CykloDusak

Paměť !

Kamarádi napadlo mě, že kdybychom dělali za rok třeba jen čtyři výlety tak ten k Japošům by nám zůstal dlouho v paměti. Takhle když jejich počet už jde do desítek, tak se zážitky prolínají s těmi minulými a možná se i zapomínají. Aby jsme si je mohli oživit někdy později, tak právě k tomu slouží tyto zprávy. A potom je to taky info pro příznivce, kteří s námi nejezdí a baví je mít zážitky alespoň psané. Já je znám, vážím si jich a jsem rád, že jsme takto v kontaktu.

Nové Hamry – Přebuz

Odjezd proběhl dobře i když nikdo nečetl plán přepravy, který jsem dal na stránky v sobotu věčer.  Jana nás vítala  borůvkovým koláčem, vlastně jako každý rok v létě a my jsme jí přátelsky peskovali, že si dělá takovou práci. Zase byly výborný a mohli jsme vyjet. Etapa byla připravena a vím, že byla v úterý předtím projeta. To aby bylo vše jak má být a žádné překvapení se na cestě nekonalo. Chvilku jedeme nahoru na Jelení až nad dětský tábor na břehu potoka kde jsme přes most odbočili vlevo a po různě kamenité cestě do mírného kopce jsme usilovali vyjet na Přebuz.  Kolem kvetlo spousty fialových bodláků krásných pro naše oči i pro mnoho očí čmeláků. Ve vzácných chvílích kdy vyšlo slunce byla barva přírody příjemná, takže foťák měl pořád co dělat.  Přijíždíme ke zřícenině mostu z pražců opatřeného cedulí „Vstup na vlastní nebezpečí“ Když to nejde rychle pořádně opravit, pak toto řešení se mi zdá lidštější, než různé zákazy a překážky.  Všichni jsme to místo zdárně překonali, tak jako stovky jiných turistů za den. Jsme v Přebuzi kde jsou krásné chaty, ale původní zástavba chátrá. Jen nadpis nad dveřmi „Gasthof“ drží a je důkazem, že od té doby kdy se tady takto mluvilo a psalo, se lidská ruka těch domů nedotkla.

