tak máme pěšiny za sebou a dalších pár kiláků bude po asfaltu. Naštěstí jsou to silničky s velmi malým provozem . Znovu přejedeme Ohři a brzy už míříme po polňačce do Raumetengrünu za Gerdem. Dojednal jsem s ním co jsem potřeboval  a teď už jen krátký přesun do Café k rodině Petzold. Nejoblíbenější dort Gewitter je brzy na stole. K tomu kafe, které po malých doušcích má jen dokreslovat tu nádhernou chuť zákusku.  Ještě si musím dát jeden jiný, jinak to ani nejde. Je to přesně v duchu hlášky :“Neboj babi , dyť mě znáš ! “ Díky Laďovi s námi mohly posedět ještě děvčata – Daša, Kika a Ivča.  V šest začíná fotbal s Holandskem, ale první poločas stejně nestihnem, tak si dáme ještě dokončení zubatýho kolečka a pak pojedeme domů. Jak jsem myslel, tak jsem i udělal. Domů jsem přijel na začátku druhého poločasu, který jsme vyhráli dva nula  a to bylo dobře.  Hezká tečka za krásným odpolednem.

Kdo byl : Laďa, brácha, Jíťa, Emaruš, Zuzka, Milada, Zdenka, Líba a já. Bylo to 30 km.  Zdraví Vás Pepa D.

!!! Příští neděli startují v Hranicích Míle . Doufám, že nás bude hodně a dokonce ve žlutých dresech !!!