Zpráva o cestě přes Chlum do Skleníku.
Kamarádky moje, málokdy se stane, že z pozvánky na etapu se stane docela zmatek. Nebudu hledat viníka, protože jsem to já. Ještě bych do toho chtěl zatáhnout bráchu, který v sobotu večer poslal sms : „V ne jedu !“ a to rozhodlo. Když jsme se na dvoře u Beránků sjeli v šesti a chyběla nám jen Hanka tak jsme jí jeli naproti a dostali jsme se tak na velmi sympatický počet sedm. Krátká zastávka v bramborárně byla jen na doplnění kopkapytlíčků jablky. Dál už to bylo jasný – do Milhostova na novostavbu mostu a pak do Hluboké a nahoru do Dolního Částkova. Byli jsme na nejvyšším bodu našeho putování, vyšlo slunce a taky na znamení holek zastavil traktor co převážel balíky slámy a vytvořil nám bezvadné pozadí naší skupinové fotky. Na křižovatce se ptám „Tak jakým směrem pojedeme na Chlum ?“ Jeden tip byl vlevo a asi dva přímo, jenže správně je vpravo a na konci příjemného sjezdu po novém asfaltu to je zase vpravo. Za chvilku jsme na dalším důležitém místě naší trasy – u závory jejíž podlézání je náležitě zdokumentováno.
Jako mávnutí proutkem se krajina úplně změní. Kolem vysoká tráva, v pozadí břízky chystající se na podzim a u nich naše cesta. Jen pár vysokých, žlutých kytek mi nedá a musím je vyfotit a jak jinak než s našimi děvčaty ! Povedlo se. Pomalu se posunujeme po šotolině do mírného kopečka , slunce pořád svítí a to mi přikazuje abych tady udělal pár fotek za jízdy .V Chlumu Svaté Máří jsme za chvíli. Slavné poutní místo je dnes bez hospody, bez obchodu, bez života. Poutní, barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Máří Magdalény s probošstvím řádu Křížovníků s červenou hvězdou byl po více než třiceti letech dostavěn v roce 1728. Architektem byl slavný Kryštof Dientzenhofer. Zvláště ke konci 18. stol. sem přicházelo na padesát tisíc poutníků z širokého okolí. Až druhá světová válka zastavila tuto tradici a leta po ní se neobnovila. Musel přijít rok 1992 kdy se sem vrátili Křížovníci a začali s obnovou svatostánku. V roce 2011 byl kostel znovu vysvěcen a opravy pokračují dál, zvláště v části probošství. Dnes do chrámu nepůjdem, to až příště a zase s Jiřkou, která umí svými tóny využít nádherné akustiky místa. Od náměstí k lesu je to hřebenovka odkud je vidět do daleka. Na okraji lesa volím levou cestu, protože po té pravé jsme jeli už několikrát. Stopa je to mírumilovná, ale překvapí náhlým padákem dolů, plným kamení, které asi čtyřkolky vyhrabávají místo toho aby je zamáčkly. To se několikrát opakuje. Před posledním padákem zastavuji a říkám :“To je cesta, co holky ? Za tu bych měl dostat přes držku co ?“ Hanka s humorem jí vlastním na to povídá :“Tak tam dole zastav a dostaneš přes držku !“ Nakonec se slitovali a já nedostal. Pak už jsme v klidu dojeli ke Skleníku v Hlinové.
Sedíme venku, paní nám dává objednaný koláč a espresso a my povídáme o dovolené , která bude na konci srpna 2022 ve zlínském kraji . Cíle jako Radhošť, Pustevny, Lysá hora, Valašské muzeum atd. jsou většině z nás známé, ale nebyli jsme tam. Taky jsme dojednali další objednávku na mikiny. Mám dobrou zprávu od Libora, že prý to objednává do výroby hned. Slunce zapadá, vzduch chladne, jedeme domů. Na cyklostezce za Vokovem předjíždíme rodinu když v tom se zezadu přiřítí mladší divoch, blázen, blbec, nedá o sobě vědět a nacpe se v plné rychlosti vedle nás. Zezadu strčí do Jíti, ta jde k zemi a on taky končí v příkopu. Vyškrábe se nahoru a mele si pořád stejnou, že jako paní udělala smyčku a že to nečekal. Na to ,že je zodpovědný za to co se stalo, protože přijížděl odzadu nemá odpověď. Zatímco opečováváme Jíťu tak on nám ujede. Jitka se drží statečně, ale prodřená mikina na rukávu, špinavá větrovka, díra na koleni jsou ty vyčíslitelné škody. Šok a bolest se spočítat nedá. Byl to parchant ! Příště bude zase líp.
Kdo byl ? Jíťa, Ivča, Emaruš, Hanka, brácha, Jiřka a já. Chebáci mají 59 km. Do příště se na Vás těší Pepa D.
Kamarádi mě to nedá abych tady nenapsal pár slov k volbám. Ani si hlavu příliš nelámu abych pochopil proč má slovenský emigrant u nás tak velkou podporu. Má to na svědomí část populace nazývaná seniory. Značná část této party se dívá na svět jen přes výši svého důchodu a je jim jedno a nebo to ani neví, že ten důchod je z části na dluh. Ten budou splácet jejich vnoučata, pra … atd. Sobeckost je v tom obrovská. Proč z důvodu malé orientovanosti se v politice nevolí tak jako jejich děti ? Nebuďme debiši a poraďme se s nimi koho chtějí mít v čele státu a podpořme je ! Bude to jejich stát, my jsme ho už měli. Na shledanou v lepších časech.
Ahoj Pepo, tak už mám po obou mých vytížených víkendech, které jsem předem zahlásila, tak teď už se budu jen těšit na nějakou další z nadcházejících nedělních projížděk. Pročetla jsem si tvé barvité vyprávění z obou etap, hrůzou jsem se zarazila při čtení události, že Jíťa na kole cizím zaviněním havarovala, to mne dost vyděsilo po jejich předešlých událostech. Doufám, že se bolístky hojí a nové mikiny prodřené by mi bylo líto. Tak třeba jestli je to jen na lokti by pomohl kousek látky na záplatu, kdyby mohli věnovat z výroby od Libora. Šicí stroj některé holky máme. Je to škoda samozřejmě velká, i na kalhotách jistě, ale hlavně že si nic nezlomila, ale byl to hajzl, že ujel dál a v tomto případě je „hajzl“ slabé slovo. Potěšila mne zpráva o plánované dovolené v příštím roce a to je další bod k mému plánovanému rozhodnutí na příští léto, vyprdnout se už na pracovní proces a začít si užívat důchodového věku na kole kdy chci, v létě u moji milované Jesenice, na houbách, u malířského stojanu, u šicího stroje, v pelíšku ráno a nemuset vstávat a hnát se na 8,5 hod. do práce, doprošovat se o volno, když potřebuji podle povětrnostních podmínek, nemít služby o víkendu a tím znemožněný odjezd kamkoliv, trochu víc se hýbat a nesedět a nestát v práci na místě……je toho víc, než dost. Snad to vyjde a nebudu řešit co dřív, když mám náhodou o víkendu volno.
Všechny zdravím. Thálie