Co všechno se událo v Šindelové a jejím okolí …

Následuje dlouhý sjezd kde bylo více třeba sledovat povrch silnice než se kochat okolní krajinou.Na jednom místě Jana peloton zastaví, protože je tu hezký pohled na Rotavu a protější hřeben hor.  Ještě kousek prudce dolů a Šindelová nás vítá krásným záhonem červeně kvetoucího máku.  Dole je křižovatka kde už stojí regulovčík Honza a odklání nás vpravo a pořád dolů . Jana jede na špici  a snaží se mi říct, že už jsme  u vysoké pece, tedy jejich zbytků a přitom jede stále více doleva. To můj mozek nechápal, ale velel rychle brzdit nebo to do ní navalím. Tak sem brzdil, ale moc takže ve vteřině jsem seděl na asfaltu. No hlavně, že jsme nespadli oba.  Vysoká pec je mohutná kamenná věž zastřešená nově dřevěnou konstrukcí. Víc bychom sami nevypozorovali, ale máme štěstí. Na krajnici zastavuje auto, vystupuje šedovlasý pán, řekl bych sekáč a dává se s námi do řeči.Je to pan Hrůza.  Od něho slyšíme spoustu zajímavých informací o tom jak hrabě Nostitz, majitel jindřichovického panství zde postavil  tuto pec, ale také navazující válcovnu plechu o síle 0.3 mm, který byl využíván na výrobu potravinových konzerv . Rovněž toto byl vpravdě průkopnický čin a ještě můžeme přidat fakt, že ze strusky vyráběl stavební tvárnice. Ještě se s ním musíme vyfotit  a slyšíme pozvání na 26.9.2020 kdy zde bude slavnost jeho spolku pro opravu vysoké pece. Taková pozvání se neodmítají. Zajedeme jen kousek vpravo za roh a je tu další významná postava Šindelové – pan  Kovařík, známý jako „lovec“ teplotních a srážkových rekordů. Stavíme se u něho, on velice rád přichází a protože je s námi ještě taky pan Hrůza tak je nám pan Kovařík představen jako platný člen stavebního spolku a ne jako meteorolog. To ale vůbec nevadí tak ho známe z televize a pod. Taky on nejdříve vypráví o zdejším životě v polovině 19. století. Rok 1859 byl rokem kdy tento železářský komplex byl uveden do provozu. Pracovalo zde 950 lidí. Také s ním jsme si slíbili, že se vrátíme. Jana se odtud vrací k hospodě kde na nás bude čekat, protože následující kilometry si projela v úterý a jak sama říkala „Jednou a stačí“. Ukol velitele přebírá Honza. Vyrážíme ven z vesnice kolem domu pana Hrůzy, nejdříve do kopce a pak zase obráceně t.j. z kopce a jsme u odbočky doleva s ukazatelem na Rotavské varhany. Za 2 km do kopce jsme u krajinného přírodního útvaru, který vytvořila příroda ze šedého čediče. Jejich podobnost s Panskou skálou není vůbec náhodná, jen tyto mi připadaly větší. Kocháme se naplno tou krásnou skálou, někteří neodolají a lezou alespoň několik kroků, protože stupně vytvořené z šestibokých hranolů to umožňují. Čedič takto zvětrává. Když jsme nasyceni všelijakým focením a klukovským lezením po skále tak se obracíme z kopce dolů na CS 2045  u potoka Skřiváň. Nás tady čekají dva brody a taky pohled do zavřeného areálu zámku Favorit pana hraběte. Ten první brod byl z kamenných desek a byla to pro všechny brnkačka. To ten druhý už nebyl tak široký, ale kameny dna byly různě poskládané a jak se mě a Laďovi ukázalo ,tak byly kluzké a velice dobře naváděly cyklistu k pádu do vody. Viz. fotoreportáž. Nebýt té vody tak se vlastně nic moc nestalo, ale když máte vystlaný kalhoty nacucaný vodou, boty taky tak a venku je docela zima tak se vám začíná zdát o mílařích. Jednou přijel na chalupu vítěz, který měl osm dní mokrý nohy podobající se zvrásněné hmotě mozku. Jsme u hospody U Rybníka v Šindelové kde se dovídáme, že za kousek je v lese krásná modřínová alej vedoucí ke křížku paní kněžny. Ve čtyřech jsme to jeli obhlídnout a vyfotit a by z toho ostatní taky něco měli. Posezení bylo před hospodou s výhledem na velký rybník, který byl kdysi zdrojem vody pro pohon vodního kola u vysoké pece, které pohánělo spousty hejblat a výtahů, taky pro rudu k tavení.

Tradiční návštěva …

Je čas dát se na cestu přes Nejdek do Nových Hamrů.  V Nejdku na náměstí je hezky opravený kostel a před ním sloup Panny Marie, které u nohou stojí čtyři sochy svatých, vše krásně restaurováno. Chce to pár fotek a čeká nás poslední kopec do táhlého stoupání do N.H. Jsme tam a světe div se „Já mám sebou náhradní kraťasy, ponožky i boty. Honem všechno mokrý dolů ať nezdržuju odchod do hospody. Jsou čtyři, hospoda je prázdná, vrchní veselej a kuchař zvědavej kolik čeho si dáme. Na naše objednávky odpovídá stylově „Ty vepřový jsou jen dvě!“ a nebo „To nikdo nechce polívku ?“ Když máme dojedeno tak se tradičně přesouváme k Japošům. Nesmím zapomenout, že na cestě nás hostila Hanka a teď doma Jana. Situace se opakovala . Přicházíme z oběda a na stole stojí spousta buchet a chlebíčků. Prosím Janu aby  na příště snížila tuhle krmnou dávku. Vždyť platí „Čím starší, tím méně člověk sní“ a hostitelka z toho může být smutná. Jsme domluveni, že na podzim v září bude další etapa k Japošům s návštěvou akce v Šindelové.

Za chvíli je tu Šumava …

Všem jsem předal itinerář k dovolené Šumava 2020. Chybí tam jedna důležitá věc : na dovolenou se jezdí s čistým kolem, namazaným řetězem (pozor pastorek se nemaže) a správně nafouknutými koly ! Je jedno, že na to upozornil Kapřík, ale vždy to bylo i mým přáním, velmi často nevyslyšeným. Tak se polepšete !!! Dovolená není určena na opravy kol, nemyslím tím defekty ! Chtělo by to mít sebou ve výbavě náhradní duši. Ostatní jsem napsal, tak končím a těším se na dovolenou.  Kdo byl : Japoši I, Japoši II., Kapři, Lahu s Martinou, Laďa B. brácha s Petrem, Jíťa, EMaruš, Hanka, Bačí a já. Ujeto asi 50 km. Těším se na Vás. Pepa D.