CykloDusak

Kamarádi, teď se mi to fakt zamotalo. Je to jako když se kráva přebíhá přes tele. To je terminus technicus ze zootechniky do kterého bych se jako agronom neměl pouštět, ale zase mi přijde podobný mému nezvládnutému sledu událostí. Někde na mezi vysvětlím o co jde v případě té krávy a ještě jako prémii přidám vysvětlení staré pranostiky „studený máj, ve stodole ráj“ což je tvrzení z mého oboru.

Já ale chtěl psát o etapě, která se opravdu jela. Kompletní jsme byli až u Bramborárny, kde si všichni odložili prázdné plastové láhve, jejichž čas měl teprve přijít a Hanka zde zanechala ovocný koláč. Ten se zdál zbytečnou zátěží – jeli jsme přece na Hambáč.  Vzali jsme to na Milhostov  a pěkně zostra, protože zleva se černalo nebe a vpravo odcházela jedna z mnoha přeháněk. Tímto koridorem jsme projeli Přes Bor, Mlýnek a Hrzín . Hnali jsme to jako o závod až do Lubů. Blízko náměstí není nová hospůdka, jak jsem avizoval, ale Bistro Monaco si říkají. Vypadá to jako ojetina wohnwágnu s plachtovým přístřeškem vedle. Za deset minut byly karbanátky hotové, ale nebylo si kam sednout, kromě jednoho prkna vedle. Zase ten covid ! To jídlo považuji za výborný, hodný naší další návštěvy. To uděláme, ale nejdříve musí být v provozu taky stoly a židle ! Myslím si, že to bude hned jak vyhodí dalšího ministra. Jen abych se nespletl, vždyť ti dva jsou si podobní jak vejce vejci.

Plní síly lehce vyjíždíme nad Luby a přes Flussberg si to šineme k Plesný.  S krátkou zastávkou u pramene dobré vody. Když vjíždíme do lesa je nám všem jasno, že tady muselo před půl hodinou pršet. Blátíčko lesní cesty zvlášť půvabně zdobilo Jíti žlutou bundu, ale ostatní si taky něco odnesli.  Já určitě, protože v Bramborárně Jíťa povídá ? :“pocem, máš to až na hubě !“ a pleskla mě mokrou rukavicí po tváři. Bylo vytřeno a já byl připraven na cestu do Chebu. Ještě vložím jednu větu o krátké zastávce u chalupy ve Skalné. Má nově udělaný štít a kdo myslíte, že to byl ? No jasně Laďa !!!

V Bramborárně si připijeme Jegrem a pak taky pivem a ještě naplníme petky. Obojí zůstalo po oslavě narození kloučka Jiříka mojí vnučce Michalce. Pro mě z toho plyne změna stavu a před jméno si můžu přidat zkratku „pra“ a až budeme v Německu tak „ur“.  Prostě praděda pořídí Praděd, pak připije přítomným a poručí patnáct panáků pro přátele.  Tolik soudím, že se nás sejde na nedělní schůzi.

Bylo nás šest – tři holky a tři kluci a nebo taky tři franťáci a tři chebáci  : Jíťa, Hanka, Thálie, Jirka, brácha a já. Já to měl nejdál 62 km.  Budu doufat, že si přečtete obsáhlou pozvánku a řádně zareagujete.  Zdraví Pepa D.